Site icon VERONIKA

Hledá se prezident

Veronika Tázlerová

Byla neděle ráno. Den po volbách. Seděla jsem s kamarádem nad hrnkem kafe a několik nekonečných vteřin přemýšlela nad tím, co odpovědět na jeho otázku. Na otázku, která tou dobou, stůl po stole, padala snad ve všech konverzacích kolem nás. „Jaký máš pocit z výsledků?“ zeptal se mě tehdy. A i když jsem se fakt snažila cítit emoce, které se ode mě očekávaly (rozuměj radost, nebo smutek), jako každé volby jsem cítila spíš bezmoc. Frustraci. Deziluzi. 

Období voleb je pro mě totiž vždycky časem, kdy bych si přála nevědět. Nevědět, jak funguje naše myšlení a neznat chyby, kterých využívají manipulátoři a dezinformátoři. Nevědět, co se děje za hranicemi mojí bubliny. Nevědět, jak se tvoří a „trasparentně“ financují prezidentské marketingové kampaně. Nevědět, čeho všeho jsou schopní lidé, které psychologové označují za psychopaty.

Jak jsem vám psala v článku o tom, co všechno je marketing (spoiler: všechno), zastávám názor, že marketing ve své podstatě není zlej. Zlí jsou marketéři, kteří moc, kterou jim jejich vědění dává, využívají – bez ohledu na morálku – k ovlivňování a manipulování lidí. A to, co se po vyhlášení výsledků prvního kola děje na marketingovém bitevním poli – manipulace strachem, lži, útok na ty nejnižší lidské pudy a kognitivní zkreslení, populismus – mě přimělo sepsat tyhle řádky.

Možná jste teď skálopevně přesvědčení, že vás se politický marketing netýká. Že vaše rozhodnutí, koho volit, bylo čistě racionální záležitost. Že na vás je nějaká kampaň krátká. Že vaše rozhodnutí přece neovlivní billboard u cesty nebo příspěvek na sockách. Ale není tomu tak. Reklamy v televizi, články v médiích, besedy, koblihy, setkání… to je jenom špička ledovce. Špička, která musí stát nanejvýš 40, respektive dalších 10 milionů. Což v praxi znamená, že kandidáti a jejich týmy na transparentních účtech přiznají, co se vejde do zákonem stanoveného limitu (ne vždycky se to povede), a zbytek kampaně financují jinak. Kampaně, která nezačala dnem ohlášení kandidatury, ale dlouhý roky předtím. 

Všichni kandidáti – jejich vystupování, vzhled, rétorika, činy – jsou více či méně produkt marketingu. Nejsem politický marketér a dokud si nebudu stoprocentně jistá, že dělám pro člověka, který vyznává stejné hodnoty jako já, pravděpodobně jím nikdy nebudu. Ale troufám si tvrdit, že dress code flanel casual, návštěva Pražského Jezulátka, iniciativa Spolu silnější (jaro 2020), radikální změna rétoriky po vyhlášení výsledků prvního kola voleb, návštěvy v Česku i v zahraničí, cesty obytňákem, (ne)účast v debatách, řetězové e-maily, fotky se zástupci menšin, falešné profily na sociálních sítích nebo třeba vyvolání hlasování o nedůvěře vládě krátce před volbami není dílem náhody nebo dobrýho srdce. Každý krok je součástí pečlivě promyšlené strategie, která má za cíl vyhrát letošní volby.

Jaké praktiky jsou dobré a jaké už ne, posuďte sami. Jen prosím myslete na to, že naše rozhodnutí nikdy nebude čistě racionální. Nikdy nebudeme mít dostatek informací na to, abychom si mohli udělat zcela objektivní obrázek. Mějme jich alespoň co nejvíc:

A pokud ještě pořád nejste rozhodnutí, podívejte se i sem:

Exit mobile version
Přejít k navigační liště