Mám vždycky obrovskou radost, když narazím na blogery, kteří doopravdy píšou. Nemyslím tím, že v pár větách vylíčí, co a proč si dnes vzali na sebe, případně, kde oblečení z fotek sehnat, ale jejich řádky dávají smysl. Hrají si se slovy, rozvádí napínavý příběh nebo nás dostanou parádní pointou. Takové blogy pak čtu skoro stejně ráda jako samotné knihy. Jejich texty nejsou jen sdělením či deníčkovým zápisem, ale uměním. A toho si setsakramentsky cením.
Mezi mé oblíbené patří jednoznačně úžasná Asijatka, dokonale upřímná Barbora Šťastná a v neposlední řadě i Michelle s Milošem, na které jsem narazila celkem nedávno díky jejich úspěšné knize Bez jablka.
Dílo, o kterém jsem se Vám již zmiňovala v 17 tipech na letní čtení, je jakýsi souhrn krátkých tématických článků, které už rok vycházejí na stejnojmenném blogu, a s humorem a krutou upřímností poukazují na rozdíl mezi mužským a ženským vnímáním světa.
Kniha si nehraje na žádnou vysokou literaturu, ale řeší témata tak všední, že jsem se nad tou podobností s mým životem často musela až pousmát. Nejvíc ze všeho mě pak zaujal článek na téma chytrých telefonů a hlavně myšlenka, kterou najdete v nadpisu.
Jak by dopadla láska Romea a Julie, kdyby si před osudným nedorozuměním poslali textovku?
Posuďte sami; Smartphony
Veronika ♥
 |
| Foceno v Republica Coffee Praha ♥ |
Bezvadný 🙂 Děkuju, že jsem objevila tenhle blog. Mluvíš mi z duše! Těším se na další čtení od tebe 🙂
Veronika
Verunko, já děkuju za tak úžasné čtenáře:)
Souhlasím s tvým přístupem ke čtení a moc ráda tyto dosud nepoznané stránky navštívím :).
Kazdopadne!!! Se vsim souhlasim, mas vzdycky tak pravdu. Sice jsem modni blogerka, ale nerada pisu clanky jen a jen o outfitu, ale snazim se z kazdyho clanku udelat pribeh. <3
Sandra
vsetky spominane blogy poznam, a vsetky sledujem. presne ako hovoris, dnes je blogovanie viac o fotkach ako o clankoch. ja mam rada, ked su obe tieto veci v rovnovahe. pekne fotky a zaujimavy text k tomu, s myslienkou a idealne dobrym humorom je vyhra!
http://www.petitejardin.sk
Danuš, moje slova:)
Veru, naprosto souhlasím, články které obsahují dva řádky už ani neotevírám…nebaví mě. Naopak velmi obdivuji blogery, kteří mě dokážou svými slovy oslovit a zaujmout:)
Měj se krásně,
Tina
http://tinasmerdova.blogspot.cz/
Kristýnko, to se tak krásně čte:) Většinou slýchám přesný opak – dlouhé články prý nikdo nečte… jaká škoda:)
Také mám raději blogery, kteří píšou a vypráví, hrají si se slovy a sdělují. Ne jen ukazují. Sama z celého srdce doufám, že se mezi takové řadím.
Ještě před pár lety bylo blogů, které byly opravdu o psaní spoustu a já u nich dokázala prosedět hodiny místo spánku. Dneska toho ale opravdu není moc co číst, když člověk vyloženě nejde jen po fotkách, nebo odkud je to tričko z fotky.
Mě osobně takové články nebaví číst a nebavily by ani psát. Baví mě skládat moje vlastní myšlenky, nebo myšlenky, o které se se mnou někdo podělil do vět. A hrát se slovy, aby se netvářily úplně obyčejně. Někdy mám ale pocit, že lidi jsou v dnešní době líní, a když je článek delší, než jeden odstavec, tak to preventivně zavírají.
Míšo, cítím to podobně… občas si říkám, zda pořád psát delší texty, zda to má vůbec smysl…