Jo, život není fér a všichni nezačínáme na stejný startovní čáře. Někdo se narodí do zlatý klece, jiný s hubenými geny, krásnou tváří, co je (co si budem) vstupenkou takřka kamkoliv, další s talentem, o kterým můžeme leda tak snít. To ale neznamená, že do cíle nemůžeme dojít taky.
Cesta bude možná delší, náročnější. Ale rozhodně nepovede přes výmluvy na nešťastný osud, zlý stát, lidi, málo peněz, konexí, znamení zvěrokruhu a bůhvíco ještě. Těžký věci se stávaj, a i když mě to taky štve, svět není jen samý slunce a duha. Ale zavřít se do mentálního vězení, ve kterým se budeme utápět v přesvědčeních o vlastní smůle a neschopnosti, nás nikam neposune.
Jestli něco fakt chceme, ve většině případů to můžeme dokázat. Ať už startujeme odkudkoliv a potká nás cokoliv. Jen musíme převzít zodpovědnost a konat. Vím, není to tak pohodlný jako pasivní rezignovanost, sebelítost a obviňování minulosti a všech a všeho kolem. Ale věřte mi, jde to. A stojí to za to.
Veru, ani nevíš, jak tě obdivuju za tento přístup. Pro mě tenhle článek přišel jako na zavolanou. Hodně tohle téma řeším a asi prostě neumím vzít to málo naděje, že by život mohl být lepší, které ve mně je, a zatočit s přesvědčením, že mi nic není souzeno. No a začít konečně makat. Hodně řeším téma závisti – jak pracovat se svými emocemi vůči ostatním, kteří něco mají, a já to buď nikdy mít nebudu, nebo minimálně ještě hodně dlouho mít nebudu. Bohužel se někdy přistihnu, že mám pocit, že na ty lidi mohu být zlá, protože jim bylo dáno a mně ne, tak je to přece fér. Nemáš nějakou radu, jak se smířit s tím, že někomu bylo dáno? Každopádně díky moc za připomenutí, že vše většinou nějak jde, když odhodíme výmluvy.
Autor
Kamčo, děkuju za tvou upřímnost. Co se týká závisti – myslím, že je přirozené, že si přejeme, co nemáme a jiní ano. Jak píšu, život prostě není fér, a i kdybychom se na hlavu stavěli, nic s tím nenaděláme. Nejvíc osvobozující je podle mě tuhle skutečnost přijmout, pracovat s ní a uvědomit si, že závist k ničemu nevede, že je to vlastně úplně zbytečný pocit, který nikdo z nás v životě nepotřebuje 🙂 Taky se zkus zamyslet nad tím, s kým se srovnáváš – možná vidíš jen ty, co mají podle tebe všechno lepší než ty – ale víš, kolik lidí dostalo ještě méně? Kolik lidí o tom, jak žiješ, jak vypadáš, jak jsi chytrá… sní? 🙂