Kdo určuje trendy? Módní časopisy? Blogeři? Celebrity? A co to vlastně znamená? Je in následnovat módu, nebo jít proti ní? A kam zařadit hipstery, kteří sice původně šli proti proudu, ale nyní jich je už tolik, že vytvořili nový mainstream? A kdo kdy vlastně určil, co je in a co out, co bychom měli dělat a co radši ne?
Pokud se Vám po přečtení úvodních řádků právě zamotala hlava, naprosto s vámi soucítím. Podobné pocity prožívám při hodinách filozofie a věřte nebo ne, stejně se nikdy nedoberu výsledku. Podle mého názoru totiž neexistuje žádná správná odpověď. Trendy vnímám jako něco magického, okem neviditelného a velmi pomíjivého. Mění se s každým uplynulým rokem, ročním obdobím i měsícem. Některé se vracejí, jiné zmizí nadobro.
Dnes tu ale nechci filozofovat nad rychlostí doby, ve které žijeme. Jen bych s Vámi chtěla sdílet pár věcí, které se (bohužel) dnes už tolik nenosí. Veřejně přiznávám, že, i když jsem bloger (což mě předurčuje k tomu být vždy originální, trendy, cool a in) jsem občas i out. A moc mě to baví.
Například pořád posílám pohledy. Baví mě vybírat ty nejhezčí snímky, lepit známky a vtěsnat všechny zážitky do několika malých řádků. Stejně tak miluji to nečekané překvapení, když najdu v poštovní schránce pozdrav od svých nejbližších. Dnes už je jen pár lidí v mém okolí, se kterými držíme tuhle pohledovou tradici, ale dříve jsem se i dost aktivně věnovala Postcrossingu, díky kterému mám doma několik stovek nádherných pohledů z celičkého světa.
Taky stále nakupuji v obchodech. A nemyslím tím ty virtuální. Moc ráda prohodím pár slov s prodavači na trzích, oblečení si radši vyzkouším a tašky odnesu hezky v rukou až domů. Nehledě na to, že pohyb i těžké tašky prospějí mému tělu, nakupování si užívám. Nechodím totiž do velkých supermarketů ani obchoďáků, ale vyhledávám malé bio obchůdky, kde zpravidla dostanu i spoustu tipů a vždy odcházím s úsměvem na tváři.
I když se to dnes, kdy nikdo nic nestíhá, moc nenosí, chodím včas. Nemám ráda čekání a nechci, aby někdo čekal na mě. Hodinky mám nařízené o pět minut dopředu, ale musím uznat, že jsem mezi mojí generací dost výjimka.
Nikdy jsem neviděla Hru o Trůny.
Nechatuji. Když na mě na Facebooku vybafne nicneříkající Ahoj občas doplněné o jak se mas?, které mi posílá člověk bydlící dvacet minut ode mě, začíná mi nabíhat husí kůže. Sociální sítě využívám čistě jako prostředek, který mi umožní domluvit místo a čas schůzky, nikoliv jako komunikační kanál. Mnohem radši se vidím s přáteli osobně. Společnému kafi, procházce nebo obědu se žádný chat nemůže nikdy vyrovnat.
Zdravím, prosím a děkuji. A myslím to upřímně.
Přirovnávejte mě třeba k důchodcům, ale já prostě miluji vstávat brzy. Těším se na každé nové ráno, kdy stihnu udělat vše potřebné, kdy mi ranní paprsky svítí do okna a slibují nový začátek, kdy si vychutnávám snídani a využiji pak celý den na maximum.
Nemám Snapchat.
Tak a teď je řada na Vás. V čem jste out? A co pro vás znamenají trendy?
Veronika ♥
