Zápisky z Milána || Průvodce & Tipy

Byl zrovna nádherný letní večer, kdy slunce zbarvilo oblohu do růžova a mě v mailové schránce přistála jedna lákavá nabídka. Vyhledávač letenek mi poslal zprávu, že můžu mít Milán, město módy, opery a fotbalu, doslova na dosah ruky. Stačí zaplatit necelých osm stovek a jet. Nic víc, nic míň.

Trochu nevěřícně jsem koukala na tu absurdní cenu, kterou si Wizz Air účtoval za cestu tam i zpět, ale v hlavě jsem si už začala všechno hezky plánovat. Bylo mi jasné, že než bych kontaktovala přátele a stihla z nich vymámit definitivní jedu, budou letenky už dávno fuč, tak jsem si (ještě než se stačily dostavit pochybnosti) let koupila. A bylo hotovo. Další sólo trip byl na světě.

Pak už zbývalo jen zajistit ubytování, kdy padla karta opět na mé milované Airbnb (které je při sólo cestování o moc lepším zážitkem než anonymní hotel), zařídit všechny nezbytnosti, zahodit strach a vyrazit. A i když se mi ani tentokrát vůbec nechtělo vystoupit z té bezpečné ulity, byl to nakonec parádní zážitek. A jelikož by mi bylo vážně líto, kdybych si všechny zážitky nechala jen sama pro sebe, můžete se teď vydat do ulic téhle nádherné italské metropole společně se mnou;

První italský ráno mě, celou rozlámanou po dlouhé cestě, probouzí slabé světlo, které se prodírá skrze dveře balkónu. Když se pak ospale rozhlížím po pokoji, zjišťuji, že mě pozorují obří postavy ze Star Wars, armáda plyšových zvířat a nirvány dosahující buddhové. Mezi tím vším na mě ještě vykukují velké mapy světa a všemožné etno dekorace, které nesou známky boje s kočkami. Těch má totiž moje Airbnb hostitelka sedm. A dva králíky, co volně žijí v obýváku. Joo, tak tohle bude ještě zajímavé.

Po chvíi už balím tašku, foťák a běžím prozkoumat probouzející se město. Na snídani volím SoNatural, kde si neodpustím tradiční italské espresso, a chvilku nato už vysedávám na Piazza del Duomo, hlavním milánském náměstí, kde se spadlou bradou pozoruji monumentální katedrálu.

Z uchvácení mě vytrhává až sytě žlutý deštník, který se mi objevuje před obličejem, a mě zalévá vlna úlevu. Místo srazu jsem našla. V pár okamžicích se pak totiž v rámci Free Walking Tour setkávám s lidmi z celého světa, seznamuji se s bazradnou Francouzkou, která neumí ani slovo anglicky (celá tour je v angličtině), a posouvám své hranice stydlivosti zase o kousek dál. Během pár hodin se tak dozvídám perličky z italského (i francouzského) života, volně přepínám mezi oběma jazyky (což občas vede k dost tragickým neologismům) a se sympatickým průvodcem procházíme ty nejvýznamější milánské památky. 

V odpoledních hodinách naše společné chvíle končí, s úsměvem na tváři se loučím jak s průvodcem, tak s milou Francouzku, a celá hladová mířím do ráje jménem V3Raw.

Zbytek dne trávím procházkami krásnými uličkami, pozorováním usměvavých Italů a vysedáváním v nádherných zahradách. Co se týče must-see míst, prozkoumávám ještě kostel Santa Maria delle Grazie, u kterého se nachází klášter skrývající slavnou Poslední večeři, Galleria Vittorio Emanuele II, a kupuji lístky na terasu Milánského dómu, kam se chastám následujícího rána…

Pondělí začínám snídaní ve vyhlášeném Pavé – Break a s úderem deváté už přecházím skoro liduprázdné náměstí, kde se včera mezi všemi těmi frontami turistů a blogerů sjíždějících se na chystaný Fashion Week skoro nedalo hnout. Po nezbytné bezpečnostní kontrole vybíhám schody na střechu katedrály a v pár okamžicích se mi před očima rozprostře nezapomenutelný pohled. 

S úžasem se procházím po bílém mramoru, pozoruji mlhou zahalený Milán a snažím se foťákem zachytit alespoň malý kousek té nádhery. Když však vystoupám na úplný vrchol, ztrácím naději. Tohle prostě musíte zažít.

Po několika desítkách minut strávených prohlídkou interiéru i muzea si dávám pauzičku v Caffè Pascucci (jakýsi kompromis mezi třetí kávovou vlnou a italskou tradicí) a pokračuji v procházkách městem. Skrze Castello Sforzesco procházím do úchvatného parku Sempione, následně okukuji prodejce v milánském Chinatown a vmžiku už zasněně usrkávám espresso v romantické čtvrti Navigli, která je protkaná dvěma vodními kanály a nespočtem italských restaurací.

Na cestu zpátky do centra volím Corso di Porta Ticinese, ulici plnou alternativních a lokálních obchůdků, a zastavuji se ve vyhlášeném tržišti Peck, kde najdete vína, sýry, zeleninu a spoustu dalších lahůdek té nejlepší kvality. Vzhledem k mému rozpočtu nakonec kupuji jen cherry rajčata (ta nejdražší v mém životě) a na lehký oběd usedám do nedaleké Green Station.

A i když na cestách většinou moc nenakupuji a peníze raději proměňuji v něco jiného, než v oblečení, v Miláně jsem neodolala. Všudypřítomný street style a atmosféra nadcházejícího týdne módy nakonec zvítězily nad mou pevnou vůlí, a tak jsem poslední síly využila právě k prozkoumání nablýskaných obchodů…

Poslední milánský ráno se přidávám k ospalým Italům a hážu do sebe espresso v prvním italském espresso baru, který potkávám. Po krátkém plánovacím okénku jdu vyřídit nějaké online záležitosti do Orsonero Coffee, jedné z pár vlaštovek třetí kávové vlny v Miláně, a obcházím poslední místa, která jsem ještě nestihla navštívit. Mezi nimi musím zmínit hlavně rozkošné Pause, drobný vintage obchůdek spojený s kavárnou, a Bianco Latte, což je jakási kavárno-obchůdko-cukrárno-gelateria, kam však není problém zajít ani na večeři. Skrývá zkrátka vše, po čem srdce touží.

Nakonec ještě trávím posledních pár milánských chvil v přenádherném LùBar a celý výlet končím s hlavou plnou vzpomínek v úžasné restauraci SOULGREEN. 

A nebyla bych to já, kdyby se mi ke konci toho všeho zase nepřihodila nějaká komplikace. Tentokrát mi sice nezrušili let, jako tomu bylo vloni v Paříži, ale i tak jsem radostí zrovna neskákala. Když jsem totiž v Bergamu nastupovala na palubu letadla, byla jsem, stejně jako několik dalších chudáků, ráznou letuškou upozorněna, že je můj kufr o centimetr větší než povolená velikost, a musela jsem si připlatit dalších čtyřicet euro. Což je víc než cena, kterou jsem dala za obě letenky…

Wizz Air ma totiž na rozdíl od jiných nízkonákladovek dva typy palubních zavazadel, což mě předem vůbec nenapadlo zjišťovat. Tyto podmínky se naštěstí změní po 29. říjnu, ale to už mi nebude moc platné, že…

Abych ale uvedla nějaký ten šťastný konec, i přes zkaženou náladu jsem se v letadle dala do řeči s jedním smypatickým Italem, který sdílel mou lásku k farmářským trhům na Jiřáku, probrali jsme italský temperament i českou odměřenost a nakonec jsem přeci jen odcházela s úsměvem na tváři. To by se mi totiž při cestování s přáteli nikdy nestalo.

A na závěr opět malé turistické okénko. Pokud také poletíte s nízkonákladovkou, pravděpodobně přistanete u města Bergamo, které se nachází asi hodinu cesty od Milána.  Do města se snadno dostanete autobusem, kdy jedna jízda stojí pět euro. Když si navíc koupíte místenky předem (třeba zde), vyjde vás cesta o kousek levněji.

Po Miláně pak můžete šlapat hezky po svých, jezdit na kole, využívat rozsáhlý systém tramvají nebo metro, kdy jednorázová jízdenka vyjde na 1,50 euro a celodenní na 4,50.

Ohledně tipů na zajímavá místa můžete prozkoumat Wikitravel či tento blog. A ani tentokrát jsem na vás nezapomněla a vytvořila vám dva online seznamy; na kavárny zde a bistra & restaurace zde.

Tak jak se vám Milán líbí? Navštívili jste někdy tohle jedinečné město?

Veronika ♥