Vy čtete? Jako opravdové knihy? Takové ty papírové?
…tyhle otázky na mě s údivem v očích nedávno vypálila jedna farmářka na trzích na Jiřáku. Její překvapení mě celkem zaskočilo. To už je čtení knih vážně tak zastaralé jako kdybych se po Praze projížděla na koni?
Právě tenhle zážitek mě inspiroval k dnešnímu článku. Já čtení miluji. Mám moc ráda vůni starých knih z knihoven, tak i těch nových. Ráda obracím jednu stránku za druhou a hledám význam slov, která si předchozí čtenář podtrhal. Někdy objevím i tajné vzkazy či nesmyslné poznámky. Čtení je pro mě meditace, únik do jiného světa i nádherná cesta ke vzdělání. Čtení je nedílnou součástí mého života.
Co si tak vzpomínám, mezi mé první knižní hrdiny patřil jednoznačně doktor Lupa, kterému jsem pomáhala odhalovat zákeřné lupiče. Následně jsem přešla na dívčí romány plné koňských farem a holčičích válek. Když vám to tu narovinu přiznávám, začínám se trochu červenat, to né že ne…
Pak jsem na nějakou dobu číst přestala. Sice jsem se stále vymlouvala, že nemám čas, ale pravda byla trochu jinde. Čas na čtení máme všichni, jen musíme chtít. A právě tady byl zakopaný pes. Nechtělo se mi, měla jsem předsudky a všechny knihy jsem házela do jednoho pytle.
Čtení není nic pro mě
Nejednou jsem už slyšela staré známé: Čtení není nic pro mě. Jak tohle můžete vědět? To také nebudete jíst, když vám jedno jídlo nesedne? Knihy jsou tu pro všechny. Jsem si jistá, že každičký z vás si najde to své. Možná to nebude hned první svazek po kterém sáhnete, ale až se tak stane, knižní svět vás naplno pohltí. Možná to zajde i tak daleko jako u holek ze Světa literatury, co já vím.
Co se mě týče, už to bude skoro rok, co jsem si dala předsevzetí víc číst. Večerní zírání do telefonu jsem vyměnila za knížku a dnes už bez čtení pomalu ani neusnu. Knížku tahám všude s sebou a vůbec mi nevadí, když se se mnou zasekne tramvaj, ujede mi metro, nebo musím čekám ve frontě. Čtení dělá z těhle okamžiků, která bych jinak strávila nervózním podupáváním a koukáním na hodinky, další krásný střípky dne.
Zabiják jménem povinná četba
V souvislosti se čtením musím zmínit i tolik neoblíbenou povinnou četbu, která na školách zabíjí lásku ke čtení ve velkém. Už to samotné slovo povinná mi nahání hrůzu a vzbuzuje ve mně odpor. Nerada dělám věci, co mi nařizují ostatní. Nechci číst, protože mi to někdo přikázal. Chci číst pro radost.
Podobně negativní pocity v mnohých vyvolávají i knihovny, což je velká škoda. Já mám tahle místa moc ráda. Obzvlášť systém Městské knihovny v Praze považuji za dokonalý. Za směšný poplatek mám přístup ke všemu vědění světa, okouzlujícím románům i učebnicím, které potřebuji do školy. Knihy si můžu vypůjčit na jakékoliv pobočce chci a vrátit je můžu klidně jinam. Když mám chuť, zajdu na nějakou zajímavou přednášku, do kina nebo na autorské čtení. V klidném prostředí se naučím na zkoušku, napíšu vám článek nebo vyřídím maily. Knihovny jsou pro mě kanceláří i zábavou zároveň. Díky za ně!
Mají knihy budoucnost?
O tom, jestli knihy vymizí, či ne, bylo řečeno už mnoho. To samé platí pro časopisy, noviny i deníky a odpověď je stále ve hvězdách. Je mi jasné, že všemožné čtečky a ebooky jsou mnohem praktičtější než těžké svazky, ale ten pocit, když otevírám klasickou tištěnou knihu, mi nic nenahradí. A to očekávání, když listuji novým vydáním ELLE nebo Forbesu, mi za ty peníze opravdu stojí…
A pokud to máte stějně a potřebovali byste trochu té knižní inspirace, můžete se podívat na žebříček 100 nejlepších knih k přečtení, kde najdete kromě recenzí i spoustu tipů na to, jak si knihu vybrat.
Mějte se nádherně,
Veronika
Knihy jsou fajn. Sama jsem se do nich zamilovala až na konci střední školy. Po základce jsem s nimi měla díky povinné četbě problém. Ono číst v 13 letech Babičku či Psohlavce je dost náročné. Prcek si z toho nic nevezme a akorát se mu čtení zoškliví.
Povinnou četbu bych snad i nechala, ale dala bych volný výběr. Jedna kniha měsíčně nikoho nezabije. 🙂
Momentálně čtu v elektronické podobě z telefonu (kniha Elantris – doporučuji). Je to levnější a lehčí varianta. A úspornější na prostor v knihovně. Ale papír je papír. ♥
Veľa čítam, každý deň aspoň pár strán, občas strávim deň s knihou v posteli. Mojou naj knihou je Carol, ale milujem aj slovenské autorku Tamaru Tainovú.
Daniela
Jo. Souhlasím. Ve všem. Udivuje mě, že se někdo takhle deb..lně zeptá -_-. Papírové knížky jsou stejně nejlepší! Nebolí oči, a ta vůně.. Děda byl na přednášce, kde se dozvěděl, že děti dnešní generace, co přijdou do školy, neumí obracet stránky. Jen přejedou prstem, jako na displayi. Přijde mi to strašně smutný :(.
A povinnou četbu bych taky zakázala -_- máme to stejně!
gingerjannie.blogspot.cz
Já mám knihy opravdu moc ráda, už od dětství mě k tomu vedli rodiče. Dodnes mám své staré knihy o štěňátkách schované. Potom jsem četla různé detektivky, podobné, jako ty (a četla jsem i onoho dr. Lupu – jen jsem vždy ztratila ty lupy :D). Potom jsem přesedlala na fantasy a sci-fi a to mám nejraději dodnes. Ale ráda si přečtu i jiné knihy.
Úplně nejraději mám knihy profesora Tolkiena. Pán prstenů a Hobit jsou pro mě takovou terapií. První díl Pána prstenů čtu vždy, když jsem nemocná – táta se mi už nějaký čas směje, že jsem nemocná jen z té knihy, protože jak do ní vždy kašlu apod., tak je prý plná konzervovaných bacilů.
A jako vystudovanému knihovníkovi se mi moc líbí, jak hezky mluvíš o knihovně. Také to prostředí miluji. Naše plzeňská SVK je pro mě úžasné kouzelné místečko. Je hrozně krásně opravená, stylová a účelová. Prostě radost navštívit.
Nejdřív jsem si říkala: jo, pravda, něco na tom bude, ale.. Přijde mi, že se ze čtení už taky stává trend, což mě, jako naprostého a hrdého knihomola, mrzí a štve. Každý říká, že nikdo nečte, nekupuje knihy, ale to není pravda. Však se stačí podívat do knihkupectví, na množství knižních blogerů a youtuberů, na instagram, facebookové skupiny.. Už se to začíná trochu přehánět. Lidi čtou. Čtou hodně. A ne že ne.
A podle mě je jedno, jestli papírové nebo elektronické knihy. Každému vyhovuje něco.
Knihy miluji! Za lásku, kterou k nim chovám, tak trochu vděčím našim. Od malička mě ke čtení vedli, doma jsem viděla ty knihami narvané poličky, naše, jak si rádi sedali ke knize… Prostě pro mě bylo přirozené číst. Knihy pro mě znamenají relax, únik od reálného světa, vědění… Nedokážu si bez nich představit život. Sice jsou dny, kdy na knihu nesáhnu, ale pak jsou dny, kdy dokážu 600 stránkovou knihu přečíst za 2 dny. Občas někdo nechápe, že čtu i fantasy, ale pravda je, že se mi ten smyšlený svět plný magie líbí, u toho si fakt odpočinu a dám prostor své fantazii. Ale s radosti si přečtu snad všechno, stejně jako v hudbě, tak i v knihách jsem témeř žánrově nevyhraněná. Takže vedle fantasy mě člověk potká s Janě Austenovou, něčím naučným a vlastně s čímkoliv, co má duši a dokáže nějak zaujmout.
Máš pravdu, je to o lidech a o tom, zda jsou ochotni dát knize šanci, protože existuje tolik žánrů, že si musí vybrat každý. Ale musí chtít. Problém je, že lidé jsou dnes líní číst. Na netu vše najdou podle klíčových slov a stejným způsobem přistupují i k četbě. Kdyz si najdou na netu článek, očima ho jen přelítnou a věnují pozornost jen pasážím, kde se vyskytují jimi hledaná klíčová slova. Celý smysl sdělení je nezajímá. A tak funguji i on-line magazíny. Mají vypsána klíčová slova a články mi kolikrát přijdou zkrácené na tak malé článečky, že je to skutečně upravené jen pro ty lenochy, co nepřečtou ani jednu A4 stránku.
A k těm čtečkám? Já je nemam ráda. Ano, je fajn mít 10.000 stránek ve 200g přístroji, ale nemá to to kouzlo, kdyz držíte tu papírovou knihu v roce a čicháte k jejím stránkám (čichat stranky, to je můj rituál před otevřením každé knihy :D). A tam názorům, že knihy nemají budoucnost a vymizí, nevěřím. Vždyť existuji digitální foťáky a přesto hodně
lidí fotí na staré foťáky s filmy. Tyto staré foťáky si našly své obdivovatele a nevymizely. A tak to podle mě bude s papírovými knihami; vždy si najdou své čtenáře.
http://www.writtenbynath.cz
Jako kdybych tento článek psala sama. Miluji čtení už do první třídy – od první knížky, kterou jsem dostala do ruky. Moje maminka byla knihovnice a knížky mě obklopovali celý život a dodnes miluji návštěvu knihoven a knihkupectví. Je škoda, že dnešní mladí lidi už tolik nečtou. Čtečku bych si nikdy nekoupila a nekoupím. Na doma mám ty silnější svazky a na cesty si beru knížky útlé. 😉 Jednou bych chtěla psát také takové články nebo i knihy.
Čtení je můj život a cesta k poznání, ale i k relaxaci.
Knihy mám strašně moc ráda. Vzhledem k tomu, že jich mám opravdu hodně, jsem začala koncem základní školy uvažovat na čtečkou, kterou jsem následně i dostala. Popravdě si tam ale většinou stáhnu knihy, které mám do školy nebo se kterými si nejsem tak úplně jistá. Pokud na nějakou knihu čekám delší dobu a těším se, až vyjde, musím ji prostě mít v tištěné podobě. Tomu se prostě ani omylem nic nemůže vyrovnat! ♥
Já knihy miluju! Nesnáším e knihy a čtečky, prostě to není ono! Moc pěkný článek.
Nejprve mi dovol říct, že jsi velmi hezká a sympatická slečna! 😀
A teď ke článku:
Knižky jsou naprosto úžasná věc a já nevím, jestli bych bez nich vydržela. No dobře, asi vydržela, ale měla bych fakt abasťák. Stejně jako ty sebou vždycky tahám knížku a těším se na každou chvilku, kdy ji mohu otevřít.
Čtečku jsem používala jen na povinnou četbu a na knížky, který jsem četla jen proto, protože jsem chtěla vědět, co z toho ty lidi mají.
Knížky jsou navždycky. Nesou sebou příběhy z jiných světů. :3
Jako student literatury jsem si čtečku pořídit doslova musela. I když mi ze začátku dělalo velké problémy z toho číst a prostě to není jako kniha, tak to má i hodně nesporných výhod. Nejenže se do toho "vejde" spousta titulů, což je super nejen když člověk cestuje, ale taky se dá nakupovat např. z Amazonu spousta knih, které třeba u nás nejsou k dostání anebo by byly v papírové podobě nesrovnatelně dražší i s přihlédnutím na poštovné ze zahraničí (a ještě by to dlouho trvalo než by ze zahraničí došly). Takhle člověk rychle zaplatí kreditkou a do minutky mu to přijde do čtečky 🙂
Já mám takovou radost, když čtu vaše komentáře a zprávy!:)
Já na papírové knihy nedám dopustit, dokonce i teď na kolej jsem si jich dotáhla minimálně 10. 😀 Čtečky jsou fajn na takové to čtení na cestách, ale já stejně raději sáhnu po té obyč knížce. Pro elektronickou podobu jsem jen pokud je to nějaká bichle, kterou bych prostě neutáhla v tašce. Doma ji ale nakonec stejně dočítám normálně v knize. A s časopisy to mám stejně. Mám celou jednu poličku Cosmopolitanu a opravdu mi přijde, že do poličky to mám blíže, než to vyhledávat někde v počítači, kam by se mi elektronická verze časopisu uložila. 🙂
Povinná četba je sice hrozná, už jen kvůli slovu "povinná", které odradí polovinu lidí a ani mně to čtení zrovna moc neulehčilo, ale nakonec jsem to přelouskala a teď už je zase čas číst něco co je pro mě spíše zábava než studium. 🙂
Skvělý článek, doufám, že knihy a časopisy nám tady vydrží ještě dlouho! 😉
http://www.enthusias-ter.blogspot.cz
Já to mám s knížkama těžké. Když mi bylo asi 10,tak jsem přečetla klidně 9 knížek za měsíc, ale pak se to ani nevím jak zvrtlo a minimálně rok jsem nic nepřečetla, pak jsem začala zase chodit do knihovny, ale nic mě tam nezaujalo a zase až teď jsem se ke čtení postupně vrátila. A názor na čtečky? Někomu to možná vyhovuje, ale mě se to špatně čte a knížka je prostě knížka! lifebookbymegg.blogspot.cz