Za těch pár let, co se pohybuju v marketingu, dokážu už celkem dobře poznat, kdo je marketér srdcem a kdo jen proto, že to zní cool. Kdo marketing vystudoval a žije jím a kdo si dal do sívíčka senior marketing specialist proto, že má vysoký počet zhlédnutí na jeho oslnivých Reels. Zkrátka a dobře – kdo ví, co všechno je marketing (a tudíž si uvědomuje, kolik toho ještě neví a zřejmě nikdy vědět nebude) a kdo pod tíhou Dunning-Krugerůva efektu snědl všechnu moudrost světa. (Been there, done that.)
Jestli mě sledujete už nějaký ten pátek, víte, že po absolvování VŠKK doporučuju její studium kudy chodím. Ne proto, že by byl titul v marketingu nějak zásadně důležitý. Ale proto, že mi otevřela oči a naučila mě to, co pánové jménem Kotler, Kahneman, Carnegie nebo Ariely popsali už pěknou řádku let zpátky. Základy. Základy, bez kterých nelze postavit ani dům ani dobrou a hlavně funkční kampaň. Základy, na kterých marketing stojí a padá.
Dlouho jsem přemýšlela, jak tyhle stavební kameny definovat. Až mi to minulý týden na jedné přednášce konečně docvaklo – to, co odlišuje marketéry a „marketéry“ je znalost principů. Principů, které jsou na rozdíl od všemožných návodů, taktik a technik v čase neměnné. Které obstojí ve zkoušce času i napříč regiony. Principy, které nám umožní myslet komplexně a které neovlivní příchod nových technologií nebo změny ve společnosti.
Jestli to teda myslíte s marketingem vážně, prosím, věnujte čas jejich studiu. Ať už na vysoké, nebo doma. Ze starých knih, nebo online kurzů (tam teď nesou sexy název design thinking). Bez jejich znalosti budeme marketingu dělat leda tak ostudu. A to přece nikdo z nás nechce, ne?
