Jaké je tajemství úspěšných lidí? Potřebujeme ke šťastnému životu vysokou školu? Co je v naší společnosti špatně? Tyhle otázky mi vrtají hlavou už pěkně dlouho. Dnes jsem se vám rozhodla sepsat svoje myšlenky a názor na celý tenhle prapodivný systém, který řídí naše životy. Možná se mnou nebudete souhlasit, možná vás inspiruji ke změně. Obojí se počítá. Hlavně je potřeba něco udělat, jinak se zase nikam nedostaneme.
Bez titulu nejsme nic
Kdysi dávno někdo jistě velmi důležitý prohlásil, že ke šťastnému životu prostě musíme mít vystudovanou vysokou školu. Naše jména jako by bez těch prapodivných zkratek ztrácela na hodnotě. Čím více titulů, tím lépe. A je úplně jedno, jestli si dokážeme poradit s problémy, pracovat samostatně nebo najít kreativní řešení. Když nemáme titul, nejsme ve dnešní společnosti nic.
Celý tenhle systém, který jsme si sami vytvořili a který řídí naše životy, je postavený jen na počtu barevných diplomů, které máme doma uložené na nejposvátnějším místě, abychom je mohli vždy a všem ukázat.
Došlo to dokonce tak daleko, že už nestudujeme pro to, abychom se něco dozvěděli, ale abychom získali titul. Jsme jimi doslova posedlí. Po úspěšných zkouškách si měníme jména na zvoncích, aby bylo jasně vidět, že Novák odvedle není tak dobrý jako Mgr. Novotný o patro výš.
Aby bylo jasno, nechci tady hanit vysokoškolské vzdělání, to v žádném případě. Právníci, doktoři i vědci by bez pomaturitního studia těžko odváděli tak skvělou práci, ale to přeci ještě neznamená, že musíme mít vysokou všichni. Jsem toho názoru, že každičký člověk má na našem světě nějaký úkol. Jestli je vaší vášní vyřezávat nádherné dřevěné lodičky, tak prosím. Nejen že budete dělat práci, kterou milujete, ale zároveň vykouzlíte úsměv na tváři nejednomu vášnivému sběrateli nebo bývalému námořníku.
Celý tenhle vzdělávací systém totiž jen připravuje svět o šikovné truhláře, pekaře, zahradníky, baristy, výtvarníky, spisovatele i instalatéry. Vytváří masy nešťastných lidí, co denně chodí do práce, která je nebaví, a zabíjí talent i touhy spousty z nás.
Úspěch i bez diplomu
Krásným příkladem, kdy škola nehrála hlavní roli a musela ustoupit nápadu, jsou příběhy lidí jako Bill Gates, Mark Zuckerberg či Ralph Lauren, kteří se nevzdali a své sny dotáhli do konce. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na legendárního Steva Jobse, který celý svůj život opakoval, že předčasné ukončení studia bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co kdy učinil.
„Někteří lidé chtějí, aby se to stalo. Další si přejí, aby se to stalo. Ti ostatní zařídí, aby se to stalo.“ – Michael Jordan
A co Češi?
Další inspirativní příklad najdeme i u nás, kdy zakladatelé vzdělávací agentury Tutor „zdrhli“ z vysoké školy, aby mohli rozjet firmu, která bude středoškoláky na akademické studium připravovat. Celé je to dost absurdní situace; nabízejí ostatním vzdělání, ale sami ho nedokončili.
„Zjistil jsem, že praxe je zajímavější a dá mi toho více.“
– Radek Stavinoha, nynější šéf Tutoru
A krásnou ukázkou je i Oliver Dlouhý, zakladatel jednoho z nejlepších světových startupů, vyhledávače letenek Skypicker (o kterém jsem psala v článku Jak na levné cestování?). Tenhle letenkový mág studoval postupně čtyři vysoké školy, ale ani jednu nakonec nedokončil.
Máš vysokou školu? A co umíš?
Vraťme se teď ale zpět k tomu našemu systému. Největší důraz je na českých školách kladen na teorii. Hodiny a hodiny strávíme biflováním se obrovského množství informací, abychom je pak odvykládali jako básničku a navždy zapomněli. Důležitější, než látku pochopit, je se jí naučit. Pokud možno přesně tak, jak jí chápe učitel. Výsledkem je, že i když projdeme gymnáziem s vyznamenáním a na vysoké se nám daří stejně skvěle, neumíme takřka nic.
Po ukončení studia přijde ten očekávaný moment, kdy si začneme hledat opravdovou práci. První životopis, první pohovor. A v ten okamžik neunikneme i té na první pohled naprosto zřejmé otázce; Co umíte?
Jsem si jistá, že člověk, který celý život strávil učením se teorie, nenajde snadno odpověď. Jeho jméno, vyšperkované všemožnými tituly, možná zabere stránku životopisu po celé své šířce, ale zbytek papíru bude smutně prázdný.
Nic není zadarmo
Jak tedy dosáhnout toho, abychom to někam dotáhli? Myslím, že odpověď znáte. Jak říká staré přísloví našich babiček, bez práce nejsou koláče. Musíme překonávat překážky, vystoupit ze své komfortní zóny a neustále na sobě pracovat. Rozvíjet naši duši a ustavičně se vzdělávat.
O tom, že nejlepší učitel je sám život, nemůže být pochyb. Proto všem z vlastní zkušenosti doporučuji dočasné brigády, kurzy nebo další mimoškolní činnosti. Sama jsem měla při gymnáziu zaměstnání, které mi dalo stokrát víc zkušeností, než samotná škola. Paradoxně jsem se jej ale musela vzdát, neboť muselo ustoupit právě povinné školní docházce.
„Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.“ – Albert Einstein
Vzdělávejte se, pořád!
Žijeme v době, kdy máme okamžitý přístup takřka k celému vědění světa. A je tedy jen na nás, zda využijeme svůj volný čas efektivně a rozšíříme si obzory, nebo se omezíme jen na učebnicové říkanky, které si vyslechneme ve školních lavicích.
Na internetu najdete nespočet online kurzů, videí, přednášek i článků na všemožná témata a byla by ohromná škoda toho nevyužít! Za sebe mám skvělé zkušenosti s portály jako VímVíc, KnowHowKlub, Naučmese nebo Seduo.
Další parádní zdroj je YouTube, kde sleduji inspirativní vlogy, hltám každičké slovo TED a TEDx speakerů a nejednou mě zachránil i při nesnázích se studiem. Jsem si jistá, že si zde opravdu každý najde to své.
A samozřejmě nemohu zapomenout ani na moje milované knihy a kouzelné knihovny, které nabízejí jak potěšení pro duši, tak nespočet cenných informací.
Jaká je tedy cesta k úspěchu?
Příběhy všech úspěšných lidí mají většinou jedno společné; nikdo jim nevěřil. Takový Walt Disney byl vyhozen z Kansas City Star, protože jeho vedoucí měl pocit, že postrádá fantazii a nemá žádné dobré nápady. Kdyby tehdy dal na názor ostatních, nikdy by nevznikl slavný Mickey ani stovky dalších hrdinů dětských snů.
Podobný osud potkal i mého oblíbeného Paula Coelha, který si splnil sen, i když ho okolí neustále odrazovalo. Nenechal se zlomit, šel si za svým a nyní patří mezi nejčtenější a nejbohatší spisovatele na světě.
„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ – Paulo Coelho, Alchymista
Milujte svou práci
Můžete se třeba stavět na hlavu, pracovat od rána do noci, ale nejdůležitější ingrediencí úspěchu je vášeň. Teprve tehdy, kdy dáváte do práce kus sebe a vidíte ve svém počínání smysl, se může dostavit i úspěch. Práci, která vás nebude bavit, nikdy nebudete dělat na sto procent, tudíž je dost pravděpodobné, že se ani nikam neposunete. Prostá láska je totiž to, co dokáže náš život povznést do nebeských výšin.
A co teď s tím?
Na závěr bych chtěla říct, že vše je jen v našich rukách. Vzdělání je důležité, ale nikdo netvrdí, že jej musíme nabýt ve škole. Zaměřte se na to, co vám dělá radost, co vás naplňuje, a v daném směru na sobě pracujte každičkým dnem. Nebude to lehká cesta, ale alespoň bude náš život dávat smysl.
Co si o tom myslíte Vy?
Vše, co jsem vám tu sepsala, je čistě můj názor. Přečetla jsem na tohle téma spousty inspirativních knih, zhlédla různé přednášky a tyhle řádky jsou jakési poselství, které vám chci dát. Můžete se mnou nesouhlasit a pokud tomu tak je, doslova Vás vyzývám, abyste mi svůj názor sdělili v komentářích.
Jestli studujete vysokou či střední školu, nebo jen pátráte v paměti a vzpomínáte na svá školní léta, podělte se o své pocity a zkušenosti s ostatními. Našli jste práci v oboru, co jste studovali? Jaká příležitost Vám změnila život? Jste v práci šťastní?
Budu se moc těšit na vaše komentáře,
Veronika
Hezčí článek jsem snad ještě ani nečetla! 🙂 Moc krásně napsáné. lifeordreamidiots.blogspot.cz
Karin, děkuju!
Zajímalo by mě co děláš ty 🙂 Krom psaní blogu.
Studuji:)
Veru, tohle je vážně moc povedený a ještě ke všemu pravdivý článek. Já třeba stududovala vysokou, následně i magistra. Zoětně bych řekla že to bylo zbytečné, minimálně ten mavistr. Všechno co sem se naučila mi dala praxe. Pracovala sem v oboru už za studia bakaláře a jsem za to nesmírně vděčná. Nicméně po 4 letech práce v oboru (jsem sociální pracovník) jsem teď šla úplně mimo obor. Přelítla sem do obchodu s pánskými obleky a dost se na tu změnu těším. Bohužel charakter lidí (i z rodiny) se projevil a denně poslouchám že budj "jen" prodavačka a na co sem studlvala a jak je to podřadná práce. Je mi z tohoto systému trošku smutno…Já se na změnu docela těším už jsem ji potřebovala jak sůl a časem bych ráda i něco vlastního. Zatím ale nevím co a tak sem zvědavá, kam mě život zavane 🙂
Měj krásný víkend, Jitka
Jituš, přesně o tom mluvím. Podřadná práce není, pokud jí dělaš srdcem:) Všichni bychom měli dělat to, co milujeme a v čem jsme dobří, a ne to, co společnost považuje za lepší nebo horší:) Držím palce se splněním snu:)
Vesměs souhlasím. A musím říct, že nejvíc absurdní mi přijdou vysoké školy pro výtvarníky, umělce. FAMU, DAMU, AMU, HAMU schvaluji. Když nic jiného tak to jméno jim dá plusové body do začátku. Ale musím říct, že třeba výtvory studentů na Umprum se mi nelíbily. A to je to, proč se mi nelíbí, že mají umělci studovat vysokou. Umění je o subjektivních názorech a co se nelíbí jednomu se líbí druhému.
Sama studuji multimediální střední. Takže fotku, video, grafiku, 2D, 3D, animace, programování i výtvarku. A právě u grafiky trpím. Mám svůj styl, líbí se mi a jsem s tím většinou spokojená. ALE nelíbí se profesorovi. Tudíž pokud chci dobrou známku, musím výtvor upravit na úkor toho, že se z toho stane cosi, co se mi nelíbí. A to mi nepřijde fér.
Kam chci dál? Rozhodně ne na žádnou uměleckou. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou na FAMU, ale když jsem si přečetla ty požadavky? To nemůže student střední umělecké školy zvládnout, protože domů prostě jezdí v šest večer. Nereálné. A navíc mě to už od 8.třídy láká k psychologii. A právě touto cestou se chci vydat. Vím, že berou málo lidí. Ale svět se nezboří když se dostanu až napodruhé nebo napopáté. Je to jeden z těch snů, za kterými si stojím a půjdu za ním. Nejde mi o titul, ale o ty vědomosti které k tomu potřebuji.
Každopádně musím říct, že mě po tříletém útlumu, díky škole, začalo zase bavit tvořit. A dokonce s barvami! A mám chuť se vyvíjet, učit se a užívat si to. A musím říct, že si to užívám plnými doušky. Nedávno jsem na svém blogu zveřejnila první malbu a do října chci zveřejnit další tři na které jsem opravdu pyšná. 🙂 Budu ráda, když se podíváš a zhodnotíš. Rady se hodí 🙂
Jinak přeji pěkný víkend a hlavně nezapomeň, že s úsměvem jde všechno lépe! 🙂
Gabux
Naprosto s tebou souhlasím. V každé větě, každém slově, v každé slabice, v každé hlásce, prostě ve všem. Studuju osmileté gymnázium (teď půjdu do septimy) a myslím si, že většinu toho, co vím a co se mi bude hodit do života jsem získala jinde než ve škole. Zda se mi to docela smutné, protože můj názor je, že by to tak být nemělo. Neříkám, že je škola na nic, to v žádném případě, ale myslím, že její systém a učební plány by potřebovaly malou rekonstrukci.
Přesně tak… A myslím, že víc než malou…
Jsem moc ráda, že jsem našla konečně někoho, kdo to vidí stejně jako já. Tento rok jsem odmaturovala a řekla jsem, že na výšku nejdu. Miluju psaní, focení, dělají webů, prostě práci, která je kreativní. A za 2 měsíce po maturitě jsem se dostala k mnohem více věcem, než ke kterým bych se dostala za 4 roky na výšce.
Také jsem po roce studia z vysoké odešla, protože jsem v tom neviděla smysl ani budoucnost. Stále se ptám, jestli to bylo správně, jestli jsem neměla jít studovat něco jiného a stále si s tou myšlenkou studia pohrávám. Nakonec jsem došla k závěru, že si musím najít něco, co mě bude bavit a budu se o to zajímat a to buď pomocí nějaké školy nebo se v tom směru budu nějak samovzdělávat. Po svém předčasném ukončení školy jsem odjela pracovat do Rakouska a teď jsem na léto v Itálii. Momentálně jsou moje pracovní podmínky a pozice naprosto šílené, každý den mám pocit, že budu mít infarkt buď z vedra nebo z lidí, ale je to škola života a nejspíš mnohem účinnější, než vysoká. Už se těším na tu fázi, kdy ze všech těch zážitků a zkušeností tady budu moc těžit :). Mimochodem krásný článek, opravdu skvěle napsáno, takže dávám do záložek, kdyby mě zase popadla ta má zoufalá náladička :D.
Romi, děkuju! Držím palce ve všem, pro co se rozhodneš!:)
Veru a co ty studuješ? Jinak vážně krásně napsané 😉
Gymnázium:)
Super clanek. I zde v Londyne stalo hodne lidi kouka na to, jestli mas vysokou nebo ne. Podle me blbost (pokud, jak jsi zminila, to nepotrebuje doktor nebo pravnik pro vykon prace). Je to o zkusenostech, makat na sobe, makat na tom, co chceme a tvrde si za tim jit. Mej se hezky! :)) xxx
http://www.lucyjirak.com
Přesně to je i můj názor, Luci:)
a ty studuješ vysokou že to všechno tak víš?
Já nic nevím. Jak jsem psala, je to jen můj názor, který jsem si vytvořila na základě všemožných knih, přednášek a hlavně rozhovorech se studenty i již pracujícími:)
Já souhlasím i nesouhlasím. Jsem na vysoké a dokončuji vlastně už jen diplomku a státnice. Studovala jsem média a chodila jsem tam práv proto, že mě to bavilo. Nemyslím si, že bych to dělala pro tituly nebo tak něco, dělala jsem to sama pro sebe. Vysoká mi dala třeba to, že jsem mohla vyjet na Erasmus, poznat lidi z jiných zemí a to se mi moc líbilo!
S tím, že lidé koukají na to, jaké máš tituly také nesouhlasím. Sama momentálně hledám práci, a vůbec mi to nepomáhá. Všude chtějí 20 leté lidi s 30 letou praxí 🙂 poslala jsem už kolem 20ti životopisů, a stále nejsem zaměstnaná. Takže pochybuji, že by mi titul pomohl.
Jinak je to ale moc hezký článek, sebevzdělávání je určitě důležité a jít za svými sny také. Smutné je, že já stále přesně nevím, co bych chtěla dělat. Baví mě blog, ale tím se neuživím, protože moje čtenost je opravdu pidi 🙂 baví mě psát, ale nikde mě nevezmou, protože nemám praxi 🙂 Začarovaný kruh, ale být tebou, tak na vysokou školu takhle černě nekoukám, mě to strašně bavilo a myslím si, že mi to dalo spoustu pozitivních zkušeností.
Kačka
http://katiebutterfly.blogspot.cz/
Katie, tak to moc ráda čtu, že tě vysoká baví! A Erasmus je jistě skvělé plus vyskoškolského vzdělání:) Co se týče problému se zaměstnáním, přesně o tom mluvím. V očích společnosti se člověk s tituly může jevit jako něco víc, ale v praktickém životě, kdy nemáme po létech studia žádnou praxi, je to vlastně k ničemu:)
Krásné napsáno:) u nás doma se tak nějak počítá s tím, že na vysokou půjdu.. Asi je zklamu, protože nikam jít nehodlám a mám o svým životě jinou představu, než mají rodiče. Nestojím o to mít dobře placenou práci abych se měla dobře a takový blbosti, nejsem na peníze a to moje máma nechápe. 😀 prostě si věřím a vím že to zvládnu i bez další školy a najdu něco co mě bude fakt bavit. Teď studuju média a marketingovou komunikaci, bohužel jsem člověk který ma na tyhle věci takovej názor, že v tom pracovat nemůže. Zároveň je to ale zajímavý a já doufám, že se mi to bude alespoň trochu hodit.
Díky za skvělý článek. V podstatě jsi sepsala moje myšlenky 🙂
Mám bakaláře, na magistra jsem se dobrovolně vykašlala. Vystudovala jsem filmovou školu, ale vždycky jsem chtěla být novinářka. Tou teď jsem. Mám vysněnou práci, dělám, co mě baví, polovina mých kolegů a lidí od novin, co znám, nemá ani toho bakaláře a jsou to všichni talentovaní, úspěšní, inteligentní, sečtělí lidé s takovým všeobecným přehledem, že strčí do kapsy nejednoho inženýra. A pak zase znám plno lidí, kteří vystudovali vysoké školy v zahraničí, mají v pětadvaceti letech i dva tituly, ale pro normální život jsou absolutně nepoužitelní a neví, co se sebou. Vysoká škola může hodně lidem ulehčit život, ale na druhou stranu kdo studovat nechce, ať to prostě nedělá. Žijeme v době, kdy si můžeme vybrat, kdy se hodnota toho, co člověk umí, neměří podle diplomu, ale podle praxe. Mi škola byla třeba docela užitečná, měla jsem stáž v televizi, jela jsem na Erasmus, ale pro žurnalistickou práci, jakou dělám, mi byla upřímně úplně k ničemu. Nejlepší řešení je podle mě od začátku studovat to, čemu se chci v budoucnu naplno věnovat, a nedělat to jen pro ten titul/mít statut studenta/zavděčit se rodičům…ale prostě pro sebe. A pak má ta škola smysl 😉
Děkuju za krásný a hlavně inspirativní komentář!:)
Ač nerada, musím se s tvým článkem ztotožnit. Mám čerstvě po vysoké škole, jsem tedy Ing. vždy jsem si myslela, že toto je mým cílem a udělá mě to šťastnou, pokud dosáhnu magisterského studia. Cíl byl splněn a co dál? Taktéž už od středoškolského studia pracuji, nyní jsem zůstala v kanceláři, kde jsem poslední dva roky. Dělám u PC, je ze mě kancelářská krysa, mám sice práci kousek od baráku, relativně odcházím z čistou hlavou domu, ale občas si přijdu jak poskok své nadřízené a taky dost často nemám co na práci, takže se nudím (byť to mám placené :-D)Došla jsem do fáze, kdy vlastně nevím, co jsem studiem chtěla dosáhnout?! Při studiu jsem kromě chodění po brigádách dělala i soukromě gelové nehty, docela se to rozjelo po známých a práce to vůbec nebyla špatná, jenže posloucháte, že máte pořád nakýblované cizí lidi doma a jaký smysl má být manikérka s vysokoškolským titulem.
Podlehla jsem vlivu rodiny, výbava na nehty mi leží doma, už je udělám maximálně tak sobě a sedím v práci, která mě nejspíše nenaplňuje. Chci tímto říci, pokud jste sami vnitře o něčem přesvědčeni, i když okolí si myslí něco jiného, věřte sami sobě!
A co takhle otevřít si studio? Přemýšlela jsi někdy o tom?:) Je mi jasné, že to nebude lehká cesta, ale pokud tě práce baví a naplňuje, jdi si za tím:) Hlavně ať jsi v životě šťastná:)
Zastávám naprosto stejný názor. Já musela s těžkým srdcem ukončit vysokoškolské studium ale musím říct, že jsem teď daleko šťastnější, mohu pracovat sama na sobě a mám práci která mě baví!
Sabinko, děkuju. Doufám, že tvůj příběh pomůže v rozhodování více z nás!:)
No vidíš, pro mě bylo rozhodnutí jít studovat neperspektivní obor na neprestižní universitě naprosto klíčové. Moje studium kombinovalo filosofii, české dějiny a péči o kulturní dědictví, nejvíc mi ale kupodivu dala asi práce filosofe. Přestože jsem na ni často nadávala, naučila mě urovnat si život a pohlížet na něj z trochu jiné perspektivy. Od té doby nejen, že lépe spím, ale umím i lépe argumentovat, jsem sebejistější a celkově mám pocit, že ten trapný titul, nebo spíš ta cesta k němu, dal docela dost.
Rozhodně však věřím, že mnoho lidí dokáže být šťastných bez vysoké školy. Ostatně studium není pro každého a já sama mohu jen potvrdit, že jsem ve škole poznala mnoho lidí, kteří se tam jen trápily – většinou studovali, protože jim na střední řekli, že je to něco pro ně, rodiče je do toho tlačily a oni, než se nadáli, skončili někde, kde vlastně ani být nechtěli.
A také jsem chtěla říct, že vysoká škola nutně nepřipravuje lidi o šikovné řemeslníky. Studovala se mnou kadeřnice na volné noze, dva uměleční kováři a jeden řezbář. A všichni mi vždy říkali, že se chtějí živit rukama (a většinou už se jimi i živili), jen chtějí získat větší perspektivu a využít toho, že je u nás vzdělávací systém zdarma.
Takže jaké je cesta k úspěchu? Pro každého úplně jiná!
Díky, Veru, za tenhle článek. Tenhle rok budu maturovat na gymnáziu a hodně přemýšlím, co dál se svým životem. A jelikož jsem poslední rok nabyla pocitu, že se učím čím dál víc zbytečností a nic, co bych využila v praxi, rozhodla jsem se vzdělávat sama. Začala jsem se učit španělsky, odjela na léto pracovat na Mallorcu, připletla se do blogů a stránek, které se věnují tématům, která mě zajímají a chystám se jít studovat do Londýna. Jsem moc ráda, že jsou i další lidi, kteří mají dost odvahy myslet 'out of the box' a ještě v tom podporovat ostatní 🙂
Miky, já děkuju za tak krásný komentář! Taky mě letos čeká maturita a znám jen málo lidí v mém věku, kteří by měli stejný pocit a hlavně odhodlání vycestovat do zahraničí a pracovat tam!:) Máš můj velký obdiv a držím palce jak s maturitou, tak s Londýnem!.)
Je to fajn článek, se kterým vlastně souhlasím, i když jsem VŠ vystudovala dvě, hrozně mě to bavilo a teď pracuji ve stejném oboru, pro který mě škola (i když humanitního oboru) naučila spoustu nezbytných věcí. Doplnila bych totiž ještě to, že nikomu úspěch nepřinese pouhý titul. Obor musí bavit, je potřeba studovat nad rámec povinností, brát to jako svůj koníček a prostě celkově životní profesionální zaměření a využívat možností, které dnešní vysoké školy přináší. Sama jsem strávila 3 semestry v zahraničí, 2 na studijních pobytech, 1 na zahraniční stáži a přitom jsem vždy stážovala/dobrovolničila/pracovala na poloviční úvazek v oboru při škole i v ČR. Osobně ty, co dodělají VŠ a jsou naprosto bez zkušeností nechápu, protože šancí jak při škole získat praktické zkušenosti se nabízí hromada. Proto bych studium VŠ nedegradovala jen na pasivní učení teorie, které je nevyužitelné. Teorie je důležitá, ale dnešní VŠ ji většinou doplňují možnostmi praxe. Záleží kdo z toho co vytříská 🙂
Chtěla jsem napsat něco podobného, stačí nebrat VŠ jako středobod vesmíru, najít si ke škole brigádu, co tě bude bavit, využívat Erasmus a (zahraniční) stáže, přednášky, co nabízí škola i ty mimoškolní, co pořadají inspirativní lidi. A tohle všechno dokopy ti může do života dát dost, přesně tak, záleží na tom, co z toho každý dokáže vytřískat 🙂
Ale článek moc dobře napsaný, Veru, věřím, že inspiruje spoustu lidí!
Ja mám pred sebou posledný piaty ročník na VŠ, takže viem o čom to je. A na základe toho, sa s tvojím názorom stotožňujem, dokonca ma pár slov motivovalo ;). Za to ti ďakujem a prajem veľa šťastia v živote 🙂 <3.
Vladies
Veľmi pekný (motivačný) článok . Ja osobne nemám moc rada vysokoškolákov ani gymnazistov pretože majú neustálu potrebu hovoriť o tom aká je vysoká škola dôležitá,ako by život bez nej nemal zmysel a ako ľudia bez titulu sú menejcenní čo vždy viem že patrí najmä mňa lebo študujem 3 ročný učňovský odbor – Kaderník . (Pravda nepatria sem všetci študenti VŠ a Gymnázií, hovorím o tých ktorých poznám osobne) len im nedochádza že môj sen,moja vysnívaná práca sa týka práve toho vlasov,make upu,módy. Akoby som mohla pracovať v kaderníctve bez tejto školy? kašlať na to že v rukách nebudem mať maturitný výpis, pre mňa budú dôležité zručnosti ktoré mám, nie skrátky pred menom . Veľa krát som premýšľala o prerušení SŠ s tým že sa zbalím,odcestujem do zahraničia a budem pracovať na projekte ktorý by som raz v živote chcela rozbehnúť,pretože ľudia tam mi prídu lepší, viac otvorení novým veciam ,tu to funguje len za základe školy a ak chcete skúsiť niečo iné – nové ,ste pre nich blázon ktorý padne na dno . Ale aj keby padnem, nevadí, podstatné je že som to skúsila zatiaľ čo ostatní "Spali" . . určite pokračuj v takýchto článkoch ,veľmi ma bavia 🙂 http://www.mimlovee.blogspot.sk
Naprosto skvěle napsané! Četla jsem to už jednou a zrovna dneska jsem postla článek ja podobné téma a musela jsem si to přečíst podruhé. Já se rozhodla na VŠ nejít, dokud si nejsem jistá, že studuji to, co mě baví a bude mi to prospěšné. A jen kvůli tomu mi půlka rodiny řekla, že budu nula. Přitom vysoká není garantem úspěchu a ani toho, že v životě něco umíme. Může pomoct, ale není to to hlavní a jediné. Nejhorší je, že lidi víc dělají, co se od nich čeká, než že by si šli za svými cíli. Jsem ráda, že někdo smýšlí podobně jako já. A určitě je nás hodně, jen ty naše názory v té dnešní době nejsou tak slyšet.
http://www.writtenbynath.cz
Souhlasím. Hlavně s tou vysokou školou. Už aby to dogma "Bez titulu nejsi nic" konečně padlo. Pak všichni pláčou, že ne nedostatek kominíků, a já nevím, čeho ještě…
Děláme si to v podstatě sami..
U lidí, jako je například Mark Zuckerberg se říká, že měli prostě štěstí a že jsou jedni z mála. Ale proč bych třeba "tou jednou z mála" nebo "tou osobou se štěstím" nemohla být já? Vždyť Mark byl taky kdysi pouhý student, přesně, jako každý z nás.
A přesně proto, že tady jsou vysoké školy založeny na teorii (jako ostatně všechno – vřele vítám nápady typu Montessori!) chci jít po gymnáziu na univerzitu do UK. Nezajímá mě, jak to dokážu, jak to bude s financema (když chci, vždycky si najdu cestu! A hlavně žiju v přítomnosti.), ale prostě tam půjdu a ono se to všechno nějak pořeší – jistě se mi budou "otevírat dveře", jak své sny splnit :).
gingerjannie.blogspot.cz
Podle me nakonec zadna skola neni zbytecna-vzdy nam NECO da. Informace, rozhled, disciplinu, pevnou vuli nebo treba jen vědeni, ze zrovna tohle fakt delat nechceme. Nejde jen o titul. Ale titul naznacuje treba i to, ze je clovek schopen soustavne prace po nekolik let. Sam o sobe ale nic nezarucuje. Zavisi, jake si to studium clovek udela, zda tam chodi pro par pismen, nebo to dela s nejakou vizi. A takhle je to ve vsem. Uprimne receno moc nechapu ten nazor, ze clovek po VS je pro tzv.prakticky zivot jen neschopnym tydytem. Dokaze minimalne to, ze je schopen zatnout a dotahnout vec do konce. Plus ze musi mit alespon urcitou uroven inteligence, jinak by to nedodelal.
Vseobecne plati: Pointa je hlavne v tom pochopit, jaka cesta se hodi zrovna pro me. Tohle hezky popisuje Tomas Hajzler na svem blogu.
Dalsi veci je, ze se skola chce v inzeratech prace snad uz i po uklizeckach, coz je na hlavu…
Abych zodpovedela par otazek v zaveru: letos dostudovano ing., delam v oboru. Obor zeru i s navijakem. Ale s vedenim firmy se neztotoznuju, takze asi zacnu tutez praci jako OSVC. Pricemz Ing.na vizitce mi myslim dost pomuze byt v ocich zakazniku serioznim subjektem.