Když jsem včera večer dělala rozhovor pro jeden magazín, mezi všem těmi stále se opakujícími otázkami, na které dokážu odpovědět snad už i ze spaní, přišla řeč na čtení. Respektive na to, zda někdy čtu knihy opakovaně. A samotnou mě překvapilo, jak rychle ze mě vypadlo, že ne. Nikdy. Není to ale proto, že bych nechtěla číst mezi řádky a ocenit tak skvělou práci autora. Není to ani proto, že by mě přečtené knihy nebavily. Důvod je zakořeněný hluboko ve mně. V mojí povaze. V touze vědět víc.
Všichni tak nějak podvědomě víme, že v dnešní uspěchané době pro většinu z nás čtení knih není prioritou. Já sama během dne na rozečtenou knihu ani nepomyslím a jediný čas, který věnuji čtení, je chvíle krátce před spaním. Sice tak čtu každý den, ale nebudu vám nic nalhávat, často odpadnu už po desáté stránce.
A právě tady je zakopaný pes. Tímhle tempem nezvládnu přečíst tři knihy za víkend. A když si představím, kolik skvělých knih je na světě a jak málo z nich dokážu za život přečíst, nevidím důvod, proč se k některé z nich vracet a ochuzovat se tak o možnost dozvědět se víc.
Jak už asi víte, jsem v tomhle směru tak trochu blázen. Chci mít neustále přehled. Chci vědět, co se děje ve světě i u nás. Chci rozumět tomu, jak funguje naše myšlení, jak se rozhodujeme i jaké trendy rezonují marketingovým, gastro nebo módním světem. Nejdu spát, dokud nemám přečtené všechny články na Bloglovin‘, a ráno nevyjdu z domu, dokud si nepřečtu denní radu na Jak být lepší. Když s kamarádkami sedíme na kafi a dojde řeč na něco, co ani jedna z nás nedokáže zodpovědět, nespekuluju. Místo toho hned vytahuju tu kouzelnou vševědoucí krabičku a ptám se Google na odpověď. Cestou na schůzky poslouchám podcasty o podnikání a seberozvoji a nikdy bych nešla do restaurace, kterou si předem neproklepnu. Zkrátka a dobře, vždycky chci získat tolik informací, kolik jen je v mých silách.
Jak jsem už ale za těch pár let, co jsem na světě, vypozorovala, naštěstí (pro vás) ne všichni jste takoví blázni jako jsem já. Mnoho lidí se spokojí s informacemi a možnostmi, které už má. Podle psychologa Barryho Schwartze a jeho studie Maximizing versus Satisficing: Happiness Is a Matter of Choice, která se zabývá procesem rozhodování, se tak populace dělí (velmi zjednodušeně) na dva tábory. První jsou takzvaní „satisficers“ – lidé ochotní spokojit se s první možností, která jim připadá dost dobrá. Satisficer hledá pouze do okamžiku, než najde možnost, která odpovídá obecným měřítkům dané věci. Přitom si uvědomuje, že nekonečné hromadění informací od určitého okamžiku už dále nepomáhá, ale znamená jen zbytečnou námahu. V kontrastu k nim pak stojí „maximizers“ (maximalisté), kteří se řídí zásadou všechno, nebo nic. Před nákupem si s puntičkářskou důkladností prostudují všechny reference o výrobku a pídí se po té nejlepší nabídce až k naprostému vyčerpání všech zúčastněných. A i přes vynaložené úsilí se nikdy nezbaví pochybnosti, že kdyby hledali ještě o chvíli déle, kdyby udělali víc, mohli by dopadnout líp.
Jak už jste asi pochopili, jsem ukázkový maximalista. A to nejen v oblasti rozhodování, ale v životě vůbec. Ať už jde o výběr knih, které budu číst, pracovních projektů, do kterých se pustím, nebo trávení volného času. Knihu buď dočtu, nebo ji nikdy neotevřu. Práci dělám na sto procent, nebo vůbec. A jakkoliv idylicky to může vypadat, řeknu vám narovinu, že občas je to dost vyčerpávající. Neumím nad něčím jen tak mávnout rukou a být spokojená s tím, co mám, když můžu udělat a získat víc…
No a pokud vás teď zajímá, jaký typ jste vy, zkuste si udělat tento test nebo si rovnou přečtěte knihu Jak jsem šel pro mléko a vrátil se s kolem, která se tímto tématem zabývá. A výsledek mi pak napište do komentářů, protože jsem na to opravdu zvědavá!
Veronika ♥
Ha tak já jsem rozhodně ten první typ. Což taky není občas úplně dobře.
Autor
Řekla bych, že každý typ má nějaká pozitiva i negativa:)
Mně test vyšel na 53% tedy část od každého spíš přiklánějícího se k maximalistovi což myslím že sedí. Ale třeba jak si uváděla čtení knih, mám pár oblíbených ke kterým se vracím i po letech a čtu určité pasáže, které mám založené a které mě obohacují stále dokola.
Autor
Luci, já mám taky své oblíbené knihy, ale kdykoliv se mám rozhodnout, jakou další knihu si přečtu, zvědavost je vždycky silnější a sáhnu po něčem, co jsem ještě nečetla:)
Test mi vyšel přesně uprostřed a to myslím sedí 🙂 Jinak se vracím jen k některým knížkám a ty mám i potom doma.
Autor
Teri, tak to je asi ideální stav:)
Vyšel mi test na 73% a myslím,že to na mě pasuje jak ulitý.Jako včera když jsem se sebou nebyla v jedné věci spokojená. Ohledně knih tak to je můj druhý život. Jsem docela velká čtenářka, ono asi za to může i fakt,že ještě nechodím do práce, jinak bych neměla na ty báječné knihy, co pořád vycházejí,čas.Zatím proplouvám střední,ale abych četla maturitní četbu to u mě pokulhává.Čtu každý den, ať knihu nebo na mobilu či noviny. Vždy si najdu chvilku a doufám,že mě tenhle koníček nikdy neopustí. 🙂
Autor
Káťo, nevidím důvod, proč by ses čtení měla vzdávat, pokud sama nebudeš chtít:)
Pokud to jde, snažím se ze sebe vždycky vytřískat maximum. Když ale vím, že hraju předem prohraný boj, nebo nemám tolik zkušeností, síly, vědomostí…, tak se spokojím s tím, že nic na světě není dokonalý a tak by to tak mělo být. 🙂
A jak jsi říkala, ob typy mají svá pozitiva a negativa.
Autor
Maruško, já se to pořád musím učit, ale máš naprostou pravdu – nic nemůže být perfektní:)
Já budu asi něco mezi, v závislosti na času, nutnosti tu věc mít a dalších okolnostech. A díky za odkaz na Jak být lepší 🙂
Autor
Ivanko, Jak být lepší je fakt skvělý, rady čtu od samého začátku:)
Moc hezkej outfit! Do myšaka musim zajít 🙂
Autor
Moc děkuju, Leo!
V testu mi vyšlo 58%, což podle mě odpovídá. Vzhledem k tomu, že jsem blíženec tak mám většinou od každého něco… Co se týče nakupování, tak hledám nejvýhodnější nabídku, aby se mi daný nakup vyplatil finančně, ale abych také s ním byla spokojená. Nečtu moc knihy, ale hodně čtu články a poslouchám rozhovory a když si potřebuji udělat názor tak jedno nejde bez druhého. Většinou si i pro vytvoření názoru musím vyslechnout obě nebo více stran, bez více informací to prostě nejde … Bohužel někdy jsem na tzv. sbírání informací líná, protože je vlastně sbírám každý den v práci, zadávám a zjišťuji data a termíny, mám hodiny angličtiny, kde se mám furt co učit a mám ještě co zlepšovat. Je zkrátka něco jiného získávat a dychtit po informacích z vlastního zájmu a něco jiného když je to vaše práce…