Když jsem se před pár dny procházela s kamarádkou noční Prahou, někde mezi Karlovkama a Tančícím domem přišla řeč na vztahy. Nemluvily jsme ale jen o lásce a partnerech, ale o vztazích obecně. O těch přátelských, pracovních i rodinných. A shodly jse se na tom, že ať už jsme každý den v interakci s kýmkoliv, musí to být ty správný lidi.…

Mám takové tušení, že dnešním tématem trochu šlápnu do vosího hnízda. Možná se mnou nebudete souhlasit, možná mi v komentářích dáte nový pohled na věc. Ať už bude mít tento článek ale jakékoliv ohlasy, budu za ně ráda. Dnes si s vámi chci povídat o školství. Převážně tedy o tom, co jsem se ve škole nenaučila. Abyste mě správně chápali,…

Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, jaké role ve svém životě hrajete? Kolik jich vystřídáte za rok? Za měsíc? Za den?

Je sedm třicet ráno. Venku je tma, mrzne a já popíjím kávu v kavárničce nedaleko mého bytu. Koukám skrz zamlžené okno a přemýšlím, jak dnešní téma pojmout. Pořád mu totiž tak úplně nerozumím. Nechápu, proč má někdo potřebu ponižovat a urážet druhé. Jak už jste asi z názvu pochopili, dnes to hude o hejtech. O nenávisti. O jedu, který se…

Už jsem se zase dostala do bodu, kterému se snažím vyhýbat, jak jen to jde. Zapomínám žít. Dny plynou, odškrtávám si jeden úkol za druhým a radost nikde. A není to proto, že bych se snad nudila a neměla co dělat. Právě naopak. Před Vánoci se s blogerskými eventy doslova roztrhl pytel, potkávám se se spoustou skvělých lidí, vydala jsem…

Když jsem se včera večer vracela z jógy, usmál se na mě na ulici jeden z našich romských spoluobčanů a řekl mi, že jsem moc hezká. Nic víc. Jen mi složil kompliment a pokračoval dál. A co vám budu povídat, vzhledem k tomu, že jsem v ten moment měla vlasy stažené do ledabylého drdolu, na nohou fialové sportovní legíny v…

Tak jo, už zase plavu. Včera jsem se zase na pár chvil dostala do stavu, kdy jsem měla chuť utéct někam hodně daleko, smazat všechny sociální sítě a zahodit vše, na čem poslední roky pracuji. Kromě knížky, se kterou je ještě pořád spousta práce a zařizování, blogerských kampaní, které obnášejí nespočet hodin vymýšlení, focení, editování, posílání výstupů ke schválení (a…

Před nějakou dobou se mě kamarád zeptal, kdy jsem si naposledy opravdu odpočinula. A upřímně mě překvapilo, že jsem na tak jednoduchou otázku musela hledat odpověď několik dlouhých vteřin. Sama jsem nad tím do té doby vůbec nepřemýšlela a jediné, co ze mě tehdy vypadlo, bylo, že by mě ten život jinak nebavil. Což je pravda. Ale vzhledem k tomu, že…

Je ráno, podzimní sluníčko mi svítí do oken a v ruce svírám dnes už druhý šálek kávy. Na sobě mám vytahaný svetr, který jsem objevila na chalupě, a víčka se mi ještě pořád zavírají únavou. A jakkoliv moc bych vám tu dnes chtěla sepsat článek plný radosti a nadšení z toho, že se mi před pár dny podařilo zrealizovat projekt,…

Co vám budu povídat, poslední dobou toho mám fakt hodně. Piju jedno kafe za druhým, několik hodin denně koukám do počítače, v tramvaji vyřizuji maily a upravuji fotky, neustále přemýšlím o všem, co jsem neudělala, nebo co bych ještě mohla udělat, a občas mám pocit, že mi z toho všeho musí zákonitě bouchnout hlava. Ale nemyslete si, že si vám…

Od malička mám v sobě zakořeněnou snahu být ve všem lepší. Vždycky jsem se snažila vyhrát ten nesmyslný sourozenecký boj, který zná asi každý, kdo kdy nějakého sourozence měl. Celý život jsem byla ta druhá. Druhá v tenise, na který jsme s bráchou společně chodili. Druhá v očích mého otce i dědy. Vždycky tu byl brácha a pak ta, co se…

Je ráno. Právě sedím v pražském Ema Espresso Baru a pročítám si poznámky, které jsem si zapsala včera večer. Vysedávala jsem tehdy na parapetu toho našeho vršovického bytu, pozorovala západ slunce a vzpomínala, co všechno mi letošní léto přineslo. Co mi dalo i vzalo. V červnu jsem dokončila první rok na vysoké a dovolila jsem si zase trochu žít. Podívala…

Tak už je to černé na bílém. Jsem holka z Vršovic. Před pár dny se mi konečně podařilo přestěhovat všechny věci, které potřebuji k životu, a udělala jsem poslední krok. Naposledy jsem za sebou zavřela dveře pokoje, ve kterém jsem strávila dlouhých dvacet let, a vstoupila do nového života. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, moc dobře víte, že jsem…

Už to bude měsíc, co jsem vám tu sepisovala seznam knih, které si chci přes léto přečíst. A možná jste tehdy postřehli, že většina z nich nepatří do kategorie letních oddychovek. Zkrátka a dobře, někde hluboko v sobě mám potřebu se neustále vzdělávat. Rozšiřovat si obzory. Posouvat se dál. Ale nevybavujte si prosím ve spojitosti se slovem vzdělání ty oprýskané…

Pořád nemůžu uvěřit, že je to skutečně za mnou. První rok na vysoké. Rok, na který mě všichni tak pečlivě připravovali. Že prý to bude náročné. Že toho o zkouškovém moc nenaspím. Že poznám, jaká byl gympl procházka růžovou zahradou. A víte co? Za poslední roky jsem nebyla šťastnější. Pokud mě sledujete už nějakou dobu, víte moc dobře, jak jsem…

Když jsem včera seděla s kamarádem na lavičce před Emou, popíjela ledový filtr a diskutovala s ním o smyslu života, uvědomila jsem si, v jak skvělém světě vlastně žijeme. Oba dva, já i kamarád, jsme už nějaký ten pátek na volné noze, pracujeme sami na sebe a každý z nás si buduje ten svůj malý sen. Při škole jsme si…

Sedím v tramvaji, víčka mi padají únavou, v ruce mám dnes už čtvrté kafe a hlavou mi létají věty, které mě v posledních dnech bombardují ze všech stran: „Pro tebe to bude hračka.“, „Já věděl, že to dáš.“,  „Kdo jiný by to měl zvládnout, když né ty?“. Moje okolí má ze mě zkrátka pocit, že všechno zvládnu levou zadní. Že s…

Prokrastinace. Slovo, které ještě pár let zpátky nikdo neznal. Neřest, ze které se stal marketingový fenomén, díky kterému dnes už jen těžko najdete člověka, který by na tohle téma nečetl alespoň jeden článek nebo knihu. A i když už se zdá, že se vlna všemožných návodů a rad, jak s touhle nepěknou vlastností bojovat, možná konečně přelila, je tu s…

Právě sedím v jedné malinkaté pražské kavárně, usrkávám už třetí šálek kávy a po těle se mi rozlévá ten zvláštní pocit nervozity a štěstí. Mám za sebou dost náročný týden plný výzev, stresu i neustálého nestíhání. Jak už jsem vám psala na Instagramu, nabrala jsem si toho totiž zase víc, než můžu zvládnout, a v posledních dnech se mi to…

Vybavujete si ještě ten svět, který neovládaly sociání sítě? Kdy jste se v restauraci najedli bez toho, aniž byste před tím několik minut poskakovali kolem stolu s telefonem v ruce? Kdy jste měli tak maximálně účet na Lidé.cz a slova jako Facebook nebo Instagram ještě nikdo neznal? Já už moc ne. Vyrůstala jsem v době, kdy tohle všechno začalo. Postupem času…

Je šest třicet, starorůžový retro budík řinčí jako o život. Za okny je ještě černočerná tma a já ospale mžourám do zrcadla, které mi ukazuje krutou pravdu. Modré kruhy pod očima, vlasy, co připomínají vrabčí hnízdo, a nad horním rtem malá jizva, která mi zůstala po jednou ošklivém pádu z kola. Každodenní realita v celé své kráse. Přesně ten samý…

Období vánoční pohody a klidu se vypařilo do neznáma a nastalo jedno z nejneoblíbenějších období vysokoškolského života. Zkouškové, ten zvláštní čas plný bezesných nocí a několika hrnků kávy denně, nastoupilo v plné síle a nám nezbývá, než se vydat do boje. Pro mě je tohle vůbec první zkouškové v životě a jakkoliv jsem se předem bála, můžu nakonec s klidem…