Vše, co jste chtěli vědět o influencer marketingu

Vše, co jste chtěli vědět o influencer marketingu

Jsou influenceři jen chodící reklamní leták? Jak fungují spolupráce? Označovat, nebo neoznačovat sponzorovaný obsah? A proč zastávám názor, že by influenceři měli vydělávat na reklamě?

Říct někde, že se živíte nahráváním fotek na Instagram, psaním blogu a točením videí na YouTube, je dnes pomalu horší než tvrdit, že po večerech umýváte veřejné záchodky. Slovo influencer nabírá čím dál tím negativnějších konotací a kontrola toho, jestli influencer označuje, nebo neoznačuje reklamní obsah, začíná připomínat hon na čarodějnice. Jak ve skutečnosti funguje svět influencer marketingu a je tohle vnímání oprávněné?

Hned na úvod podotýkám, že tenhle článek nepíšu, abych hájila svátost influencerskou. Jen vám chci ukázat i druhou stranu mince. Díky tomu, že už se nějaký ten pátek pohybuji jak na straně influencerů, tak marketérů, mám o fungování influencer marketingu celkem komplexní obrázek, který bych dnes ráda zprostředkovala i vám. V následujících řádcích tak zodpovím nejčastější otázky, které od vás dostávám, a v závěru přikládám mojí bakalářku, která se právě influencer marketingem v ČR zabývá.

Kdo je to influencer?

Slovo influencer obecně označuje lidi nebo subjekty, které mají určitý vliv na své okolí. Jeho přesná definice je tak celkem složitá (v hodně širokém kontextu může jít i o vaší babičku nebo postavičku z dětské knížky), ale pro účely tohoto článku se zaměřím na influencery na sociálních sítích. Novodobé hvězdy, jejichž vliv určují čísla na Instagramu a počet zhlédnutí, který mají u videí. Celebrity, které daly život zcela novému odvětví komunikace – influencer marketingu.

Influencer může být každý

Když se totiž v dnešním světě řekne slovo influencer, většině lidí se vybaví rozmazlené blogerky a celebrity, jejichž náplní života je vysedávání v drahých restauracích, střídání designerských kabelek, cestování po těch nejluxusnějších hotelích a focení bohaté snídaně, která by nasytila pětičlennou rodinu. V marketingových kruzích pak tohle slovo nabírá ještě negativnějších konotací a většina vulgárních slov je proti tomu jen slabý odvar.

Jenže házet všechny influencery do jednoho pytle je stejně nesmyslné jako tvrdit, že všichni romští spoluobčané kradou a asijati nejí nic jiného než rýži. Není influencer jako influencer. Jistě je spousta těch, kteří měli v životě štěstí, nemusí pracovat a peníze, co se jim samovolně objevují na účtu, rozhazují, kde se dá. Ale pak je tu taky velká spousta těch, kteří se vypracovali sami. Od úplné nuly. Několik let, den co den, tvoří, píšou, točí videa na YouTube, fotí a to, že je dnes sledují tisíce lidí, je jen výsledkem ustavičné práce, odhodlání a vytrvalosti.

Influencer může být každý, tvrdí spousta zarytých odpůrců novodobých celebrit. A já s vámi naprosto souhlasím. Může. Založte si blog, podcast nebo YouTube kanál, tvořte obsah a za pár let si povíme, jestli je to fakt taková brnkačka, jak se vám teď zdá.

Dostávat věci zadarmo, nechat si platit za to, že se vyfotíte v outfitu nějaké značky, jezdit na press tripy, to všechno je krásný. Dostat se ale do bodu, kdy se vám tohle všechno děje, je sakra dlouhá cesta. Pominu-li šťastlivce, jejichž čísla vyrostla na tom, že jsou ze slavné rodiny nebo spí se známým fotbalistou, většina tvůrců má za sebou dlouhé roky práce. Roky, během kterých tvořili obsah, který nikoho nezajímal. Roky plné demotivace a boje s myšlenkami, jestli to všechno úsilí a čas stojí za to.

Co dělá takový influencer?

Možná teď nadzvednu ze židle velkou část české populace, ale troufám si tvrdit, že influencerství je práce jako každá jiná. Respektive podnikání. Kromě té hezké části, kterou většinou vidíte na Instagramu, má i své nudné a stinné stránky. Nekonečné e-maily, hodiny strávené editací fotek, psaním textů, focením, stříháním videí a podcastů. Zpracovávání kampaní, studování briefů, vymýšlení kreativního zpracování, vytváření reklamních příspěvků, které často posíláme předem ke schválení, uhánění faktur, neustálá komunikace se sledujícími, stres z deadlinů, absence dovolené a v neposlední řadě i vysoká míra kritiky, která je nedílnou součástí prezentace na sociálních sítích, to všechno je influncerský život.

Abyste mě správně chápali, tenhle výpis není stěžování. Je to ukázka toho, že to, co vidíte na sítích, je jen výsledek, za kterým stojí množství práce, o které většina lidí nemá ani tušení. Práce, která má svá pozitiva i negativa. Jako každé jiné povolání.

#spolupráce

Teď se dostávám k ještě kontroverznějšímu tématu – k reklamě. Názor, že by influenceři neměli brát spolupráce a dostávat od značek zaplaceno za reklamní příspěvky, je podle mě úplně zcestný. A hned vám vysvětlím proč.

Jak jsem psala, influencer je vlastně podnikatel. Zpočátku neznámý člověk, který roky pracoval za nulovou mzdu a kvůli nákladům na techniku, všemožné programy, doménu a někdy i reklamu (aby svou tvorbu dostal alespoň k nějakým lidem), se pohyboval v červených číslech.

Když vytrval a podařilo se mu oslovit několikatisícovou skupinu lidí, dostal nálepku influencer. V ten moment dál dělá to, co doposud, ale v e-mailové schránce se mu začínají množit nabídky na spolupráci. Má je vzít a prodat svůj obličej reklamě? 

Ano i ne. Influencer (a jeho kanály) je teď vlastně médiem, skrze které chtějí značky inzerovat. A stejně jako u dalších médií, je velmi důležité, aby byla reklama relevantní k cílové skupině. Přeloženo z marketingovštiny, produkty a značky, které influencer propaguje, musí odpovídat obsahu, který běžně tvoří a kvůli kterému ho mají sledující rádi. Když se v časopise o vaření objeví reklama na náklaďák, bude to mít stejný efekt, jako když bude fashion blogerka propagovat vrtačku. Přínos pro značku i pro čtenáře (sledující) nulový. Pokud ale přijde nabídka od značky, jejíž produkty influencer používá a které rád doporučí dál, nevidím důvod, proč by na spolupráci neměl kývnout.

Když to vezmu hodně polopatě, influencera lze přirovnat k deníku Metro. Obsah, co tvoří, je pro čtenáře (sledující) zdarma, a prakticky jediný způsob, jak zaplatit všechny náklady (včetně těch životních), je právě reklama. 

  • V zahraničí celkem dobře funguje i přímá podpora od fanoušků (například Patreon), ale v Čechách bohužel stále převládá přesvědčení, že obsah na internetu má být zdarma.
  • Pokud vás zajímá, jaké jsou další možnosti, jak může influencer monetizovat svůj vliv na sociálních sítích, hezky je ilustruje následující infografika:

Rtěnkou nájem nezaplatíš

No a teď přichází na řadu další důležitý bod. Peníze. Kolik si říct za sponzorovaný příspěvek? Brát bartery (resp. věci a služby zdarma, které influencer využívá výměnou za reklamu)?

Hodně záleží na business modelu, jaký ten který influencer zvolí. Buď může jít cestou barterového pekla (kdy barteruje vše od toaleťáku po parfém), která mu sice sníží běžné výdaje na minimum, ale jeho kanály se promění v reklamní leták. Odhlédnu-li od toho, že takový nájem a energie se barterují dost obtížně.

Druhý model je o poznání udržitelnější. Influencer si za reklamní příspěvky řekne určitou sumu, kterou mu značka za kampaň zaplatí. Její výši ovlivňuje nejen počet sledujících, čtenářů nebo diváků, jeho důvěryhodnost a propojení s komunitou, počet výstupů, náročnost zpracování, ale i jeden důležitý bod, na který řada marketérů i influencerů často zapomíná:

Cena za reklamní příspěvky musí zaplatit i obsah a čas, který influencer věnuje nereklamnímu obsahu

A opět se vracíme k přirovnání k deníku. Články, co informují čtenáře o zajímavých tématech, píšou redaktoři, kteří dostávají za svou práci zaplaceno. Peníze, které jim každý měsíc chodí na účet, investují do deníku inzerenti, co si v něm platí reklamu. Kdyby byl celý deník jen jeden velký inzerát, pravděpodobně by ho nikdo nečetl, inzerenti by ztratili zájem a deník by zkrachoval. To samé hrozí i influencerům, kteří berou jeden barter za druhým, za sponzorované příspěvky si řeknou částku hluboko pod jejich cenou a aby přežili a pokryli životní náklady, jsou nuceni mít každý druhý příspěvek označený hashtagem #spolupráce.

Jak jsem říkala, každý influencer k tvorbě přisupuje jinak a poměr reklamní versus nereklamní obsah si určuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já jsem toho názoru, že by sponzorované příspěvky měly tvořit 10 – 25 % veškerého publikovaného obsahu a částky, které za tyhle spolupráce influencer dostane, musí pokrýt i čas, kdy tvoří obsah zadarmo. Zároveň je pro mě důležité, aby byla spolupráce přínosná i pro vás, mé sledující a čtenáře, a abych měla svobodu jak ve zpracování, tak v tom, co vám budu o produktech nebo službách říkat. Ztratit důvěru sledujících či čtenářů je totiž snazší, než se může zdát.

@svetinfluenceru a další legrace

Abych nezněla tak zaujatě, uznávám, že ne vždycky se spolupráce povede, a soucítím se všemi marketéry, jejichž kampaně lehly kvůli nezodpovědným influencerům popelem. Instagram je plný příspěvků, nad kterými jen nevěřícně kroutím hlavou (donedávna je mapoval účet @svetinfluenceru), a propojení se značkou nebo samotné zpracování je fakt velký špatný.

Co mě ale mrzí je fakt, že právě těmhle influencerským perlám se dostane největší slávy a povedené spolupráce, kterých je značně víc, se krčí v jejich stínu. Influencer marketing se tak stal synonymem pro prací prášky a připhotoshopované produkty a říct večer v baru, že jste influencer, je pomalu horší než tvrdit, že po nocích tančíte u tyče…

Označovat, nebo neoznačovat spolupráci?

Odpověď na tuhle tuhle otázku je tak jednoznačná, jako kdybych se vás zeptala, jestli byla dřív slepice, nebo vejce. Vzhledem k tomu, jak mladé je odvětví influencer marketingu, neexistuje u nás ještě jasná regulace, která by influencerům přikazovala, co a jak dělat.

Reklama se všeobecně řídí zákonem č. 40/1995 Sb. o regulaci reklamyzákonem o ochraně spotřebitele 634/1992 Sb, ale jejich výklad je ve vztahu ke spolupracím na sociálních sítích dost komplikovaný. Jak uvádí tento článek, každý reklamní příspěvek (ať už sponzorovaný nebo barter) musí být dle zákona řádně označený, ale určit, zda označení je, nebo není dostatečně srozumitelné, to už je věc druhá. Nehledě na to, že valná většina influencerů nemá o existenci těchto zákonů ani tušení.

Každý influencer si tak teď označuje reklamní příspěvky podle svého (pokud je teda vůbec označuje) a to, jestli zvolí hashtag #ad, #spolupráce nebo #reklama záleží buď na něm samotným nebo na podmínkách, které značky vyžadují v kampaňovém briefu.

  • Situace se dost možná změní už za pár týdnů, kdy spatří světlo světa influencerský kodex, na jehož tvorbě se podílí AKA, SPIR, RPR, Univerzita Karlova, několik velkých zadavatelů, komunikačních a mediálních agentur a vybraní influenceři (včetně mě).
  • Problematice označování spoluprací se u nás také dlouhodobě věnuje advokátní kancelář eLegal. Pokud vás zajímá víc, můžete si přečíst tento článek nebo dorazit na školení Jak na spolupráci s influencery.

Peníze nejsou motivace, ale prostředek

Podtrženo, sečteno není influencer jako influencer a jestli jste doteď považovali blogery, youtubery a instagramery za rozmazlené děti, co se celé dny válí na pláži, doufám, že se mi povedlo vás přesvědčit, že to s realitou (alespoň v českých končinách) nemá moc společného. Většina z těch, které označujeme za nejvlivnější, se vypracovala sama a každý z nás může jít v jejich stopách. 

Pokud jde o spolupráce a reklamu, měla by zapadat do influencerovy tvorby a být přínosná nejen pro značku a influencera, ale i pro jeho sledující a čtenáře. Influencer by nevhodnou spoluprací ztratil důvěru fanoušků a pro značku by to byly jen vyhozené peníze. Na druhou stranu ale tvorba obsahu zabere velké množství času, který musí influencer monetizovat, aby pokryl životní náklady. Peníze tak povětšinou nejsou motivace, ale prostředek, díky kterému může dál tvořit.

Chcete vědět víc?

Doufám, že se mi podařilo odpovědět na ty nejčastější otázky, které od vás dostávám, a pokud vám řádky výše byly málo, tady vám dávám k nahlédnutí mojí bakalářku, která se právě influencer marketingem v ČR zabývá. V teorii najdete odpovědi na to, jak vybrat influencery pro spolupráci, proč je počet sledujících často irelevantní, jak influencery oslovit, jak nastavit podmínky spolupráce nebo jak reklamní kampaně vyhodnocovat. V praktické části jsem pak analyzovala rozhovory se zástupci z řad zadavatelů a velkých českých influencerů a snažila jsem se navrhnout ideální způsob spolupráce, který bude přínosný pro všechny tři strany – značku, influencera i fanoušky. Doporučuju prozkoumat i závěrečný seznam zdrojů.

A kdyby vás na téma influencer marketingu zajímalo cokoliv dalšího, moc ráda vám odpovím v komentářích nebo ve zprávách na mém Instagramu @veronikatazlerova.

Veronika ♥

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál!

17 Komentáře

  1. Anonym
    24.8.2020 / 15:32

    Veroniko, moc hezky shrnuto.
    Mimochodem, co bys řekla, že by dobrý instapost spolupráce měl obsahovat nebo naopak neměl? Já nijak nerozporuju, že profi post není záležitost deseti minut a měl by být náležitě zaplacen i s tím, že placená spolupráce nějakým způsobem influencerovi hradí další nekomerční posty. Ale přiznám se, že třeba u influencer celebrit už jsem trochu přesycená z všech těch srdíčkových větiček ve stylu: “Já si dneska to zabydlování bytu tak užila. A jak jste měli den vy?” A na konci hashtag spolupráce. Jsem náročná, když bych jako konzument očekávala trochu propracovanější reklamní post? Přijde mi hodně laciné, když se influencer celebrita uchýlí pouze k srdíčkování a nadšenému výskání. I když, kdo by nevýskal ze spolupráce, díky níž si vybaví od A až do Z čtvrt bytu a vystačí si víceméně s paletou srdíček v pěti barvách.
    Ještě pár let zpátky mi bylo skoro jedno, že se instareklama vůbec neoznačovala, ale nyní jsem za tento trend ráda – i konzument reklamy je důležitým “článkem” a měl by vědět, že určitý post je reklamou. Akorát mi trochu vadí ne příliš fér postup, kdy influencer lípne informaci o reklamě až úplně nakonec a ještě jako normální text nikoliv hashtag. Byla bych pro, aby se reklama označovala vždy hashtagem a to na začátku celého postu.
    M.

    • 24.8.2020 / 16:19

      Jak říkám i v článku, nejde to moc generalizovat. Každý influencer komunikuje s lidmi, kteří ho sledují, jinak a tomu by měly odpovídat i reklamní příspěvky.

      Obecně lze říct, že reklama musí být hlavně přirozená a pravdivá. To, jestli ji influencer označí na začátku nebo na konci, by pak už vlastně mělo být jedno – hashtag spolupráce nerovná se „všechno, co jsem teď napsal, je lež“, jak je bohužel často chápáno… Pokud je fér, nemělo by mít finanční ohodnocení na jeho slova žádný vliv.

      Influencer by si zkrátka měl vybírat jen takové spolupráce, které zapadají do konceptu jeho tvorby a pokud za doporučení produktů, které běžně používá, dostane zaplaceno, nevidím na tom nic špatného. Označovat spolupráce je podle mě správné, ale nemusí to být nutně ještě před samotným sdělením. Toť můj názor:)

  2. Anonym
    24.8.2020 / 18:08

    Veroniko,
    já to nemyslím tak, že když je post reklamním, že influencer “lže”, ale raději bych věděla předem, že jde o reklamu, než se to dočíst tak nějak na konci. Jsou influenceři, kteří dokážou být autentičtí i v reklamních postech a dokáží do nich dodat i něco ze sebe. A pak jsou influenceři, kteří jsou jen srdíčkově nadšení, protože právě dostali pračku a musí se s ní vyfotit. Reklama na začátku umožňuje rozhodnutí followera jestli chce zrovna konzumovat reklamu nebo ne. Zrovna na IG se to hodí, protože nejdřív vidíš fotku a můžeš se rozhodnout, zda chceš číst i textový reklamní obsah nebo nikoliv.

    • 24.8.2020 / 21:03

      S tímhle argumentem se setkávám často a postavili jsme na něm i zmiňovaný influencerský kodex. Já sama to ale vidím tak, že by ve výsledku mělo být úplně jedno, jestli je, nebo není post sponzorovaný. Influencer by měl VŽDY říkat jen vlastní názor a spolupracovat se značkami, kterým věří a které s čistým svědomím doporučí dál. Soudím podle sebe a možná jsem bláhová, nicméně označování spoluprací na začátku často vede právě k tomu, že zbytek sdělení mnozí ani nečtou, protože mají pocit, že půjde o přikrášlenou lež. Což mě mrzí…

  3. 25.8.2020 / 18:11

    Verčo, moc děkujeme za zmínku! Super článek 🙂 Andy, eLegal

  4. Anonym
    26.8.2020 / 9:40

    Velice přínosný článek, zejména pro ty, kteří se nepohybujou ve světě marketingu. Mrzí mě, že stále máme velikanskou spoustu předsudků vůči této oblasti. Děkuji Vám!

  5. 26.8.2020 / 17:59

    Ahoj 🙂
    moc pěkný článek. Už jsem takovýchto článků četla více, ale ty to máš fakt dobře shrnutý. V hodně názorech s tebou souhlasím. Je to mnoho práce, kterou člověk nevidí dokud se do ní taky nevrhne. A ne každému influencerovi všechno spadlo do klína. Je to jako v každém odvětví, že někdo má úspěch rychle, ale většina lidí musí pro ten úspěch něco udělat a proto je dobře, že za to bude i finančně ohodnocen 🙂

    Lucka
    https://abitofluck-y.blogspot.com/

  6. 27.8.2020 / 14:41

    Ahoj Veru,
    díky za článek, přečetla jsem si ho se zájmem a uznávám, že spousta argumentů, které předkládáš, jsou relevantní a pro mě pochopitelné.
    Pořád mám ale pocit, že je na tom něco čudného:
    1. Jak je možný, že influenceři, kteří si zařizují byt / cestují do zahraničí / zvažují koupi nového foťáku etc. najednou mají spolupráci s firmou, která jim kupodivu nabídne to, co zrovna potřebují (pračku se sušičkou, letenky a ubytování v hotelu, foto výbavu atd.). Navíc znám pár lidí, co se pohybují na obou stranách a tak už se ke mně nejednou doneslo, že si Anča Vomáčková napsala do firmy XXX s tím, že má 50k sledujících a za vybavení kuchyně o nich napíše článek a udělá tři příspěvky na Instagram a vlastně kdyby jí za to ještě nějakou tu tisícovku přihodili, bude to úplně v pořádku. A taková forma “spolupráce” mi přijde teda už hodně bizarní a hranice, za kterou jsou někteří, i poměrně populární influenceři jít, protože “mají sledující”, je prostě moc.
    2. Pořád se nemůžu ubránit pocitu, že všechny spolupráce jsou akorát dalším dílkem skládačky konzumu a síly ovlivnit davy, aby se dál honily v kolečku vydělávání a utrácení peněz. Chápu, že udržitelnost se do reklamních kampaní opravdu špatně promítá, obzvlášť u fashion bloggerů je to podle mě nadlidskej výkon, ale když vidím, že blogger dostane balík oblečení z nejmenovaného eshopu v hodnotě třeba i 10k a pak poskytne sledujícím dalších 25 % slevu, tak se nutně musím ptát, kde je hodnota produktu, který mi nabízejí.
    3. Bylo by hodně osvěžující, kdyby některý influencer udělal po roce “takové byly spolupráce v roce 20XX” a ukázal, co všechno obdržel, protože možná by to byla velká sebereflexe i pro něj samotného. Jasně, nejsou všechny blogy a účty založené na reklamních příspěvcích, ale pořád je podle mě objem reklamních produktů pro jednoho influencera víc, než dokáže rozumně spotřebovat / unosit (a fakt by mě zajímalo, jestli by si VŠECHNY produkty, které obdrží, koupil i v reálném životě za plnou cenu).
    Tolik asi za mě 🙂 S ohledem na to, že já píšu o těžko reklamně propagovatelných tématech, jsem pořád velkej skeptik.
    Měj se krásně! T.

    • 27.8.2020 / 15:26

      Ahoj, děkuju za zpětnou vazbu. Z toho, co píšeš, mám dojem, že (jako většina lidí) automaticky považuješ reklamu za něco špatného. Žijeme ve světě konzumu, máme tu nějak nastavené fungování ekonomiky a reklama je toho nedílnou součástí. Jasně, pokud se někdo profiluje jako bio eko zero waste člověk a pak bere spolupráce se značkami a úplně odlišným směřováním, je to problém. Ale pokud influencer doporučuje produkty a služby, kterým věří a které běžně používá, osobně na tom nevidím nic špatného. Spolupráce se navíc netýkají jen velkých (zlých) značek, ale i spousty projektů, které mají dobrou filozofii. A co se týká prvního příkladu, pokud je influencer se všemi těmi nabídnutými benefity spokojený a říká svůj skutečný názor, taky mi to přijde v pořádku. Jak jsem psala, každý k tvorbě přistupuje jinak a pokud to jeho sledující baví…

      • 31.8.2020 / 17:20

        Veru, nejsem reklamní skeptik 🙂 Je mi jasný, že spousta firem reklamu potřebuje, aby se prosadila, upoutala a dala o sobě vědět, i když se jedná třeba o produkt, se kterým souzním (třeba kalhotky Snuggs mají teď reklamu snad úplně všude po netu).
        Co se týče fungování ekonomiky, myslím si, že třeba současná situace nám jasně ukazuje, co všechno se dá oželet. A to si myslím, že to ještě pár měsíců úplně růžový nebude.
        Ano, souhlasím s tím, že pokud začne influencer spolupracovat se značkou, která odpovídá jeho životnímu stylu, názorům atd., pak to smysl dává. Pořád mi je ale proti srsti, pokud se dozvím, že si tu spolupráci “vyprosil”.
        Jinak třeba skvělý příklad toho, kam tečou naše peníze za určitý produkt, byla první p2p pojišťovna – První klubová. Fungovala bez poboček, reklamy atd. Teď už fungují pod mypillow. Napsala bych víc, ale myslím, že to sem úplně nepatří 🙂
        A omlouvám se, že to předtím bylo beze jména, nedošlo mi, že “název” je kolonka určená pro jméno, tak teď už lépe 🙂
        T.

        • 1.9.2020 / 9:08

          Terez, je mi jasný, že spousta věcí se dá oželet, ale otázkou je, jestli to chceme (a nemyslím teď mě a tebe)… Kolotoč konzumu se točí čím dál tím rychleji a jsem zvědavá, kam to povede. Nicméně to už je úplně jiné téma 🙂

          Taky souhlasím, že je spousta značek nebo oborů, kde reklama není vůbec zapotřebí. To ale nevylučuje fakt, že ve vysoce konkurenčním prostředí potřeba je 🙂

          A k vyprošování spoluprací, určitě je lepší model, kdy značka osloví influencera sama, ale pokud přijde bloger, youtuber s nějakým zajímavým nápadem, nevidím na tom nic špatného. Fakt se to nedá generalizovat, každý influencer je jiný, někdo nevhodně škemrá o spolupráce, ale další můžou přijít s nápaditým konceptem, který bude přínosný pro všechny:)

  7. Alena
    28.8.2020 / 9:36

    Děkuju za článek i odkazy na další čtení.
    Pohybuju se ve světě knih, a tak bych se ráda ujistila, že jsem to pochopila správně ☺️
    Pokud knihu získám od vydavatele nebo prodejce jako barter, je označení spolupráce samozřejmé. Když si ji ale koupím z vlastní vůle (nebo ovlivněna influencerem, ehm) či vypůjčím z knihovny, označovat nic nemusím, přestože chci dílo propagovat, jen jsme se na tom s nikým nedohodli?
    Vídám poslední dobou na německých instagramových příspěvcích označení i v případě neplacené reklamy, chápu, že na to mají zákon, ale říkám si, jestli takhle výrazné prohlášení už na začátku popisku není moc. U nás je pořád trochu problém, že si spousta knižních “recenzentů” myslí, že když barterovou knihu nevychválí do nebes, další spolupráci už nezískají. Potom by označení placená/neplacená reklama mělo smysl z hlediska upřímnost názoru, ale osobně se mi to děsně příčí. Proč být upřímný jen někdy?

    • 28.8.2020 / 10:04

      Alenko, chápeš to správně. Označení je v České republice povinné, jen když se s vydavatelem, prodejcem dohodneš (když ti pošle knihu a očekává za to výstupy). Pokud jde o názor na daný produkt, tam si stojím za tím, že by měl být VŽDY upřímný. Pokud je influencer nespokojený, měl by od spolupráce odstoupit:)

  8. 5.9.2020 / 17:38

    Děkuju za článek, tuhle jsem si uvědomila, jak je Instagram jedna velká reklama – každý třetí příspěvek, story a do toho ještě spoluprace influencerů. Já sama sem tam spolupráce dělám – sama si firmu vyberu a oslovím ji. Ale o businessu se mluvit nedá, můj blog je můj koníček. Celkově jsem ale na spolupráce poslední dobou alergická. Nejhorší jsou ty, které se tváří jako normální příspěvek a pak dole je hashtag spolupráce. Přijdu si podvedená, protože i když influencer mluví pravdu, pořád je to inzerce – to by pak už každý, kdo inzeruje, mohl říct, že přeci mluví pravdu, že jejich produkt je fakt dobrej, tak je přeci jedno, zda se to označí nebo ne. Proto nesouhlasím s tezí, že by mělo být jedno, který příspěvek je spolupráce a který není, protože influencer má vždy mluvit za sebe.

    • 6.9.2020 / 10:25

      Terez, děkuju za názor. Jen mi není úplně jasné, jak teda spolupráce vnímáš? Neměli bychom dělat žádnou reklamu? Jak se v tvých očích liší normální doporučení (nezaplacené) a doporučení sponzorované u té samé značky, kterou má influencer rád?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Copak hledáte?