VERONIKA

Ráno v Paříži

Je neděle. Osm hodin ráno. Prší.

Sedím v přízemí Grand Hôtel de Paris, piju už druhý šálek kávy a snažím se naslouchat sama sobě. Zodpovědět otázky, před kterými poslední měsíce utíkám. Najít odpovědi, cestu, pochopení.

Na projekt Posviť si jsem narazila už několik týdnů zpátky, ale až ve městě světel jsem si našla čas na to, abych se zastavila a posvítila si na to, kde se v životě nacházím. Co mi přináší opravdovou radost a co dělám jen ze setrvačnosti. Jak vnímám své tělo, práci, lásku, rodinu, emoce. Kdo je mi oporou, inspirací a s kým udržuju vztah jen z povinnosti.

Zodpovědět jednu otázku mi trvá celou věčnost, ale pro tentokrát to ničemu nevadí. Při sebepoznání se nehraje na výkon. Žádná odpověď není dobrá nebo špatná. Cílem rozhovoru, který vedu sama se sebou, není někoho ohromit. Nemusím říkat, co se sluší. Co se ode mě očekává.

Dnes musím jen jediné – být k sobě upřímná.

A tak tu sedím, přemýšlím a kladu si otázky, které mi můžou změnit život. Díky Michelle, Péťo a Ondro, že jste mi podali pomocnou ruku a stvořili projekt, který má smysl.

Přejít k navigační liště