Milá Veru…

Milá Veru, píšu ti dopis z pětadvacet let vzdálený budoucnosti. Ze světa, který je jiný než ten, do kterýho ses narodila. Všechno je rychlejší, dostupnější, větší. Dětská hřiště jsou prázdnější, než jaký si je pamatuješ. Většina dívčích časopisů, který jsi hltala, když ti bylo náct, zanikla. A představ si – problémy už neřešíme utíkáním do lesů nebo naší fantazie, ale…

Číst dál

Proč?

Když jsem v létě seděla uprostřed lesa a poslouchala rozhovory dětí, které pobíhaly kolem, fascinovalo mě, jak často se na něco ptají. Jak často opakují oblíbenou dětskou otázku „proč?“. Jak často hledají odpověď. Na věci, o kterých by mě ani nenapadlo přemýšlet. A tak jsem stejnou otázku začala pokládat i sama sobě. Proč dělám práci, kterou dělám? Proč trávím jediné…

Číst dál

Svoboda, nebo jistota?

Práce na volný noze může mít příchuť nekonečné svobody, velkých peněz, anebo taky tření bídy s nouzí. Abych vás ušetřila nepříjemného překvapení a zklamání, sepsala jsem pro a proti, která s sebou freelancing přináší. Zvažte důkladně, jestli je to skutečně cesta, kterou chcete jít.

Číst dál

Proč je tak jednoduché vás zmanipulovat?

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem si v prváku na vysoké na doporučení jednoho přednášejícího koupila Kahnemanovo Myšlení rychlé a pomalé. Knihu, která mi bez nadsázky změnila život. Otevřela oči. Pomohla pochopit, jak funguje naše myšlení. Jak jednat s druhými lidmi. Zpochybňovat vlastní rozhodnutí. Úsudky. Knihu, která ovlivnila celý můj pracovní i osobní život. Která mě naučila, jak vyjednávat na…

Číst dál

Jak být produktivní na home-office?

Když jsem si pár dní zpátky revidovala LinkedIn, došlo mi, že jsem nikdy nechodila do práce. Že jsem (odmyslím-li si dva roky strávené po brigádách v kavárnách) nikdy neměla zaměstnavatele, který by mi dával práci, držel nade mnou pevnou ruku nebo mi pravidelně posílal výplatu. Že celý svůj dospělý život dělám sama na sebe. Že to, kolik vydělám, jestli stihnu deadliny nebo zvládnu…

Číst dál

Nezapomeň

Nehřešme slovem, neberme si nic osobně, nevytvářejme si domněnky a dělejme vše tak, jak nejlépe dovedeme. Tak jednoduchý to je.

Číst dál

Lidé, kteří neví, neví, že neví

Většina lidí se domnívá, že je nadprůměrná. Nadprůměrně schopná. Nadprůměrně inteligentní. Nadprůměrně sympatická. Při sebehodnocení na škále od 1 do 10, kdy 10 je nejvyšší nadprůměr, se většina z nás zařadí pod číslo 7.  Za nadprůměrné se považuje 88 % řidičů, včetně starých lidí. A pokud si myslíte, že se to týká jen hloupých lidí, vyvedu vás z omylu – přes 90 %…

Číst dál

25 věcí, co mě serou

Já vím, já vím. Měla bych se radovat z maličkostí. Myslet pozitivně. Každý den si sepisovat seznam věcí, kvůli kterým stojí za to žít. Zvědomovat si, jak krásnej život je. A já se o to (čestný stakutský) většinou i snažím. Jenže co si budem, všechno není vždycky zalitý sluncem. A některý věci a lidi mě prostě a jednoduše serou. No a…

Číst dál

Jak být efektivní (a nezbláznit se)

Když Stephen Covey, americký odborník na rozvoj osobnosti, vedení lidí a motivaci, napsal roku 1989 knihu 7 návyků skutečně efektivních lidí, způsobil tím na poli seberozvojové literatury malou revoluci. Knihy se od té doby prodalo více než 20 milionů výtisků ve 40 světových jazycích a časopis Time ji zařadil mezi 25 nejvlivnějších knih o managementu.

Číst dál

Jen jedno přání

pokora, spolehlivost, upřímnost, poctivost, odvaha, laskavost

Číst dál

Marketing Starter Pack

Jak začít s marketingem? Kde se naučíte základy, bez kterých dobrou strategii nebo kampaň nikdy nevymyslíte?

Číst dál

Nechcem bejt stádo sviní

Není čas na novou hymnu?

Číst dál

Otázky, samé otázky

Je to proto, že jsem byla v dětství obézní a spolužáci mi to pravidelně a rádi dávali sežrat? Proto, že jsem se celé dospívání srovnávala s bráchou, kterému jsem se v očích táty nikdy nemohla (a stále nemůžu) vyrovnat? Proto, že mám na hlavě o půlku vlasů míň než před dvěma lety?

Číst dál

Svět, jak ho známe, tu nemusí být napořád

„Až vám ty internety jednou vypnou, všichni umřete.“ říkává mi táta vždy, když se řeč stočí k tomu, co dělám. Neopovrhuje tím jenom mnou nebo marketingem, ale každým, kdo k práci nepotřebuje kladivo a kombinačky. Lidmi, co si dovolují brát peníze za to, že jen sedí u počítače. A nic pořádného neumí. Dialog (respektive monolog) pak zpravidla směřuje k vizi totálního…

Číst dál

Ráno v Paříži

Je neděle. Osm hodin ráno. Prší. Sedím v přízemí Grand Hôtel de Paris, piju už druhý šálek kávy a snažím se naslouchat sama sobě. Zodpovědět otázky, před kterými poslední měsíce utíkám. Najít odpovědi, cestu, pochopení.

Číst dál

Sladká nevědomost

Občas si říkám, jak sladké by bylo nevědět. 

Číst dál

Jaký byl můj rok 2021?

Tak je to zase tady. Nový rok. Čas plánování. Snů. Předsevzetí. A taky reflexe. Rozjímání nad tím, co se nám v uplynulém roce (ne)povedlo. Co nového jsme se naučili. Kam jsme se posunuli. Co všechno jsme zažili.

Číst dál

Nejen o Vánocích

Když se mě pár týdnů zpátky jedna slečna na Instagramu zeptala, z čeho mám největší strach, uvědomila jsem si, jak moc se bojím samoty. Té, kterou si nevyberu. Bojím se, že může někdy nastat chvíle, kdy se nebudu mít na koho obrátit. Komu si postěžovat. S kým sdílet radost. Že zůstanu úplně sama. A i když zatím (díkybohu) nic nenasvědčuje skutečnosti, že tenhle pocit…

Číst dál

Co nejhoršího se může stát?

Co nejhoršího se může stát, když řeknu nahlas svůj názor? Když nestihnu nakoupit všechny vánoční dárky? Když vyletím od státnic? Když se ze dne na den odstěhuju do Paříže? Když někoho poprosím o pomoc? Když investuju všechny našetřené peníze do realizace snu, který možná nevyjde? Když nezvládnu důležitou schůzku? Když odevzdám práci, která není dokonalá?

Číst dál

Bubliny

Žiju ve světě, ve kterém mají všichni počítač, připojení k internetu a denně sjíždí feedy sociálních sítí. Kde si každý už dávno nechal píchnout tečku, hrdě to vystavil na Instagram a teď se pohorušuje nad všemi, kteří jeho nadšení z vakcíny nesdílí. Kde skoro všichni studují vysokou, do pětadvaceti se vdávají a vzápětí rodí první děti. Kde každý ví, co…

Číst dál

Rada nad zlato

„Veroniko, co bys poradila lidem, kteří chtějí dělat v marketingu?“

Číst dál

1440 minut

24 hodin, 1440 minut, 86 400 vteřin. Přesně tolik času máme, abychom prožili jeden den. Schválně píšu máme, ačkoliv oblíbená fráze nemám čas, kterou někdy v životě použil každý z nás, tvrdí opak. Času totiž skutečně máme všichni stejně. A jen na nás, jak s ním naložíme.

Číst dál

Vždycky tady budou děti v Africe

Já vím, já vím. Jsem zdravá. Mám střechu nad hlavou. Mám co jíst. A jo, děti v Africe jsou fakt chudáci.

Číst dál

Táto, já ale nejsem kluk

Mám dvojče. Bráchu. A tátu, který rozdílům mezi mužským a ženským pohlavím nepřikládá moc velkou váhu. Není proto divu, že se mi – minimálně z jeho strany – dostalo výchovy mladého muže. Od neškodného oslovování kluci, kterým mě a bráchu volal ke stolu, po neustálé srovnávání našich výkonů. Pohlaví a s ním spojené odlišnosti nehrály roli. Ideál byl jen jeden.…

Číst dál

Budoucnost je phygital

Jsem dítě generace Z. Dětství jsem sice ještě stihla prožít bez sociálních sítí a každodenního sjíždění Tik Toku, ale i tak se řadím k lidem, kteří na internetu vyrostli. Je pro mě přirozené googlovat vše, co nevím, nakupovat online, používat QR kódy nebo sdílet na Instagramu, co jsem měla ráno k snídani. A taky se stejně jako většina mých vrstevníků pravidelně…

Číst dál

Accessibility Toolbar


Copak hledáte?