Tak už je to skutečně za mnou. Včerejším dnem jsem oficiálně zakončila jednu velkou etapu mého života. Došla jsem až do úplného konce té osmileté cesty, kterou provázel nespočet překážek, radostí, stresu i slz. Je konec všem těm absencím, které jsem vymněnila za studium či práci v kavárnách, a všem těm nesmyslným omluvenkám, které jsem si už několik let psala stejně sama. Konečně jsem došla do velkého finále a zakončila ho opravdu s grácií. A i když by mě to nikdy asi ani ve snu nenapadlo, z poslední zkoušky jsem byla nakonec vážně naměkko…
Než Vám ale všechno prozradím, vezmeme to hezky od začátku. To, že s Vámi budu chtít mou cestu sdílet, jsem věděla už od podzimu a průběžně jsem si proto sepisovala všechny kroky, nečekaná překvapení a zvraty, které mě během maturitního roku potkaly. Doufám, že pokud Vás zkouška dospělosti teprve čeká, budou pro Vás mé tipy užitečné, a jestli ji už máte dávno za sebou, můžete si teď třeba nostalgicky zavzpomínat. Tak či onak, pořádně se teď připoutejte, maturitní kolotoč se právě roztáčí;
Podzim
Píše se prvního září a já s hrůzou začínám zjišťovat, že už začíná jít do tuhého. O zkoušce dospělosti se v budově gymnázia mluví snad častěji než o počasí a já si v hlavě začínám vytvářet nový projekt. Projekt maturita.
Pomalu si začínám zpracovávat rozbory mých oblíbených knih, znovu se zastydím nad řádky Malého prince, obdivuji minimalismus Hemingwaye, potutelně se usmívám nad díly českého génia Cimrmana a upřímně se zamilovávám do rozkošné povahy samotného Gatsbyho. Při čtení o nádherném přátelství George a Lennieho mi ukápne slza a divadelní inscenaci tragického příběhu Hamleta mám v plánu vidět do maturity rovnou dvakrát.
Největší výzvu pro mě však představují dějiny výtvraného umění, o kterých nemám tou dobou bohužel ani páru. Zapisuji se proto na přípravné kurzy od Tutoru a až do května dostávám každou druhou sobotu pořádnou nálož jmen, obrazů a staveb, které se po zbytek víkendu snažím nějak zpracovat. Poslední hodinu vyměňujeme za tříhodinovou procházku historickou Prahou a já děkuji Vesmíru, že mi seslal tak skvělého lektora.
Během podzimu si ještě v mírné panice pořizuji knihu Tajemství efektivního učení a s nadšením hltám všechny užitečné tipy, kreslím své první myšlenkové mapy a ve škole testuji, jak skvěle v praxi fungují.
Zima
V prosinci se naprosto spontánně přihlašuji na jazykovou zkoušku CAE, kterou, i když tomu pořád nemůžu uvěřit, nakonec s vypětím všech sil zvládám. O celém tomhle bláznivém nápadu si můžete přečíst tady.
Tentýž měsíc se zároveň zapisuji na přípravné kurzy k certifikátu Delf B2 z francouzštiny, které navštěvuji následující tři měsíce, a v únoru úspěšně zkoušku skládám. Naivně se raduji, že mi budou oba certifikáty uznány místo maturitní zkoušky, a veškeré úsilí věnuji už jen těm zpropadeným dějinám umění…
Jaro
Píše se jeden nádherný březnový den a já se s hrůzou dozvídám, že mi, i přes původní jistotu profesorů, oba certifikáty uznány nebudou. Vybírám si proto jen ten z angličtiny a rychle se začínám připravovat na písemnou část maturity z francouzštiny, která mě čeká za necelé dva týdny. C’est la vie.
Koncem března se pak vydávám prozkoumat prostory mé vysněné vysoké školy, což nakonec nabírá úplně jiné obrátky. Týden nato sedím před přísnou komisí a horko těžko se rozpomínám i na to, co jsem nikdy nevěděla. K mému překvapení jsem však nakonec přijatá. Celý příběh si můžete přečíst zde.
V té době už trávím většinu volného času v kavárnách, kde mi společníka dělá tahle krásná učebnice, zároveň se snažím učit na všechny ty další předměty, které musím zvládnout, aby mě k nějaké maturitě vůbec pustili, píšu Vám články, schůzkuji, navštěvuji všemožné výstavy, památky, přednášky, sleduji naučné dokumenty na YouTube a pracuji na své seminární práci o přenádherných azulejos, které jsem si zamilovala při návštěvě Lisabonu. Čas se krátí a já začínám být čím dál tím nervóznější.
Během dubna a května píši společné části státní maturity, test z češtiny si, narozdíl od většiny národa (nadávání na Cermat se totiž stalo už jakýmsi národním sportem), dokonce i užívám a angličtina je oproti CAE procházka růžovou zahradou. A pokud si náhodou chcete otestovat, jak byste obstáli Vy, letošní zadání i výsledky najdete pod tímto odkazem.
Do ústní maturity mi zbývá už jen pár týdnů a já v mírném zoufalství vyhlašuji na Instagramu soutěž Kdo pomůže Veru s dějinami umění? Poznávám tak sluníčkovou Lu, se kterou se následující týdny scházím ve všech možných kavárnách a znalecky diskutujeme nad osudy slavných malířů. Sociální sítě tentokrát opravdu zabodovaly.
Když mi pak konečně několik dní před závěrečnými zkouškami končí povinná školní docházka, začínám vymetat jednu kavárnu za druhou. Za den jich navštívím hned několik, studuji prakticky už jen s přáteli a vlastně si to i celkem užívám. Projekt maturita se už pomalu chýlí ke konci.
Závod začíná
Maturitu zahajuji hned největší hrozbou, dějinami umění, ale z otázek strach nemám. Za těch několik měsíců učení jsem schopná odvykládat všechna témata snad i pozpátku, proto mě otázka surrealismus a dadaismus nikterak nerozhodí. Na potítku si vypisuji jedno jméno za druhým, nenápadně poslouchám, jak si vede slečna přede mnou, a za pár okamžiků již sedím tváří v tvář samotné komisi. Následujících několik minut vedu dlouhý monolog v jehož polovině mě profesorky zarazí, že už je čas na obhajobu práce. Tohle šlo dobře.
Neuběhne ani dvacet minut a už zase sedím nad prázdným papírem a vymýšlím scénář improvizované one woman show, kterou v příštích patnácti minutách odehraji ve francouzském jazyce. S nadšenými ovacemi publika se sice nesetkávám, ale hodnocení chvalitebný mě víc než potěší. S mírným pocitem úlevy odcházím na večerní trénink do fitka a jdu se vyspat na další, snad už poslední den.
Cílová rovinka
Dnešní maraton kaváren zahajuji už v půl sedmé v Mezi srnky a zlehka se seznamuji s tématy z angličtiny, která doteď spatřila světlo kavárenského světa jen párkrát. Rezignovaně si vypisuji nejdůležitější body a upřímně doufám, že během zkoušky nezapomenu mluvit. To jediné mě totiž může zachránit…
O několik kaváren později znovu nervózně vstupuji do školní budovy a při losování otázky doufám v zázrak. Nakonec v loterii štěstí vyhrávám a připravuji si povídání o jednom z nejkrásnějších příběhů, co byl kdy napsán. Of Mice And Men mi od teď bude ležet v srdci ještě pěkně dlouho, co Vám budu povídat.
Nejkrásnějším okamžikem celých maturit je pro mě ale úplně poslední zkouška z literatury. Vesmír totiž z nějakého bláznivého důvodu zařídil, abych si vytáhla zadání stvořené přímo pro mě, proto jsem kromě provokativní básně Kvílení (doporučuji si alespoň kousek přečíst zde) rozebírala neumělecký text o přípravě kávy v moka konvičce. A když v poslední minutě padla otázka, jak se říká člověku, co připravuje kávu, musela jsem se smát. Hezčí zakončení jsem si vážně nemohla přát. Děkuju.
Věřte si
A co říci závěrem? Kromě toho, že mi ze srdce spadl obrovský kámen, který jsem s sebou tahala už bezmála rok, cítím obrovský pocit naplnění. A není to kvůli tomu, že jsem získala vytoužený papír (můj názor na tenhle systém už přeci znáte), ale proto, že jsem došla až do konce. Že jsem se nevzdala a do všeho dala maximum. A to, že budu nakonec odcházet s vyznamenáním, jsem si nevysnila ani v těch nejtajnějších snech!
Pokud Vás tedy maturita teprve čeká, mám pro Vás jedinou radu. Nepodceňte čas a věřte si. Nevím sice, jak je to na jiných školách, ale u nás pravidlo dá to každý bohužel neplatí. Mě tak, narozdíl od několika mých spolužáků, čekají čtyři měsíce plné cestování, čtení knížek, které na mě po celý maturitní rok jen smutně koukaly z nočního stolku, výletů, zajímavých projektů a radosti. Mám před sebou zřejmě ty nejkrásnější prázdniny v životě a už se na ně ohromně těším!
A v případě, že máte tohle všechno už za sebou, budu moc ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o Vaše zážitky, radosti i starosti, které s sebou zkouška dospělosti přináší!
Mějte se nádherně,
Veronika ♥
 |
| ♥ |
Ahoj Veru,
tak předně velká gratulace! Z mé zkušenosti, se opravdu vyplatí přípravu neodfláknout a věta "dá do každý" může mnohým zamotat hlavu a prázdniny/ zkouškové pak pěkně zošklivit učením se všeho znovu.
Dva roky zpátky se na maturitu (taky s vyznamenáním :)) koukám jako na maličkost v porovnání s dnešním zkouškovým, ale vím, že jsem z ní byla pěkně vyklepaná. Já si v čj vytáhla Na západní frontě klid, což bylo hezké povídání s češtinářkou. Hůř to pak šlo v ZSV s psychologií, kterou jsem opravdu nechtěla :D.
Krásné dlouhé prázdniny a někdy musíme dát to kafčo.
Karo
http://inkpotstories.com/
Skvělé! Gratuluji a přeji krásné prázdniny 😉 Safienka
Kristýnko, děkuju mockrát:)
Moc gratuluju a užívej! ☺️ Je to jedno z nejhezčích období. 🙂 Je to už dva roky co jsem maturovala a do dneška pamatuji a veřím, že štestí přeje připraveným. Vytáhla jsem si ve 3/4 předmětů otázky, které jsem si
Přála. ???? Důležité je, se nestresovat zbytečně
dopředu, protože ono
To stejně nějak dopadnout musí. ☺️ Užívej prázdniny a cestování!!
Přesně tak, děkuju!
Já maturuji příští rok a už teď se bojím. Letos maturoval přítel, zvládl to bravůrně, tak doufám, že na tom budu stejně 🙂 Tobě gratuluji a těším se na články z tvých prázdnin 🙂
http://elisminarova.blogspot.cz/
Elis, jsem si jistá, že to zvládneš!
Gratuluji a strašně ti to závidím. Já jsem došla do posledního ročníku vysoké školy, a žádná krásné prázdniny mě nečekají. Naopak – sklobení práce a učení je snad nejhorší, co jsem si v životě mohla přát. Polovinu státnic už mám ale za sebou, tak doufám, že si tentokrát vytáhnu lepší otázku než minule a budu mluvit a mluvit a… klidně ať mi dají trojku, na tom už nesejde, hlavně ať je konec 🙂
I když na druhou stranu mi škola bude hodně chybět. Zařadit se do pracující třídy – s tím mám stále trochu problém, a tak tedy tiše závidím tvě krásné dlouhé prázdniny. Pro mě byly nejkrásnější, poznala jsem o nich svoji první "pravou lásku", která už sice netrvá, ale ty pocity a vzpomínky zůstávají.
Tak ať zažiješ taky spoustu krásných dnů 🙂
Katie, já jsem pracovala při gymplu a vím, jak těžko se to zvládá… A když jsem k tomu ještě rozjela blog, musela jsem v maturitním ročníku přestat, jinak bych se asi vážně zhroutila… Nicméně, jsem si na sto procent jistá, že všechno nakonec zvládneš!:) Držím palce!
Gratuluju! Já odmaturovala v pátek taky s vyznamenáním a jsem ráda, že jsem přípravu nepodcenila a pečlivě si rozvrhla, co kdy a kde se budu učit. U češtiny jsem si vytáhla Bílou nemoc, která byla poměrně jednoduchá, ačkoliv jsem knížku nečetla, účetnictví byla hračka a ekonomika mi dala trošku zabrat, ale zvládla jsem to. 🙂
Kate, já také moc gratuluji!:)
Gratuluji k maturitě a certifikátům zároveň, protože dnes mít na něco papír se zdá být nutností a vážně to pomáhá, hlavně v zahraničí! 🙂 Jinak na mě taky nostalgie přišla už při poslední maturitní zkoušce ze zeměpisu, ve kterém jsem si vytáhla tu nejlehčí otázku na střední Evropu, naopak ve společenských vědách jsme ten den všichni vytáhli jen filozofii a to jsme se fakt zapotili 😀
To věřím! Když jsem si já vybírala pátý maturitní předmět, váhala jsem mezi ZSV a dějinami výtvraného umění, a i když toho byla také hromada, alespoň se tomu dalo porozumět:D
V první řadě posílám velikou gratulaci, jsi opravdu hvězda ♥
Já už mám maturitu dávno za sebou (respektive čtyři roky, což zase tak dávno není) a myslím, že vysoká škola mě naučila dívat se na ni trochu s despektem. Když si zpětně vzpomenu na to, co jsem tam předvedla, tak se i trochu stydím. A to jsem vyjma trojky z angličtiny měla samé jedničky. Říkám si ale, že když to stačilo komisi, hádat se nebudu 🙂
Mnohem horší pro mě byly státnice na bakalářském oboru. Měla jsem málo času na přípravu a celkově jsem nic nezvládala tak, jak jsem si představovala. Konec semestru se protáhl, pořád se objevovaly nějaké administrativní problémy (např. mě nechtěli pustit ke státnicím, protože jsem neměla na studijním oddělení odevzdanou průkazovou fotografii, kterou jsme měli údajně odevzdat hned u přijímacích zkoušek, nebo také někdo ztratil CD z mojí bakalářské práce). Samé lahůdky. Naštěstí jsem potom opravdu zabrala a během dvou týdnů jsem se naučila 150 otázek z českých dějin, filosofie a péče o kulturní dědictví. Takže 150 otázek plných letopočtů a jmen, jmen a názorů, letopočtů, zákonů, památek a informačních technologií. Doteď mám díky tomu hrozný odpor k učení. Ale dala jsem to. Za rok mě čekají další státnice a už teď je mi trochu zle, když si to představím. Už maturita mě ale naučila, při pohledu zpátky, že člověk nemusí vědět všechno. Stačí umět základy, slušně vystupovat a v případě nouze přiznat, že něco neví. Podle všeho je to víc sympatické, než koktat nějaké kraviny.
Tobě, Veru, přeji to nejkouzelnější léto. Určitě si ho zasloužíš! 🙂
Péťo, děkuju moc ♥ A držím palce u státnic, určitě to zvládneš levou zadní:)
Gratuluji. Je to super pocit, že to člověk konečně zvládnul!
Já se učím na státnice, takže jsem se díky Tobě vrátila o pár let zpět a připomenula si, jaké to bylo učit se na maturitu. Měla jsem tehdy pocit, že to nemohu zvládnout. Byla jsem ten první ročník, který měl státní maturity, takže pokusní králíci:)
Všechno dobře dopadlo a já doufám, že moje státnice dopadnou také dobře jako maturita před, je to možné…před 6 lety?
Měj se moc krásně a co nejvíc si užij to zasloužené volno, sluníčko, kafíčka a pocit, že to más za sebou 🙂
Baru
Ten pocit je vážně k nezaplacení ♥ A držím palce!
Gratuluji! K maturitě i nejlepšímu článku o maturitním ročníku, co jsem kdy četla. Připadám si teď tááák stará, protože od maturity už mám 10 let, vysokou a dvě děti. Ale přes všechny zkoušky, co jsem kdy měla, je ta maturitní nejsilnějším zážitkem, který si pamatuj až neuvěřitelně živě.
Užívej tu radost, je to takový bod 0, protože tě určitě čekají další obrovské radosti. Krásný den a díky za tu nostalgii! K.
http://www.kekave.cz
Katko, děkuju moc!
Velká gratulace! A děkuji, díky článku jsi mi připomněla moji maturitu, vehnala skoro slzy do očí a připomněla, že už jsem fakt stará 😀
Užij si zasloužené "prázdniny" před další velkou životní kapitolou
Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M
Žádný stará, to já jsem malá:D Děkuju!