O štěstí a fenoménu flow

Co vám budu povídat, poslední dobou toho mám fakt hodně. Piju jedno kafe za druhým, několik hodin denně koukám do počítače, v tramvaji vyřizuji maily a upravuji fotky, neustále přemýšlím o všem, co jsem neudělala, nebo co bych ještě mohla udělat, a občas mám pocit, že mi z toho všeho musí zákonitě bouchnout hlava.

Ale nemyslete si, že si vám tu dnes chci stěžovat. To vůbec ne. Tohle je zkrátka život, který jsem si vybrala. Život plný výzev i stresu. Život plný radosti, když se mi něco podaří dotáhnout do konce, a smutku, když to nedopadne. Miluju to a neměnila bych.

Jenže, kdykoliv mám svému okolí vysvětlit, na čem to vlastně pořád dělám a proč si musím nechat ujít letní party na Stalinu, vypadne ze mě slovo práce. A ač má tohle slovo spoustu definic, do kterých by se můj život možná i dal zařadit, asociace, které s ním má většina za nás, jsou vesměs negativní.

V naší společnosti je práce vnímaná jako něco špatného. Nudného. Únavného. Práce nás musí nebavit. Štvát. Vyčerpávat. Do práce se chodí pro peníze, abychom alespoň o víkendech mohli žít. Ale… je tohle fakt jediná možnost, kterou máme? Co se vykašlat na stereotypy a podívat se na to z trošku jiného úhlu?

Když jsem si před pár dny v jedné pražské kavárně povídala s kamarádem, začal mi popisovat situaci, kdy ho projekt, na kterém právě pracoval, pohltil natolik, že zapomněl na plynutí času a vše kolem něj. Byl prý tak zabraný do práce, že nic jiného pro něj v daný moment nebylo důležité. A i když se po několika hodinách logicky cítil unavený a vyčerpaný, byl zároveň i šťastný. 

A přesně to je flow, téma o kterém vám tu dnes chci povídat. Je to zvláštní stav mysli, který se do češtiny nejčastěji překládá jako plynutí (zůstaneme radši u flow, co vy na to?) a označuje okamžik, kdy vidíme v činnosti, kterou děláme, naprostý smysl. Je to pocit spontánní radosti a nadšení. Je to chvíle, kdy děláme to, co milujeme, a vydáváme při tom ze sebe maximum. A když za to dostaneme i zaplaceno, je výhra na všech stranách. (Pokud je to pro vás pořád moc abstraktní, můžete se podívat na tenhle obrázek.)

A víte, co je na tom všem nejkrásnější? Že neexistuje žádný univerzální návod, jak flow dosáhnout. Nikde nenajdete žádný seznam toho, co bychom měli, nebo neměli dělat. Pro tanečníky to je moment, kdy stojí na pódiu a kolem nich hlasitě duní hudba, pro básníka čas, kdy sedí u psacího stroje a píše jeden řádek za druhým. Zkrátka a dobře, je úplně jedno, co děláte. Pokud totiž pracujete na něčem, na čem vám záleží, slovo práce dostane úplně jiný rozměr. Jakkoliv náročný daný úkol je, cítíte se ve výsledku šťastní.

Pro mě osobně jsou to třeba chvíle, kdy sedím v kavárně, letmo vnímám ruch, který je kolem mě, a píšu. Když vymýšlím projekt, na kterém pracuji od samého začátku, a je jen na mě, zda nakonec spatří světlo světa. Když se krůček po krůčku blížím k realizaci svého malého snu.

Abych to uvedla na pravou míru, nebudu vám tu nalhávat, že při všech úkolech, které za den musím udělat, prožívám flow. Občas mi trvá pěkně dlouho, než se prokoušu přes stovky fotek, které musím upravit, a místo odpovídání na maily bych nejradši utekla někam hodně daleko. Ale to je život. Nic není jenom růžové.

Důležité ale je, že ve výsledku mě to, co dělám, naplňuje. Mám pocit, že jdu tou správnou cestou. Že hodiny, které strávím prací, mě posouvají dál. A i když je toho stresu někdy příliš, vím, že bude zase líp. Že až se mi podaří všechno dokončit, budu ze sebe mít sakra dobrý pocit. 

A při čem prožíváte flow vy? Už jste se s tímhle pojmem někdy setkali?

Veronika ♥

P.s.: Kdybyste se o flow chtěli dozvědět ještě trochu víc, určitě se podívejte na tento TED Talk.