Jaké je tajemství úspěšných lidí? Potřebujeme ke šťastnému životu vysokou školu? Co je v naší společnosti špatně? Tyhle otázky mi vrtají hlavou už pěkně dlouho. Dnes jsem se vám rozhodla sepsat svoje myšlenky a názor na celý tenhle prapodivný systém, který řídí naše životy. Možná se mnou nebudete souhlasit, možná vás inspiruji ke změně. Obojí se počítá. Hlavně je potřeba něco udělat, jinak se zase nikam nedostaneme.
Bez titulu nejsme nic
Kdysi dávno někdo jistě velmi důležitý prohlásil, že ke šťastnému životu prostě musíme mít vystudovanou vysokou školu. Naše jména jako by bez těch prapodivných zkratek ztrácela na hodnotě. Čím více titulů, tím lépe. A je úplně jedno, jestli si dokážeme poradit s problémy, pracovat samostatně nebo najít kreativní řešení. Když nemáme titul, nejsme ve dnešní společnosti nic.
Celý tenhle systém, který jsme si sami vytvořili a který řídí naše životy, je postavený jen na počtu barevných diplomů, které máme doma uložené na nejposvátnějším místě, abychom je mohli vždy a všem ukázat.
Došlo to dokonce tak daleko, že už nestudujeme pro to, abychom se něco dozvěděli, ale abychom získali titul. Jsme jimi doslova posedlí. Po úspěšných zkouškách si měníme jména na zvoncích, aby bylo jasně vidět, že Novák odvedle není tak dobrý jako Mgr. Novotný o patro výš.
Aby bylo jasno, nechci tady hanit vysokoškolské vzdělání, to v žádném případě. Právníci, doktoři i vědci by bez pomaturitního studia těžko odváděli tak skvělou práci, ale to přeci ještě neznamená, že musíme mít vysokou všichni. Jsem toho názoru, že každičký člověk má na našem světě nějaký úkol. Jestli je vaší vášní vyřezávat nádherné dřevěné lodičky, tak prosím. Nejen že budete dělat práci, kterou milujete, ale zároveň vykouzlíte úsměv na tváři nejednomu vášnivému sběrateli nebo bývalému námořníku.
Celý tenhle vzdělávací systém totiž jen připravuje svět o šikovné truhláře, pekaře, zahradníky, baristy, výtvarníky, spisovatele i instalatéry. Vytváří masy nešťastných lidí, co denně chodí do práce, která je nebaví, a zabíjí talent i touhy spousty z nás.
Úspěch i bez diplomu
Krásným příkladem, kdy škola nehrála hlavní roli a musela ustoupit nápadu, jsou příběhy lidí jako Bill Gates, Mark Zuckerberg či Ralph Lauren, kteří se nevzdali a své sny dotáhli do konce. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na legendárního Steva Jobse, který celý svůj život opakoval, že předčasné ukončení studia bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co kdy učinil.
„Někteří lidé chtějí, aby se to stalo. Další si přejí, aby se to stalo. Ti ostatní zařídí, aby se to stalo.“ – Michael Jordan
A co Češi?
Další inspirativní příklad najdeme i u nás, kdy zakladatelé vzdělávací agentury Tutor „zdrhli“ z vysoké školy, aby mohli rozjet firmu, která bude středoškoláky na akademické studium připravovat. Celé je to dost absurdní situace; nabízejí ostatním vzdělání, ale sami ho nedokončili.
„Zjistil jsem, že praxe je zajímavější a dá mi toho více.“
– Radek Stavinoha, nynější šéf Tutoru
A krásnou ukázkou je i Oliver Dlouhý, zakladatel jednoho z nejlepších světových startupů, vyhledávače letenek Skypicker (o kterém jsem psala v článku Jak na levné cestování?). Tenhle letenkový mág studoval postupně čtyři vysoké školy, ale ani jednu nakonec nedokončil.
Máš vysokou školu? A co umíš?
Vraťme se teď ale zpět k tomu našemu systému. Největší důraz je na českých školách kladen na teorii. Hodiny a hodiny strávíme biflováním se obrovského množství informací, abychom je pak odvykládali jako básničku a navždy zapomněli. Důležitější, než látku pochopit, je se jí naučit. Pokud možno přesně tak, jak jí chápe učitel. Výsledkem je, že i když projdeme gymnáziem s vyznamenáním a na vysoké se nám daří stejně skvěle, neumíme takřka nic.
Po ukončení studia přijde ten očekávaný moment, kdy si začneme hledat opravdovou práci. První životopis, první pohovor. A v ten okamžik neunikneme i té na první pohled naprosto zřejmé otázce; Co umíte?
Jsem si jistá, že člověk, který celý život strávil učením se teorie, nenajde snadno odpověď. Jeho jméno, vyšperkované všemožnými tituly, možná zabere stránku životopisu po celé své šířce, ale zbytek papíru bude smutně prázdný.
Nic není zadarmo
Jak tedy dosáhnout toho, abychom to někam dotáhli? Myslím, že odpověď znáte. Jak říká staré přísloví našich babiček, bez práce nejsou koláče. Musíme překonávat překážky, vystoupit ze své komfortní zóny a neustále na sobě pracovat. Rozvíjet naši duši a ustavičně se vzdělávat.
O tom, že nejlepší učitel je sám život, nemůže být pochyb. Proto všem z vlastní zkušenosti doporučuji dočasné brigády, kurzy nebo další mimoškolní činnosti. Sama jsem měla při gymnáziu zaměstnání, které mi dalo stokrát víc zkušeností, než samotná škola. Paradoxně jsem se jej ale musela vzdát, neboť muselo ustoupit právě povinné školní docházce.
„Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.“ – Albert Einstein
Vzdělávejte se, pořád!
Žijeme v době, kdy máme okamžitý přístup takřka k celému vědění světa. A je tedy jen na nás, zda využijeme svůj volný čas efektivně a rozšíříme si obzory, nebo se omezíme jen na učebnicové říkanky, které si vyslechneme ve školních lavicích.
Na internetu najdete nespočet online kurzů, videí, přednášek i článků na všemožná témata a byla by ohromná škoda toho nevyužít! Za sebe mám skvělé zkušenosti s portály jako VímVíc, KnowHowKlub, Naučmese nebo Seduo.
Další parádní zdroj je YouTube, kde sleduji inspirativní vlogy, hltám každičké slovo TED a TEDx speakerů a nejednou mě zachránil i při nesnázích se studiem. Jsem si jistá, že si zde opravdu každý najde to své.
A samozřejmě nemohu zapomenout ani na moje milované knihy a kouzelné knihovny, které nabízejí jak potěšení pro duši, tak nespočet cenných informací.
Jaká je tedy cesta k úspěchu?
Příběhy všech úspěšných lidí mají většinou jedno společné; nikdo jim nevěřil. Takový Walt Disney byl vyhozen z Kansas City Star, protože jeho vedoucí měl pocit, že postrádá fantazii a nemá žádné dobré nápady. Kdyby tehdy dal na názor ostatních, nikdy by nevznikl slavný Mickey ani stovky dalších hrdinů dětských snů.
Podobný osud potkal i mého oblíbeného Paula Coelha, který si splnil sen, i když ho okolí neustále odrazovalo. Nenechal se zlomit, šel si za svým a nyní patří mezi nejčtenější a nejbohatší spisovatele na světě.
„Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“ – Paulo Coelho, Alchymista
Milujte svou práci
Můžete se třeba stavět na hlavu, pracovat od rána do noci, ale nejdůležitější ingrediencí úspěchu je vášeň. Teprve tehdy, kdy dáváte do práce kus sebe a vidíte ve svém počínání smysl, se může dostavit i úspěch. Práci, která vás nebude bavit, nikdy nebudete dělat na sto procent, tudíž je dost pravděpodobné, že se ani nikam neposunete. Prostá láska je totiž to, co dokáže náš život povznést do nebeských výšin.
A co teď s tím?
Na závěr bych chtěla říct, že vše je jen v našich rukách. Vzdělání je důležité, ale nikdo netvrdí, že jej musíme nabýt ve škole. Zaměřte se na to, co vám dělá radost, co vás naplňuje, a v daném směru na sobě pracujte každičkým dnem. Nebude to lehká cesta, ale alespoň bude náš život dávat smysl.
Co si o tom myslíte Vy?
Vše, co jsem vám tu sepsala, je čistě můj názor. Přečetla jsem na tohle téma spousty inspirativních knih, zhlédla různé přednášky a tyhle řádky jsou jakési poselství, které vám chci dát. Můžete se mnou nesouhlasit a pokud tomu tak je, doslova Vás vyzývám, abyste mi svůj názor sdělili v komentářích.
Jestli studujete vysokou či střední školu, nebo jen pátráte v paměti a vzpomínáte na svá školní léta, podělte se o své pocity a zkušenosti s ostatními. Našli jste práci v oboru, co jste studovali? Jaká příležitost Vám změnila život? Jste v práci šťastní?
Budu se moc těšit na vaše komentáře,
Veronika
