Ani nevíte, jakou mám radost, že se s Vámi konečně můžu podělit o jedno tajemství, které jsem s velkými obtížemi tutlala celé dva měsíce! Moc bych si přála, aby pro Vás byl můj příběh inspirací. Abyste věřili, že nic není nemožné, když si jdete za svým. Že pokud věnujete danému úkolu všechno úsilí, výsledky se nakonec dostaví. A že když navíc věříte i na sílu zákonu přitažlivosti, máte téměř vyhráno. Já jsem toho totiž jasným důkazem.
A o co tady vlastně jde?
Vezmeme to hezky od začátku. Píše se první prosincový den a já mám už teď velký strach ze zkoušek dospělosti, které mě na jaře čekají. Tenhle zbytečný strašák jménem maturita se mi usadil hluboko v hlavě a neopustí mě zřejmě až do jara. Bohužel. Nemám tušení, jak se v kombinaci se všemi dalšími aktivitami a projekty zvládnu naučit na všech pět předmětů, které mi z jednoho květnového týdnu udělají hotové peklo. Mám sice v plánu certifikát z francouzštiny, který by mi mohl jednu zkoušku ušetřit, ale i tak vůbec netuším, jestli jej zvládnu. Vyhlídky na začátek roku nejsou zrovna růžové.
Celou tuhle situaci vášnivě probíráme před vstupem do divadla, kam se právě chystáme, a najednou mě jako blesk z čistého nebe zasáhne otázka jedné z profesorek, které nás pobaveně poslouchají;
Proč nezkusíte i angličtinu?
Pobaveně jí odpovím něco v tom smyslu, že na to nemám dostatek znalostí ani sebevědomí a život plyne dál. Večer mi však její slova stále rezonují v hlavě. Celé roky slýchám, že zkouška CAE je už fakt něco a o jejím složení jsem neuvažovala ani v těch nejbláznivějších snech. Rozhodnu se tedy, že se alespoň na chviličku podívám, o co vlastně jde. Z té chvilky se nakonec vyklube hodina, během které se zapíšu na pražský termín a v okamžiku zchudnu o čtyři a půl tisíce. Sama tomu pořád nemůžu uvěřit. Zkouška, o které nevím prakticky vůbec nic, mě čeká už za měsíc. Bravo, Veroniko.
Následující den sháním jednu informaci za druhou, koukám na ukázková videa na YouTube a začínám propadat mírné panice. Tohle nemůžu nikdy zvládnout. Na přípravné kurzy není už čas ani peníze a jediné, co mi dává naději, je zákon přitažlivosti. Jinak to nevidím.
Po týdnu, který jsem strávila zavalená v hromadě papírů vytištěných z internetu, si za další nemalé peníze pořizuji Advanced Trainer a když si vypracovávám cvičné testy, moje sebevědomí začíná pomalu klesat. Víkendy trávím v kavárnách a mým věrným společníkem se stává právě tahle nekonečná bichle. Neřeším, že je Štědrý den nebo Silvestr, není čas ztrácet čas.
Čas plyne neobvykle rychle a jediné, co mě drží nad vodou, je vědomí toho, že když to nezvládnu (a šance je opravdu veliká), nikdo se to nedozví. Celá tahle akce je totiž takové moje malé tajemství. Neřekla jsem o ní vůbec nikomu, bála jsem se všech těch očekávání, která by měli. Vydala jsem se na tuhle cestu úplně sama a ať už bude výsledek jakýkoliv, bude jen a jen můj.
Den D
V osudný den spím jen něco kolem pěti hodin a rozklepanou rukou vypínám všech těch dvacet budíků, které sem si nastavila, abych náhodou nezaspala. V Praze mrzne jako když praští a já se sotva dopotácím na místo, kde mě čeká poslední krok k vytouženému cíli. Zkouška začíná.
Několik hodin sedím v chladné školní lavici a snažím se ze sebe vydat maximum. Po čtyřech hodinách mám pocit, že jsem se proměnila ve vyždímaný hadr a rezignovaně odevzdávám poslední papír. Vůbec nedokážu říct, jak na tom jsem. Tři ze čtyř částí mám za sebou. Angličtinu už nechci ani vidět a jedu pro kafe.
Ústní část mě čeká až za tři hodiny, proto se pomalým krokem doloudám na metro a svezu se až do mého milovaného Ema Espresso Baru. A věřte nebo ne, zpoza stolu se tam na mě usmívá jedna z mých nejlepších kamarádek! Je sice zatraceně těžké vysvětlit, proč vypadám, jako by mě právě přejel kamion, ale po několika výmluvách přichází na řadu úplně jiná témata a já se konečně trochu uvolním.
Už zbývá jen poslední krok…
Ulice Prahy už opět zahalila tma a já se vydávám zpátky na místo zkoušky. V takzvané waiting room nás už čeká jen hrstka a já se snažím spřátelit s mým parťákem, kterého mi k této části přidělili. Na internetu psali, že bychom si měli dát malý warm up, abychom se rozmluvili. Je pravda, že mluvíme sice pořád, ale angličtina jaksi chybí. Tohle moc nevyšlo.
Pak už si jen vzpomínám, jak pod přísným dozorem zkoušejících diskutuji o tom, zda je pokrok dobrý, či nikoliv, jak se snažím vcítit do role vítězky soutěže v pečení dortů, která se na mě culí z fotografie, a jak mám v hlavě naprostý chaos. Patnáct minut uteče mrknutím oka a já si můžu konečně vydechnout. Je to za mnou.
Domů jdu ale opravdu šťastná. Výsledky se dozvím nejdříve za čtyři týdny, ale jsem na sebe zatraceně hrdá. Dotáhla jsem to do konce. A ten pocit je k nezaplacení.
O měsíc později…
Píše se třetího února a mě velmi brzy ráno probouzí ošklivý sen. Zkoušku jsem nezvládla, peníze zmizely lusknutím prstu a mě se do očí valí slzy. Nervózně vyskočím z postele, zapínám počítač a s napětím kontroluji stránku s výsledky. Pořád nic.
Jedu tedy na poštu odeslat výhry z lednové soutěže, ve frontě kontroluji mail a najednou to přijde. Cambridge English mě informuje o tom, že se již mohu podívat na hodnocení mého měsíčního úsilí. Po těle se mi rozlije horko a zrychlí se mi tep. Jsem plná očekávání a mám strach. Psychicky se připravuji na zklamání, ale nepřestávám doufat. Od závěrečného verdiktu mě dělí jediné kliknutí.
Jedu proto do nejbližší kavárny, objednávám kávu a otevírám počítač. Ruce se mi klepou a pomalu si ani neuvědomuji, že jsem v Dos Mundos konečně vychytala dobu pražení. Usrkávám první doušek toho kouzelného elixíru síly, čichám pronikavou vůní čerstvě pražené kávy a načítám stránku s výsledky… Je to tam! Zalije mě ohromná vlna štěstí a jsem neuvěřitelně ráda, že jsem to dokázala. Došla jsem až do cíle.
Nebojte se překážek
A proč vám tohle všechno píšu? Život nám přináší mnoho výzev. A je jedno, jestli jde o všemožné certifikáty, soutěže nebo závody. Důležité je vystoupit ze své komfortní zóny, překonat své hranice a věřit. Každičkým dnem můžeme být lepší verzí sebe sama. Vzdělávejte se. Jestli taky toužíte po certifikátu, vyzkoušejte kurzy angličtiny online. Pokud vás láká cokoliv dalšího, pusťte se do toho. Jděte si za svými sny. Přijímejte výzvy a věřte. Věřte, že dokážete úplně vše, co si usmyslíte. Stačí jen chtít.
Mějte se nádherně,
Veronika ♥
Moc gratuluji. Mě za rok čeká sice jen ta malá maturita, ale bojím se už od listopadu.
Gratuluji! Já si úplně vzpomněla na všechny moje certifikáty (jsem docela sběratel) a na to, když jsem před asi 2 lety dělala já CAE. Byl to mazec ta zkouška. Měla jsem už přes 10 let FCE a mezi nimi je rozhodně obří skok. Zkoušky jsem dělala po operaci, kdy jsem se cítila úplně mizerně a moc si nedávala šance, ale nakonec jsem to dala s odřenýma ušima. Ten pocit byl super! Seděla jsem zrovna s přáteli v Luxembourgu na kávě a pořád se musela připojovat, protože ten den měly být výsledky. A najednou to tam bylo. Bomba. Takže úplně chápu jakou si musela mít radost.
Maturita je velká zkouška, ale jestli budeš na vysoké, pak se jí jen zasměješ, protože tam bude každá zkouška taková malá maturita:) Přeji hodně sil a přesně i já říkám – nic není nemožné.
Děkuju moc! Máš pravdu, opravdu to byl mazec:)
Moc ti to přeji! Já doufám že se k tomu taky jednou (snad) dopracuju ale zatím je přede mnou hodně velký kus práce:D. Nechceš někdy napsat článek o tom jak se učíš jazyky?
Bohužel se jazyky nijak systematicky neučím, spíš tak nějak za pochodu… Ale po skončení gymnázia se na ně plánuji víc zaměřit, tak třeba i nějaké tipy sepíši:)
Wau! Mooc gratuluju, a jako vždy si napsala krásný motivační článek. Mě za týden čeká soutěž v němčině, o které jsem se dozvěděla před 4 dny, zatímco další soutěžící o tom ví tak 2 měsíce, no prostě paráda. Ale díky tomuhle článku se budu snažit na 100%! <3 A podobně jao popisuješ ve článku se cítím i ohledně příjimaček 😀
krásně napasné, gratuluji! Já skládala zkoušku IELTS a její výsledky měly rozhodnout o přijetí na univerzitu do Anglie. Jen jsem pŕedtím byla měsíc ve Španělsku, kde se člověk anglicky moc nepřiučí…no, měla jsem týden na přípravu, každý den jsem se dokázala učit max dvě hodiny s tím, že je to stejně zbytečné a radši šla s kamarády na pivo. Na zkouśku jsem šla s tím, že by se musel stát zázrak, abych jí dala…a nakonec jsem jí dala. Asi fakt zázrak.:)
Děkuji! Zázrak, nebo zákon přitažlivosti…. ?:)
Krásný článek plný motivace neztrácet naději a pořád se posouvat dál!
A gratuluju! 🙂
Motivační článek,který by měl radši člověk číst ráno a jít něco dělat,než v tuhle mizernou hodinu,kdy bych se měla jít pořádně vyspat.Sakra!Ale chápu ten pocit,teď jsem dělala německou zkoušku a klepaly se mi kolena tak moc,že se mě ptali u komise,jestli si k mé prezentaci nepotřebuji sednout nebo napít vody 😀
Úplně s tebou soucítím, mě teď čeká za pár dní ještě certifikát z francouzštiny a myslím, že na tom nebudu o moc lépe:)
Nádherný článek,
musím říct, že jsi mě opět motivovala, i když se chci francouzsky učit už velmi dlouho, ještě jsem se k tomu bohužel neodhodlala. Nedávno jsem se chtěla přihlásit na kurzy, ale i tam mi pověděli, že bohužel není místo. Chtěla bych se proto zeptat, jaký máš názor na samoučitele. Bojím se jen, že v tom nevydržím a naučím se něco špatně. Každý tvůj článek nebo fotka mi dodá sílu pokusit se jít dál a splnit si přání, o kterém sním věky. Chtěla bych to taky jednou dokázat a být na sebe hrdá, protože zatím jsem ztratila moc času. Děkuji za každý tvůj článek a povzbuzení.
Já bych ti určitě doporučila alespoň nějakého doučovatele, kdo ti se začátky pomůže:) Nebo kurzy ve francouzském institutu, pokud jsi z Prahy:) Ale nejdůležitější je hlavně udělat první krok, tak hurá do toho:)
Miluju tvoje psaní! Tenhle článek… Prostě wow! Fakt úžasný jak jedním článkem dokážeš motivovat spoustu lidí! Obdivuju tě a tvůj blog čtu velmi ráda.
http://basic-whitegirl.blogspot.cz/
haha, gratuluju 🙂 Uvidíš, že maturita nakonec bude v pohodě. A na státní se můžeš vykašlat, to je brnkačka. Ale po bitvě každý generál, taky jsem nesnášela, když mi to někdo říkal 😀
Jinak myslela jsem, že jsi starší 🙂 A ten pocit rozklikávání a bušení srdíčka mám pokaždé když mi přijde e-mail o tom, že dali výsledky zkoušky na internet 😀 Během příštích 24 hodin bych měla tento malý infakrt zase bohužel zažít 😀
JANNIEBEL
Úžasně napsaný článek! Motivovala jsi mne a nakopla, moc ti gratuluji k úspěchu u zkoušky! 🙂 Rozhodně jsi inspirací pro mnohé z nás.❤
Skvěle napsaný článek! Moc ti gratuluji a přeji hodně štěstí i k maturitě! 🙂
Obří gratulace! A neboj se, tenhle článek je extrémně motivující a inspirující, že mám chuť hned něco dělat 🙂
http://www.lucastirska.blogspot.cz
Ahoj, tvůj příběh je velmi krásný a pro mě plný zásadních informací. Proto ti za tvé články a celkovou tvorbu moc děkuji. Chtěla bych se zeptat na otázku ohledně francouzštiny. Už léta se ji chci učit a chtěla bych znát tvé rady do začátků. Jak vytrvat a nevzdat to jako samouk. Předem ti moc děkuji.
Ahoj, nejdůležitější je začít:) Zkus si třeba stanovit dva dny v týdnu, kdy se v určitý čas budeš učit:) Vyber si klidně i nějaké dane místo (kavárnu?) kam vyrazíš a odejdeš až když budeš mít splněn úkol, který sis na ten den stanovila – kapitola, počet cvičení, cokolov:) Pak jsou skvělá i videa na YouTube, kde si naposloucháš výslovnost, ta je u francouzštiny opravdu zásadní:) Já jsem začínala nejprve se slečnou, která mi se vším pomohla, a to doporučuji všem:) Koukni na internet a určitě nějakého doučovatele najdeš:) A v neposlední řadě jednoznačně doporučuji kurzy ve francouzském institutu v Praze, tam nikdy nešlápneš vedle:)