VERONIKA

Milá Veru…

Milá Veru,

píšu ti dopis z pětadvacet let vzdálený budoucnosti. Ze světa, který je jiný než ten, do kterýho ses narodila. Všechno je rychlejší, dostupnější, větší. Dětská hřiště jsou prázdnější, než jaký si je pamatuješ. Většina dívčích časopisů, který jsi hltala, když ti bylo náct, zanikla. A představ si – problémy už neřešíme utíkáním do lesů nebo naší fantazie, ale do nekonečného vesmíru jedniček a nul; internetu a sociálních sítí.

Zajímá tě, co děláš? Tak ne – malířkou ani barmankou, jak sis přála, ses nakonec nestala. Místo toho máš v životopise spoustu cizích slov, kterým teď ani nebudeš rozumět. Co se týká osobního života, máš kolem sebe skvělý lidi, na který se můžeš spolehnout, a i když vidíš spoustu věcí, který bys chtěla změnit, jsi zdravá a šťastná. A věř mi – na ničem jiným nezáleží.

K tvým zítřejším narozeninám pro tebe nemám vysněnou Kelly, ale pár rad, který by se ti na tvý cestě životem mohly hodit. Některýma se budeš řídit hned, jak je uslyšíš, jiný pochopíš až časem, poté, co se několikrát spálíš.

Poslouchej dobře, tady jsou:

Všechno nejlepší.

Přejít k navigační liště