Právě sedím zachumlaná v huňatém pleteném svetru, v ruce svírám šálek kávy a za okny fučí studený podzimní vítr. Je tu listopad, předposlední měsíc tohoto roku. Přišel zase nějak rychle. Bez varování pohřbil poslední známky babího léta a přinesl s sebou vánoční dekorace, které zaplavily regály obchodů. Přivítal nás opět tou svojí typickou sychravou tváří, kapkami deště, které ničí ranní…
Číst dál
Poslední měsíc prázdnin je fuč. Mám před sebou první den na vysoké a pomalu si začínám vytvářet jakýsi systém, jak to všechno zase zvládnout. Už odzvonilo těm pomalým ránům v kavárnách a propracovaným nocím. Teď je na čase se opět přizpůsobit. Přestat být pánem vlastního času a vytvořit si rutinu, kterou budu pěkných pár měsíců hezky následovat. Když se nad…
Číst dál
Zdá se Vám to taky tak neuvěřitelné? Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem Vám sepisovala červencové Photo Diary, a už máme za sebou další měsíc. Léto. Prázdniny. Ale ani tentokrát není důvod ke smutku. Život jde dál a nezáleží na tom, kolik stupňů zrovna ukazuje teploměr. Radovat se z maličkostí a vychutnávat si každičký den můžeme přeci…
Číst dál
Už to budou skoro dva měsíce, co jsem začala znovu naplno žít. Přestala jsem se stresovat z každého rána a začala si užívat dlouhé snídaně v kavárnách ve společnosti svých nejbližších. Už se nebojím otevřít diář, ale s radostí si odškrtávám každou položku, která mou tvorbu posouvá zase o kousíček dál. Už konečně nemusím trávit několik hodin denně zbytečným koukáním…
Číst dál
Právě sedím v jedné roztomilé vinohradské kavárně, usrkávám filtrovanou kávu a venku se na mě usmívá slabé letní sluníčko. Probírám se všemi fotkami, které jsem za poslední měsíc zase posbírala, a vzpomínám na všechny ty chvíle plné radosti, kávový výlet do Brna, přenádhernou Kodaň i jedinečný Brusel. Zároveň však nedokážu uvěřit tomu, jak rychle ten čas letí. Mám pocit, jako…
Číst dál
Právě sedím na sluncem ozářené zahrádce mé oblíbené kavárny, usrkávám první ranní kávu a vzpomínám. Vzpomínám na všechny ty květnové dny, které byly plné stresu, štěstí, nervozity i nečekaných radostí. Vzpomínám na ty hodiny strávené v pražských kavárnách, na všechny ty těžké učebnice, sešity a bůhvíco ještě a vzpomínám i na Vás všechny, co jste mě po celou dobu podporovali,…
Číst dál
Ani nevíte, jak zvláštní pro mě poslední dny jsou. Už je to více než týden, co jsem si za potlesku celé školy symbolicky zazvonila na zvon a definitivně tím ukončila těch dlouhých osm let. Pořád nějak nemůžu uvěřit tomu, že je to všechno opravdu za mnou. Že už mi zbývá jen zvládnout to poslední velké finále a čeká mě úplně nový…
Číst dál
Píše se jedno nádherné jarní ráno, já právě sedím v roztomilé vinohradské kavárničce Mezi srnky a sepisuji Vám tyhle řádky. Už je to zase skoro měsíc, co jsem vydala poslední Photo Diary, a i když tomu pořád nemůžu uvěřit, ta hromada fotek, kterou jsem včera večer třídila a upravovala, mluví za vše. Díky závěru mého osmiletého úsilí na gymnáziu je…
Číst dál
Sluníčko, farmářské trhy, Barista Roku, tulipány, blogerské akce, kočičí kavárna, jaro, fitko, procházky, focení, učení a nespočet pražských kaváren. Tak nějak bych popsala uplynulý měsíc, který zase zmizel lusknutím prstu. Některé dny byly jako ze žurnálu, jiné je lepší zapomenout. Tak či onak, byl to zase nabitý měsíc a nebýt všech těch fotek, které jsem pro Vás teď pěkně dlouho…
Číst dál
Konečně. Konečně na mě z diáře nekřičí všechny ty neodkladné úkoly, schůzky a povinnosti. Dnes se tam na mě usmívá jen jediný úkol. Napsat článek. A ani nevíte, jak jsem se na dnešní odpoledne po celý tenhle šílený týden plný stresu, strachu a nervozity těšila. Konečně zase sedím v mém oblíbeném Café Lounge, usrkávám slaďoučkou kávu a přemýšlím, o jaké…
Číst dál