V posledním roce pomáhám s marketingem rovnou dvěma vysokým školám a ze všech výzkumů o generaci Z, které si pravidelně pročítám, svítí jasné sdělení: Otázka, kterou naše generace řeší, už není, na jakou vysokou jít. Ale jestli vůbec.
Překvapuje mě to? Ne. Mrzí? Ano.
Ne snad proto, že Česko potřebuje víc lidí s titulem. Titul sám o sobě vůbec nic neznamená a měl by (minimálně v marketingu) být tím posledním, proč na vysokou jít. Jako mnohem důležitější vnímám všechno ostatní, co mi vysokoškolské studium dalo. A to, jak moc mi otevřelo oči.
Pokud si vyberete dobrou školu a obor, co vás zajímá, je to zkušenost, která vás vystřelí o level výš. Zkušenost, která vás naučí disciplíně, samostatnosti, odpovědnosti i kritickému myšlení. Zkušenost, díky které si ujasníte, co (ne)chcete v životě dělat a jakým směrem se ubírat dál. Zkušenost, co vám otevře dveře na pracovní trh i mysl.
Současně je to i skvělá zkratka. Filtr informací. Maják, který dá směr vašemu (samo)studiu. Lidé, kteří začínali na stejné startovní čáře jako vy, vám předají své zkušenosti a poradí, kudy se vydat a jakým chybám se vyvarovat.
A v neposlední řadě díky vysoké poznáte lidi, co vidí svět stejně jako vy. Navážete kontakty, které budou v pracovním životě k nezaplacení. V Česku i v zahraničí. A získáte nadhled a všeobecný přehled, který značná část absolventů „vysoké školy života“ těžce postrádá.
Jestli na konci studia získáte titul, nebo ne, podle mě ve výsledku vůbec není podstatné. Sama jsem na VŠKK nešla pro papír, ale pro to, co jsem se tam naučila. Souhlasím, že vysoká v dnešní době rozhodně není povinnost. Je to příležitost. A byla by obrovská škoda ji nevyužít a aspoň to nezkusit.
