Když jsem si pár dní zpátky nad zapnutými mikrofony povídala s Markét Gajdošovou, která si mě pozvala do svého podcastu, nepřekvapivě došlo i na téma hubnutí. A já jsem si uvědomila, jak se za ty dlouhé roky, co jsem o jídle začala přemýšlet i jinak než jen jako o řešení kručícho břicha, celospolečenské vnímání tloušťky, stravy a našich těl (ne)změnilo.
Na jednu stranu (i když bych si moc přála, aby tomu bylo jinak) tlustý člověk je pořád v první řadě tlustý a pak až člověk. Podíváme-li se pravdě do očí, stigmatizace silnějších lidí je reálný problém. Nadbytečná kila vždycky upoutají naši pozornost. A dotvářejí osobnost toho, kdo je nosí. Je nám přirozené zjednodušovat, nálepkovat, a definice ta tlustá je první na ráně. Příběh o večeřích v McDonaldu, lenosti a celodenním válení na gauči (ať už je pravdivý, nebo ne) dorazí vzápětí.
Na opačném pólu pak máme stále hlasitější hnutí body positivity nebo fat acceptance, na obálkách časopisů se čím dál tím častěji objevují plus size modelky a z normalizace obezity se stává až nezdravý trend. Přehlížíme rizika spojená s vyšší hmotností a nekvalitní stravu nebo nezdravý životní styl si obhajujeme slovem #sebeláska.
V obou případech ale bereme tloušťku jako záležitost ryze estetickou. Nahlížíme na stravu, životní styl nebo číslo na váze jako na faktory, které ovlivňují jen a pouze náš vzhled. To, že je někdo tlustý nebo hubený, ale nevypovídá vůbec nic o tom, jak se stravuje, jaký je jeho životní styl nebo zdravotní stav. Stejně odstrašující jako problémy spojené s obezitou je totiž třeba i typická česká strava chudá na důležité živiny, nezdravý životní styl (klidně i hubených) gaučosedů a hlavně absolutní nezájem s tím cokoliv dělat.
Co se jednou provždy oprostit od toho, že jídlo a životní styl ovlivňují primárně náš vzhled, a přemýšlet nad tím, jaký vliv mají na naše zdraví?
Nevím, jestli se toho kdy dožiju, ale přála bych si, aby číslo na váze nedefinovalo to, kým jsme. Aby nás místo velikosti oblečení zajímalo, jestli jsme nebo nejsme zdraví. Aby cílovou metou pravidelného běhání nebyla písmenka xs na visačce nových šatů, ale lepší kondice. Aby se na školách učila výživová gramotnost a my se nemuseli základy, které by měl znát každý z nás, dozvídat až v případě, kdy řešíme nějaký problém. Aby se naše vnímání váhy přesunulo z otázky estetiky k té mnohem důležitější – k otázce zdraví.
Nedělám si plané naděje, že by se výživová osvěta dostala do učebních osnov, ale jestli vám záleží na vašem zdraví nebo zdraví vašich dětí a do teď jste se o jídlo nijak zvlášť nezajímali (ať už proto, že jste hubení, nebo proto, že přece #sebeláska), zkuste se nad tím, prosím, zamyslet.
Tady přidávám pár tipů, které by vám mohly pomoct:
- Článek o tom, jak jsem zhubla 40 kilo, kde se dozvíte co a kdy jíst, jak si sestavit jídelníček, proč (ne)počítat kalorie, jaké potraviny se sice tváří zdravě, ale s redukcí vám nijak nepomůžou, a čemu byste se radši měli obloukem vyhnout.
- Online výživové poradenství #JNV, kde vám pomůžou pochopit základy, sestaví vám jídelníček na míru a poradí s jakýmkoliv problémem, který chcete řešit. Já měla pár týdnů zpátky konzultaci s Agi a můžu jenom doporučit.
- Kniha Cesta k opravdovému jídlu, krásný průvodce zdravým životním stylem, kde najdete i spoustu jednoduchých receptů na snídaně, svačiny, hlavní jídla, dezerty i jídla do krabiček.
