Slow fashion: kouzelná pilulka, která má spasit módní průmysl

Ledovce tají, pralesy hoří, hladiny oceánů stoupají a Češi stojí ve frontě do Primarku. Vítejte v době, které vládne fast fashion. Levná a lehce dostupná móda, která se vyrábí v obrovském množství bez ohledu na životní prostředí či pracovní podmínky zaměstnanců. Masová výroba oblečení za nízké ceny, kde nad kvalitou převažuje kvantita. Rychlá móda, jejíž dopad na životní prostředí je víc než alarmující. Je nějaká cesta, jak z toho ven?

Jestli nežijete v chýši uprostřed lesa, pravděpodobně jste zaznamenali, že planeta volá o pomoc. Náš konzumní způsob života není udržitelný, a jestli chceme, aby se našim dětem a vnoučatům žilo alespoň tak dobře jako nám, musíme změnit styl, jakým o spotřebě a nakupování přemýšlíme. Oblečení nevyjímaje.

• Podle The World Bank je módní průmysl zodpovědný až za 10 % světových emisí CO2, což je víc, než vyprodukuje lodní a letecká doprava dohromady. Detailnější informace nabízí zpráva Mezinárodního panelu pro změnu klimatu (IPCC), jejíž soft verzi najdete v článku na Vogue Business.

S vědomím, že moje slova můžou někoho ovlivnit, jsem se proto během uplynulých měsíců ponořila do problematiky rychlé módy, slow fashion a udržitelného nakupování, ze kterého mi vykrystalizovala tři řešení, o kterých bych vám dnes chtěla povědět. Tři cesty, které by mohly nekontrolovatelný rozmach fast fashion zastavit. A jedna, kterou se může vydat každý z nás.

Řešení číslo jedna: digitální móda

Jestli nakupujete oblečení jen proto, abyste oslnili své sledující na Instagramu, můžete fyzickou verzi nahradit jeho digitální podobou. Ta vám udělá stejnou parádu, a přitom bude její uhlíková stopa o 95% nižší než při výrobě fyzického předmětu. Virtuální móda je (lehce absurdní) trend posledních let, který šetří jak práce švadlen, tak materiál, který by byl na výrobu použit, a který vám dává absolutní svobodu – nelimituje vás proveditelnost, velikost, sebereflexe ani gravitace. Digitálních kousků můžou firmy vyrobit v podstatě neomezeně a dopad na životní prostředí je minimální. Není to nádhera?

• Kdybyste si chtěli nějaký ten digitální kousek pořídit, stáhněte si aplikaci DRESSX. Její heslo zní: Don’t shop less, shop digital fashion.

Řešení číslo dva: nenakupuj

Dobře, teď zpátky na zem. Rychlá móda žije z impulzivních nákupů, naší touhy odměňovat se, dělat si radost, následovat trendy. Od původního dělení sezón na jaro/léto jsme se dostali do bodu, kdy fast fashion značky vyprodukují na 52 kolekcí ročně a jednou z cest, jak tenhle spotřební kolotoč zastavit, nebo alespoň zpomalit, je nenakupovat. Zbytečnosti, abych byla přesná.

Můžete si zkusit vytvořit minimalistickou capsule wardrobe skládající se z několika základních, nadčasových, kvalitních a vzájemně ladících kusů oblečení, ve kterých se cítíte dobře. To vám zaručí, že už nikdy nebudete stát před otevřenou skříní a přemýšlet nad tím, že zase nemáte co na sebe.

Pokud capsule wardrobe z nějakého důvodu nezapadá do vašeho životního stylu, tak se zkuste alespoň před každým náletem do obchodů zamyslet, jestli skutečně něco potřebujete, nebo jestli si jen chcete vykompenzovat špatný den. Impulzivní nákupy totiž stejně ve většině případů končí na dně skříně, okořeněné trpkými výčitkami svědomí.

A jestli vám doma leží kalhoty, do kterých plánujete zhubnout (jednou ten den určitě přijde!), nebo kabát, co má svá nejlepší léta už za sebou, ale máte k němu citové pouto, vezměte je ke švadleně a nechte si je upravit. Je zbytečné kupovat nové kousky, když těm, které už máte, zbývá k dokonalosti jen pár drobností.

• Jestli vás zajímá, jak si v problematice fast fashion vede vaše oblíbená značka, můžete si ji prověřit na webu Good On You.

Řešení číslo tři: slow fashion

Pomalá móda, kouzelná pilulka, která má spasit celý módní průmysl. Co si pod tím představit? Jak říkají holky ze Slow Femme, slow fashion je reakce na nadvýrobu a možnost zodpovědného nákupního chování. Nejedná se tedy o opak fast fashion, ale kompletní změnu myšlení. Je možné ji definovat jako promyšlený nákup kvalitního oblečení, o kterém víme, kde a za jakých podmínek bylo vyrobeno nebo že je recyklovatelné. V širším kontextu (do kterého spadají i předchozí body) ji můžeme chápat jako udržitelný přístup k budoucnosti textilního a oděvního průmyslu. Přístup založený na uvědomění, jaké dopady má výroba či distribuce oděvního produktu na pracovníky, společnost a ekosytstém. Životní filozofii.

• Termín slow fashion je relativně nový pojem. Poprvé ho v roce 2008 pojmenovala Kate Fletcher z Centre for Sustainable Fashion v publikaci Sustainable Fashion and Textiles: Design Journeys. Tato kniha se dá považovat za základ nové perspektivy, jak na módu nahlížet i jinak.

Převedeno do praxe, jestli chcete nakupovat udržitelněji, jednou z možností je vyměnit řetězce za slow fashion značky, které věří v hodnoty jako je kvalitní materiál, který vám zaručí, že vám tričko vydrží déle než tři praní, poctivá odměna pro švadleny, transparentnost a mnoho dalších faktorů. (A až vás při pohledu na cenovku polije horko, vzpomeňte si na to, že pomalá móda není drahá, to jen fast fashion je hluboko pod cenou.)

Druhým způsobem, jak nakupovat udržitelněji, je kupovat oblečení z druhé ruky. Tady přicházejí na řadu moje milované sekáče, vintage obchody a bazary. Uznávám, že s velikostmi je to o poznání komplikovanější než v Zaře nebo H&M, ale o to větší zábava lovení v nich je. Pro inspiraci se můžete podívat na seznam těch nejlepších sekáčů a vintage obchodů u nás a tady najdete pár tipů, jak v nich nakupovat.

Posledním tipem, jak se neochudit o radost z nového oblečení, a zároveň nepodporovat fast fashion, který pro vás mám, je stará dobrá výměna. Swap, jak zní její o poznání víc cool název, je proces, kdy si s někým vyměníte oblečení nebo cokoliv jiného zdarma. Můžete si s kamarádkami dělat pravidelné shopping parties, večírky, kam každá přinesete přebytky šatstva, obuvi nebo doplňků a pak si všechno vzájemně povymněňujete, nebo proniknout do komunity (českých) swaperů a být součástí pravidelných swapů nebo facebookových skupin.

• S udržitelným nakupováním i swapováním vám může pomoct česká aplikace Alpaka.

A teď si nalijme čistého vína…

Nakupovat výhradně u eko, bio, raw, vegan značek nebo v sekáčích je jistě záslužné, ale nejsem si jistá, kolik z nás má tak pevnou vůli, že odolá volání fast fashion řetězců. Když už nás tenhle radikální přístup neodradí hned na začátku, zpravidla snahu vzdáme po prvním selhání. A tady je podle mě zakopaný pes. Naše vnímání je černobílé. Buď všechno, nebo nic. Ze svobody, kterou limituje jen stav našeho bankovního konta, po sobě najednou chceme, aby všechno, co si koupíme, neslo nálepku slow.

Přitom je to stejné jako s hubnutím. Nemusíme se nadosmrti vzdát všech našich guilty pleasures. Stačí, když jednu, dvě večeře týdně vyměníme za jejich zdravější verzi. Když zredukujeme nakupování v řetězcích o pár procent. Protože pokud tyhle malé změny uděláme všichni, stanou se velké věci.

Kompromis jménem cost per wear

Jak je asi patrné z mého Instagramu, i přesto, že je mi myšlenka pomalé módy blízká a ráda lovím v sekáčích, rozhodně nejsem stoprocentní. Mám své oblíbené fast fashion značky, u kterých si ráda čas od času něco pořídím, a pokud to máte stejně, mám pro vás na závěr tip na pomůcku, která mě nutí nakupovat zodpovědněji. Její oficiální název zní cost per wear (cena za jedno nošení) a jde o jednoduchou rovnici, která mi vypočítá, jestli se mi nákup vyplatí:

CPW = cena produktu / počet nošení

Když mám doma šaty, které jsem si vzala dvakrát na sebe (a CPW dosahuje astronomických výšin), byl to impulzivní nákup, kterým jsem přilila olej do ohně fast fashion. Pokud mám naopak tričko (ať už z řetězce nebo ze sekáče), které mě doprovází už několik let (tudíž je z kvalitního materiálu), byl to zodpovědný nákup.

Jaké je teda řešení?

Podtrženo sečteno skutečnost, že budeme všichni nakupovat výhradně pomalu je podle mě utopie. Což ale neznamená, že nemá cenu se o cokoliv snažit.

Zkuste se zamyslet, jaké malé změny byste mohli udělat ve svém nákupním chování. Z jakých materiálů je oblečení, které nosíte, a za jakou cenu bylo vyrobeno. Dejte šanci sekáčům, vyměňujte si oblečení s kamarádkami, jestli na to máte finance, podporujte udržitelné značky, swapujte, přešívejte a nakupujte jen takové oblečení, které vám nebude ležet ve skříni.

Protože, jak říká Kamila Boudová v rozhovoru pro Heroine: „Kdy se systém fast fashion začne horutit? Je vyzkoumáno, že když nějaký trend přijme 14 % lidí, tak to přijmou i ostatní. Až 14 % lidí pochopí, že „nové“ oblečení se získává ze secondhandů, ze skříní kamarádek, případně nákupem udržitelných značek, ideálně malých, lokálních, tak se to stane.“

Protože i ta nejmenší změna má smysl.

Jak přistupujete k problematice fast fashion vy? Nakupujete pomalu? Proč ano? Proč ne?

Budu moc ráda, když mi váš názor napíšete do komentářů nebo do soukromých zpráv na mém Instagramu @veronikatazlerova. A pokud článek nasdílíte dál, aby se dostal i mimo mojí bublinu, uděláte mi radost ještě větší.

Zdroje a další čtení:

• kniha Slow Fashion – módní revoluce
• kniha SLOU: Průvodce pomalým životním stylem
• kniha (Nová) móda módy
• kniha Fashion management
• kniha How to break up with fast fashion
• kniha Vláda módy
• slovenský podcast Fashion session
• film The True Cost
• Fast vs. Slow Fashion aneb nový trend (nejen) Instagramu
• Manifest za udržitelnost v módě
• Co znamená cost per wear?
• Tohle je fast fashion
• 6 zaručených tipů, jak vždy nakoupit v second-handu
• Upřímná zpověď: Měla jsem 3000 kusů oblečení, trápení jsem zaháněla nákupy. Tak jako všichni
  
• Nejlepší tipy, jak nakupovat Slow Fashion
• Digitální móda: Materiál? 100% pixel
• Primark – gigant fast fashion přichází i k nám, jaký doopravdy je?
• Ano, fast fashion je špatná. Dohlédneme ale dál než na konec fronty před Primarkem?
• Češi v Primarku: Výlet i zábava, lidi za udržitelnost platit nechtějí, říká Louženská
• Revoluce v módě. Začni tím, co si nekoupíš
• Zpomalit znamená mít život, ze kterého si nemusíš brát dovolenou, říká Kamila Boudová
• How Much Do Our Wardrobes Cost to the Environment?
• Fashion’s takeaways from the UN climate change report
• Sixth Assessment Report (IPCC)