Jedna z nejlepších rad, jaké jsem kdy dostala? Investuj. Bohužel přišla celkem pozdě. Ve škole mi možnost, jak se zajistit (nejen na stáří), zatajili. A v rodině jakbysmet. Finanční gramotnost v době mého dospívání zkrátka nebyla téma. Choď do práce, vydělávej, plať daně, a pokud se dožiješ důchodu, něco málo dostaneš od státu. To byl narativ, ve kterém jsem vyrostla.…

Většinu knih, který přečtu, posílám dál. Najde se ale pár kusů, který maj čestný místo v mý knihovně, protože se k nim pravidelně vracím. Račte nahlédnout. Třeba se inspirujete, o co si napsat Ježíškovi.

Kdykoliv mi někdo řekne, že se ho trendy netýkají, že je pod jeho úroveň řešit, co zrovna trenduje na TikToku nebo v nejnovějším Vogue, je to pro mě jasným znamením, že o trendech neví vůbec nic. Trendy se týkají nás všech. Je to komplexní společenský fenomén, který prostupuje všemi vrstvami našeho života – od technologií přes módu až po ekonomiku…

Nebylo by hezký, kdybychom si místo závisti přáli? Kdybychom úspěchy jiných nevnímali jako důvod k zášti, ale jako inspiraci a příležitost k učení? Kdybychom se místo nesmyslný soutěživosti navzájem podporovali, sdíleli si zkušenosti a společně se posouvali dál?

Hledáte návod, jak si v práci vydobýt respekt? Jak mít teplé místo v C-levelu a záviděníhodný plat? Zapomeňte na vysokoškolské tituly, certifikáty, sebevzdělávání nebo zkušenosti. Podle nejnovějších výzkumů stačí splnit pouze pár jednoduchých předpokladů, které vám otevřou dveře kamkoliv.

Mám řidičák! Po necelých pěti měsících ode dne, kdy jsem poprvé zasedla v učebně autoškoly, jsem koncem srpna úspěšně složila zkoušky. A kromě toho, že jsem zahájení výcviku tak dlouho odkládala, nelituju vůbec ničeho. Lepší místo, kde si na starý kolena udělat řidičák, jsem si totiž vybrat nemohla.

Milá Veru, před pár dny ti bylo sedmadvacet. Nemám pro tebe puget bílých lilií, který tak miluješ, ani letenku do Paříže. První jmenované jsi už dostala od lidí, za který bys dala všechno na světě, na to druhý si pořád neumíš najít čas. Místo toho jsem se ti proto nakonec rozhodla dát pár rad, na který jsi za těch sedmadvacet…

Spolehlivost, férovost, houževnatost, chuť se učit, týmovost. Každý řetěz je silný jen tak, jak je silný jeho nejslabší článek. A proto chci mít v týmu pouze lidi, co vyznávají stejné hodnoty, jako já. Nezajímá mě, kolik hodin kdo odpracuje, když vidím výsledky. Je mi jedno, že jsou mí lidi na druhý straně světa, když to nijak neovlivňuje práci, na který…

Léto 24 bylo náročný. Plný změn. Výzev.

Pokud mě sledujete už nějaký ten pátek, víte, že vlasy jsou pro mě dost citlivé téma. Od doby, co jsem o ně skoro přišla, uplynuly už víc než čtyři roky a pořád není vyhráno. Paruku jsem sice už definitivně odložila a každodenní schovávání se pod kšiltovkou mám už naštěstí taky za sebou, ale bez drdolu si mezi lidi pořád troufnu vyrazit…

Když jsem, radši ani nepočítám, kolik let zpátky, psala bakalářku na téma influencer marketing v České republice, můj cíl byl jediný: dát lidem z oboru text, který marketérům pomůže vymýšlet a realizovat kampaně, které dávají smysl. Značkám, influencerům a v neposlední řadě i samotným koncákům. Kampaně, které značky nedělají proto, že „všichni spolupracují s influencery, tak my musíme taky“, ale…

Cannes Lions. Nejprestižnější festival reklamní kreativity na světě. Oskaři marketingové branže. Týden, během kterého se na jih Francie sjedou zástupci největších světových agentur a firem, aby načerpali inspiraci na přednáškách světových leaderů, networkovali na opulentních parties a ocenili nejlepší díla reklamního průmyslu. Festival, který chce alespoň jednou v životě zažít každý, kdo to myslí s marketingem vážně. A který pro…

Otec. Zřejmě nejdůležitější muž v životě ženy. Ten, který stál vždycky při nás. Nebo taky ten, co nám dal lekce, o které jsme nestály. Muž, který formoval náš vztah k sobě sama. Naši osobnost. Naše vztahy. Náš život.

Potkali jsme se asi tři, čtyři roky zpátky. Byl milý, charismatický, inteligentní. Bavilo mě jeho odhodlání a tah na branku. Viděla jsem, že toho máme hodně společného. Že přemýšlíme stejně. I přesto, že žil v úplně jiném světě, než jsem žila já.

Studovat, nebo podnikat? A co třeba obojí najednou?

V posledním roce pomáhám s marketingem rovnou dvěma vysokým školám a ze všech výzkumů o generaci Z, které si pravidelně pročítám, svítí jasné sdělení: Otázka, kterou naše generace řeší, už není, na jakou vysokou jít. Ale jestli vůbec.

Můžeme volit. Můžeme studovat. Můžeme si brát, koho chceme. Můžeme si myslet, že feminismus už svoji roli dohrál. A pak se taky můžeme podívat na data. Na to, že žijeme ve světě, který byl stvořen pro muže.

27. března 2024 zemřela legenda.

V marketingu prý dneska dělá každý. Jak je možné, že se všichni uživíme?

Kde začít… Mám prsa. Půl roku poté, co jsem plánovala. A o deset let později, než jsem v pubertě naivně doufala. Koncem listopadu jsem byla na augumentaci prsou, a jelikož jsem tak trochu tušila, že je to téma, které vás bude zajímat, po celou dobu jsem si dělala zápisky, do kterých vám dám konečně nahlédnout.

Než se pustíte do čtení, zkuste si odpovědět na otázku: Co je to marketing? Když se ptám lidí kolem sebe, vrací se mi široké spektrum odpovědí. Někteří za marketing považují reklamu, prodej a PR, jiní otravné vnucování produktů, které nechtějí a nepotřebují. A dokonce ani lidé, kteří sami sebe prohlašují za marketingové specialisty, správnou odpověď neznají.

Většina lidí se domnívá, že je nadprůměrná. Nadprůměrně schopná. Nadprůměrně inteligentní. Nadprůměrně sympatická. Při sebehodnocení na škále od 1 do 10, kdy 10 je nejvyšší nadprůměr, se většina z nás zařadí pod číslo 7.  Za nadprůměrné se považuje 88 % řidičů, včetně starých lidí. A pokud si myslíte, že se to týká jen hloupých lidí, vyvedu vás z omylu – přes 90 %…

Když jsem pár let zpátky studovala na letní marketingové škole v Paříži, během jedné přednášky jsme se dostali k MBTI. Osobnostnímu testu, který lidi rozděluje do šestnácti kategorií podle jejich přístupu a jednání v konkrétních situacích. Základní pilíře tohoto systému položil Carl Gustav Jung a do současné podoby ho vypracovaly Katharina Cook Briggs a Isabel Briggs Myers, které vytvořily Myers–Briggs…

Proč jsem se vrátila na VŠKK?

Plánujete začít s podnikáním? Založit firmu? Jít na volnou nohu? A víte, co takové podnikání obnáší?

Je mi jasné, že teď na vašich obrazovkách asi dominují jiné typy filmů, ale pokud byste si chtěli mezi Pelíšky a Láskou nebeskou odpočinout od vánoční tematiky, mám pro vás dva tipy na dokumenty, které najdete zdarma na iVysílání. Filmy, jež popisují zrod ikony. Cestu ženy, která byla mnohem víc než jen sex symbol a naivní blondýnka. Filmy, které by…

Není žádný tajemství, že mi toho vysoká hodně dala. Když mám ale teď možnost vidět, kam se od té doby, co jsem promovala, posunula výuka a jaké další obory na VŠKK vznikly, mám sto chutí tam jít studovat znova.

Buď budeme přirozené, nebo krásné. Nic mezi není.

Táto, tahle slova píšu, protože ti je nedokážu říct do očí. I když se snažím – obvykle při oslavách narozenin nebo o Vánocích, protože jindy k tomu není příležitost – zastaví mě slzy. A to já nikdy nebrečím. Fakt nikdy. I když bych moc chtěla. Neumím to. Projevovat emoce. Celý svůj dospělý život nosím brnění, který mi pomáhá i škodí…

Jo, život není fér a všichni nezačínáme na stejný startovní čáře. Někdo se narodí do zlatý klece, jiný s hubenými geny, krásnou tváří, co je (co si budem) vstupenkou takřka kamkoliv, další s talentem, o kterým můžeme leda tak snít. To ale neznamená, že do cíle nemůžeme dojít taky.

Je asi načase s tím jít ven. Vracím se na svoji alma mater.

Jak získat práci v reklamě? Vyplatí se marketing studovat, nebo vás nejvíc naučí praxe?

AI, AI, AI… už fakt není úniku. Je všude. V médiích, na sítích, v e-shopech, dokonce i ve vaší (chytré) lednici. Jak bryskně naskočit do rozjetého vlaku s umělou inteligencí a využít ji ve svůj prospěch?

Revoluce, nebo apokalypsa? Budoucnost, nebo zkáza? Co je sakra umělá inteligence a proč nám vezme práci?

Už to budou víc než dva roky, co jsem dodělala školu, a já pořád nemůžu uvěřit, jaký jsem měla štěstí, že jsem se po maturitě (bez sebemenšího tušení, o čem marketing skutečně je), rozhodla jít studovat obor, kterýmu jsem naprosto propadla. Že jsem si vybrala školu, která mi umožnila učit se od špiček v oboru. Od lidí, kteří mě nasměrovali tím…

Ani nevím, kdy ta myšlenka přišla poprvý. Možná tehdy, když spolužačky z gymplu začaly na Instagramu oznamovat zásnuby. Postovat těhotenský fotky. Mimina. Když jsem po dlouhých letech najednou nebyla všude ta nejmladší. Když jsem dodělala školu a po krátký euforii, že mám konečně víc času na vás i na práci, jsem se najednou ztratila. Nemám žádný plán. Sen. Nepřemýšlím o…

„Co vlastně děláš, kromě toho, že máš hezkej Instagram?“ Zeptal se mě při včerejším instagramovém znovushledání muž, se kterým jsem ještě jako malá holka (co tou dobou vypadala spíš jako obézní kluk) jezdila na tábor. A mně v ten moment došlo, že pokud byste soudili můj život jen z toho, co vidíte na Instagramu, mohli byste nabýt dojmu, že se každé…

Přiznejme si to. Stále žijeme v době, kdy jsou naše těla středem pozornosti. Mužů, žen, médií, společnosti. Tlak na to, jak vypadáme, je obrovský. A i když už se pěknou řádku let drží na výsluní koncept body positivity, který zdůrazňuje krásu všech těl bez ohledu na jejich odlišnosti, zaručené návody na sebelásku (většině z nás) nefungují. Přestože se totiž snažíme své tělo přijmout a…

2023. Nový rok. Nový začátek. Noví my. Nová předsevzetí, která většina z nás nikdy nedodrží. Místo vytyčování nereálných cílů a očekávání to zkuste letos jinak. Neříkejte si, že něco musíte, ale že můžete. Že můžete zhubnout. Že můžete omezit alkohol. Že můžete víc číst. Že se můžete zlepšit v time managementu. Že můžete opustit svoji bublinu. Že můžete být lepší.…

Jsou knihy a knihy. Některé odložím po prvních stránkách, jiné mě pohltí tak, že nezamhouřím oči, dokud příběh neskončí. Po přečtení poslední stránky se k nim už ale nikdy nevrátím. A pak tu jsou knihy, které chci mít ve své knihovně. Takové, ke kterým se pravidelně vracím, hledám v nich zajímavé myšlenky a znovu a znovu si připomínám důležité části,…

Ne. Jedno z nejkratších slov v češtině. Dvě písmena, která trvá vyslovit ani ne vteřinu. A přesto s tím má velká většina z nás problém. Proč neumíme odmítnout něco, co ani nechceme dělat? Jak se naučit říkat ne?

Na světě jsou pouze dvě jistoty – daně a smrt, řekl Benjamin Franklin. A jelikož mi první jmenované nahání pomalu větší hrůzu než (dle mýho nesmyslně tabuizovaná) smrt, chci s vámi dnes sdílet myšlenky z knihy, která se mi pár let zpátky dostala do rukou a silně ovlivnila moje vnímání každodenního života. Kniha nese název The Top Five Regrets of the…

„Nevadí mi žít v mužském světě, pokud v něm mohu být ženou.“

Když jsem v létě seděla uprostřed lesa a poslouchala rozhovory dětí, které pobíhaly kolem, fascinovalo mě, jak často se na něco ptají. Jak často opakují oblíbenou dětskou otázku „proč?“. Jak často hledají odpověď. Na věci, o kterých by mě ani nenapadlo přemýšlet. A tak jsem stejnou otázku začala pokládat i sama sobě. Proč dělám práci, kterou dělám? Proč trávím jediné…

Práce na volný noze může mít příchuť nekonečné svobody, velkých peněz, anebo taky tření bídy s nouzí. Abych vás ušetřila nepříjemného překvapení a zklamání, sepsala jsem pro a proti, která s sebou freelancing přináší. Zvažte důkladně, jestli je to skutečně cesta, kterou chcete jít.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem si v prváku na vysoké na doporučení jednoho přednášejícího koupila Kahnemanovo Myšlení rychlé a pomalé. Knihu, která mi bez nadsázky změnila život. Otevřela oči. Pomohla pochopit, jak funguje naše myšlení. Jak jednat s druhými lidmi. Zpochybňovat vlastní rozhodnutí. Úsudky. Knihu, která ovlivnila celý můj pracovní i osobní život. Která mě naučila, jak vyjednávat na…

Když jsem si pár dní zpátky revidovala LinkedIn, došlo mi, že jsem nikdy nechodila do práce. Že jsem (odmyslím-li si dva roky strávené po brigádách v kavárnách) nikdy neměla zaměstnavatele, který by mi dával práci, držel nade mnou pevnou ruku nebo mi pravidelně posílal výplatu. Že celý svůj dospělý život dělám sama na sebe. Že to, kolik vydělám, jestli stihnu deadliny nebo zvládnu…

Nehřešme slovem, neberme si nic osobně, nevytvářejme si domněnky a dělejme vše tak, jak nejlépe dovedeme. Tak jednoduchý to je.

Já vím, já vím. Měla bych se radovat z maličkostí. Myslet pozitivně. Každý den si sepisovat seznam věcí, kvůli kterým stojí za to žít. Zvědomovat si, jak krásnej život je. A já se o to (čestný stakutský) většinou i snažím. Jenže co si budem, všechno není vždycky zalitý sluncem. A některý věci a lidi mě prostě a jednoduše serou. No a…

Když Stephen Covey, americký odborník na rozvoj osobnosti, vedení lidí a motivaci, napsal roku 1989 knihu 7 návyků skutečně efektivních lidí, způsobil tím na poli seberozvojové literatury malou revoluci. Knihy se od té doby prodalo více než 20 milionů výtisků ve 40 světových jazycích a časopis Time ji zařadil mezi 25 nejvlivnějších knih o managementu.

pokora, spolehlivost, upřímnost, poctivost, odvaha, laskavost

Jak začít s marketingem? Kde se naučíte základy, bez kterých dobrou strategii nebo kampaň nikdy nevymyslíte?

Není čas na novou hymnu?

Je to proto, že jsem byla v dětství obézní a spolužáci mi to pravidelně a rádi dávali sežrat? Proto, že jsem se celé dospívání srovnávala s bráchou, kterému jsem se v očích táty nikdy nemohla (a stále nemůžu) vyrovnat? Proto, že mám na hlavě o půlku vlasů míň než před dvěma lety?

„Až vám ty internety jednou vypnou, všichni umřete.“ říkává mi táta vždy, když se řeč stočí k tomu, co dělám. Neopovrhuje tím jenom mnou nebo marketingem, ale každým, kdo k práci nepotřebuje kladivo a kombinačky. Lidmi, co si dovolují brát peníze za to, že jen sedí u počítače. A nic pořádného neumí. Dialog (respektive monolog) pak zpravidla směřuje k vizi totálního…

Je neděle. Osm hodin ráno. Prší. Sedím v přízemí Grand Hôtel de Paris, piju už druhý šálek kávy a snažím se naslouchat sama sobě. Zodpovědět otázky, před kterými poslední měsíce utíkám. Najít odpovědi, cestu, pochopení.

Občas si říkám, jak sladké by bylo nevědět. 

Tak je to zase tady. Nový rok. Čas plánování. Snů. Předsevzetí. A taky reflexe. Rozjímání nad tím, co se nám v uplynulém roce (ne)povedlo. Co nového jsme se naučili. Kam jsme se posunuli. Co všechno jsme zažili.

Když se mě pár týdnů zpátky jedna slečna na Instagramu zeptala, z čeho mám největší strach, uvědomila jsem si, jak moc se bojím samoty. Té, kterou si nevyberu. Bojím se, že může někdy nastat chvíle, kdy se nebudu mít na koho obrátit. Komu si postěžovat. S kým sdílet radost. Že zůstanu úplně sama. A i když zatím (díkybohu) nic nenasvědčuje skutečnosti, že tenhle pocit…

Co nejhoršího se může stát, když řeknu nahlas svůj názor? Když nestihnu nakoupit všechny vánoční dárky? Když vyletím od státnic? Když se ze dne na den odstěhuju do Paříže? Když někoho poprosím o pomoc? Když investuju všechny našetřené peníze do realizace snu, který možná nevyjde? Když nezvládnu důležitou schůzku? Když odevzdám práci, která není dokonalá?

Žiju ve světě, ve kterém mají všichni počítač, připojení k internetu a denně sjíždí feedy sociálních sítí. Kde si každý už dávno nechal píchnout tečku, hrdě to vystavil na Instagram a teď se pohorušuje nad všemi, kteří jeho nadšení z vakcíny nesdílí. Kde skoro všichni studují vysokou, do pětadvaceti se vdávají a vzápětí rodí první děti. Kde každý ví, co…

„Veroniko, co bys poradila lidem, kteří chtějí dělat v marketingu?“

24 hodin, 1440 minut, 86 400 vteřin. Přesně tolik času máme, abychom prožili jeden den. Schválně píšu máme, ačkoliv oblíbená fráze nemám čas, kterou někdy v životě použil každý z nás, tvrdí opak. Času totiž skutečně máme všichni stejně. A jen na nás, jak s ním naložíme.

Já vím, já vím. Jsem zdravá. Mám střechu nad hlavou. Mám co jíst. A jo, děti v Africe jsou fakt chudáci.