La dotta, la rossa, la grossa. Vzdělaná, červená a tučná, tři slova, která definují Bolognu, hlavní město italského regionu Emilia-Romagna, naprosto dokonale. Vzdělanost symbolizuje jedna z nejstarších univerzit na světě, kde studoval třeba Dante Alighieri, Petrarca, Erasmus Rotterdamský nebo Koperník, červenou pochopíte v okamžiku, kdy do ulic Bologni vstoupíte a ztratíte se v úzkých uličkách plných rudě zbarvených střech a…
Aprílový měsíc (a s ním snad i počasí) je u konce, a tak přišel čas na další tipy na nové kavárny, bistra, kosmetiku a projekty, které mě během něj zaujaly. Přeju pohodové čtení!
Jak mama blogerky šíří radikální politická sdělení? Pomáhají Češi dost? Máme se (holky i kluci) přestat holit? Co nás Zelenskyj naučil o mužnosti? Proč nenakupovat na Shein? Má smysl manželství na dobu určitou? Jak skoncovat se závislostí? Co dělá z hodných kluků vraždící monstra? A kde najdete ty nejlepší bary v Praze?
Je to proto, že jsem byla v dětství obézní a spolužáci mi to pravidelně a rádi dávali sežrat? Proto, že jsem se celé dospívání srovnávala s bráchou, kterému jsem se v očích táty nikdy nemohla (a stále nemůžu) vyrovnat? Proto, že mám na hlavě o půlku vlasů míň než před dvěma lety?
Slunce svítí, ptáci zpívají a já mám pro vás první jarní tipy na nové kavárny, bary, kosmetiku a projekty, které mě v březnu zaujaly. Přeju hezké čtení!
Jak se nestát užitečným idiotem dezinformátorů? Může si žena dovolit nechtít děti? Jak se připravit na apokalypsu? Proč se v Rusku neprostestuje? A už máte účet na Rossgramu a Trumpově Truth Social?
Proč se těch 146 milionů Rusů, kterým se den po dni hroutí kariéry a život, už sakra nevzbouří? Proč se nepostaví Putinovi a nesnaží se ukončit válku, o kterou nikdo nestojí?
„Až vám ty internety jednou vypnou, všichni umřete.“ říkává mi táta vždy, když se řeč stočí k tomu, co dělám. Neopovrhuje tím jenom mnou nebo marketingem, ale každým, kdo k práci nepotřebuje kladivo a kombinačky. Lidmi, co si dovolují brát peníze za to, že jen sedí u počítače. A nic pořádného neumí. Dialog (respektive monolog) pak zpravidla směřuje k vizi totálního…
Když jsem ve čtvrtek četla první zprávy o tom, co se ve světě děje, nebyla jsem schopná napsat jediný řádek textu. Řešit, jak značkám zvýšit prodeje, domlouvat spolupráce. Všechno mi najednou připadalo tak bezvýznamné. Malicherné. Zbytné. A jak jsem řekla na Instagramu, nikdy mi práce v marketingu nepřipadala marnější než v první den invaze. Mísily se ve mně pocity bezmoci, frustrace,…
Dlouho jsem přemýšlela, jestli se v současné době sluší vydávat článek oslavující radosti bezstarostného, konzumního světa. Světa, kde si užíváme pomalé snídaně v kavárnách, s příchodem jara měníme odstín rtěnky a za řemeslný chleba z Esky dáme sumu, ze které se našim babičkám protáčejí panenky. Světa, který mi umožňuje tvořit, pracovat odkudkoliv si zrovna usmyslím, žít.
Jaké triky na nás používá IKEA? Kde hledat levné ubytování? Jak sex podporuje zdraví? Kdo se dostal do 30 pod 30? Změní se (konečně) vnímání sexuálního násilí? A co budeme nosit a dělat ve virtuální budoucnosti jménem metaverse?
Je neděle. Osm hodin ráno. Prší. Sedím v přízemí Grand Hôtel de Paris, piju už druhý šálek kávy a snažím se naslouchat sama sobě. Zodpovědět otázky, před kterými poslední měsíce utíkám. Najít odpovědi, cestu, pochopení.
První měsíc roku 2022 je u konce, a tak mám pro vás zase pár tipů na nové kavárny, bary, restaurace, kosmetiku a všechno, co mě během ledna zaujalo. Přeju hezké čtení.
Míň pracovat, víc fotit, psát a (sólo) cestovat. Zlepšit se ve francouzštině, naučit se investovat. Zpomalit, žít a milovat. Jaká předsevzetí / přání / cíle jste si dali do nového roku vy?
Tak je to zase tady. Nový rok. Čas plánování. Snů. Předsevzetí. A taky reflexe. Rozjímání nad tím, co se nám v uplynulém roce (ne)povedlo. Co nového jsme se naučili. Kam jsme se posunuli. Co všechno jsme zažili.
Rok 2021 se pomalu chýlí ke konci, a než vám tu zveřejním moje každoroční bilancování, mám pro vás prosincovou porci (dobře, spíš porcičku) tipů na nové kavárny, bistra, kosmetiku a projekty, které mě v uplynulých týdnech zaujaly.
Přiznávám se bez mučení. Letošní prosinec jsem, co se work-life balance týče, těžce nezvládla. Kromě viditelných kruhů pod očima a množství kofeinu, které mi koluje v žilách, o tom svědčí i skutečnost, že je čtyřiadvacátého odpoledne a já sedím na benzínce (protože všechny, fakt všechny (!) normální podniky mají touhle dobou zavřeno) kousek od našich a píšu vám článek, který jsem…
