Site icon VERONIKA

7 věcí, které bych si přála, aby mě naučili ve škole

Mám takové tušení, že dnešním tématem trochu šlápnu do vosího hnízda. Možná se mnou nebudete souhlasit, možná mi v komentářích dáte nový pohled na věc. Ať už bude mít tento článek ale jakékoliv ohlasy, budu za ně ráda.

Dnes si s vámi chci povídat o školství. Převážně tedy o tom, co jsem se ve škole nenaučila. Abyste mě správně chápali, nechci tady nikomu kázat. Nemám ráda, když si všichni jen stěžují a nic pro změnu nedělají, a já v tomhle případě nejsem výjimkou.

Nicméně, už dlouho se mě drží pocit, že naše školství potřebuje vyléčit. Ve škole nás učí, že být jiný, vybočovat z řady, je něco špatného. Nežádoucího. Nepřípustného. Když máme pro něco talent, místo toho, abychom ho rozvíjeli, soustředíme veškerou pozornost do oblastí, které nám naopak nejdou. Když má dítě samé jedničky z češtiny a matikou jen tak tak proplouvá, dost pravděpodobně s ním budete po večerech počítat rovnice.  To, že by z něj jednou mohl být skvělý spisovatel, kdyby se už od dětství zaměřovalo na své silné stránky, nikoho nezajímá. Hlavně mít jedničky. A získat papír. Protože papíry jsou v dnešní společnosti (ještě pořád) to, co definuje, jak schopní či neschopní jsme.

Jasně, uznávám, že tomu tak není ve všech oborech. Taky musím podotknout, že každá škola je jiná a vzhledem k tomu, že jsem si za život prošla jen třemi institucemi, nemůžu moc generalizovat. Proto říkám, že tenhle článek je čistě subjektivní záležitost. Můj pohled, moje zkušenosti. A tady je mých 7 věcí, které bych si přála, aby mě ve škole naučili:

Kritické myšlení a mediální gramotnost

Žijeme v době, kdy máme neomezený přístup k informacím, a kritické myšlení je pro jejich vyhodnocování sakra důležité. Co se místo toho, abychom se zpaměti učili data historických událostí, raději zaměřit na to, jak zjistit, zda jsou informace pravdivé? 

Finanční gramotnost

Po probdělých nocích před maturitou známe dokonale funkce sinus a kosinus, ale nevíme, co je to DPP, IČO nebo DPČ. Bereme si půjčky na spotřební věci, neinvestujeme, nespoříme. Protože o financích nic nevíme. Neumíme vyplnit daňové přiznání (taky na to mám účetní) a děláme chyby, za které pak zbytečně platíme. Zdá se vám to taky postavené na hlavu? Finanční gramotnost je něco, o čem jsem se během osmi let na gymnáziu nenaučila vůbec nic a vím, že nejsem jediná. V souvislosti s tím moc cením projekt Cash Crew, který se formou sice zaměřuje na mladší cílovku, ale přiznám se, že jejich videa na YouTube mi v mnohém udělala jasno.

Duševní zdraví

Spousta peněz se ve školství věnuje na prevenci proti drogám, kterým se studenti zasmějí a o přestávce si jdou na roh zapálit cigaretu. Ale že spousta z nich kouří, protože jsou ve stresu, to už nikoho nezajímá…

Základy marketingu

A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé, ať chceme, nebo ne, marketing je všude kolem nás. Reklamy, uspořádání zboží v regálech, influenceři, hudba, která nám hraje do uší při brouzdání obchodem, to všechno je marketing. Každý den jsme vystaveni desítkám triků, které firmy používají, aby nás přiměly k nákupu (doporučuji knihu Vyluxusované mozky), a minimálně základní povědomí o tom, jak tenhle obor funguje, by přišlo vhod.

No a druhý důvod není o nic méně důležitý. Jak říká Tomáš Sobel, vaše jméno je vaše značka. Můžeme být sebelepší muzikanti, právníci nebo truhláři, ale když se nebudeme umět prodat, nikam se nedostaneme.

Zdravá strava

Proč se (proboha!) v biologii učíme názvy všech kamenů, co kdy kdo našel, a nedostane se nám základního vzdělání v oblasti výživy? Vždyť správná životospráva je klíč ke všemu – ke zdraví, ke štěstí, k úspěchu. České stravovací návyky rozhodně nepatří k nejzdravějším a pokud nikomu neřekneme, že je tu i jiná možnost než ládovat se bílými rohlíky od rána do večera, nic se nezmění. Nehledě na to, kolika mladým slečnám by základní povědomí o tom, jak funguje naše tělo, pomohlo vyhnout se poruchám příjmu potravy… (A o kvalitě jídla ve  školních jídelnách radši ani nemluvím.)

Politologie

Vím, že politika na školách je tenký led a využovat ji objektivně je dost těžké, nicméně, alespoň nějaké základy bych opravdu uvítala.

První pomoc a základy přežití

Kolik lidí ve vašem okolí ovládá první pomoc? Dokázali byste pomoct při autonehodě? Umíte rozdělat oheň? Žít bez elektřiny? I když se to může zdát vtipné, nikdy nevíte, co se může stát, a znalost historie ještě nikomu život nezachránila… 

Abych tady ale jen nelamentovala, vypsala jsem si i pár bodů, za které jsem těm nekonečným osmi rokům na gymnáziu vděčná. Za největší přínos považuji hodiny češtiny, zejména pak literatury, protože nebýt nich, zřejmě nikdy bych si nepřečetla tolik skvělých děl klasických autorů. Nikdy bych neobjevila genialitu Moliéra a fascinující beat generation a nikdy bych u maturity nerozebírala Kvílení.

Další, co vidím jako velký přínos, jsou jazyky. V dnešní době je na pracovním trhu angličtina už takřka samozřejmostí a druhý jazyk velkou výhodou. Je pravda, že kdybych spoléhala jen na hodiny francouzštiny, vymáčknu ze sebe teď tak maximálně bonjour, ale alespoň mě to dokopalo k návštěvě kurzů ve Francouzském institutu, kam chodím dodnes.

Poslední kapitolu tvoří dějiny umění, které jsem si (ne)dobrovolně vybrala jako pátý předmět k maturitě, protože už jsem nevěděla, co jiného zvolit. Za rok jsem se tak nadrtila vše od pravěku po modernu, základy sochařství, malířství i architektury. Bylo to sice fakt peklo, ale jsem za to zpětně ráda. Vědět, kdo to byl Vincent van Gogh, Klimt nebo Renoir, se prostě hodí.

Suma sumárum, nechci tvrdit, že na českém školství je všechno špatně. Nevím ani, co by se mělo udělat jinak, aby se situace zlepšila. Celý systém je podle mého názoru dlouhodobě podfinancovaný a já smekám před všemi, kdo se za podmínek, jaké u nás máme, rozhodli svůj život zasvětit práci učitele.

Stejně tak netvrdím, že díky lepšímu vzdělávacímu systému budeme rázem všichni chytřejší a schopnější. Když je někdo líný a nevzdělává se sám, nepomůže mu ani ta nejlepší univerzita na světě. Škola by nám jen měla ukázat, kolik možností máme, a pak už je na nás samotných, jak se s tím popereme.

Co mě ale trápí, je fakt, jak zkostnatělý celý tenhle systém občas je. Takřka nulová podpora praxe, která z nás vychovává nesamostatné bytosti, kterým při střetu s realitou nějaký papír moc nepomůže. A co víc, prakticky nereaguje na neustále rostoucí automatizaci, která nahrazuje řadu klasických povolání a vytváří nová.

Jak často opakuje jeden můj přednášející, ta nejcennější dovednost, která bude v následujících let potřeba a kterou stroje jen těžko nahradí, je kreativita. Schopnost řešit problémy, nacházet nové, neobjevené cesty. A já nemůžu než souhlasit.

Jen je škoda, že tuhle schopnost v nás právě vzdělávací systém často zabíjí…

Jaký máte pohled na školství vy? Co vás škola (ne)naučila?

Veronika ♥

Exit mobile version
Přejít k navigační liště