Článek na tohle vážné téma jsem chtěla vydat už pěkně dlouho. V době Instagramu, odkud se na nás den co den valí lavina dokonalých modelek, vyrýsovaných fitnessaček a perfektních blogerek, v době, kdy nás definuje počet srdíček u nejnovější fotky a stoupající číslo followers, je problém poruch příjmu potravy stále častějším tématem. Slepě se ženeme za bezchybným tělem, za iluzí, která často ani není reálná. A právě tahle cesta plná trápení nás nakonec může dovést tam, kde bychom nikdy skončit nechtěli…
Abyste mě správně chápali, nechci vás tu přesvědčovat, že hubnout nemáte, nebo že pro vás cvičení není dobré. Je. Sama o tom něco vím. Jen mi přijde setsakramentsky důležité, abyste věděli i o té nehezké části, do které může hubnutí vyústit. A dávali na sebe, prosím, pozor.
Jak už ale asi tušíte, nejsem tu dnes na tohle téma sama. Rozhodně totiž nemám pocit, že bych mohla bez jakéhokoliv odborného vzdělání komukoliv rozdávat rady týkající se tak závažných onemocnění, a proto jsem poprosila Andy, nutriční terapeutku z poradny Ne Hladu, aby vám problém poruch příjmu potravy přiblížila víc;
S termínem poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jste se asi už setkali a pravděpodobně tušíte, že to bude mít něco společného třeba s anorexií. Diagnóz spadajících do této kategorie je ale mnohem víc a často na sebe postupně navazují. Bohužel, i když se jedná o onemocnění častá, stále je spousta lidí vnímá jako něco, za co si dotyční mohou sami, že se jedná pouze o touhu po štíhlosti, se kterou se dá lehce bojovat. Pravda je ale trochu jiná a myslím, že je důležité, aby se povědomí o poruchách příjmu potravy dostalo mezi co nejvíce lidí…
S jakými typy PPP se tedy můžeme setkat?
Mentální anorexie
S mentální anorexií vás asi nemusím sáhodlouze seznamovat. Jedná se o cílené snižování hmotnosti, které je ve většině případů neopodstatněné. Typická vyhublost je v podstatě už jen důsledkem. Dále se ještě dělí na podtypy podle toho, zda si dívka (a nebo méně často i chlapec), k nadměrné štíhlosti pomáhá „pouhým“ omezováním stravy a nebo navíc nadměrným cvičením, zvracením, užíváním laxativ a nebo různých léčiv, které snižují chuť k jídlu. Nemoc je spojená se zkresleným vnímáním vlastního těla.
Kdysi jsem zaslechla někoho, kdo se nahlas zamýšlel nad tím, že anorektičky asi mají halucinace a proto se vidí tlusté, nebo že anorektičky musí být hloupé, protože se snad můžou podívat do zrcadla a hned vidí, jak otřesně vypadají. Byo by sice hezké, kdyby to bylo tak jednoduché, ale bohužel tomu tak není. U tohoto onemocnění opravdu dochází ke zkreslenému vnímání vlastního těla a to na základě nejrůznějších mechanismů, které odborníci stále zkoumají. Prognóza mentální anorexie je ze všech PPP nejhorší, jelikož u ní dochází k nejvýznamějším zdravotním komplikacím, které mohou vést až k srdečnímu selhání, metabolickému rozvratu a… no, jelikož se jedná o nemoc často spjatou s depresemi a úzkostmi, jedná se i o psychiatrické onemocnění s nejvyšším počtem sebevražd.
Léčba je komplikovaná a trvá dlouho. U anorexie je navíc komplikovaná tím, že u nižší váhy dochází ke snížení kognitivních schopností, tedy schopností soustředit se, chápat určité souvislosti a tak dále. Proto je vždy v první řadě důležité nemocnou osobu dostat na zdravější hmotnost (tak fungují léčebny, které jsou často označeny jako „výkrmna“) a následně pokračují různé terapie.
Mentální bulimie
Mentální bulimie je také relativně diskutovanou poruchou příjmu potravy. Je charakterizována záchvaty přejídání, které jsou následně kompenzovány zvracením, užíváním laxativ, diuretik nebo nadměrným cvičením či hladověním. Bulimií tak mohou trpět jak osoby štíhlé, tak ty s nadváhou, nebo obézní. Většinou se však nedostanou na nebezpečně nízkou hmotnost (jako tomu je u anorexie), a to právě kvůli epizodám přejídání. Bulimie bohužel často navazuje právě na mentální anorexii.
Psychogenní přejídání
Přejídání se sice jeví jako všem známý pojem, v tomto případě tomu ale tak úplně není. Psychogenní přejídání je na míle daleko od toho, co se nám běžně stává na návštěvě u babičky. Občas se nechtěně přejíst je normální a děje se to běžně i osobám, které mají k jídlu sebezdravější vztah. I těm fitnesskám na Instagramu, fakt. Každý se občas přejí, když se pustí do jídla s velkým hladem, nebo když si na večírku dá nějaký alkohol, když je zrovna čerstvě upečená ta nejoblíbenější buchta… známe to. Psychogenní přejídání je ale mnohem větší problém. Jedná se o nekontrolovatelné záchvaty přejídání, které vznikají i bez pocitu hladu. Dotyčný potraviny nekonzumuje s jasným účelem, příjem stravy si neužívá, jednoduše do sebe láduje to, co je. Může to skončit až pojídáním věcí, na které běžně chuť nemáme – mouka, samotný med a cukr, bochník chleba… zkrátka konzumace toho, co je po ruce. Určitým typem psychogenního přejídání je noční přejídání – tedy přejídání se v noci, které si ráno dotyčný často ani nepamatuje.
Ortorexie
Ortorexie patří mezi méně časté PPP, nicméně stále je velmi závažná. Jedná se v podstatě o nezdravou posedlost zdravým stravováním a většinou začíná pomalu a nenápadně. Postupně jsou z jídelníčku vyřazovány polotovary, potraviny různě průmyslově upravované, veškerá potravinová aditiva, konzervanty, barviva… ale také potraviny obsahující byť jen minimální množství jednoduchého cukru, nasycených mastných kyselin, cholesterolu a tak dále. Posedlost zdravou stravou může vyústit až ve strach konzumovat cokoliv jiného, než co si dotyčný připraví sám, a ještě dále – například ke konzumaci pouze těch potravin, který si dotyčný sám vypěstuje. Ortorexie se tedy postupně dokáže vyklubat ve formu mentální anorexie.
Proč to všechno?
Poruch příjmu potravy existuje samozřejmě více, ale ty výše zmíněné jsou zřejmě nejčastější a nejnebezpečnější. Příčinu jejich vzniku nelze jasně stanovit, jelikož faktorů, které se na tom podílí, je nespočet. Většinou se udává, že k PPP mají sklony zejména osoby perfekcionistické, cílevědomé a není tak pravda, že by se jednalo o osoby hloupé – právě naopak, často jsou to osoby inteligentní a úspěšné. Vliv má samozřejmě i okolní prostředí, rodina, přátelé, vzory v modelkách a herečkách, tlak trenérů a učitelů u vrcholových sportovců, tanečníků apod. V dnešní době nelze opomenout ani ikony ze sociálních sítí, které o sobě někdy zcela záměrně šíří ideu dokonalosti, perfektní kontroly samy nad sebou a ukázněnosti v jídle. Mnohdy je realita jiná a často se také může jednat právě o skrývanou formu PPP. Prvním krůčkem k PPP mohou být i různé alternativní styly stravování, které omezují nějakou ze základních složek potravy, nebo snaha o tzv. clean eating.
Co je možná pro někoho překvapivé, je fakt, že určitý vliv na rozvoj onemocnění může mít i genetika. PPP je také častější u žen a v době dospívání, může se ale objevit i u mužů, malých dětí a starších dospělých. Život s PPP je náročný stejně tak, jako s jakýmkoli jiným psychiatrickým onemocněním, ovšem navíc jsou často připojené i vážně fyzické projevy. Léčba je náročná a pokud o ní lze říct jedno – nesmí se podceňovat. Nemocnému většinou nepomohou poznámky typu „podívej se na sebe, jak vypadáš“, výčitky a bagatelizace problému, se kterým se mohou nejčastěji setkávat třeba osoby s přejídáním. Je třeba si uvědomit, že se jedná o skutečné onemocnění, které vyžaduje skutečnou léčbu.
… jestli vás předchozí řádky vyděsili, tak se moc omlouvám. Pokud budete hubnout rozumně, zdravě a pomalu, nic z toho vás nečeká. Na začátek si můžete pročíst články v rubrice Hubnutí, kde jsem s holkami nakousla témata jako je počítání kalorií, důležité živiny a mýty, které jsou s hubnutím spojené, a samozřejmě všem, bez rozdílu toho, zda potřebujete zhubnout, přibrat, nebo jen začít jíst zdravěji, doporučuji holky v jejich poradně navštívit. Já sama tam docházím už nějaký ten pátek a nemůžu být spokojenější. Navíc holky pravidelně pořádají různé workshopy zaměřené na zdravou stravu, tak je můžete navštívit i tam.
Co vy a PPP? Máte ve svém okolí někoho, kdo si takovým onemocněním prošel? Jak se na celý problém díváte? Budu moc ráda, pokud mi váš názor napíšete do komentářů nebo do soukromých zpráv na mém Instagramu @veronikatazlerova.
Veronika ♥
Moc krasnej clanek, diky ti za vsechny tvoje slova a i vysvetleny! Bohuzel mam sama uz nekolik let problemy s prijimanim potravy, ale jsem na dobre ceste a to je hlavni! Tvoje clanky me vzdycky moc motivujou a myslim si, ze je dulezite lidi na tyto veci upozornit. Hlavne aby si takovych veci take vsimli, kdyz se s nejakou s nemoci dostanou do vstyku nebo dokonce nejaky z jejich blizkych trpi poruchou… plno lidi si mysli, ze to je snadne: proste zacit jist a pribrat, ale je to hodne komplikovana nemoc, ktera potrebuje leta na vyleceni a ani potom nikdy nezmizi uplne…
Autor
Sandruš, moc děkuju za takový komentář! Držím ti palce a věřím, že vše brzy překonáš!
Čekala jsem osobní článek, protože jsi dost štíhlounká. Neměla jsi na to náběh nebo netrpěla jsi tím?
Sama PPP trpím a je to peklo.
Autor
Blani, i když jsem hodně zhubla a byla jsem jednu dobu opravdu hodně hubená, naštěstí jsem si žádným takovým onemocněním neprošla. A co se týče osobního příběhu, chystám napsat ještě jedno velké shrnutí, ale nejdřív musím najít odvahu zveřejnit fotky, které mám připravené:) Osobnější čánky týkající se mého hubnutí jsou ale i tyto:
https://www.stylishcoffee.cz/ne-hladu-jak-jsem-zhubla-40-kilo/
https://www.stylishcoffee.cz/hra-na-dokonalost/
veľmi poučný článok..síce sa ma to netýka, ale človek nikdy nevie kedy ho to stretne
My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers
Autor
Přesně tak, hlavně, aby lidé konečně pochopili, že to není jen nějaký banální problém, ale opravdová nemoc…
Trpím přejídáním a je to zatím nejhorší období v mém životě, před dvěma lety jsem měla ještě náběh na anorexii. S váhou bojuji celý život, protože jsem jídlo vždycky milovala více, než je zdrávo. Ale co je zajímavé, nevím, jestli ti to taky tak přijde Veru, ale když jsem byla já malá, láska k jídlu byla dost neobvyklá. Ve třídách vždy bývalo pouze jedno nebo dvě tlusté děti. Zato teď slyším z každé strany že „jídlo je život“ a „jediná pravá láska je láska k jídlu“ a je mi z toho zle, protože oni neví, co to je, když pro tebe jídlo znamená život a nemůžeš ani na chvíli myslet na nic jiného. Tvé články mi moc pomáhají❤
Autor
Viktorko, moc děkuji za tvůj komentář! Máš pravdu, nás tlustých bylo vždycky jen pár, o to víc jsme byli terčem všech urážek… Ale myslím, že ani teď děti vztah k jídlu tolik neřeší:) Což může být však v době fast foodů (a stále oblíbené české kuchyně) i veký problém, pokud jim rodiče stravu nijak nehlídají… A držím palce, ať se s toho kolotoče kolem jídla co nejdřív vymotáš. Na světě jsou totiž mnohem důežitější věci:)
Moc krásný článek, je fajn, že se někdo snaží o osvětu, ale bojím se, že stále zůstane mnoho těch, kteří budou nemocné PPP odsuzovat.
Já sama jsem si prošla bulimii, doufám, že prošla a už se nevrátí, takováhle psychická onemocnění nikdy stoprocentně neodejdou. Už to budou 4roky, co mi tenhle problém přišel do cesty, tenkrát jsem vůbec nevěděla do čeho se ženu, byla jsem ještě ve vývinu, rozhodně se to na mém těle nepodepsalo kladně, trpím imunitním deficitem a jídlo se mi neustále vrací, o psychice nemluvě.
Největším zklamáním je pro mě ale české zdravotnictví v boji proti PPP, jedno sezení účinné terapie se pohybuje okolo 1000,-, což především pro studenty není levné a na terapii hrazenou pojišťovnou je téměř nemožné se dostat. Po dlouhé snaze jsem se konečně objednala do jedné nejmenované nemocnice na sezení, zprvu jsem měla skvělý pocit, že se konečně něco změní, po několika schůzkám se ale můj stav zhoršil, doktorka mě neustále nutila zapisovat si moje pocity při mých výkyvech a zapisovat si, co jím – to byl kámen úrazu. Protože když jste závislá na jídle, snažíte se na něj nemyslet, natož mít výčitky, kolik jste toho spořádala. Třešnička na dortu byla, když mi bylo oznámeno, že zkusíme nasadit antidepresiva, to mě velmi překvapilo, tahle doktorka dokonce ani neznala mé jméno a už do mě chtěla hustit prášky, které jsou mnohdy jen dočasné řešení a celkovému stavu nepřidají, takže to bylo naposled, co jsem se tam ukázala.
A závěr? Lék na vyléčení? Není. Je to jen boj mezi vámi a vaší myslí a rozhodně to není krátká cesta. Dnes nechápu, jak jsem si mohla tak ubližovat, uvědomila jsem si, že moje častá onemocnění vychází právě z bulimie, mám navždy sníženou imunitu, nemám energii, mám nízký tlak, motám se, jsem nemocná v průměru jeden týden v měsíci. Dokonce jsem chvíli nemenstruovala, což mohlo vést i k neplodnosti. Takový život nechcete.
Je třeba si uvědomit, že tohle není Váš život, ale život ovládaný bulimií, je její. Přece ho nelze takhle promarnit. Je pravda, co ve svém článku píšete, lidi trpící PPP jsou cílevědomí a perfekcionisté, proto chtějí být dokonalí ve všem, nezklamat sebe a okolí. Není ale právě PPP to, co nám brání dokázat velké věci, co nám kazí náladu?
Krásné tělo = zdravé tělo.
Snad to někomu pomůže <3
Autor
Pájo, děkuju za tvůj příběh!
Krásný článek, Veru. 🙂
Autor
Dianko, moc děkuju!
Skvělej článek! Myslím si, že je přesně jako stvořený pro ty, co o PPP nic neví a nemaj s nima žádný zkušenosti a pro který je hubená holka automaticky anorektička. Achjo. Ale upřímně? Přála bych si do týhle kategorie patřit taky. Nesnášim tuhle dobu za to, že si můžu už v 17 letech na rub přišít všechny výše zmíněný poruchy kromě bulimie, která se mi díkybohu vyhla, ale jen kvůli mému nefunkčnímu dávícímu reflexu. Kolikrát jsem jinak už stála skloněná nad mísou potom, co jsem spořádala celou spíš a nenáviděla svoje tělo za tu neschopnost dostat jídlo ven. Vždycky jsem měla jídlo ráda a i když se teď už považuju za zdravou, hrozně bych si přála moc jíst úplně normálně. Nepřemýšlet nad tím, co má kolik kalorií, odkud co je nebo bezhlavě třídit jídla na “zdravá” a “nezdravá”. Chtěla bych si dát sušenku, pizzu, svíčkovou, když na ní mám chuť a nepřemýšlet nad nutričníma hodnotama, přestat, když jsem plná a nic si potom nevyčítat. Jenomže nejspíš prostě existujou věci, který už člověk nezmění, na které nezapomene a mě je příšerně líto, že moje vnímání jídla je jednou z nich…
http://www.apreschic.cz
Autor
Val, ani nevíš, jak moc ti rozumím…
Ahoj,
zrovna nedávno jsem psala na FB příběh o tom, jak současná doba škatulkuje lidi podle toho, jak vypadají a ne podle toho, jací jsou uvnitř tělesné skořápky.
Občas v PPP přeroste jednoduchá touha vypadat hezky – alespoň na chvíli. Já jsem přestala úplně jíst, protože jsem odmalička „oplácanda“ a nepomáhal jídelníček, cvičení,… Do toho mi partner neopětoval lásku a já věřila, že je to z důvodu, jak vypadám – že ho nepřitahuju. Ten tlak byl enormní. Věřila jsem, že když budu štíhlá, bude VŠECHNO jednodušší a všechno se zlepší. Naopak se všechno dost zhoršilo, protože jsem usínala s depresí a budila se s depresí. Svět mě přestal bavit, navíc se mi smrsknul na „obvod stehen“ a „když tohle sníš, tak určitě přibereš, nedělej to“. Dost smutné. Nakonec to celé bylo o mně – uvědomit si, že svět je mnohem víc, než jen břicho-zadek-stehna a že existuje víc lidí, než můj bývalý.
Snad k podobnému zjištění dospějí všichni, kteří některou formou PPP trpí.
Autor
Agi, děkuju za tvůj příběh a snad pomůže dalším lidem, co si ho přečtou:)