Místo, abychom se radovali z okamžiku, tak si jej fotíme

Mám vždycky obrovskou radost, když narazím na blogery, kteří doopravdy píšou. Nemyslím tím, že v pár větách vylíčí, co a proč si dnes vzali na sebe, případně, kde oblečení z fotek sehnat, ale jejich řádky dávají smysl. Hrají si se slovy, rozvádí napínavý příběh nebo nás dostanou parádní pointou. Takové blogy pak čtu skoro stejně ráda jako samotné knihy. Jejich texty nejsou jen sdělením či deníčkovým zápisem, ale uměním. A toho si setsakramentsky cením.

Mezi mé oblíbené patří jednoznačně úžasná Asijatka, dokonale upřímná Barbora Šťastná a v neposlední řadě i Michelle s Milošem, na které jsem narazila celkem nedávno díky jejich úspěšné knize Bez jablka.

Dílo, o kterém jsem se Vám již zmiňovala v 17 tipech na letní čtení,  je jakýsi souhrn krátkých tématických článků, které už rok vycházejí na stejnojmenném blogu, a s humorem a krutou upřímností poukazují na rozdíl mezi mužským a ženským vnímáním světa.

Kniha si nehraje na žádnou vysokou literaturu, ale řeší témata tak všední, že jsem se nad tou podobností s mým životem často musela až pousmát. Nejvíc ze všeho mě pak zaujal článek na téma chytrých telefonů a hlavně myšlenka, kterou najdete v nadpisu.