Láká vás sólo cestování, ale nemáte dost odvahy udělat první krok? Bojíte se, že se budete cítit osamělí nebo že se vám na cestě něco stane? Hoďte pochybnosti za hlavu a prostě to zkuste. Uvidíte, že nebudete litovat!
V tomto článku vás nechci přesvědčovat o tom, že je sólo cestování lepší než cestování s rodinou a přáteli. Je to totiž jak srovnávat jablka s hruškama. Nejde to. Je to úplně jiný zážitek. Každý typ cestování má svá pozitiva i negativa. Každý v sobě skrývá něco skvělého a něco, co nám může nahánět strach.
Dnes vám chci jen vyvrátit pár mýtů, které se neustále opakovaly ve zprávách, co mi od vás chodí na Instagramu, a ukázat vám, proč si myslím, že by si cestování sólo měl zkusit každý z nás. Mám pro to totiž hned několik důvodů:
- Musíte vystoupit ze své komfortní zóny. Při cestování sólo jste na všechno sami. Od nákupu letenek, přes orientaci v novém místě, hledání ubytování i řešení neočekávaných situací. Do teď mám v živé paměti můj první sólo výlet, kdy mi na letišti v Paříži zrušili let. Tuhle nemilou zprávu se nám ani neobtěovali sdělit v angličtině, tak jsem se jako jeden z mála francouzsky mluvících lidí z našeho letu ujala vedení a veškerá komunikace s letištním personálem byla na mě. Bylo mi tehdy devatenáct let, ale rázem ke mně s očekáváním v očích vzhlíželi mnohem starší lidé než jsem byla já. A i když se nejednalo o žádnou katastrofu a museli jsme pak jen přenocovat na letišti, moc ráda na tuhle zkušenost vzpomínám. Každá krizová situace vás totiž v životě posune o kus dál.
- Celou dobu si můžete dělat, co chcete. Nemusíte absolvovat památkový maraton, pokud na to zrovna nemáte chuť. Můžete jen tak vysedávat v kavárně, odpočívat a užívat si čas, který máte jen sami pro sebe. Nikdo vás nenutí dělat kompromisy a program celé dovolené záleží jen na vás samotných.
- Snadněji navážete nová přátelství. Povím vám tajemství. I když cestujete sami, ve skutečnosti nikdy sami nejste. Možná vás i překvapí, kolik lidí cestuje sólo. A když se potkají dva lidé, kteří sdílí touhu poznat svět, je to ten nejjednodušší způsob navázání přátelství.
- Opravdu poznáte místní. Jestli chcete opravdu poznat kulturu dané země, není lepší volby, než tam vyrazit na vlastní pěst. Pokud totiž cestujete s přáteli, rodinou nebo partnery, čas trávíte spolu a je tak mnohem těžší seznámit se s někým novým. Jste uzavřeni ve své bezpečné bublině, která vám brání vidět a zažít víc. Stejně tak, když cestujete sami, je větší pravděpodobnost, že někdo osloví vás. A pak už záleží jen na tom, co všechno se chcete o životě místních a tamní kultuře dozvědět.
- Nemusíte donekonečna čekat, až budou mít vaši přátelé čas. Žádné zdlouhavé hledání společného termínu, žádné čekání na odpověď. Vychytejte výhodné letenky, zařiďte si ubytování a vydejte se objevovat svět!
Abych k vám ale byla zcela upřímná, sólo cestování není samo o sobě plné nezapomenutelných zážitků. Musíte vynaložit trochu úsilí, abyste měli po návratu na co vzpomínat. Můžete strávit týden zavření na Airbnb, chodit na kafe do Starbucks a odpoledne nakupovat v Zaře, ale z dané země a její kultury nepoznáte vůbec nic. A to myslím, nechce nikdo z nás. Proto tu pro vás mám teď pár tipů, jak se při sólo cestování necítit sám, seznámit se s novými lidmi a vytěžit z cesty maximum:
- Pronajměte si přes Airbnb pokoj u někoho doma nebo vyzkoušejte Couchsurfing a třeba si s hostitelem padnete do oka a můžete společně něco podniknout. Další možností je pak bydlet v hostelu, které jsou zpravidla tím nejlepším místem pro seznámení se s dalšími sólo cestovateli.
- Najděte si free walking tour ve vaší destinaci a vyražte objevovat město společně s dalšími cestovateli z celého světa. Já jsem se takhle seznámila v Miláně s jednou moc milou Francouzskou, která mi pak dělala společnost celý zbytek dne.
- Když jdete někam na kafe nebo na jídlo, povídejte si s obsluhou. Většinou jsou to moc milí lidé, kteří vám ochotně poradí a odtajní vám místa, o kterých jste možná ani neměli tušení.
- Jeďte sami na jazykový kurz nebo pracovní stáž. A o program i příležitost poznat nové lidi máte rázem postaráno.
- Pokud máte strach bydlet přes Couchsurfing, zajděte alespoň na nějaký z eventů. V každém větším městě couchsufreři pořádají různé pikniky, koncerty, výlety, hraní deskovek a je jen na vás, k jaké aktivitě se zrovna přidáte.
- Sdílejte své zážitky na sociálních sítích. To, že jste na druhé straně zeměkoule, ještě neznamená, že jste na světě zůstali sami. Podělte se o své zážitky s přáteli na Instagramu, založte si blog, točte videa na YouTube. Sdílejte svou radost a ručím vám za to, že bude ještě o kousíček větší.
- Přidejte se do lokálních skupin na Facebooku a najděte si tam parťáka. Nemám pro vás žádné konkrétní tipy, protože každá země má ty své, ale věřím, že když trochu pohledáte, napíšete tam něco o sobě a cíli své cesty, najdete nějakého místňáka, který vám rád věnuje svůj čas.
Suma sumárum, cestování na vlastní pěst vám dá mnohem víc, než byste si možná mysleli. Budete odkázáni jen sami na sebe, budete se muset vypořádat s nečekanými situacemi, ale i sami se sebou. Budete nuceni vystoupit ze své komfortní zóny, za jejíž hranicemi na vás čeká pořádná dávka skvělých zážitků i lidí. Vytvoříte si nová přátelství po celém světě a věřím, že na každý výlet budete ještě dlouho vzpomínat. Jediné, co zbývá, je překonat strach a udělat první krok. Tak se konečně přestaňte bát a udělejte ho.
Vyzkoušeli jste už sólo cestování, nebo se k tomu pořád odhodláváte? Co vás na něm přitahuje a z čeho máte naopak strach?
Veronika ♥
Já jsem ještě nikdy sama necestovala dál, než po ČR. Ale i když jsem cestovala sama „jen“ z jednoho konce ČR na druhý, moc ráda na to vzpomínám, byl to dobrý měsíc v novém prostředí 🙂 Do zahraničí jsem se ještě nikdy sama neodhodlala, i když jsi předložila podnětné důvody proč to zkusit. Strach mi náhání třeba to, že bych nebyla schopná se domluvit, nebo pocit bezpečí, který mám když jsme někde alespoň dva. Tak doufám, že se ještě odhodlám!
Autor
Teri, je to fakt jen v hlavě. Kromě jazykové bariéry nevidím velký rozdíl mezi Českem a okolními státy. Pokud pojedeš na výlet do nějakého většího města, nebezpečí není přece o nic větší než tady u nás:)
Já naopak cestovala sama a musím souhlasit se všemi body, které si zmínila. A až teď se tak trochu učím cestovat aspoň ve dvou, ale na celou skupinu přátel si ještě netroufám. Nějak mi nechybí to neustále dohadování a xx pokusů vymyslet plán schůdný pro všechny 😀
Autor
Maddie, uznávám, že cestování ve větší skupině mě taky děsí. Všechno to domlouvání a dohadování, z toho bych asi zešílela:)
Sólo cestování má něco do sebe, můžu potvrdit z vlastní zkušenosti – byla jsem sama na Erasmu (nezapomenutelný půlrok na Krétě, odkud jsem si přivezla několik milých kamarádů z řad místních) a letos i v Belgii. Bydlela jsem přes ABnB, v Bruggách mi ubytovatelé dokonce udělali i snídani (a každý ráno jsme minimálně 2h povídali o životě a čemkoli, co nás napadlo). Když jsem chtěla, prolezla jsem nějaké muzeum/kostel/uličky, když ne, tak jsem se zašila do kavárny… a měla jsem čas jen a jen sama na sebe, což je během roku dost vzácnost, mezi vší tou prací, kamarády, povinostmi a radostmi… 🙂
Autor
Jíťo, s tím časem pro sebe jsi to dokonale vystihla… A moc děkuju za tvojí zkušenost, doufám, že čím víc příběhů, tím víc lidí společně přesvědčíme, že sólo cestování je moc fajn!
Veroniko, cestování patří mezi mé velké záliby a cestování sólo je ještě větší závislost, musím říct, že souhlasím se vším, co jsi popsala a připojím ještě svou vlastní zkušenost, vzhledem k tomu, že jsem žena 50 a trochu plus, tak mi moji známí říkají, jak mohu být na cestách sama a moje odpověď je velice jednoduchá, ráda jsem sama se sebou a mám dobrého společníka – fotoaparát…Přeji krásné cesty Iva
Autor
Ivo, doufám, že tvůj životní postoj inspiruje spoustu dalších lidí, děkuju!
Já jsem sama nikdy nikde nebyla, přitom mě to ale tááák láká. Jeden čas jsem si naprosto reálně pohrávala s myšlenkou, že bych do Santiaga de Compostela, nakonec jsem ale zjistila, že čekám miminko, takže jsem teď na úplně jiné cestě 😀 a ironicky na ní nejsem sama téměř nikdy 😀
Jinak mě by lákalo vyrazit s někým stejným letadlem, bydlet na stejném místě, ale pak už, aby si to každý řešil podle sebe. Nejvíc mě totiž stresuje právě samotný přesun, mám příšerný orientační smysl a angličtinu s mezerami, takže se děsím každého zpoždění vlaku.
Autor
Péťo, já právě dost často při cestování s někým, kdo má normální zaměstnání, dost často narážím. Jako freelancer nikdy nemám dovolenou a pracuji i na cestách, což je pro někoho nepochopitelné a vede to ke zbytečným hádkám. No a když se k tomu přidá ještě blogování, je pro mě fakt těžké najít parťáka, který by mi rozuměl a který by chápal, že se prostě na pár hodin denně musím zavřít sama s počítačem… Proto je pro mě sólo cestování mnohdy jednodušší. Možnost vyrazit s někým do ciziny a dělat si vlastní program je značka ideál, ale mám kolem sebe fakt jen pár lidí, kteří to mají nastavené stejně:) A gratuluju k miminku!
Milá Veru, děkuji za další skvělý článek. Přečetla jsem ho opět jedním dechem. Narazila jsem na vás v časopise Téma- velice zajímavý rozhovor! Hned jsem bežela na váš blog a doslova hltala každý článek. Je vidět, jakou si s nimi dáváte práci a ja vám tímto za nás, vaše čtenáře, děkuji. Obdivuji vaší pracovitost a odhodlání, na vaši práci můžete být opravdu pyšná. Díky, že jste a že pro nás tvoříte inspirující obsah!
Ať se vám ve všem daří.
Autor
Péťo, já moc děkuju za tak krásný komentář. Je to pro mě obrovská motivace pokračovat!
Ahoj Veru, teď jsem si otevřela po pár dnech email, abych si trochu oddychla od všech sítí a říkala jsem si,že si přečtu po obědě tvůj článek. Zajímalo mě, jak bude napsaný a nečekala jsem,že se rozbrečím. Pěkně jsi napsala další článek, co asi každého, kdo tu zavítá pohladí tvoje slova po srdci.
Za pár dnů mi bude 18 a mám v plánu na tři dny v září ject do Amstedamu.Letenky jsou moc drahé teda na mě, ale přes jednu agenturu to budu mít dost levnou cestu autobusem a přemýšlím,jestli mám si vzít s sebou parťáka (kamaráda,…) nebo ne. První den pojedu celou noc do Amsterdamu, druhý den budu prozkoumávat město a večer jedu domů, abych další den ráno byla doma a pravděpodobně se budu učit na nějaký test do školy.
Myslíš Veru,že bych měla ject sama a třeba si i jen na tři dny najít nové přátelé i jednoho? Zkusit se nějak dorozumět anglicky, i když jazyky mi jdou velmi špatně? Pomohl by mi i jen třídenní výlet vystoupit ze své vlastní komfortní zóny? Nebo alespoň budu mít zkušenost,že příště můžu si naplánovat nějaký týdenní výlet v cizině a opravdu vystoupím ze své bubliny.
Měj se hezky a už se těším na další tvůj článek,
Kačka
Autor
Kačí, určitě vyraž! Záleží na tobě, jestli tam pojedeš s cílem poznat nové lidi nebo si těch pár dní užiješ jen sama se sebou, ale věřím, že to bude stát za to. Tady není o čem přemýšlet:)
Abych řekla pravdu, nikdy mě cestovat samotnou ani nenapadlo 🙂 Ráda se o zážitky dělím s ostatními.
Autor
Je to úplně jiný zážitek:)
Ahoj Veru, naprosto s myšlenkami v článku souzním – hodně překážek je jen v naší hlavě. Nedávno jsem o podobném tématu psala na blogu – já totiž na solo cestování taky nedám dopustit. Díky tomu, že jsem překonala prvotní strach, mám teď spoustu krásných zážitků z celého světa… a jsem za to moc ráda. 🙂
Je dobré být osamotě chceš-li si urovnat myšlenky aebo meditovat.
Dle mého cestování je o objevování a sdílení. Cestovat sám je méně než poloviční zážitek.
Autor
Ale cestovat sám neznamená, že jsi sám. Jen trávíš čas s jinými lidmi, než v běžném životě:)