Site icon VERONIKA

Na konci každé cesty začíná další

Tak už je to skutečně za mnou. Včerejším dnem jsem oficiálně zakončila jednu velkou etapu mého života. Došla jsem až do úplného konce té osmileté cesty, kterou provázel nespočet překážek, radostí, stresu i slz. Je konec všem těm absencím, které jsem vymněnila za studium či práci v kavárnách, a všem těm nesmyslným omluvenkám, které jsem si už několik let psala stejně sama. Konečně jsem došla do velkého finále a zakončila ho opravdu s grácií. A i když by mě to nikdy asi ani ve snu nenapadlo, z poslední zkoušky jsem byla nakonec vážně naměkko…
Než Vám ale všechno prozradím, vezmeme to hezky od začátku. To, že s Vámi budu chtít mou cestu sdílet, jsem věděla už od podzimu a průběžně jsem si proto sepisovala všechny kroky, nečekaná překvapení a zvraty, které mě během maturitního roku potkaly. Doufám, že pokud Vás zkouška dospělosti teprve čeká, budou pro Vás mé tipy užitečné, a jestli ji už máte dávno za sebou, můžete si teď třeba nostalgicky zavzpomínat. Tak či onak, pořádně se teď připoutejte, maturitní kolotoč se právě roztáčí;

Podzim

Píše se prvního září a já s hrůzou začínám zjišťovat, že už začíná jít do tuhého. O zkoušce dospělosti se v budově gymnázia mluví snad častěji než o počasí a já si v hlavě začínám vytvářet nový projekt. Projekt maturita. 
Pomalu si začínám zpracovávat rozbory mých oblíbených knih, znovu se zastydím nad řádky Malého prince, obdivuji minimalismus Hemingwaye, potutelně se usmívám nad díly českého génia Cimrmana a upřímně se zamilovávám do rozkošné povahy samotného Gatsbyho. Při čtení o nádherném přátelství George a Lennieho mi ukápne slza a divadelní inscenaci tragického příběhu Hamleta mám v plánu vidět do maturity rovnou dvakrát.
Největší výzvu pro mě však představují dějiny výtvraného umění, o kterých nemám tou dobou bohužel ani páru. Zapisuji se proto na přípravné kurzy od Tutoru a až do května dostávám každou druhou sobotu pořádnou nálož jmen, obrazů a staveb, které se po zbytek víkendu snažím nějak zpracovat. Poslední hodinu vyměňujeme za tříhodinovou procházku historickou Prahou a já děkuji Vesmíru, že mi seslal tak skvělého lektora.
Během podzimu si ještě v mírné panice pořizuji knihu Tajemství efektivního učení a s nadšením hltám všechny užitečné tipy, kreslím své první myšlenkové mapy a ve škole testuji, jak skvěle v praxi fungují.

Zima

V prosinci se naprosto spontánně přihlašuji na jazykovou zkoušku CAE, kterou, i když tomu pořád nemůžu uvěřit, nakonec s vypětím všech sil zvládám. O celém tomhle bláznivém nápadu si můžete přečíst tady.
Tentýž měsíc se zároveň zapisuji na přípravné kurzy k certifikátu Delf B2 z francouzštiny, které navštěvuji následující tři měsíce, a v únoru úspěšně zkoušku skládám. Naivně se raduji, že mi budou oba certifikáty uznány místo maturitní zkoušky, a veškeré úsilí věnuji už jen těm zpropadeným dějinám umění…

Jaro

Píše se jeden nádherný březnový den a já se s hrůzou dozvídám, že mi, i přes původní jistotu profesorů, oba certifikáty uznány nebudou. Vybírám si proto jen ten z angličtiny a rychle se začínám připravovat na písemnou část maturity z francouzštiny, která mě čeká za necelé dva týdny. C’est la vie.
Koncem března se pak vydávám prozkoumat prostory mé vysněné vysoké školy, což nakonec nabírá úplně jiné obrátky. Týden nato sedím před přísnou komisí a horko těžko se rozpomínám i na to, co jsem nikdy nevěděla. K mému překvapení jsem však nakonec přijatá. Celý příběh si můžete přečíst zde.
V té době už trávím většinu volného času v kavárnách, kde mi společníka dělá tahle krásná učebnice, zároveň se snažím učit na všechny ty další předměty, které musím zvládnout, aby mě k nějaké maturitě vůbec pustili, píšu Vám články, schůzkuji, navštěvuji všemožné výstavy, památky, přednášky, sleduji naučné dokumenty na YouTube a pracuji na své seminární práci o přenádherných azulejos, které jsem si zamilovala při návštěvě Lisabonu. Čas se krátí a já začínám být čím dál tím nervóznější.
Během dubna a května píši společné části státní maturity, test z češtiny si, narozdíl od většiny národa (nadávání na Cermat se totiž stalo už jakýmsi národním sportem), dokonce i užívám a angličtina je oproti CAE procházka růžovou zahradou. A pokud si náhodou chcete otestovat, jak byste obstáli Vy, letošní zadání i výsledky najdete pod tímto odkazem.
Do ústní maturity mi zbývá už jen pár týdnů a já v mírném zoufalství vyhlašuji na Instagramu soutěž Kdo pomůže Veru s dějinami umění? Poznávám tak sluníčkovou Lu, se kterou se následující týdny scházím ve všech možných kavárnách a znalecky diskutujeme nad osudy slavných malířů. Sociální sítě tentokrát opravdu zabodovaly.
Když mi pak konečně několik dní před závěrečnými zkouškami končí povinná školní docházka, začínám vymetat jednu kavárnu za druhou. Za den jich navštívím hned několik, studuji prakticky už jen s přáteli a vlastně si to i celkem užívám. Projekt maturita se už pomalu chýlí ke konci. 
 

Závod začíná

Maturitu zahajuji hned největší hrozbou, dějinami umění, ale z otázek strach nemám. Za těch několik měsíců učení jsem schopná odvykládat všechna témata snad i pozpátku, proto mě otázka surrealismus a dadaismus nikterak nerozhodí. Na potítku si vypisuji jedno jméno za druhým, nenápadně poslouchám, jak si vede slečna přede mnou, a za pár okamžiků již sedím tváří v tvář samotné komisi. Následujících několik minut vedu dlouhý monolog v jehož polovině mě profesorky zarazí, že už je čas na obhajobu práce. Tohle šlo dobře.
Neuběhne ani dvacet minut a už zase sedím nad prázdným papírem a vymýšlím scénář improvizované one woman show, kterou v příštích patnácti minutách odehraji ve francouzském jazyce. S nadšenými ovacemi publika se sice nesetkávám, ale hodnocení chvalitebný mě víc než potěší. S mírným pocitem úlevy odcházím na večerní trénink do fitka a jdu se vyspat na další, snad už poslední den.

Cílová rovinka

Dnešní maraton kaváren zahajuji už v půl sedmé v Mezi srnky a zlehka se seznamuji s tématy z angličtiny, která doteď spatřila světlo kavárenského světa jen párkrát. Rezignovaně si vypisuji nejdůležitější body a upřímně doufám, že během zkoušky nezapomenu mluvit. To jediné mě totiž může zachránit…
O několik kaváren později znovu nervózně vstupuji do školní budovy a při losování otázky doufám v zázrak. Nakonec v loterii štěstí vyhrávám a připravuji si povídání o jednom z nejkrásnějších příběhů, co byl kdy napsán. Of Mice And Men mi od teď bude ležet v srdci ještě pěkně dlouho, co Vám budu povídat.
Nejkrásnějším okamžikem celých maturit je pro mě ale úplně poslední zkouška z literatury. Vesmír totiž z nějakého bláznivého důvodu zařídil, abych si vytáhla zadání stvořené přímo pro mě, proto jsem kromě provokativní básně Kvílení (doporučuji si alespoň kousek přečíst zde) rozebírala neumělecký text o přípravě kávy v moka konvičce. A když v poslední minutě padla otázka, jak se říká člověku, co připravuje kávu, musela jsem se smát. Hezčí zakončení jsem si vážně nemohla přát. Děkuju.

Věřte si

A co říci závěrem? Kromě toho, že mi ze srdce spadl obrovský kámen, který jsem s sebou tahala už bezmála rok, cítím obrovský pocit naplnění. A není to kvůli tomu, že jsem získala vytoužený papír (můj názor na tenhle systém už přeci znáte), ale proto, že jsem došla až do konce. Že jsem se nevzdala a do všeho dala maximum. A to, že budu nakonec odcházet s vyznamenáním, jsem si nevysnila ani v těch nejtajnějších snech!

Pokud Vás tedy maturita teprve čeká, mám pro Vás jedinou radu. Nepodceňte čas a věřte si. Nevím sice, jak je to na jiných školách, ale u nás pravidlo dá to každý bohužel neplatí. Mě tak, narozdíl od několika mých spolužáků, čekají čtyři měsíce plné cestování, čtení knížek, které na mě po celý maturitní rok jen smutně koukaly z nočního stolku, výletů, zajímavých projektů a radosti. Mám před sebou zřejmě ty nejkrásnější prázdniny v životě a už se na ně ohromně těším!

A v případě, že máte tohle všechno už za sebou, budu moc ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o Vaše zážitky, radosti i starosti, které s sebou zkouška dospělosti přináší!

Mějte se nádherně,

Veronika ♥

 

Exit mobile version
Přejít k navigační liště