Přiznejme si to. Stále žijeme v době, kdy jsou naše těla středem pozornosti. Mužů, žen, médií, společnosti. Tlak na to, jak vypadáme, je obrovský. A i když už se pěknou řádku let drží na výsluní koncept body positivity, který zdůrazňuje krásu všech těl bez ohledu na jejich odlišnosti, zaručené návody na sebelásku (většině z nás) nefungují. Přestože se totiž snažíme své tělo přijmout a uctívat každou jeho nedokonalost, pořád klademe důraz primárně na jeho vzhled. Co se místo toho, abychom se snažili milovat naše oplácaná stehna a řídké vlasy, zaměřit na jeho funkčnost a to, co nám umožňuje dělat?
Co je špatně na body positivity?
Body positivity, koncept, který se soustředí na pozitivní vnímání vlastního těla bez ohledu na jeho odlišnosti od všeobecně uznávaného ideálu krásy, vychází z myšlenky, že tělo je něco, co bychom měli milovat a přijímat, aniž bychom vnímali nějaké nedostatky. A i když to na papíře zní krásně, má, alespoň z mé zkušenosti, dva zásadní problémy – jak jeho převedení do praxe (kolik z nás fakt dokáže milovat každou část našeho těla?), tak skutečnost, že nás pořád nutí klást přehnaný důraz jen a pouze na to, jak vypadáme.
Není lepší body neutrality?
Na rozdíl od body positivity, který se soustředí na pozitivní vnímání vlastního vzhledu, staví koncept body neutrality na myšlence, že místo toho, abychom se snažili milovat každou část našeho těla, bychom se na něj měli snažit nahlížet neutrálně a zaměřit se na jeho funkčnost a to, co nám umožňuje dělat. V praxi to znamená, že body neutrality netvrdí, že každé tělo odpovídá aktuálnímu ideálu krásy, ale že je to úplně jedno. Že je mnohem důležitější, kolik věcí, co nám dělají radost, díky našemu tělu můžeme dělat.
Koncept body positivity v nás totiž i přes všechna svá pozitiva pořád udržuje premisu, že vzhled je to primární, čemu bychom měli věnovat pozornost. Body neutrality nám místo toho umožňuje osvobodit se od této myšlenky a zaměřit pozornost na mnohem důležitější věci. Netvrdí, že všechna těla jsou krásná a dokonalá. Že je možné bezmezně milovat svůj obraz v zrcadle.
Ale že to, jak vypadáme (nebo jak moc milujeme svý palce na nohou) není vůbec, ale vůbec podstatné.
Co se teda už konečně oprostit od toho, jak naše tělo vypadá, a zaměřit se na všechny ty skvělý věci, který díky němu můžeme dělat? Pro mě je to rozhodně proveditelnější cesta, než si každý večer bez výsledku opakovat, jak nádherná jsem…
