FOMO vs. JOMO: Jak se zbavit strachu z toho, že nám něco uniká?

FOMO vs. JOMO: Jak se zbavit strachu z toho, že nám něco uniká?

Jak najít skutečnou lásku? Po jakých potravinách zaručeně zhubneme? Kolik trapasů má v uplynulém roce na svědomí Trump nebo Zeman? Kdo se s kým porval na včerejší party? A jaká tragédie se stala dnes ráno v Horní Dolní?

Žijeme v době informačního přehlcení. Díky internetu a sociálním sítím ve vteřině víme, co snídá naše kamarádka žijící v Americe, kolik nových diet objevili stravovací experti a jestli budou zítra padat trakaře. Denně se na nás z médií valí stovky informací a my se je všechny snažíme zachytit, vstřebat, vyhodnotit a ještě pojmout další. Jakmile nejsme chvíli online a nescrollujeme naší facebookovou nebo instagramovou zdí, máme pocit, že nám něco uniká. Že nám ujíždí vlak. Cítíme se nesví a těšíme se, až znova šáhneme po telefonu a tuhle informační pauzu doženeme. Musíme mít přece přehled o tom, co se právě odehrává v našich sociálních bublinách.

Poznáváte se v tom? Tak mi dovolte, abych vám diagnostikovala FOMO (Fear of Missing Out). Pocit, který by se dal volně přeložit jako úzkost z toho, že nám něco uniká. V širším kontextu se dá vztáhnout i na život mimo sociální sítě, kdy se snažíme být za každých okolností vždy a všude. Nenecháme si ujít žádný večírek, z každé akce odcházíme poslední a až chorobně se snažíme být neustále v kontaktu se všemi lidmi z našeho okolí, aby náhodou nemohlo dojít k tomu, že se zúčastní něčeho, čeho my ne.

Jak asi tušíte, FOMO nebo jeho mladší brácha FOLO (Fear of Living Offline) jsou morem dnešní doby. Vznikají většinou právě jako přidružený efekt sociálních sítí, které v nás vyvolávají svíravé pocity, že nenavštěvujeme dostatečně zajímavé akce, nemáme takový přehled o dění ve světě a že nejsme dost dobří. Že bychom měli číst, žít a být víc.

Prozradím vám teď ale jedno tajemství – vždycky nám bude něco unikat. Každý rok se díky novým technologiím násobí objem vyprodukovaných dat a není v našich silách pojmout ani zlomek informací, které létají světem. Každá akce bude něčím zajímavá, ale to neznamená, že musíme být vždycky všude. Nemusíme sledovat každou novinku, která se mihne v naší sociální bublině. A věřte mi, že pokud půjde o skutečně důležitou informaci, nějakým způsobem se k nám dostane. Lidi o ní budou mluvit v práci, v kavárně nebo se objeví na vašich sociálních sítích, i když je budeme kontrolovat jen jednou denně.

Zkrátka a dobře, pojďme si do nového roku slíbit, že se pokusíme všechny tyhle nesmyslný strachy a úzkosti přeměnit v radost. Že místo FOMO začneme prožívat JOMO (Joy of Missing Out) a že se budeme těšit z toho, že nám něco uniká. Pro mě osobně je to velká výzva. Jsem maximalista a představa, že si každý den nepřečtu všechny články, které odebírám, mi není dvakrát příjemná. Moc tomu nenahrává ani moje práce v digitálním marketingu a fakt, že se dost aktivně prezentuju na Instagramu. Ale uvědomuju si, že život není o tom stíhat za každých okolností všechno a že štěstí a klid v duši mi nepřinesou kvanta informací, ale přenastavení mojí mysli.

Jdete do toho se mnou?

Veronika ♥

PS: Pokud se vám článek líbil a chcete jednou za čtrnáct dní dostávat upozornění na další, tady se můžete přihlásit k odběru přes Messenger.

8 Komentáře

  1. 7.1.2020 / 21:09

    Je to hodně těžký úkol – zvlášť má-li se taková proměna povést ze dne na den. Sama jsem dřív kontrolovala každý den své odběry na YouTube, aby mi náhodou žádné video neuniklo. To samé Vlogmas, což bylo teprve šílené. Jakmile jsem jeden den propásla, bála jsem se, že budu mimo obraz, že mi něco uniká… Přitom taková blbost. Soustředit se na životy ostatních lidí a ten svůj vnímat jen tak polovičně. Kdybych se však na věci kolem mě začala koukat se stejným zápalem jako na instagramové stories, možná by ten můj život dostal jinačí grády. 🙂

    • 7.1.2020 / 21:57

      Maruško, v tom s tebou naprosto souhlasím. Já osobně na FOMO narážím hlavně u článků a zpráv. Pořád chci mít přehled o všem, co mě zajímá. A taky bych nejradši byla na všech akcích, kde jsou mí přátelé nebo které mě zaujmou. Bude to asi dlouhá cesta, ale musím se naučit prožívat JOMO:)

  2. 8.1.2020 / 11:34

    Je to určitě dlouhodobější zálěžitost, ale pracuju na tom už delší dobu 🙂 Člověk si v dnešním světě musí dvakrát tolik vybírat, čemu věnuje energii a co může pustit.

  3. Kolemjdoucí
    16.1.2020 / 15:56

    To mám spíš cestovní. Chtěl bych vidět tohle, a tohle, a kamarádi v Kanadě viděli tak pěkné hory a ten Kyrgyzstán a ta Kalifornie, teď mám kamarádky z Mexika a ty taky jedou bomby…kdy kde jak to stihnout, instagram je v tomhle krutý 🙁

  4. Marek
    20.1.2020 / 1:22

    Já mám spíš pocit, že v životě mi toho hodně uteklo a pořád utíká. A to už se asi nikdy nezmění. Ale co, to už je prostě úděl lidství. Kdo taky tvrdí, že život je o štěstí.

    • 20.1.2020 / 9:07

      Makru, to je podle mě právě zmiňované FOMO. Pořád máme pocit, že nám něco uniká, a nedokážeme se radovat z toho, co máme, a co prožíváme právě teď. A pokud jde o štěstí, o čem jiném podle tebe život je?

      • Marek
        25.1.2020 / 1:49

        To kdybychom věděli, nemohli bychom si tu otázku pokládat a kdybychom si tu otázku nemohli pokládat, nemohli bychom na ní hledat odpověď a co kdyby odpovědí by bylo to hledání odpovědí na onu otázku?

Napsat komentář:

Accessibility Toolbar


Copak hledáte?