Když vám píšu tyhle řádky, ještě pořád mi běhá mráz po zádech. Znovu a znovu si pročítám všechny ty nekonečné stopy, které jsem za sebou po dobu osmi let nechávala. Koukám na fotky, o kterých už ani nevím, že kdy vznikly. Na telefonní čísla, která jsem již dávno ztratila. Na přátele, které jsem roky neviděla. Připadám si jak v nějaké detektivce.…
Číst dál
Právě sedím zachumlaná v huňatém pleteném svetru, v ruce svírám šálek kávy a za okny fučí studený podzimní vítr. Je tu listopad, předposlední měsíc tohoto roku. Přišel zase nějak rychle. Bez varování pohřbil poslední známky babího léta a přinesl s sebou vánoční dekorace, které zaplavily regály obchodů. Přivítal nás opět tou svojí typickou sychravou tváří, kapkami deště, které ničí ranní…
Číst dál
Píše se jedno sychravé podzimní ráno, za okny tančí barevné listí a já sedím zachumlaná v pletené dece, usrkávám svůj oblíbený skořicový čaj z jednoho (ne)obyčejného béžového hrnku a přemýšlím, jak všechny ty myšlenky, které mi létají hlavou, dostat do následujících řádků. Je sobota ráno a já vám chci vyprávět příběh o hrnku. Chci vám zpříjemnit první víkendový den a…
Číst dál
Rok se s rokem sešel a jednoho krásného podzimního víkendu se kousek Prahy znovu proměnil v kávový ráj. Pod jednou (dobře, několika) střechami se sešli všichni vášniví milovníci tohohle zázračného elixíru síly, výběrovka tekla proudem, vlnu štěstí střídaly mírné kofeinové šoky a celé dva dny byly doslova provoněné tou nejlepší kávou. Já jsem se sice tentokrát na Prague Coffee Festival dostala jen v…
Číst dál
Právě sedím v mém milovaném Coffee room, ruce si hřeju o šálek horké kávy, za oknem pozoruji deštěm zahalenou Prahu a hlavou se mi honí spousta myšlenek, které se mi tam usadily předchozího večera. Jak už jsem vám totiž psala tolikrát, čas krátce před tím, než se každý večer odeberu do říše snů, věnuji čtení. Ať se děje, co se…
Číst dál
Na gymnáziu jsem chemii nenáviděla. Doslova. Nechápala jsem, proč se mám tolik let učit něco tak složitého, nesrozumitelného a hlavně – v běžném životě naprosto nepoužitelného. A o profesorce, která spíš než člověka připomínala ďábla v bílém plášti, ani nemluvě. Hodiny chemie pro mě zkrátka vždycky představovaly hotové peklo. A i když bych vám ráda napsala, jak jsem se do téhle…
Číst dál
Farmářské trhy miluju, to je dávno známá věc. Miluju vůni čerstvého chleba, která se tu každé ráno mísí s ranním sluníčkem. Miluju pestrobarevné květiny, které pan květinář prodává za pár korun. Miluju tu naprostou pohodu, která na trzích po celý den panuje. Miluju ty bezstarostné chvíle, kdy se stavím pro kafe u Kávového klubu, koupím si pečivo v mé oblíbené celozrnné…
Číst dál
Poslední měsíc prázdnin je fuč. Mám před sebou první den na vysoké a pomalu si začínám vytvářet jakýsi systém, jak to všechno zase zvládnout. Už odzvonilo těm pomalým ránům v kavárnách a propracovaným nocím. Teď je na čase se opět přizpůsobit. Přestat být pánem vlastního času a vytvořit si rutinu, kterou budu pěkných pár měsíců hezky následovat. Když se nad…
Číst dál
Hubnutí, dieta, omezování, stres, výčitky svědomí, hlad… nekonečný kolotoč, do kterého jednoho osudného dne nastoupí snad každá z nás. Jakmile jednou začneme číst všemožné módní časopisy, sledovat nádherné modelky na Instagramu a porovnávat se s věčně hubenými kamarádkami, už není cesty zpět. Od toho okamžiku, kdy si v hlavě vytvoříme jakousi iluzi dokonalosti, toho, jak bychom měli vypadat, už ten…
Číst dál
Zdá se Vám to taky tak neuvěřitelné? Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem Vám sepisovala červencové Photo Diary, a už máme za sebou další měsíc. Léto. Prázdniny. Ale ani tentokrát není důvod ke smutku. Život jde dál a nezáleží na tom, kolik stupňů zrovna ukazuje teploměr. Radovat se z maličkostí a vychutnávat si každičký den můžeme přeci…
Číst dál
Už to budou skoro dva měsíce, co jsem začala znovu naplno žít. Přestala jsem se stresovat z každého rána a začala si užívat dlouhé snídaně v kavárnách ve společnosti svých nejbližších. Už se nebojím otevřít diář, ale s radostí si odškrtávám každou položku, která mou tvorbu posouvá zase o kousíček dál. Už konečně nemusím trávit několik hodin denně zbytečným koukáním…
Číst dál
Jak získat práci v kavárně? Kde hledat příjemné brigády? A na co si dát pozor? Po tom, jaký měl u Vás poslední článek úspěch (moc děkuji za tak krásnou odezvu ♥), bych se s Vámi dnes chtěla podělit o několik svých tipů na to, jak si při studiu přivydělat nějakou tu korunu na kafe navíc. Žádná smažená kuřata nebo vysmátého klauna tu však…
Číst dál
Už to budou skoro čtyři roky, co jsem se poprvé setkala s jógou. Byl chladný lednový večer a já se právě vrátila z Kanárských ostrovů. Rodinná dovolená se tehdy proměnila v dost těžkou zkoušku a já věděla, že se svým životem musím něco udělat. Nebyla jsem šťastná. Potřebovala jsem změnu. Jóga se na mě tehdy valila ze všech stránek časopisů, z filmů…
Číst dál
V posledním článku o cestování jsem Vám povídala o tom, jak moc je důležité dát sbohem výmluvám a užívat si, dokud nám nic nebrání. Přestat čekat na ten správný čas, vystoupit ze své komfortní zóny a jít si za svými sny. A ta záplava mailů, komentářů a soukromých zpráv, která následovala, mi sebrala dech. Samotný fakt, že byť jen jednoho…
Číst dál
Uplynulý víkend pro mě byl jedním z nejkrásnějších, co jsem za poslední dobu zažila. Nevycestovala jsem sice do žádné exotické destinace, neužívala jsem si plavbu Karibikem, ani jsem neprotančila letní noc na opulentní party, ale i přesto byly tyhle dny naprosto kouzelné. A já jsem si zase uvědomila, jak málo stačí k tomu, abychom byli opravdu šťastní. Vezmeme to ale hezky…
Číst dál
Právě sedím v jedné roztomilé vinohradské kavárně, usrkávám filtrovanou kávu a venku se na mě usmívá slabé letní sluníčko. Probírám se všemi fotkami, které jsem za poslední měsíc zase posbírala, a vzpomínám na všechny ty chvíle plné radosti, kávový výlet do Brna, přenádhernou Kodaň i jedinečný Brusel. Zároveň však nedokážu uvěřit tomu, jak rychle ten čas letí. Mám pocit, jako…
Číst dál
Právě sedím na terase u malého dřevěného stolku, za hlavou mi zapadá slunce a chladný severský vítr si pohrává s mými vlasy. V nohách mám za uplynulé dny už desítky kilometrů a hlavou mi lítá jedna myšlenka za druhou. Mí přátelé si teď zřejmě vyměňují elektronické dopisy se srdcem Evropy a já jsem podlehla nutkání poslat jeden pozdrav i Vám.…
Číst dál
Představte si, že je právě líné víkendové odpoledne, Vy v obřím slamáku vysedáváte na sluncem ozářené zahrádce, usrkáváte ledový drink a zasněně hltáte řádky nějaké zajímavé knížky… no není to nádhera? Nevím, čím to je, ale v létě je pro mě najednou mnohem snazší ukradnout si tu hodinku z celého dne, kterou si vynahradím jen sama pro sebe. Ten čas,…
Číst dál
Jak už to tak bývá, ty nejlepší nápady přijdou většinou naprosto bez ohlášení. Vstoupí mi do cesty, když zrovna utíkám před silnou bouřkou, když se večer celá utahaná plazím domů, mám plné ruce těžkých tašek a jediná možnost, jak takové kouzelné vnuknutí uchovat, je opakovat si ho do té doby, než celý ten náklad odložím a všechno si hezky poznamenám.…
Číst dál
Právě sedím na sluncem ozářené zahrádce mé oblíbené kavárny, usrkávám první ranní kávu a vzpomínám. Vzpomínám na všechny ty květnové dny, které byly plné stresu, štěstí, nervozity i nečekaných radostí. Vzpomínám na ty hodiny strávené v pražských kavárnách, na všechny ty těžké učebnice, sešity a bůhvíco ještě a vzpomínám i na Vás všechny, co jste mě po celou dobu podporovali,…
Číst dál
Ani Vám nemusím říkat, jak jsem se na vydání tohoto článku zase těšila! Každým dnem mi děláte obrovskou radost všemi těmi krásnými komentáři, zprávami i elektronickými dopisy a já tak nějak cítím potřebu se Vám za tu neuvěřitelnou podporu odvděčit. Snažím se Vám svými články dělat dny hezčími, inspirovat Vás, vzít Vás s sebou na místa, která při svých toulkách…
Číst dál
Tak už je to skutečně za mnou. Včerejším dnem jsem oficiálně zakončila jednu velkou etapu mého života. Došla jsem až do úplného konce té osmileté cesty, kterou provázel nespočet překážek, radostí, stresu i slz. Je konec všem těm absencím, které jsem vymněnila za studium či práci v kavárnách, a všem těm nesmyslným omluvenkám, které jsem si už několik let psala…
Číst dál
Ani nevíte, jak zvláštní pro mě poslední dny jsou. Už je to více než týden, co jsem si za potlesku celé školy symbolicky zazvonila na zvon a definitivně tím ukončila těch dlouhých osm let. Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že je to všechno opravdu za mnou. Že už mi zbývá jen zvládnout to poslední velké finále a čeká mě úplně nový…
Číst dál
Sedím u stolku ve sluncem ozářeném Café Jedna, usrkávám už pátý šálek kávy a v hlavě se mi honí tolik myšlenek, že ani nevím, kde začít. Snažím se rozpomenout si na všechny ty malíře, jejichž díla jsem v předchozích dvou hodinách obdivovala ve Veletržním paláci, promítám si všechny ty maily, na které musím ještě odpovědět, myslím na zítřejší testy a…
Číst dál
Kdybyste mi ještě před pár měsíci řekli, že budu pro Praze pobíhat s růžovou hlavou, zřejmě bych si ťukala na čelo. Možná je to tím jarem, rozkvetlými korunami stromů, pestrobarevnými tulipány na farmářských trzích, nebo jen zoufalstvím z blížící se maturity, ale opravdu jsem to udělala. Vzdala jsem se role nenápadné blondýnky a minulý týden jsem si nechala obarvit vlasy…
Číst dál