Mám takové tušení, že dnešním tématem trochu šlápnu do vosího hnízda. Možná se mnou nebudete souhlasit, možná mi v komentářích dáte nový pohled na věc. Ať už bude mít tento článek ale jakékoliv ohlasy, budu za ně ráda.
Dnes si s vámi chci povídat o školství. Převážně tedy o tom, co jsem se ve škole nenaučila. Abyste mě správně chápali, nechci tady nikomu kázat. Nemám ráda, když si všichni jen stěžují a nic pro změnu nedělají, a já v tomhle případě nejsem výjimkou.
Nicméně, už dlouho se mě drží pocit, že naše školství potřebuje vyléčit. Ve škole nás učí, že být jiný, vybočovat z řady, je něco špatného. Nežádoucího. Nepřípustného. Když máme pro něco talent, místo toho, abychom ho rozvíjeli, soustředíme veškerou pozornost do oblastí, které nám naopak nejdou. Když má dítě samé jedničky z češtiny a matikou jen tak tak proplouvá, dost pravděpodobně s ním budete po večerech počítat rovnice. To, že by z něj jednou mohl být skvělý spisovatel, kdyby se už od dětství zaměřovalo na své silné stránky, nikoho nezajímá. Hlavně mít jedničky. A získat papír. Protože papíry jsou v dnešní společnosti (ještě pořád) to, co definuje, jak schopní či neschopní jsme.
Jasně, uznávám, že tomu tak není ve všech oborech. Taky musím podotknout, že každá škola je jiná a vzhledem k tomu, že jsem si za život prošla jen třemi institucemi, nemůžu moc generalizovat. Proto říkám, že tenhle článek je čistě subjektivní záležitost. Můj pohled, moje zkušenosti. A tady je mých 7 věcí, které bych si přála, aby mě ve škole naučili:
Kritické myšlení a mediální gramotnost
Žijeme v době, kdy máme neomezený přístup k informacím, a kritické myšlení je pro jejich vyhodnocování sakra důležité. Co se místo toho, abychom se zpaměti učili data historických událostí, raději zaměřit na to, jak zjistit, zda jsou informace pravdivé?
Finanční gramotnost
Po probdělých nocích před maturitou známe dokonale funkce sinus a kosinus, ale nevíme, co je to DPP, IČO nebo DPČ. Bereme si půjčky na spotřební věci, neinvestujeme, nespoříme. Protože o financích nic nevíme. Neumíme vyplnit daňové přiznání (taky na to mám účetní) a děláme chyby, za které pak zbytečně platíme. Zdá se vám to taky postavené na hlavu? Finanční gramotnost je něco, o čem jsem se během osmi let na gymnáziu nenaučila vůbec nic a vím, že nejsem jediná. V souvislosti s tím moc cením projekt Cash Crew, který se formou sice zaměřuje na mladší cílovku, ale přiznám se, že jejich videa na YouTube mi v mnohém udělala jasno.
Duševní zdraví
Spousta peněz se ve školství věnuje na prevenci proti drogám, kterým se studenti zasmějí a o přestávce si jdou na roh zapálit cigaretu. Ale že spousta z nich kouří, protože jsou ve stresu, to už nikoho nezajímá…
Základy marketingu
A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, ať chceme, nebo ne, marketing je všude kolem nás. Reklamy, uspořádání zboží v regálech, influenceři, hudba, která nám hraje do uší při brouzdání obchodem, to všechno je marketing. Každý den jsme vystaveni desítkám triků, které firmy používají, aby nás přiměly k nákupu (doporučuji knihu Vyluxusované mozky), a minimálně základní povědomí o tom, jak tenhle obor funguje, by přišlo vhod.
No a druhý důvod není o nic méně důležitý. Jak říká Tomáš Sobel, vaše jméno je vaše značka. Můžeme být sebelepší muzikanti, právníci nebo truhláři, ale když se nebudeme umět prodat, nikam se nedostaneme.
Zdravá strava
Proč se (proboha!) v biologii učíme názvy všech kamenů, co kdy kdo našel, a nedostane se nám základního vzdělání v oblasti výživy? Vždyť správná životospráva je klíč ke všemu – ke zdraví, ke štěstí, k úspěchu. České stravovací návyky rozhodně nepatří k nejzdravějším a pokud nikomu neřekneme, že je tu i jiná možnost než ládovat se bílými rohlíky od rána do večera, nic se nezmění. Nehledě na to, kolika mladým slečnám by základní povědomí o tom, jak funguje naše tělo, pomohlo vyhnout se poruchám příjmu potravy… (A o kvalitě jídla ve školních jídelnách radši ani nemluvím.)
Politologie
Vím, že politika na školách je tenký led a využovat ji objektivně je dost těžké, nicméně, alespoň nějaké základy bych opravdu uvítala.
První pomoc a základy přežití
Kolik lidí ve vašem okolí ovládá první pomoc? Dokázali byste pomoct při autonehodě? Umíte rozdělat oheň? Žít bez elektřiny? I když se to může zdát vtipné, nikdy nevíte, co se může stát, a znalost historie ještě nikomu život nezachránila…
Abych tady ale jen nelamentovala, vypsala jsem si i pár bodů, za které jsem těm nekonečným osmi rokům na gymnáziu vděčná. Za největší přínos považuji hodiny češtiny, zejména pak literatury, protože nebýt nich, zřejmě nikdy bych si nepřečetla tolik skvělých děl klasických autorů. Nikdy bych neobjevila genialitu Moliéra a fascinující beat generation a nikdy bych u maturity nerozebírala Kvílení.
Další, co vidím jako velký přínos, jsou jazyky. V dnešní době je na pracovním trhu angličtina už takřka samozřejmostí a druhý jazyk velkou výhodou. Je pravda, že kdybych spoléhala jen na hodiny francouzštiny, vymáčknu ze sebe teď tak maximálně bonjour, ale alespoň mě to dokopalo k návštěvě kurzů ve Francouzském institutu, kam chodím dodnes.
Poslední kapitolu tvoří dějiny umění, které jsem si (ne)dobrovolně vybrala jako pátý předmět k maturitě, protože už jsem nevěděla, co jiného zvolit. Za rok jsem se tak nadrtila vše od pravěku po modernu, základy sochařství, malířství i architektury. Bylo to sice fakt peklo, ale jsem za to zpětně ráda. Vědět, kdo to byl Vincent van Gogh, Klimt nebo Renoir, se prostě hodí.
Suma sumárum, nechci tvrdit, že na českém školství je všechno špatně. Nevím ani, co by se mělo udělat jinak, aby se situace zlepšila. Celý systém je podle mého názoru dlouhodobě podfinancovaný a já smekám před všemi, kdo se za podmínek, jaké u nás máme, rozhodli svůj život zasvětit práci učitele.
Stejně tak netvrdím, že díky lepšímu vzdělávacímu systému budeme rázem všichni chytřejší a schopnější. Když je někdo líný a nevzdělává se sám, nepomůže mu ani ta nejlepší univerzita na světě. Škola by nám jen měla ukázat, kolik možností máme, a pak už je na nás samotných, jak se s tím popereme.
Co mě ale trápí, je fakt, jak zkostnatělý celý tenhle systém občas je. Takřka nulová podpora praxe, která z nás vychovává nesamostatné bytosti, kterým při střetu s realitou nějaký papír moc nepomůže. A co víc, prakticky nereaguje na neustále rostoucí automatizaci, která nahrazuje řadu klasických povolání a vytváří nová.
Jak často opakuje jeden můj přednášející, ta nejcennější dovednost, která bude v následujících let potřeba a kterou stroje jen těžko nahradí, je kreativita. Schopnost řešit problémy, nacházet nové, neobjevené cesty. A já nemůžu než souhlasit.
Jen je škoda, že tuhle schopnost v nás právě vzdělávací systém často zabíjí…
Jaký máte pohled na školství vy? Co vás škola (ne)naučila?
Veronika ♥
Moc hezký článek. Kdyby se aspoň něco dostalo do školství, moc by se všem ulevil 🙂
Autor
Děkuju, Viléme:)
Čteš mi myšlenky? Nad tímhle přemýšlím už tak poslední 3 měsíce. Studuji v Dánsku a to mě nutí přemýšlet nad tím, jak by to pro mě na vysoké škole v zahraničí bylo jednodušší, kdyby mi některé zásady vštípily ve škole.
Hlavně to, jak se prodat. Jak asertivně projevovat svůj názor. Jak navazovat kontakty..
Samozřejmě, můžeme na tom pracovat sami, ale na základní a střední škole strávíme tolik času, tak proč je nevyužít na maximum?
Autor
Přesně tak!
Milá Veroniko,
maturovala jsem před třiceti lety a vidím, že se ve školství od 70. a 80. let ledacos změnilo, ovšem nikoliv k lepšímu. Opomíjené talenty byly už za mého dětství, výchova k průměrnosti a nebybočování, podpora nejslabších žáků a téměř žádná podpora talentovaných to jsme znali. Naopak některé dovednosti, které postrádáe, byly běžnou součástí osnov. Na ZŠ jsme měli brannou výchovu, kde jsme se učili jednak tzv. civilní obranu CO, bylo to v době studené války a nevědělo se, jestli US a Sovětský blok nezačnou bojovat naostro, takže jsme se učili jak použít plynovou masku, jak se chránit před ozářením apod. Součástí byla střelba a hod granátem. Kromě toho jsme se učili jak přežít v přírodě, postavit stan, rozdělat oheň, přelanit mezi stromy, přelézt překážku, pracovat s kompasem, orientovat se v mapě, poznat světové strany i bez mapy třeba podle lišejníku a letokruhů na kmeni. Dále se učila první pomoc, jak zafixovat zlomeninu, ovázat ránu, přepravit zraněného v nepřístupném terénu. Pořádaly se i závody. V učňovské škole byl týdenní kurz v terénu. Pokud jde o výživu, základy se učily při vaření, což byla součást pracovní výchovy, bohužel jen pro dívky. Nevím přesně, čemu říkáte politologie, ale takové věci, jaká je funkce státu, vlády, parlamentu, jaké máme politické strany – to se učilo v občanské nauce. Samozřejmě to bylo s ideologickými vsuvkami, ale toto téma je vždy poplatné době. Základní ekonomickou a právní gramotnost jsme měli v ekonomice, třeba takové věci, jak se uzavírá pracovní smlouva, jaká jsou práva zaměstnance, základy hospodaření. Ale je fakt, źe mám učňovskou školu a průmyslovku, na gymplu se toto asi nebralo. Tak jsem trochu odkryla, jak vypadalo školství mezi roky 1978 až 1989. Myslím, že by bylo na místě, aby se třeba branné cvičení do osnov vrátilo, protože kondice mladé generace je tristní. Já jsem se přes úspěchy v branných závodech dostala k atletice, kterou dělám dosud už 37 let.
Autor
Eliško, moc děkuju za takový komentář!
Já bych se podepsala pod všemi body, které si tady vypíchla. Poté, co jsem studovala v zahraničí na mezinárodním programu, kde byli lidi takřka z celého světa, jsem si uvědomila ještě stokrát více, jak „zaostáváme“. Nezaostáváme vědomostmi …to vůbec! Jsme jak kulomety, co ty informace střílí, když se někdo zeptá…v porovnání s dalšími zeměmi. Jenže zásadní otázka .. k čemu nám jsou všechny ty informace a detailní vědomosti, pokud s nimi neumíme pracovat a neumíme nad nimi kriticky přemášlet, natož je efektivně využívat v praxi?! :/ Naprosto k ničemu. Data a veškeré detailní info, na kterém se tady tak trvá, si všichni lehce najdou na googlu do 10 sekund. Navíc žijeme v tak technicky pokročilé době, že místo toho, abychom veškeré vymoženosti využívali a mohli se tak posunout zase o úroveň dál, žijeme jak v paralele těch technologických zázraků, ale nedokážeme je využít pro lepší výsledky. Prostě je to špatně. Já osobně jsem obdivivala studenty ze skandinávských zemí …dokážou tak kriticky myslet a dávat si věci do souvislostí, absolutně se nebojí prosadit své názory a jsou tak zdravě sebevědomí, že vzít jejich směr, alespoň něco se od nich přiučit, by tedy od věci rozhodně nebylo! A naprosto s tebou souhlasím i u dalších bodů, jen bych opakovala tvé myšlenky! 🙂
Také jsem absolovovala základní a střední školu ještě za socialismu. VŚ už vyšlo hned po 89.
Tak za mě, v době socialismu to bylo tak – držet pusu a krok, nevybočovat. Ale já šla vždy nějak proti proudu, sama jsem dětem organizovala kroužky, prostě hodně akční holka. Ve škole jsem se naučila pouze nějak papouškovat.
To hlavní jsem se naučila a hlavně okoukala v rodině, kdy mamka pořád něco organizovala, tvořila, táta byl zase takový rádce.
Finanční gramotnost snad člověk v každé, zdravé rodině pochytí. Duševní zdraví + zdravé stravování – opět člověk pochytí v rodině. Není možné chtít po škole, aby suplovala to co rodina zanedbává .
Každopádně je to tak, že pokud má člověk chuť se učit a získávat informace, tak si za nima jde, Není nutné, aby mu to někdo papouškoval do hlavy.
Třeba marketing je fajn z knih, Kotler atd,,. ale realita je prostě něco jiného, pak nezbývá než třeba zkousit podnikání atd..
Moje dcera teda chodila do Montessori školky/školy. určitě doporučuju pro rozvoj dítěte.
Jinak předpokládám, že i ona odkoukala většinou uvedené věci u nás v rodině .
Takže myslím, že by se plno věcem měla věnovat rodina.
Pak už je na každém, jak se k tomu postaví.
Autor
Moc děkuji za názor. Problém ale je, že mnoho rodin děti nenaučí, jak se správně stravovat nebo se starat o duševní zdraví, protože je to taky nikdo nenaučil. A tak to jde dál a dál… Já sama jsem toho třeba příkladem. To samé s marketingem – pokud nevím, že by mě něco mohlo zajímat (nikdo mi o tom neřekne), nikdy se o to zajímat nebudu. Když se to tak vezme, tak vlastně všechno by děti mohli naučit rodiče, ale na to, pokud pracují, nemají kapacitu. Proto tu jsou školy…
Moc zajímavý článek.
Popravdě polovinu toho, co jsi zmínila se u nás na škole normálně přidává do klasických hodin a taková zdravá výživa na tu míváme dobrovolné přednášky.. No a to chci také zmínit. Myslím si, že to co škola (mluvím teď o ZŠ, gymnáziu) nabízí, je takové báze vzdělání a nemyslím si, že by kritické myšlení, mediální gramotnost, atd. měly být součástí právě úplně báze. Spíš bych přispěla na právě dobrovolné mimoškolní přednášky, o kterých se můžeme například dozvědět z nástěnek, atd.
Autor
To je pravda. Jak říkám, škola nění lék na všechno, pokud někdo o další vzdělání (v jakémkoliv směru), nejeví zájem, tomu nikdo nepomůže. Ale měla by tu být alespoň ta možnost, i když dobrovolná, kterou my třeba na gymplu neměli…
Musím říct, že mi naprosto mluvíš z duše. Sice první pomoc jsme ve škole měli, ale třeba jak si zajistit samostatné bydlení a nebo třeba i jen jak vyprat prádlo, to jsem se všechno musela učit za pochodu. 😀 Ale hlavně že umíme počítat rovnice!
Tak ale třeba praní by snad měla vyřešit rodina. Je jasné, že ne všechny rodiny jsou schopné předat dětem základní dovednosti a vědomosti, ale nemůžeme chtít po škole všechno. Jinak bych řekla, že na školy má názor každý, i ten, kdo už do ní více let nechodí. Stejně jako v jiných odvětvích, i ve školství se věci mění a spousta výtek z článku už by neměla být aktuální. Finanční gramotnost, mediální výchova atd. se ve školách již vyučují. Jinak souhlasím s tím, že školství má do dokonalosti skutečně daleko a hlavně z něm prostě dobří lidé odchází, protože jinde si vydělají více a navíc se nemusí neustále potýkat s nechutí dětí se cokoliv učit (což mimo gymnázia je reálný problém).
Úžasný článek! Ve všem s tebou naprosto souhlasím. Sama bych to nedokázala lépe popsat 🙂
Autor
Kájo, moc děkuju!
Moc hezky napsané i shrnuté! Já absolvovala více přestupů u ZŠ a vždycky jsem tak nějak vybočovala, doteď si to pamatuju a rozhodně to nebylo nic příjemného. Na jazyky jsem byla vždycky talentovaná, ale jen díky mým rodičům, některým učitelům co mě podporovali, se teď chystám na studium překladatelství do Vídně. Systém školství v ČR se opravdu snaží potlačit jakoukoliv originalitu nebo odlišnost, takže bez nějaké vnitřní motivace a síly vůbec nemáme šanci.
Tak tohle je skutečně zajímavý článek a je celkem smutné, že to takto funguje. Já odmaturovala na ekonomickém lyceu, ale ve finančních věcech se stejně prakticky vůbec nevyznám. Proto mám strach z toho komplexního dospěláckého života, až jednou budu bydlet sama. Vůbec nebudu vědět, co a jak. Proč se tohle neučí ve školách, fakt netuším. Hodně by to lidem pomohlo, protože věřím, že spousta lidí je na prahu dospělosti dost ztracených v těchto praktických věcech. Přítel měl ve škole něco jako politologii a měli to fakt propracované a to jsem mu záviděla. Myslím si, že jsem si ze svých školních zkušeností odnesla ty základy první pomoci a kritické myšlení (to teď hlavně na VŠ), ale s finanční gramotností a politikou už je to horší.
Skvělý článek! Máme podobné postřehy, které sice společností začínají čím dál tím více zaznívat, ale bohužel ve školách se moc neděje, a některé problémy se spíše zhoršují.
Nejvíce nepotřebné látky u nás bylo vždy ve fyzice, chemii a biologii, ve které jsme se na gymplu museli učit nějaké věci i latinsky. Nemyslím si, že by se takové předměty měly vynechat, ale například kdyby biologii aspoň trochu namíchali právě s životním stylem a stravou (místo zbytečností), tak by to rozhodně pomohlo. Co pak taková ekologie…Učila jsem se nazpaměť chemické vzorce všemožných sloučenin, ale o špatných látkách v kosmetice a stravě se učím až sama s časovým odstupem. V literatuře jsme se nazpaměť učili jména knih a autorů, jejich životy a data, ale o dílech a jejich významu jsme věděli pramálo. Knihy u nás skoro nikdo nečetl, já přečetla na gymplu méně klasických knih, než bych zpětně chtěla.
Není pochopitelně možné zaujmout každého se vším, ale setkala jsem se za dva gymply a jednu základku s hrstkou učitelů, kteří dokázali svůj předmět vysvětlovat zajímavě. Stejně jako ty však smekám před lidmi, co jdou dnes na peďák, protože vyhlídky pro takové zaměstnání jsou opravdu mizerné. Úcta dětí k učitelům je stále menší a do školství proudí opravdu málo peněz.
O tom duševním zdraví jsem také přemýšlela. Antidrogové přednášky na školách jsou většinou skutečně tristní.
Kéž by se tvůj článek dostal rovnou na ministerstvo školství a do škol.
Autor
Markét, dokonale jsi to vystihla. Děkuju za názor, že i když se některé věci vyučují, jejich význam chápeme málokdy. S tím naprosto souhlasím. A co se týká ekologie, určitě je to další bod na seznamu.
Ahoj Veru,
přesně tak, úplně mě děsí, jak budou trpět moje děti, až je někdy budu mít.
Kamarádka má holčičku v první třídě a už dostávají dvojky jak na běžícím páse, o úkolech každý den nemluvě…
Krásná demotivace k tomu být zvídavý a rozvíjet se.
Nepamatuji se, že by se za mého dětství (jsem ročník 89) rozdávalo tolik úkolů, byli jsme rozhodně dost často venku a na to teď děti snad ani nemají čas (o podílu internetu na tomto jevu nemluvě).
Já jsem sama od základky poznamenaná tím, že mi všichni tloukli do hlavy, že neumím malovat, tak se stydím cokoliv vytvářet, ale už jsem se alespoň trošku otrkala a zkouším jiné kreativní aktivity jako např. keramiku.
Kéž by se opravdu začalo něco měnit, bylo by na čase.
Hezký pátek :).
Bára
Autor
Baru, moc ti v rozvíjení kreativity fandím:)
Dovolím si nesouhlasit. Na střední škole mě potkala politika, mediální gramotnost, marketing i první pomoc. A na základce jsem dokonce s partou vyhrála zdravotnickou soutěž v okresním kole a postoupili jsme do krajského. Takže za mě první pomoc na školách je. I když možná by to chtělo zavést trochu lépe. Jsem si ale poměrně jistá, že stále dokážu ošetřit většinu zraněný s kterými se mohu potkat. O přežití mě naučily hlavně tábory a to především ten skautský, takže doufám, že v budoucnu budou moje děti také chtít jedzit na tábory.
Ale souhlasím, že na školách velmi chybí nějaký předmět o finanční gramotnosti. V ekonomice jsme se o ní sice otřeli, ale to zdaleka nestačilo. Rozhodně si myslím, že o duševním zdraví a zdravém životním stylu by se mělo vzdělávat a vést k tomu již děti. Protože to je důležité pro nás i naši budoucnost.
Úplně s tebou souhlasím, já bych ještě přidala, že bych se ráda kdysi na střední škole učila moderní dějiny tak, aby většina dějepisu nekončila druhou světovou válkou, což jsem probírala i s lidmi v okolí a často to měli stejně… Chápu, že je to možná obtížné, ale určitě by se to dalo, takto jsem se na maturitu moderní dějiny musela naučit sama, hlavně současné konflikty na Blízkém východě, mě ale dějiny vždycky zajímaly, i jsem je studovala, takže nakonec jsem se s tím poprala, přesto alespoň základní orientaci o minulém režimu je zapotřebí vštípit každému, podle mě. Souhlasím, že by bylo zapotřebí naučit studenty taky vyplnit např. daňové přinzání, žádost o příspěvek na bydlení, a jsem ráda, že teď v třetím stupni vzdělávání se to dnad naučím, díky naší ekonomikářce. Moc dobře napsaný článek, super :)!
Autor
Moc děkuju, Teri!
Až na ty dějiny umění naprosto souhlasím. Tak uvidíme, třeba se systém alespoň maličko zaměří na některé z uvedených věcí… 🙂
Je to skvelý článok a súhlasím s tebou. A bohužiaľ na Slovensku to nie je o nič lepšie. V roku 2017 som skončila vysokú školu a odvtedy si hovorím, že dospelácky život je strašne ťažký a úplne sa v ňom strácam. Mám pocit, že všetky základné veci idú mimo mňa. Určite by mali školy študentov pripravovať viac na reálny život a prax. Som toho sama dôkazom. Ale niekedy si to človek uvedomí až keď sa ocitne v tej situácii. A dnešní teens majú svoj vlastný svet.
S hodně bodama souhlasím. Mě osobně také vadí prostředí některých škol, které má taky určitý vliv na soustředéní, duševní zdraví apod… Moje střední škola třeba měla stará okna, ze kterých táhl v zimě studený vzduch a topení fungovalo jen v některých učebnách. Měli jsme 2x týdně 10 vyučovacích hodin a sedět tam v zimě taky není úplně to, co chceš. Ale určitě jsou více důležité učební osnovy, které jsou bohužel zastaralé a v reálném životě už jsou vpodstatě k ničemu. Mám vystudované nábytkářství a po nástupu do práce (samozřejmě v oboru) zjišťuji, že to co se učíme ve škole se skoro vůbec nepotkává s tím, jak to reálně chodí v praxi. Na to v jaké žijeme době, tak Česko je oproti jiným Evropským státům hodně pozadu…
Autor
Mari, o kose ve škole mi nemusíš povídat, v zimě jsem u nás na gymplu chodila v péřovce:D A pokud jde o osnovy, bohužel musím souhlasit. I z toho důvodu jsem si vybrala školu, jakou studuji (VŠKK), protože obzvlášť v marketingu jsou rychlost, flexibilita a důraz na praxi sakra důležité…
Byla bych hrozně ráda, kdyby se ve škole učila finanční gramotnost. Já jsem o peníze začala zajímat až když se mi narodila Natálka. V té době jsme s manželem potřebovali pořídit dětský nábytek a neměli jsme peníze ani na to, abychom něco obyčejného z https://www.hmnabytek.cz/detsky-nabytek/ dopřáli naší dcerce. Začal jsem dokonce i investovat peníze a tohoto vůbec nelituji.