Ještě začátkem října jsem si malovala, jak konečně začnu zase víc cestovat, chodit na všemožné workshopy, vysedávat po kavárnách a pracovat na svých snech, a takřka ze dne na den se mi všechny plány (už podruhé v tomto roce) sesypaly jako domeček z karet. Kavárny jsou zavřený, kurzy francouzštiny i focení mi zrušili a nikdo z nás neví, co bude dál.
Když jsem v téhle situaci byla v březnu poprvé, nebylo to moc hezký období. Přišla jsem o byt i o většinu zakázek a soucítila jsem se všemi, kterým krize zbortila jejich podnikatelské i životní sny. Instagram tou dobou zaplavily hashtagy #stayhome a #masksforall a kdo se opovážil vyjít mezi lidi, byl virtuálně ukamenován masou influencerů, kteří od rána do večera nahrávali cvičící videa a imunitu posilující video recepty.
Nechci nijak zlehčovat vážnost situace, ve které se nacházíme, zdraví je to nejdůležitější, co v životě máme, ale stejně jako na jaře začínám mít pocit, že všechna ta spásná doporučení, která denně vídáme v médiích, jaksi zapomínají na zdraví psychické. Všichni víme, že máme dodržovat pravidlo 3R (nosit roušky, mýt si ruce a dodržovat rozestupy), ale kde najdeme návod, jak se z toho všeho nazbláznit? Jak bojovat se strachem, který z téhle zvláštní situace máme? Kdo nám poradí, co dělat, když jsme přišli o příjem, o životní jistoty nebo nedejbože o někoho blízkého? Když nám celé dny strávené doma způsobují pocity úzkosti? Když se cítíme osamělí?
Jsem toho názoru, že zdraví fyzické jde ruku v ruce s tím psychickým, a proto mě zaráží, že o něm média skoro nemluví. Když totiž nejsme v pohodě sami se sebou, zažíváme pocity strachu, úzkosti, deprese a bůhvíčeho ještě, zákonitě se to podepíše i na naší imunitě. Bez duševní pohody zkrátka nemůžeme žít šťastný a zdravý život a je jedno, kolik vitamínů do sebe dostaneme nebo jak důkladně budeme každé ráno cvičit pět Tibeťanů. Pokud v sobě budeme potlačovat problémy, které nechceme vidět, jednou narazíme.
Jestli mě sledujete na Instagramu, asi vám neuniklo, že já sama jsem toho učebnicovým příkladem. Perfekcionismus a přehnaný tlak na sebe sama mě na jaře doslova paralyzoval, k tomu se přidala jedna smutná událost v rodině, stres z toho, co přijde, a koncem léta mi došlo, že takhle to dál už nejde. Že sama tenhle boj nevyhraju.
Tehdy jsem vás ve Stories poprosila o tipy na psychoterapeuty a zarazilo mě, kolik vás mi děkovalo za to, že jsem přiznala, že hledám odbornou pomoc. Nikdy by mě nenapadlo, jak moc stigmatizované téma psychoterapie pořád je. Že řada z vás má strach přiznat svým přátelům nebo rodině, že potřebuje pomoc a názor odborníka.
A tak bych vám dnešním článkem chtěla říct jednu důležitou věc – jít na psychoterapii není ostuda ani selhání. Když nás bolí zub, jdeme k zubaři. Když máme problém s pletí, jdeme ke kosmetičce. Máme kvůli tomu důvod ke studu? Nemáme. Tak proč se tolik z nás bojí přiznat, že přemýšlí o návštěvě terapeuta?
Ať už máme strach z důsledků pandemie, úzkostné stavy nebo jakékoliv jiné trápení, je to problém, který bychom měli řešit, a nevidím jediný důvod, proč si o tom nepromluvit s člověkem, který duševnímu zdraví rozumí. Zkuste na chvíli zapomenout na zbytečné předsudky a výmluvy a dejte psychoterapii alespoň šanci.
Pro začátek můžete vyzkoušet online terapii Hedepy, partnera tohoto článku, kde si najdete terapeuta, který vám bude sympatický, rezervujete si čas a pokud nebudete spokojení, dostanete peníze zpátky. Za zkoušku přece nic nedáte, tak mi slibte, že na to nebudete sami.
Veronika ♥
Článek vznikl ve spolupráci s Hedepy.
Veru, toto téma je pro mě teda sakra aktuální. Psychologové mi v minulosti moc nepomohli (asi proto, že jsem k nim chodit musela, ne chtěla), přesto ale přemýšlím, jestli terapii nedat ještě šanci. Pořád si říkám, že své pocity musím zvládnout sama, a hlavně, že nechci u psychologa zabírat místo někomu jinému s vážnějšími problémy. Vím ale, že by mi to nejspíše pomohlo. Odvážný není ten, kdo se v tom plácá, ale ten, kdo překoná svou hrdost a nechá si pomoci.
Autor
Andy, naprosto ti rozumím. Taky mám pořád pocit, že se s tím musím vypořádat sama a že lidé mají mnohem vážnější problémy než já, ale to není cesta, jak se cítit lépe. Nejdřív musí člověk pomoct sobě, aby mohl pomáhat ostatním:)
Jé, díky za otevření tohohle tématu, sama to teď hodně řeším a chci tomu dát co nejdřív šanci 🙂 pořád si říkám, že přece nejsem ještě úplně na dně, ale přece jen na terapii chodí člověk právě proto, aby se na to dno nedostal.
Sarushef blog
Autor
Naprostý souhlas, utčitě to alespoň zkus!
Veru, na psychoterapii se odhodlávám už dlouho a Hedepy jsem vůbec neznala. Děkuju za nakopnutí udělat první krok!
Autor
Lucinko, držím palce.