Jeden tip, jak si zlepšit náladu

Nebudem si nic nalhávat. Občas se najdou dny, které stojí za starou bačkoru. Čas plyne, úkoly mizí a když se po dlouhých hodinách strávených ve škole nebo nad počítačem doplazím domů, vyndám pračku, umyju nádobí a ukuchtím cosi, co by se dalo nazvat večeří, je noc.

A pak jsou tu ty hezčí chvíle. Čas s přáteli, kafe na zahrádce zalité jarním sluncem, výlety, sobotní ráno na farmářských trzích, krásné blogerské akce. Okamžiky, které si vychutnávám do posledního doušku. Chvíle, ze kterých žiju ještě dlouho poté.

Jak už jsem se vám několikrát zmiňovala, každý večer praktikuji takový malý rituál. Vždy krátce před spaním si rekapituluji, co se mi během dne přihodilo. Snažím se najít vždy minimálně tři chvíle, kdy jsem byla šťastná. Tři věci, které mi udělaly radost. Tuhle techniku doporučují v trochu pozměněné verzi snad všechny motivační knížky, které najdete na trhu, a já s čistým svědomím říkám, že funguje. Ať už si píšete deník vděčnosti, zamýšlíte se nad tím, co se vám povedlo, nebo co vám udělalo radost, to nejdůležitější zůstává – zaměřujete se na to hezké. A vzhledem k tomu, že náš mozek není dokonale pracující stroj a spoustu informací vytěsní (nezlobte na něj za to, kdyby to nedělal, tak se brzy zblázníme), musíme mu občas pomoct. A tím, že se budeme vědomě soustředit na pozitivní věci, které nás v životě potkají, ho vytrénujeme tak, aby hezké momenty zaznamenával automaticky a mnohem častěji.

Komplikace ovšem nastává v okamžik, kdy mě potká jeden z těch naprosto nudných a stereotypních dní. Ať hledám, jak hledám, většinou víc než jeden světlý moment nenajdu. Jakkoliv moc bych chtěla považovat to, že mi neujela tramvaj nebo že jsem na sebe nevylila kafe za úspěch, moje kritické já mi to nedovolí. Tak jsem si tuhle techniku musela ještě trochu upravit.

Když se mi fakt nedaří a všechno stojí za houby, začnu vzpomínat na chvíle, kdy jsem se cítila dobře. A tentokrát je jedno, že se v myšlenkách vracím o týdny nebo měsíce zpátky. Krásné vzpomínky ukládám do pomyslné krabice s pozitivními emocemi v mojí hlavě a víko otevřu vždycky, když začínám mít pocit, že se mi nic nedaří. Za poslední dobu to jsou třeba vzpomínky na výlety do Tábora a Karlových Varů, na které vás vezmu v dubnovém Photo Diary, nebo odpoledne na Matějské, které jsem si užila jako dlouho ne.

Tak až si budete zase myslet, že se proti vám spiknul celý svět, zkuste taky zapátrat v paměti a zavzpomínat si na to, co vám vykouzlilo úsměv na tváři. Ať už to byl milý barista v kavárně, jarní sluníčko, které svítilo cestou do práce, nebo exotická dovolená pět let zpátky. Protože vždycky, vždycky, vždycky něco najdete. Věřte mi.

Veronika ♥

Džínová sukně – Zoot | Halenka – Zara | Náušnice – Mango