Zpátky ve Francii. Po loňské návštěvě francouzského venkova a festivalu reklamy Cannes Lions teď skoro po dvou letech zase znovu sedím v Jardin du Luxembourg, v mé milované Paříži. Nikam nespěchám. Neženu se za fotkou Eiffelovky a Montmartre tentokrát zřejmě taky vynechám. Místo toho si užívám farncouzské savoir-vivre. Procházím se ulicemi, zastavuju se na svých oblíbených místech, v doprovodu cigarety usrkávám hořká espressa, potkávám staré známé a objevuju místa, o kterých se v žádném průvodci nedočtete.
Žádné konkrétní plány nemám. A tak se třeba ze dne na den rozhoduju, že si udělám výlet do Versailles. A projedu se zámeckým parkem na koni. Splněný sen, o kterém jsem ani nevěděla, že mám.
A znovu sním o tom, jaké by to bylo tady žít. Mezi lidmi, kteří mi, aspoň mám ten pocit, rozumí.
Třeba jednou.
