15 tipů na letní čtení
Rozkvetlá louka nebo písečná pláž, sluneční paprsky, které hřejí odhalenou kůži, a stránky knih, na které konečně nastal ten správný čas. Dokážete si představit větší letní idylku?
Číst dál
Rozkvetlá louka nebo písečná pláž, sluneční paprsky, které hřejí odhalenou kůži, a stránky knih, na které konečně nastal ten správný čas. Dokážete si představit větší letní idylku?
Číst dál„Máte-li určitou představu o tom, jaké by mělo být vaše tělo, budete nešťastní. Tělo je takové, jaké má být. Je to vaše tělo, je to tělo, které vám dal Bůh. Využívejte ho, mějte z něj radost!“ pravil jednou duchovní myslitel Osho a pokračoval: „Neexistuje kritérium určující, kdo je a kdo není krásný. (…) Pokud nepřijmete sami sebe, vytváříte situaci, v níž vás…
Číst dálPečivo, konkrétně rohlíky nebo křupavý chléb, jsou základní výbavou každé české domácnosti, a když si na chvíli odmyslíme rozmražené polotovary, které najdeme v supermarketech, i součástí zdravého jídelníčku. Kam vyrazit pro řemeslný kváskový chléb, veganské pečivo nebo bagety ve francouzském stylu? A kde si čas od času dopřát kus poctivého českého koláče nebo kvalitní máslový croissant?
Číst dálO tom, že mají sociální sítě negativní vliv na naše duševní zdraví, bylo napsáno už dost. Házet na ně ale veškerou vinu za to, jak se cítíme, podle mě není fér. Jaký si to uděláš, takový to máš. Obsah, který na nich vidíme, odráží to, co nás zajímá. Algoritmy mají za úkol udržet nás v síti co nejdéle, servírovat nám obsah, se…
Číst dálHodiny češtiny na základní nebo střední škole mají jednu zvláštní vlastnost – zpravidla v nás zabijí jakoukoliv lásku k našemu rodnému jazyku. Drtíme se nazpaměť vyjmenovaná slova, snažíme se pochopit, na jakém principu funguje větný rozbor, a to nejlepší z české i světové literatury všem zaručeně znechutí název povinná četba. Přitom vše, co se v nich učíme, má smysl. Jen nám…
Číst dálJaký vliv má káva na naše zdraví? Kde hledat štěstí? Kam zajít pro nejlepší chleba? Proč českým médiím vládnou muži? Co byste měli vědět o Instagramu? A jak dlouho by trvalo přečíst smluvní podmínky různých online služeb?
Číst dálNejkrásnější dny z dovolené jsou ty, kdy dovolená ještě nezačala. Alespoň tak to tvrdí holandští experti na sociální vědy, kteří zkoumali účinky dovolené na psychiku lidí. V jejich studii došli k závěru, že nejšťastnější jsme předtím, než na cestu vůbec vyrazíme, a to díky obyčejnému těšení se. Těšení se na nové zážitky, chutě, chvíle klidu, objevování nových míst. Jinými slovy největší přínos volna je…
Číst dálNež se pustíte do čtení, zkuste si odpovědět na otázku: Kolik dní jste od svých osmnácti vydrželi bez kapky alkoholu?
Číst dálMáte pocit, že se na vás všechno valí, nestíháte žít a potřebovali byste alespoň týden k dobru, abyste zvládli odbavit všechny úkoly, které na vás křičí z to-do listu? Málo spíte, stresujete se a pořád přemýšlíte nad tím, jak je možné, že jste za celý den zase nic neudělali?
Číst dálAni ve snu by mě nenapadlo, že vám budu někdy povídat o tom, jaký je život s parukou, ale jelikož to (díkybohu) není úplně běžná věc, říkala jsem si, že bych s vámi mohla pro zajímavost sdílet pár postřehů, které jsem si, od chvíle, co jsem si ji u Nahlavě koupila, zapsala; První den byl psychicky náročný. Paruku jsem si…
Číst dálClubhouse je v Česku! Marketéři, novináři, influenceři a tisíce dalších jablíčkářů na něm v posledních týdnech vášnivě debatují o Výměně manželek, focení, situaci v gastru, nebo nepovedené kampani na TikToku. Ještě nemáte pozvánku? Tak je nejvyšší čas ji sehnat, protože vám ujíždí vlak. Na Clubhouse jsou všichni. A vy tam musíte být taky.
Číst dálKdyž jsem se na podzim rozhodla vyzkoušet psychoterapii, setkala jsem se s celou řadou názorů. Někteří na mě koukali s pochopením, další nechápavě odvraceli zrak a jiní vůbec nerozuměli tomu, že jsem schopná o tom mluvit veřejně. A že se za to nestydím. Proč bychom měli přestat předstírat, že se nás otázka psychického zdraví netýká, a jak a kde najít…
Číst dálKdyž jsem včera listovala knihami Média, lži a příliš rychlý mozek a Myšelní, rychlé a pomalé, zase jsem si připomněla, jak omezení jsme. Teda naše myšlení, abych byla přesná. Jak snadno se necháme zmanipulovat. A vzpomněla jsem si na jednu příhodu, která krásně demonstruje poselství, které vám chci dnes předat.
Číst dálRok 2020 byl pro většinu z nás zlomový. Nikdy předtím jsme tak intenzivně nepociťovali neuvěřitelnou křehkost všeho, co jsme do té doby považovali za samozřejmost. Naše životy začala určovat omezení, která mají bránit šíření nákazy, a všechno, co bylo neměnné a téměř jisté, se zlomilo. Pro mě osobně byl dva dvacet velkou zkouškou. A co všechno mě během něj potkalo, jsem vám shrnula…
Číst dálPo necelých dvou týdnech lockdownové dovolené, kdy jsme si mohli užívat otevřených kaváren, restaurací, fitness center a dalších radostí života, který jsme ještě pár měsíců zpátky považovali za samozřejmost, už zase sedím v karlínském coworkingu, piju kafe a oddávám se činnosti, která mě snad nikdy nebavila víc. Čtení zpráv. Od začátku téhle zvláštní doby mě totiž nepřestává fascinovat, jaké perly se…
Číst dálKdyž jsem koncem října seděla ve Františkánské zahradě a psala vám článek o tom, jak se změnil můj přístup k celé té zvláštní době, ve které od března žijeme, cítila jsem, že začíná přituhovat. A to doslova. Teploty klesaly níž a níž a mně bylo jasné, že musím vymyslet plán B, protože trojkombinace kafe z Myšáka, zahrada a veřejné záchody, která…
Číst dálUž je to víc než měsíc, co jsem vám psala článek o tom, že chodit na psychoterapii není ostuda ani selhání, a abych vám dodala odvahu do toho jít taky, rozhodla jsem se, že s vámi budu svojí cestu sdílet. Možná toho budu časem litovat. Možná vám toho o sobě prozradím víc, než bych měla. Ale jestli se najde jeden…
Číst dálJak si správně objednat v kavárně? Co se skrývá pod pojmy jako espresso, flat white, V60 nebo aeropress? Jaký je rozdíl mezi arabicou a robustou? Z čeho se vyrábí instantní káva? A na co si dát pozor u kávy bez kofeinu?
Číst dálMáte občas pocit, že nejste tak dobří, jak si o vás myslí okolí? Připadáte si někdy jako podvodníci, kteří si úspěch nezaslouží? Bojíte se toho, že budete jednou odhaleni a všichni přijdou na to, že ve skutečnosti za nic nestojíte?
Číst dálInternet, čas a odhlodlání. Nic víc v dnešní době nepotřebujeme k tomu, abychom se naučili všechno, co se naučit chceme. Vzdělání nebylo nikdy dosažitelnější a byla by velká škoda tuhle příležitost promarnit. Kde najdete kurzy a inspirativní přednášky, které vám pomůžou posunout se zase o kus dál?
Číst dálJe devět hodin ráno a já zabalená v kožichu sedím ve Františkánské zahradě, v ruce svírám kelímek s filtrovanou kávou z Myšáka, na klíně mám počítač a prožívám zvláštní déjà vu. Konečně jsme si připustili, že jarní pandemie nikam nezmizela, a už zase žijeme v novém normálu. V době, kdy je téměř všechno zavřené, komunikace se přesunula do virtuálna a…
Číst dálJeště začátkem října jsem si malovala, jak konečně začnu zase víc cestovat, chodit na všemožné workshopy, vysedávat po kavárnách a pracovat na svých snech, a takřka ze dne na den se mi všechny plány (už podruhé v tomto roce) sesypaly jako domeček z karet. Kavárny jsou zavřený, kurzy francouzštiny i focení mi zrušili a nikdo z nás neví, co bude…
Číst dálJe krátce po osmé ráno a já právě sedím u malého mramorového stolku v Cukrárně Myšák, piju černou kávu a užívám si tenhle dokonalý moment. Moment, kdy jsem pánem svého času. Kdy si můžu pracovat kdykoliv a odkudkoliv. Po uspěchaném září, které bylo plné zařizování, víkendových výletů a narozeninových oslav, mi začíná trochu klidnější období, během kterého se chci zase…
Číst dálNarodili jsme se do světa neomezených možností, bojujeme za rovnoprávnost a záchranu planety, život bez internetu je pro nás jen mlhavou vzpomínkou z děství a častěji než na kokainu jsme závislí na sociálních sítích. Jsme generace Z, zatracovaná i ztracená zároveň.
Číst dálJe to za mnou. Splnila jsem očekávání systému a mám papír. Titul. Zadní vrátka pro případ, že můj podnikatelský sen jednou nevyjde.
Číst dálJsou influenceři jen chodící reklamní leták? Jak fungují spolupráce? Označovat, nebo neoznačovat sponzorovaný obsah? A proč zastávám názor, že by influenceři měli vydělávat na reklamě?
Číst dálJak napsat bakalářku, diplomku, disertaci nebo jinou závěrečnou práci a nepřestat kvůli tomu pracovat a žít? Kdy a kde začít? Jak si psaní rozplánovat a na co byste se měli předem připravit?
Číst dálNikdy jsem nerozuměla těm, kteří tvrdili, že Instagram a sociální sítě způsobují v lidech frustraci. Že vyretušovaná pleť, zeštíhlené nohy nebo snídaně v tom nejluxusnějším pražském hotelu může v někom vyvolávat pocit méněcennosti. Sociální sítě beru jako špičku ledovce, záznam těch nejhezčích momentů v našem životě, a uvědomuju si, že to, co na mě vyskakuje ve feedu, není celá realita.…
Číst dálNevěřila bych, že se mi to někdy stane, ale už několik dlouhých týdnů stojím na rozcestí a nevím, kudy se vydat dál. Bojuju, prohrávám, vzdávám se. Už celých pět let se vám tu snažím ukazovat, že nic není zadarmo a že pro to, abychom žili život, jaký si přejeme, musíme nejdřív vstát z gauče a začít něco dělat. Jenže se…
Číst dálKdybych měla říct jednu jedinou věc, za kterou jsem práci v marketingu vděčná, byla by to nutnost neustále vystupovat ze svý sociální bubliny. Vymýšlet kampaň pro kavárnu nebo módní brand, jejichž cílovky jsem součástí, je hračka. Vím, co od značky chci, co vyřeší můj problém a proč se budu ráda vracet. Všechno hodím na papír, nakreslím si pár myšlenkových map, pár…
Číst dálZnáte ten pocit naprostého zoufalství a frustrace, kdy se snažíte něčeho dosáhnout, ale pořád se vám to nedaří? Kdy si myslíte, že teď už konečně víte, v čem je problém, ale pak přijde zase jenom zklamání?
Číst dálMožná mě nebudete mít rádi, ale na úvod vám musím říct jednu krutou pravdu. Nikdo z nás není dokonalý. Ani vy, ani já, ani Ryan Gosling. Teda alespoň co se inteligence týče. Každý z nás dělá chyby a často jsme s naprostou jistotou přesvědčeni o věcech, které nejsou pravda. Jsme dost možná hloupější, než by se nám samotným líbilo, a…
Číst dálMy lidé jsme zvláštní tvorové. Respektive my, kdo si můžeme legálně kupovat alkohol a cigarety. Neustále toužíme po něčem, co nemáme. Přejeme si být šťastní, prožívat chvíle radosti a sounáležitosti, ale místo toho, abychom se radovali z toho, co máme, chceme stále víc a víc. Malé děti to mají nastavené jinak. Vstupují do pro ně zcela nového světa a radují…
Číst dálTrvalo to sice víc než měsíc, ale konečně cítím, že mám zase pevnou půdu pod nohama. Jak už jsem vám tu několikrát zmiňovala, koronakrize mě zasáhla plnou palbou a to hned na několika úrovních. Úzkosti z izolace, strach z toho, jak se bude celá situace vyvíjet dál, znatelný snížení příjmu a komplikace s bydlením – to všechno se na mě…
Číst dálKdyž jsem si včera už asi posté pročítala poslední stránky bakalářky, na které pracuji od začátku října, musela jsem se sama sobě smát. Jak daleko (nebo blízko?) realitě jsem tehdy byla. Se začátkem semestru jsem si v hlavě malovala ty nejčernější scénáře, bála jsem se toho, jak a jestli vůbec zvládnu zkombinovat práci a studium a začala jsem vážně uvažovat…
Číst dálNebudu daleko od pravdy, když řeknu, že všichni čekáme, až se koronavirus přežene. Snažíme se chránit zdraví vlastní i našich blízkých, dodržujeme přísná opatření a spřádáme plány, co budeme dělat, až to skončí. Ale jak bude svět vypadat, až to skončí? Vrátíme se zpět do zajetých kolejí a budeme dělat, že se nic nestalo?
Číst dálVím, že toho o koronaviru bylo řečeno už dost, ale nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o to, jak stuaci, které v posledních týdnech čelíme, vidím já. Takřka od začátku vypuknutí celé pandemie čtu jeden článek za druhým, sleduju veřejnoprávní média a rozhovory na DVTV, poslouchám podcasty s odborníky i podnikateli, kteří teď bojují o přežití, a začínám…
Číst dálJe neděle ráno a já právě sedím na zahradě naší chalupy, piju kafe a užívám si ranní sluníčko, který mi svítí do obličeje. Od vyhlášení karantény je to vůbec poprvé, co jsem opustila vězení, kterým se pro mě byt v Praze stal, a řeknu vám, že už jsem chvíle v přírodě, kde, zdá se, je svět ještě v rovnováze, potřebovala…
Číst dálKdyž jsem se před pár dny probudila ve státě, který ze dne na den zakázal běžný provoz kaváren, restaurací a všech dalších stravovacích podniků, první, co mi proletělo hlavou, bylo, že nemám kam jít. Je děsivé si to přiznat, ale prakticky celý můj život se odehrává v kavárnách. Píšu v nich články, pracuju, učím se. Nemám žádnou kancelář, všechny pracovní…
Číst dálCo si budem povídat. Současná situace je fakt na hovno. Omlouvám se za to slovo, ale nedovedu si představit vhodnější příležitost, kdy ho na blogu použít, než právě teď. Šíření koronaviru a s ním spojená vládní nařízení, kvůli kterým se život ze dne na den zastavil, se možná můžou jevit jako introvertův sen, nicméně pro mě, člověka společenského, je to…
Číst dálKde sledovat novinky ze světa marketingu, byznysu, zdravého životního stylu nebo gastronomie? Objevte blogy, podcasty a účty, které vám rozšíří obzory.
Číst dálJak najít skutečnou lásku? Po jakých potravinách zaručeně zhubneme? Kolik trapasů má v uplynulém roce na svědomí Trump nebo Zeman? Kdo se s kým porval na včerejší party? A jaká tragédie se stala dnes ráno v Horní Dolní? Žijeme v době informačního přehlcení. Díky internetu a sociálním sítím ve vteřině víme, co snídá naše kamarádka žijící v Americe, kolik nových…
Číst dálRok 2019 je pomalu u konce a já už zase sedím u Myšáka, piju černý kafe a vzpomínám na všechno, co mi dal a vzal. Koukám do svého diáře a naposledy si pročítám předsevzetí a sny které jsem si do něj v lednu napsala. Chtěla jsem se zlepšit ve francouzštině, dodělat druhák, nepřibrat, vydělat tolik peněz, abych mohla zaplatit nájem…
Číst dálPíše se poslední adventní neděle a já právě sedím v mé oblíbené kavárně, v ruce držím hrnek filtrovanýho kafe a vychutnávám si tenhle okamžik, kdy po dlouhé době nikam nespěchám. Mám před sebou necelé dva měsíce zkouškového a tím pádem zase mnohem víc času na práci a psaní (článků na blog i bakalářky). A i když mi ten otravný hlásek…
Číst dálZnáme to všichni. Na zastávce, v práci, u kadeřnice, na vánočním večírku – tam všude na nás číhá nemilosrdná volba mezi trapnýcm tichem a „nenuceným“ small talkem. Slovo nenucený dávám schválně do uvozovek, protože plkat o ničem a působit při tom přirozeně a uvolněně, je někdy vážně oříšek. Jak tohle konverzační utrpení změnit na zajímavou diskuzi a navždy se zbavit…
Číst dálVšichni po něm toužíme. Sníme o tom, že jednou budeme úspěšní. Srovnáváme se. Chceme být úspěšnější než náš bývalý přítel nebo ta krásná holka z Instagramu. Co je to úspěch, dá se vůbec nějak definovat a jak ho můžeme dosáhnout?
Číst dálVíte, co znamenají slova jako hipsterák, chlastma, čvančary a babikoš? Co se vám stalo, když jste hodili Zemana nebo když vás napadl hipsterský mor?
Číst dálJe neděle, krátce před desátou dopoledne a já právě sedím v brněnském Skøgu, piju černý kafe a užívám si ten všudypřítomný sváteční klid. Dneska je to za poslední měsíc poprvé, co mě z postele nevyhnal budík, ale ranní sluníčko, a řeknu vám, že je to fakt skvělý pocit. Pokud mě sledujete na Instagramu, víte, že od začátku školy zase dost plavu…
Číst dálAhoj, jmenuji se Veronika Tázlerová a jsem prekrastinátor. Čtete správně. Neudělala jsem nechtěný překlep a písmeno e je přesně tam, kde má být. Jaké je to žít s vrtulí u zadku a co závidím prokrastinátorům?
Číst dálDneska bych se s vámi chtěla podělit o jednu zásadní věc, která mi poslední dobou vrtala hlavou. Nevím, jak začít ani jestli se mi podaří předat vám to, co chci, ale v následujících řádcích udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo.
Číst dálTrpíme úzkostí, depresemi, nízkým sebevědomím, nespavostí a ztrátou pozornosti. Husákovy děti o nás někdy rozhlašují, že jsme hloupí, nic neumíme a nevíme, co je to opravdová práce. Svět bez internetu je pro nás jen mlhavou vzpomínkou z dětství a častěji než na kokainu jsme závislí na sociálních sítích. Jsme internetová generace a vyrostli jsme s mobilem v ruce. Bez technologií…
Číst dálJe to sotva pár dní, co mi začala škola, a já už zase plavu. Už zase se snažím sedět na několika židlích najednou. A čím dál tím víc si uvědomuji, že to není (nejen kvůli velikosti mého zadku) dost dobře možné. Chci dál psát, fotit, nahrávat podcasty, tvořit. Chci psát texty pro klienty, přednášet a vídat své články v časopisech…
Číst dálPrávě sedím na terase našeho hostelu na Mallorce, usrkávám hořké espresso a přemýšlím, jak mám tu vlnu štěstí, na které se vezu už týden, vtěsnat do pár řádků. Je tomu už týden, co po internetu koluje hodinové povídání o mém životě. Týden od toho, kdy mi Valentýna umožnila vypovídat se a prozradit o sobě věci, které jsem ještě nikdy nikde…
Číst dálNemám tušení, jak se to stalo, ale léto skončilo. Píšou se poslední srpnové dny a já sedím v mé oblíbené kavárně a vzpomínám na všechny ty krásný chvíle, které mi přineslo. Na cestu do Dánska, Švédska a Francie. Na všechny příležitosti, které jsem dostala, a projekty, do kterých jsem se pustila. Pokud mě jen trochu znáte, asi tušíte, že léto…
Číst dálKdyž jsem včera večer dělala rozhovor pro jeden magazín, mezi všem těmi stále se opakujícími otázkami, na které dokážu odpovědět snad už i ze spaní, přišla řeč na čtení. Respektive na to, zda někdy čtu knihy opakovaně. A samotnou mě překvapilo, jak rychle ze mě vypadlo, že ne. Nikdy. Není to ale proto, že bych nechtěla číst mezi řádky a ocenit…
Číst dálJe brzké pondělní ráno a já jsem právě na zahrádce kavárny Pražírna, kde je v tuhle ranní hodinu božský klid. Sedím tady u malého dřevěného stolku, v ruce svírám hrnek s kafem a konečně mi dochází, že je léto. A i když už to brzy budou skoro dva měsíce, co jsem zvládla poslední zkoušku a začaly mi vytoužené „prázdniny“, celý červenec…
Číst dálJe osm hodin ráno a já právě sedím na terase kavárny SmetanaQ, popíjím ledový kafe a náramně si tenhle okamžik užívám. Miluju chvíle, kdy mám v diáři naplánované psaní článku, popadnu počítač a zapadnu do některé z pražských kaváren. Miluju ten nenápadný ruch, který mě při psaní obklopuje. Miluju být sama mezi lidmi. Když jsem před pár dny s Weef…
Číst dálSníte o tom, že budete mít vlastní domek se zahrádkou, tisíce followers na Instagramu nebo mluvit plynně francouzsky? Že bude moct pracovat z domova, v houpací síti na balijských plážích nebo že z vás budou úspěšní podnikatelé?
Číst dálMáte pocit, že nic nestíháte a z diáře na vás křičí nekonečný to-do list? Cestou domů s hrůzou vzpomínáte, co všechno jste zapomněli zařídit, komu jste nezavolali, i když jste měli, a kolik věcí ještě musíte udělat? Vyzkoušejte pravidlo pěti minut a já dám ruku do ohně za to, že vám změní život.
Číst dálNebudem si nic nalhávat. Občas se najdou dny, které stojí za starou bačkoru. Čas plyne, úkoly mizí a když se po dlouhých hodinách strávených ve škole nebo nad počítačem doplazím domů, vyndám pračku, umyju nádobí a ukuchtím cosi, co by se dalo nazvat večeří, je noc. A pak jsou tu ty hezčí chvíle. Čas s přáteli, kafe na zahrádce zalité…
Číst dálUž je to přes čtyři roky, co jsem se rozhodla, že s vámi budu sdílet svůj život, a věřím, že za tu dobu jsem vám toho na sebe práskla víc než dost. Když k tomu přidám ještě každodenní aktivitu na Instagramu, řada z vás může nabýt dojmu, že mě zná do morku kosti. Jenže, jak jsem vám psala v březnovém…
Číst dálKdyž jsem se před pár dny procházela s kamarádkou noční Prahou, někde mezi Karlovkama a Tančícím domem přišla řeč na vztahy. Nemluvily jsme ale jen o lásce a partnerech, ale o vztazích obecně. O těch přátelských, pracovních i rodinných. A shodly jse se na tom, že ať už jsme každý den v interakci s kýmkoliv, musí to být ty správný lidi.…
Číst dálMám takové tušení, že dnešním tématem trochu šlápnu do vosího hnízda. Možná se mnou nebudete souhlasit, možná mi v komentářích dáte nový pohled na věc. Ať už bude mít tento článek ale jakékoliv ohlasy, budu za ně ráda. Dnes si s vámi chci povídat o školství. Převážně tedy o tom, co jsem se ve škole nenaučila. Abyste mě správně chápali,…
Číst dálZkusili jste se někdy zamyslet nad tím, jaké role ve svém životě hrajete? Kolik jich vystřídáte za rok? Za měsíc? Za den?
Číst dálJe sedm třicet ráno. Venku je tma, mrzne a já popíjím kávu v kavárničce nedaleko mého bytu. Koukám skrz zamlžené okno a přemýšlím, jak dnešní téma pojmout. Pořád mu totiž tak úplně nerozumím. Nechápu, proč má někdo potřebu ponižovat a urážet druhé. Jak už jste asi z názvu pochopili, dnes to hude o hejtech. O nenávisti. O jedu, který se…
Číst dálUž jsem se zase dostala do bodu, kterému se snažím vyhýbat, jak jen to jde. Zapomínám žít. Dny plynou, odškrtávám si jeden úkol za druhým a radost nikde. A není to proto, že bych se snad nudila a neměla co dělat. Právě naopak. Před Vánoci se s blogerskými eventy doslova roztrhl pytel, potkávám se se spoustou skvělých lidí, vydala jsem…
Číst dálKdyž jsem se včera večer vracela z jógy, usmál se na mě na ulici jeden z našich romských spoluobčanů a řekl mi, že jsem moc hezká. Nic víc. Jen mi složil kompliment a pokračoval dál. A co vám budu povídat, vzhledem k tomu, že jsem v ten moment měla vlasy stažené do ledabylého drdolu, na nohou fialové sportovní legíny v…
Číst dálTak jo, už zase plavu. Včera jsem se zase na pár chvil dostala do stavu, kdy jsem měla chuť utéct někam hodně daleko, smazat všechny sociální sítě a zahodit vše, na čem poslední roky pracuji. Kromě knížky, se kterou je ještě pořád spousta práce a zařizování, blogerských kampaní, které obnášejí nespočet hodin vymýšlení, focení, editování, posílání výstupů ke schválení (a…
Číst dálPřed nějakou dobou se mě kamarád zeptal, kdy jsem si naposledy opravdu odpočinula. A upřímně mě překvapilo, že jsem na tak jednoduchou otázku musela hledat odpověď několik dlouhých vteřin. Sama jsem nad tím do té doby vůbec nepřemýšlela a jediné, co ze mě tehdy vypadlo, bylo, že by mě ten život jinak nebavil. Což je pravda. Ale vzhledem k tomu, že…
Číst dálJe ráno, podzimní sluníčko mi svítí do oken a v ruce svírám dnes už druhý šálek kávy. Na sobě mám vytahaný svetr, který jsem objevila na chalupě, a víčka se mi ještě pořád zavírají únavou. A jakkoliv moc bych vám tu dnes chtěla sepsat článek plný radosti a nadšení z toho, že se mi před pár dny podařilo zrealizovat projekt,…
Číst dálCo vám budu povídat, poslední dobou toho mám fakt hodně. Piju jedno kafe za druhým, několik hodin denně koukám do počítače, v tramvaji vyřizuji maily a upravuji fotky, neustále přemýšlím o všem, co jsem neudělala, nebo co bych ještě mohla udělat, a občas mám pocit, že mi z toho všeho musí zákonitě bouchnout hlava. Ale nemyslete si, že si vám…
Číst dálOd malička mám v sobě zakořeněnou snahu být ve všem lepší. Vždycky jsem se snažila vyhrát ten nesmyslný sourozenecký boj, který zná asi každý, kdo kdy nějakého sourozence měl. Celý život jsem byla ta druhá. Druhá v tenise, na který jsme s bráchou společně chodili. Druhá v očích mého otce i dědy. Vždycky tu byl brácha a pak ta, co se…
Číst dálJe ráno. Právě sedím v pražském Ema Espresso Baru a pročítám si poznámky, které jsem si zapsala včera večer. Vysedávala jsem tehdy na parapetu toho našeho vršovického bytu, pozorovala západ slunce a vzpomínala, co všechno mi letošní léto přineslo. Co mi dalo i vzalo. V červnu jsem dokončila první rok na vysoké a dovolila jsem si zase trochu žít. Podívala…
Číst dálTak už je to černé na bílém. Jsem holka z Vršovic. Před pár dny se mi konečně podařilo přestěhovat všechny věci, které potřebuji k životu, a udělala jsem poslední krok. Naposledy jsem za sebou zavřela dveře pokoje, ve kterém jsem strávila dlouhých dvacet let, a vstoupila do nového života. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, moc dobře víte, že jsem…
Číst dálUž to bude měsíc, co jsem vám tu sepisovala seznam knih, které si chci přes léto přečíst. A možná jste tehdy postřehli, že většina z nich nepatří do kategorie letních oddychovek. Zkrátka a dobře, někde hluboko v sobě mám potřebu se neustále vzdělávat. Rozšiřovat si obzory. Posouvat se dál. Ale nevybavujte si prosím ve spojitosti se slovem vzdělání ty oprýskané…
Číst dálJe něco před osmou ráno a já sedím v malinkatém Starbucksu na vídeňském hlavním nádraží. Mám kruhy pod očima, vlasy stažené v ledabylém drdolu a v ruce držím kelímek, jehož obsah se skoro ani nedá pít. Všichni kolem mě někam spěchají – na vlak, domů, do práce – a já si poprvé za celý týden užívám, že já tentokrát spěchat…
Číst dálPořád nemůžu uvěřit, že je to skutečně za mnou. První rok na vysoké. Rok, na který mě všichni tak pečlivě připravovali. Že prý to bude náročné. Že toho o zkouškovém moc nenaspím. Že poznám, jaká byl gympl procházka růžovou zahradou. A víte co? Za poslední roky jsem nebyla šťastnější. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, víte moc dobře, jak jsem…
Číst dálKdyž jsem včera seděla s kamarádem na lavičce před Emou, popíjela ledový filtr a diskutovala s ním o smyslu života, uvědomila jsem si, v jak skvělém světě vlastně žijeme. Oba dva, já i kamarád, jsme už nějaký ten pátek na volné noze, pracujeme sami na sebe a každý z nás si buduje ten svůj malý sen. Při škole jsme si…
Číst dálSedím v tramvaji, víčka mi padají únavou, v ruce mám dnes už čtvrté kafe a hlavou mi létají věty, které mě v posledních dnech bombardují ze všech stran: „Pro tebe to bude hračka.“, „Já věděl, že to dáš.“, „Kdo jiný by to měl zvládnout, když né ty?“. Moje okolí má ze mě zkrátka pocit, že všechno zvládnu levou zadní. Že s…
Číst dálProkrastinace. Slovo, které ještě pár let zpátky nikdo neznal. Neřest, ze které se stal marketingový fenomén, díky kterému dnes už jen těžko najdete člověka, který by na tohle téma nečetl alespoň jeden článek nebo knihu. A i když už se zdá, že se vlna všemožných návodů a rad, jak s touhle nepěknou vlastností bojovat, možná konečně přelila, je tu s…
Číst dálJsem městská holka. Miluju ten nekonečný ruch, kavárenský život i tu anonymitu, kterou v Praze (paradoxně k tomu, co dělám) ještě pořád mám. Ráda poznávám nové lidi, prozkoumávám nepoznaná zákoutí a vracím se na místa, ke kterým mám nespočet nádherných vzpomínek. Žiju v té naší městské bublině. Potkávám se s lidmi, kteří myslí stejně jako já. S lidmi, co hned…
Číst dálByla středa. První jarní. Sluníčko prosvítalo skrz žaluzie do přednáškové místnosti a já si zapisovala poznámky k mediálnímu plánování. V myšlenkách jsem ale byla někde úplně jinde. V dětství. Vzpomínala jsem na tu malou Veru, která s vykulenýma očima prvně vstoupila na Matějskou. Tu malou holku, co se nebála ničeho. Autodrom, horská dráha, lochneska, strašidelný hrad, ruské kolo, to všechno…
Číst dálPrávě sedím v jedné malinkaté pražské kavárně, usrkávám už třetí šálek kávy a po těle se mi rozlévá ten zvláštní pocit nervozity a štěstí. Mám za sebou dost náročný týden plný výzev, stresu i neustálého nestíhání. Jak už jsem vám psala na Instagramu, nabrala jsem si toho totiž zase víc, než můžu zvládnout, a v posledních dnech se mi to…
Číst dálVybavujete si ještě ten svět, který neovládaly sociání sítě? Kdy jste se v restauraci najedli bez toho, aniž byste před tím několik minut poskakovali kolem stolu s telefonem v ruce? Kdy jste měli tak maximálně účet na Lidé.cz a slova jako Facebook nebo Instagram ještě nikdo neznal? Já už moc ne. Vyrůstala jsem v době, kdy tohle všechno začalo. Postupem času…
Číst dálJe šest třicet, starorůžový retro budík řinčí jako o život. Za okny je ještě černočerná tma a já ospale mžourám do zrcadla, které mi ukazuje krutou pravdu. Modré kruhy pod očima, vlasy, co připomínají vrabčí hnízdo, a nad horním rtem malá jizva, která mi zůstala po jednou ošklivém pádu z kola. Každodenní realita v celé své kráse. Přesně ten samý…
Číst dálObdobí vánoční pohody a klidu se vypařilo do neznáma a nastalo jedno z nejneoblíbenějších období vysokoškolského života. Zkouškové, ten zvláštní čas plný bezesných nocí a několika hrnků kávy denně, nastoupilo v plné síle a nám nezbývá, než se vydat do boje. Pro mě je tohle vůbec první zkouškové v životě a jakkoliv jsem se předem bála, můžu nakonec s klidem…
Číst dálMáme za sebou už skoro polovinu ledna a také čas, kdy bychom měli začít naplňovat naše novoroční předsevzetí. Čas, kdy se ukáže, zda šlo jen o nějakou silvestrovskou euforii, povánoční výčitky svědomí, nebo opravdové cíle, kterých chceme dosáhnout. A i když jsem toto téma nakousla již v minulém článku, rozhodla jsem se, že se vám dnes o mých přáních a snech…
Číst dálKdyž jsem se pár dny sledovala jednu přednášku o sociálních sítích, utkvěla mi v hlavě jedna důležitá myšlenka, o kterou se s vámi chci dnes podělit. Sociální sítě, ta naprosto neoddělitelná součást našich životů, nám totiž již dávno neslouží jen k zábavě a rozptýlení. Kromě online marketingu, do jehož útrob se už nějaký ten pátek snažím proniknout, slouží v posledních…
Číst dálTak už je to tady. Na adventním věnci nám plápolá poslední vánoční svíčka, z pootevřených oken domovů vyhrávají koledy, vůně svařáku je cítit na míle daleko a tisíce malých dětí nedočkavě vyhlížejí Ježíška. Máme tu Štědrý den, čas, kterým začíná maraton návštěv, vánočních kafíček a rozbalování vytoužených (i těch méně vytoužených) dárečků. Když jsem tak pár dní zpátky přemýšlela, čím…
Číst dálPsalo se jedno pondělní ráno, ulicemi vál chladný prosincový vítr a já jsem i přes tu všudypřítomnou ranní mlhu odcházela z domu s úsměvem na tváři. Moje kroky totiž nemířily nikam jinam než do mé oblíbené kavárničky Café Jen, kde jsem se měla setkat s přáteli. Od té doby, co jsme totiž naše životy oštítkovali cedulkami vysokoškolské, se takováto společná…
Číst dálPíše se druhá adventní neděle, venku mrzne jako když praští a já (pro změnu) vysedávám v jedné útulné letenské kavárničce. Vedle počítače mi tančí plamínek hořící svíčky a z obřího malovaného hrnku čaje se line pronikavá vůně lesních plodů. Ideální chvíle na to, abych vám pověděla, co mám dnes na srdci. Jak už to tak bývá, před Vánoci máme všichni…
Číst dálSnídáme filtrovanou kávu a Avo Toast, nahráváme Insta Stories, chodíme na Tinder rande a přijde nám naprosto normální procházet se ulicemi a povídat si při tom s vlastním foťákem. Jsme děti milénia, generace Y a Z, miléniálové – říkejte nám, jak chcete – a postupně začínáme měnit pravidla hry. O tom není pochyb.Dnes vám tu ale ale nepíšu proto, abychom se…
Číst dálPíše se jedno sychravé podzimní ráno, za okny tančí barevné listí a já sedím zachumlaná v pletené dece, usrkávám svůj oblíbený skořicový čaj z jednoho (ne)obyčejného béžového hrnku a přemýšlím, jak všechny ty myšlenky, které mi létají hlavou, dostat do následujících řádků. Je sobota ráno a já vám chci vyprávět příběh o hrnku. Chci vám zpříjemnit první víkendový den a…
Číst dálPrávě sedím v mém milovaném Coffee room, ruce si hřeju o šálek horké kávy, za oknem pozoruji deštěm zahalenou Prahu a hlavou se mi honí spousta myšlenek, které se mi tam usadily předchozího večera. Jak už jsem vám totiž psala tolikrát, čas krátce před tím, než se každý večer odeberu do říše snů, věnuji čtení. Ať se děje, co se…
Číst dálFarmářské trhy miluju, to je dávno známá věc. Miluju vůni čerstvého chleba, která se tu každé ráno mísí s ranním sluníčkem. Miluju pestrobarevné květiny, které pan květinář prodává za pár korun. Miluju tu naprostou pohodu, která na trzích po celý den panuje. Miluju ty bezstarostné chvíle, kdy se stavím pro kafe u Kávového klubu, koupím si pečivo v mé oblíbené celozrnné…
Číst dálPrávě sedím v mé oblíbené kavárně, za oknem pozoruji podzimní listí, které se toulá ulicemi Prahy, a hlavou mi létá jedna myšlenka za druhou. Není to nic neobvyklého. Už jsem si zvykla, že tenhle nekonečný proud je součástí mě samé. Že nedokážu vypnout. Na nic nemyslet. Neustále musím přemýšlet o minulosti i budoucnosti. O všem, co mohlo být. A co bude.…
Číst dálJe pondělí ráno. A když říkám ráno, myslím tím opravdové ráno. Sluníčko teprve ospale vykukuje mezi pražskými domky a hodinky na ruce mi ukazují něco před pátou hodinou. Co jsem si to, proboha, zase vymyslela. O pár desítek minut později už stojím ve frontě ve Starbucks (dobře, jsem tam v tenhle vražedný čas úplně sama) a s kofeinovým šokem v…
Číst dál