Jeden příběh o tom, že nic není nemožné

Ani nevíte, jakou mám radost, že se s Vámi konečně můžu podělit o jedno tajemství, které jsem s velkými obtížemi tutlala celé dva měsíce! Moc bych si přála, aby pro Vás byl můj příběh inspirací. Abyste věřili, že nic není nemožné, když si jdete za svým. Že pokud věnujete danému úkolu všechno úsilí, výsledky se nakonec dostaví. A že když navíc věříte i na sílu zákonu přitažlivosti, máte téměř vyhráno. Já jsem toho totiž jasným důkazem.

Vezmeme to hezky od začátku. Píše se první prosincový den a já mám už teď velký strach ze zkoušek dospělosti, které mě na jaře čekají. Tenhle zbytečný strašák jménem maturita se mi usadil hluboko v hlavě a neopustí mě zřejmě až do jara. Bohužel. Nemám tušení, jak se v kombinaci se všemi dalšími aktivitami a projekty zvládnu naučit na všech pět předmětů, které mi z jednoho květnového týdnu udělají hotové peklo. Mám sice v plánu certifikát z francouzštiny, který by mi mohl jednu zkoušku ušetřit, ale i tak vůbec netuším, jestli jej zvládnu. Vyhlídky na začátek roku nejsou zrovna růžové.

Celou tuhle situaci vášnivě probíráme před vstupem do divadla, kam se právě chystáme, a najednou mě jako blesk z čistého nebe zasáhne otázka jedné z profesorek, které nás pobaveně poslouchají;

Pobaveně jí odpovím něco v tom smyslu, že na to nemám dostatek znalostí ani sebevědomí a život plyne dál. Večer mi však její slova stále rezonují v hlavě. Celé roky slýchám, že zkouška CAE je už fakt něco a o jejím složení jsem neuvažovala ani v těch nejbláznivějších snech. Rozhodnu se tedy, že se alespoň na chviličku podívám, o co vlastně jde. Z té chvilky se nakonec vyklube hodina, během které se zapíšu na pražský termín a v okamžiku zchudnu o čtyři a půl tisíce. Sama tomu pořád nemůžu uvěřit. Zkouška, o které nevím prakticky vůbec nic, mě čeká už za měsíc. Bravo, Veroniko.

Následující den sháním jednu informaci za druhou, koukám na ukázková videa na YouTube a začínám propadat mírné panice. Tohle nemůžu nikdy zvládnout. Na přípravné kurzy není už čas ani peníze a jediné, co mi dává naději, je zákon přitažlivosti. Jinak to nevidím.

Po týdnu, který jsem strávila zavalená v hromadě papírů vytištěných z internetu, si za další nemalé peníze pořizuji Advanced Trainer a když si vypracovávám cvičné testy, moje sebevědomí začíná pomalu klesat. Víkendy trávím v kavárnách a mým věrným společníkem se stává právě tahle nekonečná bichle. Neřeším, že je Štědrý den nebo Silvestr, není čas ztrácet čas. 

Čas plyne neobvykle rychle a jediné, co mě drží nad vodou, je vědomí toho, že když to nezvládnu (a šance je opravdu veliká), nikdo se to nedozví. Celá tahle akce je totiž takové moje malé tajemství. Neřekla jsem o ní vůbec nikomu, bála jsem se všech těch očekávání, která by měli. Vydala jsem se na tuhle cestu úplně sama a ať už bude výsledek jakýkoliv, bude jen a jen můj.

V osudný den spím jen něco kolem pěti hodin a rozklepanou rukou vypínám všech těch dvacet budíků, které sem si nastavila, abych náhodou nezaspala. V Praze mrzne jako když praští a já se sotva dopotácím na místo, kde mě čeká poslední krok k vytouženému cíli. Zkouška začíná.

Několik hodin sedím v chladné školní lavici a snažím se ze sebe vydat maximum. Po čtyřech hodinách mám pocit, že jsem se proměnila ve vyždímaný hadr a rezignovaně odevzdávám poslední papír. Vůbec nedokážu říct, jak na tom jsem. Tři ze čtyř částí mám za sebou. Angličtinu už nechci ani vidět a jedu pro kafe.

Ústní část mě čeká až za tři hodiny, proto se pomalým krokem doloudám na metro a svezu se až do mého milovaného Ema Espresso Baru. A věřte nebo ne, zpoza stolu se tam na mě usmívá jedna z mých nejlepších kamarádek! Je sice zatraceně těžké vysvětlit, proč vypadám, jako by mě právě přejel kamion, ale po několika výmluvách přichází na řadu úplně jiná témata a já se konečně trochu uvolním.

Ulice Prahy už opět zahalila tma a já se vydávám zpátky na místo zkoušky. V takzvané waiting room nás už čeká jen hrstka a já se snažím spřátelit s mým parťákem, kterého mi k této části přidělili. Na internetu psali, že bychom si měli dát malý warm up, abychom se rozmluvili. Je pravda, že mluvíme sice pořád, ale angličtina jaksi chybí. Tohle moc nevyšlo. 

Pak už si jen vzpomínám, jak pod přísným dozorem zkoušejících diskutuji o tom, zda je pokrok dobrý, či nikoliv, jak se snažím vcítit do role vítězky soutěže v pečení dortů, která se na mě culí z fotografie, a jak mám v hlavě naprostý chaos. Patnáct minut uteče mrknutím oka a já si můžu konečně vydechnout. Je to za mnou.

Domů jdu ale opravdu šťastná. Výsledky se dozvím nejdříve za čtyři týdny, ale jsem na sebe zatraceně hrdá. Dotáhla jsem to do konce. A ten pocit je k nezaplacení.

Píše se třetího února a mě velmi brzy ráno probouzí ošklivý sen. Zkoušku jsem nezvládla, peníze zmizely lusknutím prstu a mě se do očí valí slzy. Nervózně vyskočím z postele, zapínám počítač a s napětím kontroluji stránku s výsledky. Pořád nic.

Jedu tedy na poštu odeslat výhry z lednové soutěže, ve frontě kontroluji mail a najednou to přijde. Cambridge English mě informuje o tom, že se již mohu podívat na hodnocení mého měsíčního úsilí. Po těle se mi rozlije horko a zrychlí se mi tep. Jsem plná očekávání a mám strach. Psychicky se připravuji na zklamání, ale nepřestávám doufat. Od závěrečného verdiktu mě dělí jediné kliknutí.

Jedu proto do nejbližší kavárny, objednávám kávu a otevírám počítač. Ruce se mi klepou a pomalu si ani neuvědomuji, že jsem v Dos Mundos konečně vychytala dobu pražení. Usrkávám první doušek toho kouzelného elixíru síly, čichám pronikavou vůní čerstvě pražené kávy a načítám stránku s výsledky… Je to tam! Zalije mě ohromná vlna štěstí a jsem neuvěřitelně ráda, že jsem to dokázala. Došla jsem až do cíle. 

A proč vám tohle všechno píšu? Život nám přináší mnoho výzev. A je jedno, jestli jde o všemožné certifikáty, soutěže nebo závody. Důležité je vystoupit ze své komfortní zóny, překonat své hranice a věřit. Každičkým dnem můžeme být lepší verzí sebe sama. Vzdělávejte se. Jestli taky toužíte po certifikátu, vyzkoušejte kurzy angličtiny online. Pokud vás láká cokoliv dalšího, pusťte se do toho. Jděte si za svými sny. Přijímejte výzvy a věřte. Věřte, že dokážete úplně vše, co si usmyslíte. Stačí jen chtít.

Mějte se nádherně,

Veronika ♥