Dneska bych se s vámi chtěla podělit o jednu zásadní věc, která mi poslední dobou vrtala hlavou. Nevím, jak začít ani jestli se mi podaří předat vám to, co chci, ale v následujících řádcích udělám všechno pro to, aby se mi to povedlo.
Abych vás uvedla do děje, během posledního říjnového víkendu, který jsem strávila v horské chatě v Jizerkách, jsem měla konečně chvíli času přemýšlet. O životě, o hodnotách a o tom, co vám svojí tvorbou předávám. A konečně můžu říct, že se mi podařilo najít odpověď na otázku, která mi poslední měsíce nedala spát.
Blogování se věnuju už víc než čtyři roky a čím dál tím víc jsem přemýšlela nad tím, jaké je moje proč. (Pokud jste nečetli knihu Simona Sinka Začněte s proč, doporučuju všema deseti.). Pořád jsem si nedokázala jasně definovat, jaký je smysl všeho, co dělám. Jaké je poselství, které vám tu chci předávat. Sdílet s vámi střípky z mého života (což je podstata blogování) mě moc baví, ale zároveň chci, abych vám předávala i něco víc. Abych měla jasně definované poslání, které se bude prolínat vším, co tvořím, říkám a sdílím.
Abych to uvedla na pravou míru, nemyslím si, že každý bloger nebo influencer musí svou tvorbou hned měnit svět, ale věřím, že každý člověk, který něco tvoří pro lidi, by měl vědět, proč to dělá. (Což platí i u podnikatelů a značek.) Motivací by tady ale nikdy neměly být peníze nebo sláva. To je jenom výsledek. Proč definuje účel existence. Blogu, firmy, instagramového účtu, kavárny nebo produktu.
Módní blogerky tak nemusí hned zachraňovat lední medvědy, protože jejich proč je jiné. Chtějí inspirovat tisíce holek v tom, co si vzít na sebe. Videa youtuberů sypajících si mouku na hlavu možná nemají společenský přesah, ale fanoušky pobaví. A ať už se s jejich tvorbou ztotožňujeme, nebo ne, jejich proč (bavit diváky) jim nikdo z nás upřít nemůže.
Zkrátka a dobře, vaše proč definuje všechnno, co děláte. Je to maják, který vám udává směr. Hlas, který křičí do světa vaše hodnoty a dává lidem jistotu, že je nezradíte. Pokud to vztáhnu na blogování a instagramový svět, když publikujete článek o tom, jak žijete zero waste, a o pár hodin později si vyfotíte kelímek ze Starbucks, něco je špatně. Lidem dojde, že se jen plácáte (instagramovým) životem a obsah, který tovříte, pro ně nebude mít žádnou přidanou hodnotu. Vaše proč je důvod, proč by vám lidé měli věřit a proč by měli sledovat vaši tvorbu.
A jaké že je to moje PROČ? Když jsem přemýšlela nad vším, co píšu, fotím a sdílím, zakreslila si to do myšlenkových map a dlouze na ně pak koukala, došla jsem k závěru, že vám chci ukazovat, že pokud konečně přestanete jen snít a začnete i něco dělat, můžete žít život, jaký si přejete.
Možná tím popírám všechny motivační příručky a samospásné afirmace, ale za těch dvaadvacet let, co chodím po tomhle světě, jsem už pochopila, že nic není zadarmo. To, kde jsem, kým jsem a co dělám, je výsledek dlouhé cesty. Nenarodila jsem se superbohatým rodičům, kteří by mi všechno platili, abych se mohla naplno věnovat blogování. Nemám slavné kamarády, po kterých bych vyšplhala do blogerského světa. Nejsem žádná kráska, za kterou by se otáčel celý Instagram, a to, že se konečně vejdu do velikosti s, je jen výsledkem několikaletého odříkání.
Abyste mě správně chápali, vím, že se mám skvěle a jsem za to moc vděčná. Jen vám chci ukazovat, že úplně stejný život, jako vidíte tady na blogu nebo u mě na Instagramu, můžete mít i vy. Že můžete pracovat sami na sebe, pokud se budete denně vzdělávat v tom, co vás zajímá. Že můžete vypadat tak, jak si přejete. Že můžete žít podle sebe. Jen je potřeba zvednout zadek, učit se ze všech pádů a chyb, vytrvat a jít dál.
Takže až tady uvidíte nějakou další idylickou fotku z kavárny, vzpomeňte si na to, že ji cvakla úplně obyčejná holka, která na něj vyčerpala polovinu svého denního rozpočtu a která se každý měsíc děsí toho, z čeho zaplatí nájem. Která se raduje ze slev v supermarketu a která není obézní jenom proto, že už pěknou řádku let neviděla dort nebo skleničku vína. Holka, co si jednoho dne usmyslela, že založí blog a věnuje mu všechen svůj čas. Protože chce skrze sdílení svého života inspirovat a ukazovat, že, když když jste ochotní pro svůj sen něco udělat, můžete žít podle sebe.
A pokud jste tvůrci, blogeři, podnikatelé, fotografové nebo třeba učitelky ve školce a své proč stále hledáte, podívejte se teď alespoň na tenhle TED Talk. Z vlastní zkušenosti říkám, že se vám pak bude pracovat a tvořit s mnohem větší lehkostí.
Veronika ♥
Veru, mně teda vždycky přišlo, že čtenářům předáváš právě tohle. Musím se přiznat, že mě některé typy tvých článků už nebaví (asi je to tím, že čtu tvůj blog už dlouho), jako např. kliky nebo photo diary, takže tě sleduju čím dál méně, ale i kdybych tě přestala sledovat úplně, vždycky si tě budu pamatovat jako opravdu disciplinovanou, inspirativní holku, která nemá žádné výmluvy. Takže si myslím, že tvé proč za tebe mluví víc než dost 🙂
Autor
Andy, jsem ráda, že na tebe tak mé články vždycky působily a působí. To je přesně důvod, proč jsem si chtěla své PROČ definovat – abych jasně a napříč vším, co tvořím, komunikovala své hodnoty a přístup k životu. A pokud jde o Kliky a Photo Diary, mrzí mě, že tě nebaví, ale právě tyhle dva koncepty jsou často nejčtenější. Je samozřejmé, že žádný obsah není pro všechny, a tak se snažím zaměření článků střídat, aby si tu každý našel to, co ho baví a zajímá:)
Verčo moooc hezký článek! To PROČ je skutečně hrozně důležité a vidím na spoustě lidí kolem mě, že ho neznají, pracují jen tak, aby bylo na další nájem někomu jinému do kapsy, kolikrát tu změnu hrozně chtějí, ale neudělají nic. Já tohle nezastávám a i proto mě čeká v roce 2020 hodně veliká změna, ale jak sama píšeš – chce to zvednou prdel a něco dělat! Já u tebe čtu hlavně takové ty marketingové články a typově právě takový, jaký teď komentuji. Kliky a Photo Diary se přiznám také nečtu. 🙂
Měj se krásně a ať se v tvorbě moc daří!
Denisa
Autor
Denčo, moc děkuju. Netvrdím, že všichni musíme znát své životní proč (to taky neznám), ale pokud něco tvoříme veřejně, pro lidi, myslím, že bychom měli vědět, co říkáme a hlavně proč to říkáme. A pokud jde o články, jak jsem už psala výše, snažím se obsah střídat, aby si každý našel něco, co ho baví. Čísla v Google Analytics hovoří dost jasně:) A držím palce s tou velkou změnou!
Vůbec první článek na tvém blogu, který jsem přečetl a musím před tebou hned smeknout. Skvěle! Četl jsem už stovky motivačních knih, ale tenhle jeden jediný tvůj krátký článek jich drtivou většinu s přehledem strčí do kapsy. Dneska mám o čem přemýšlet… díky.
Autor
Jakube, ani nevíš, jak moc si toho vážím. Děkuju!
Veru, děkuju za tenhle článek! I já hledám momentálně svoje „proč“ a tys mě nakopla k tomu s tím hnout. :-))
Autor
Marti, to jsem moc ráda! Doufám, že ho brzy najdeš:)
Ahoj Verčo,
moc Ti děkuji za tento článek. Studuji na pedagogické fakultě a už jsem trochu ztrácela ten důvod, proč to vlastně dělám, proč to studuji. Po přečtení jsem si to zase uvědomila a našla svoje ‚proč‘.
Děkuji
S pozdravem
Kateřina
Autor
Kateřino, já děkuju za to, že sis udělala chvilku na to, abys mi vůbec napsala. Má to smysl ♥
Ahoj,
taky můj první přečtený článek od tebe. Zrovna jsem v životní fázi kdy se mi moc hodí vidět a připomínat že nic není zadarmo a že za vším pořádným stojí kus práce a risku..
Na jaře 2020 udělám první krok, na který se hrozně moc těším asi hlavně proto, že mě ještě s ničím nebude svazovat a vím že tím jenom získám – ať přesvědčení že mám pokračovat nebo utvrzení že nejsem ten typ co by se do toho měl pouštět.
Stále mám toho moc o čem přemýšlet a rozvažovat..a asi i pro to by se mi líbilo přečíst nebo poslechnout si ty případy, kdy se lidi pustí to větší životní změny a ta nevyjde, i když se snažili a dali do toho vše co mohli ale bohužel..
Tak jsem na nějakou dobu usla na vavřínech a konečně jsem se zas probudila ? Ty fakt dokážeš
Veru pořádně nakopnout! ??
Autor
Jsem ráda, že tě článek motivoval:)