Revoluce, nebo apokalypsa? Budoucnost, nebo zkáza? Co je sakra umělá inteligence a proč nám vezme práci?
Přišel čas přestat zavírat oči. Umělá inteligence roste raketovým tempem a dělat, že se nás to netýká, nemá cenu. Virální senzace kolem ChatGPT ukázala světu, jak schopnou se umělá inteligence může stát, a pokud jste téma AI doteď míjeli obloukem, je vhodná chvíle to napravit. V následujících řádcích mám pro vás mikro úvod do umělé inteligence a příště si popovídáme o tom, jak ji využít ve svůj prospěch.
Co je umělá inteligence?
Umělá inteligence (Artificial Intelligence, AI) je pojem, který popisuje schopnost počítačů a strojů učit se a rozhodovat se samostatně, bez přímého zásahu člověka. Velmi jednoduše řečeno: mozek počítače. Stejně jako se náš mozek učí na základě předchozích zkušeností a informací, které do sebe v průběhu let dostaneme, umělá inteligence dokáže pracovat s daty, rozpoznávat různé vzorce a vyvozovat závěry na základě dat, která jí byla poskytnuta. Učí se teda podobně jako my lidé – postupně, ale mnohonásobně rychleji. Při řešení úloh, k nimž byl dříve potřeba značný lidský intelekt, a byly tedy doménou lidí, většinou na plné čáře vyhrává, ale platí to (zatím) i naopak: mnoho úloh, které člověk zvládá prakticky bezmyšlenkovitě, je pro stroje mimořádně obtížných.
- Strojové učení (z anglického Machine Learning) je součást umělé inteligence, která zkoumá možnosti nebo principy učení strojů. Na základě své předešlé zkušenosti se snaží pochopit principy reálného světa a své poznatky uplatnit ve všech následujících činnostech. Machine Learning tak v podstatě umožňuje umělé inteligenci provádění predikcí chování lidí i pochopení jejich potřeb. Samo o sobě toho však strojové učení moc nezmůže, jeho poznatky jsou použitelné až právě díky AI, která je aplikuje do svých algoritmů.
- Hluboké učení (z anglického Deep Learning) je specifické rozšíření strojového učení. Podobně jako Machine Learning strojům přibližuje principy reálného světa. Řeší ovšem komplexnější problémy a původní nedostatky při práci s obrázky, videem, zvukovými soubory či nestrukturovaným textem. Deep Learning ke své činnosti využívá vícevrstvé neuronové sítě vycházející z fungování lidského mozku. Využívají ho například překladače jazyků (Google Translate), virtuální asistenti (Siri nebo Alexa) k porozumění lidské řeči, Face ID k rozpoznání obličeje a následnému odemknutí telefonu nebo marketéři při analýze Big Data.
Kde se vzala?
I když se to možná nezdá, myšlenka AI není žádnou novinkou. Její počátky můžeme najít už v teoriích antických filosofů, kteří se snažili objevit podstatu lidské mysli. Historie umělé inteligence, tak jak ji známe dnes, se ale začala psát až v první polovině 20. století, kdy už existovaly programovatelné stroje a první počítače. (Pro kontext: V této době vzniklo drama Karla Čapka R.U.R., pro které vymyslel slovo robot a v němž varuje před negativními vlivy techniky na lidstvo a nadvládou robotů.)
V roce 1950 pak byla umělá inteligence předmětem zkoumání různých laboratoří po celém světě a Alan Turing představil takzvaný Turingův test, kterým položil základ pro teorii strojového učení. Účelem tohoto testu bylo a dodnes je, zjistit, jestli lze zkoumaný stroj, program nebo umělou inteligenci skutečně pokládat za inteligentní. Turingův test zpravidla probíhá ve dvou oddělených místnostech. V jedné z nich se nachází počítač (subjekt) spolu s člověkem a ve druhé další člověk (testující), jehož úkolem je rozpoznat, zda probíhající konverzaci vede s člověkem, nebo se strojem. Testující tak postupně pokládá sérii otázek, jež jsou náhodně kladeny počítači a člověku ve druhé místnosti. Pokud testující osoba nerozpozná rozdíl mezi odpovědmi stroje a člověka, je daný počítač, případně software nebo AI vyhodnocen jako inteligentní. Turingův test ani zdaleka nezkoumá všechny aspekty, jimiž by umělá inteligence měla oplývat, ale i tak dodnes patří mezi tradiční metodiku.
Za zrod umělé inteligence jako samostatného oboru je pak považována slavná konference v Dartmouthu v roce 1956 (ve skutečnosti se jednalo spíš o prázdninový workshop, kterého se souvisle zúčastnilo přibližně 10 lidí) a od té doby se AI rychle rozvíjela a prošla mnoha fázemi, od nadějných počátků a optimismu padesátých let až po období zklamání a tzv. AI zimy v 70. a 80. letech. Nicméně v 90. letech AI opět ožila a v současné době se nachází v období velkého boomu, zejména díky pokroku v oblasti strojového a hlubokého učení. Využití AI se stalo běžnou součástí našich životů, od hlasových asistentů, personalizovaných reklam až po autononomní auta, a za míň než sto let se tak AI proměnila z okrajové disciplíny teoretické matematiky v něco, s čím se (ať už vědomě, nebo ne) každodenně setkává každý z nás.
Proč se AI tak bojíme? A proč až teď?
I když s umělou inteligencí spokojeně žijeme už pěknou řádku let (algoritmy sociálních sítí a vyhledávačů, překladače, chatboti apod.), její raketový růst a zájem médií z ní v posledních měsících udělaly buzzword, který mnohým z nás nahání strach. Proč? Na vině může být na jedné straně neofobie (chorobný strach z nových věcí, které neznáme a nechápeme, i když k tomu většinou nemáme důvod), na straně druhé skutečné hrozby, které s sebou nekontrolovatelný rozmach AI přináší.
Na stručný výčet pro a proti jsem pro názornou ukázku povolala ChatGPT:
Co bude dál?
Nástup umělé inteligence nápadně připomíná vznik internetu nebo úsvit sociálních sítí – jen se to celé děje rychleji a tušíme ještě dalekosáhlejší dopady. Má cenu vzdorovat? Ne. Cenu má volat po smysluplné regulaci a snažit se o to, aby nám neujel vlak. Umělá inteligence nezmizí. Stejně jako nezmizel internet, který v lidech vyvolával podobnou paniku jako dnes vyvolává AI.
Zkuste ji proto vzít na milost a přemýšlet nad tím, jak ji využít ve svůj prospěch.
V dalším článku vám dám tipy, jak na to.
