Když vám píšu tyhle řádky, ještě pořád mi běhá mráz po zádech. Znovu a znovu si pročítám všechny ty nekonečné stopy, které jsem za sebou po dobu osmi let nechávala. Koukám na fotky, o kterých už ani nevím, že kdy vznikly. Na telefonní čísla, která jsem již dávno ztratila. Na přátele, které jsem roky neviděla.
Připadám si jak v nějaké detektivce. Prohlížím si spis sebe sama a snažím se najít nějakou skulinku. něco, co nesedí. Marně. Občas se zastydím, pousměju, zavzpomínám. Všechny ty informace jsou tak nekompromisně pravdivé. Reflektují můj život, mou osobnost. A ať už je mi to příjemné, nebo ne, můžu si za to sama.
Všechno to začalo pár dní zpátky, kdy jsem zhlédla tento rozhovor na DVTV. O tom, že nás sociální sítě sledují na každém rohu, víme všichni a horko těžko s tím něco uděláme. Ve videu jsem ale zaslechla i jednu informaci, která mi nedala spát. Ponořila jsem se proto do hlubin internetu a za pár chvil si ověřila výsledek; Každý z nás (uživatelů Facebooku) má právo na výpis informací, které o nás tato sociální síť shromažďuje. A nebyla bych to já, kdybych se to nerozhodla využít.
Po pár okamžicích zuřivého googlování jsem tedy nakonec našla přesně to, co jsem potřebovala. Úplně jednoduchý návod, jak si informace stáhnout. A nestačila jsem se divit.
Za necelou čtvrthodinku mi přišel obsáhlý soupis celého mého (nejen) facebookového života a mně doslova zamrzl úsměv na tváři. Kromě údajů, které jsem vytroubila světu vědomě, na mě totiž vyskočilo nespočet fotek a videí, které jsem NIKDY nepublikovala. Jednalo se o data, která si Facebook stáhl z paměti mého už dávno ztraceného iPhonu. K tomu se mi před očima objevil i nekonečný seznam všech mých telefonních kontaktů (a to zdaleka ne jen těch současných) a podrobný rozpis všech konverzací na Messengeru.
Přidejte k tomu ještě všechna uzavřená přátelství, žádosti o ně i jejich ukončení, veškeré události, kterých jste se zúčastnili, nebo jste o ně jen projevili zájem, všechny reklamy, na které jste kdy klikli, a mraky dalších a dalších informací, které jste o sobě ani vy sami možná nevěděli…
Připadáte si teď jako v Orwellově románu? Nejste sami. Tohle je zkrátka náš svět. A to tu mluvím jen o informacích dostupných z Facebooku. Instagram, Snapchat, YouTube, ty všechny toho vědí ještě mnohem víc. A co teprve samotný Google, že?
Hlavním poselstvím tohoto článku ale není bědování nad dnešní dobou. Nespočet výhod, které s sebou digitální technologie přinášejí, holt něco stojí. Žijeme ve světě sociálních sítí, sdílíme své životy (jako blogerka o tom něco vím) a pokud neodjedeme žít někam hluboko do lesa, kde lišky dávají dobrou noc, musíme se v tom naučit chodit.
Musíme si být vědomi toho, že cokoliv vyšleme do online světa, už nikdy nezmizí. Že ty nejintimnější momenty bychom si měli nechávat jen sami pro sebe a ne pro náš telefon. Nejsem sice žádný odborník na soukromí na sociálních sítích, ani nevím, jak je zacházeno se všemi informacemi, které o mě mají, ale jak v rozhovoru říká Daniel Dočekal; je dobré být paranoidní.
Veronika ♥
 |
| P.s.: Kdyby vás zajímalo, jak všechny tyto informace využívá online marketing, mrkněte na tuto přednášku. |