Jo, život není fér a všichni nezačínáme na stejný startovní čáře. Někdo se narodí do zlatý klece, jiný s hubenými geny, krásnou tváří, co je (co si budem) vstupenkou takřka kamkoliv, další s talentem, o kterým můžeme leda tak snít. To ale neznamená, že do cíle nemůžeme dojít taky.
Cesta bude možná delší, náročnější. Ale rozhodně nepovede přes výmluvy na nešťastný osud, zlý stát, lidi, málo peněz, konexí, znamení zvěrokruhu a bůhvíco ještě. Těžký věci se stávaj, a i když mě to taky štve, svět není jen samý slunce a duha. Ale zavřít se do mentálního vězení, ve kterým se budeme utápět v přesvědčeních o vlastní smůle a neschopnosti, nás nikam neposune.
Jestli něco fakt chceme, ve většině případů to můžeme dokázat. Ať už startujeme odkudkoliv a potká nás cokoliv. Jen musíme převzít zodpovědnost a konat. Vím, není to tak pohodlný jako pasivní rezignovanost, sebelítost a obviňování minulosti a všech a všeho kolem. Ale věřte mi, jde to. A stojí to za to.
