Já vím, já vím. Jsem zdravá. Mám střechu nad hlavou. Mám co jíst. A jo, děti v Africe jsou fakt chudáci.
Ale nemyslím si, že kvůli tomu, že máme všechny končetiny a neschováváme se v zákopu uprostřed válkou zmítané jihoafrické země postižené hladomorem, tak jsou naše starosti a automaticky banální a nezaslouží si pozornost nás, natož ostatních.
A proto mám pro vás dnes jen rychlou zprávu, kterou čas od času potřebuje slyšet každý z nás:
Ať už se cítíte jakkoliv, máte na to právo. Máte právo si stěžovat, bez ohledu na to, kolika nemocemi (ne)trpíte nebo kolik peněz máte na bankovním účtu. Máte právo plakat, i když máte mezi nohama něco jiného než já.
Vždycky tady bude někdo, kdo je na tom hůř než my, ale to přece neznamená, že nemáme právo si občas zanadávat nebo se cítit pod psa.
Mír a lásku (nejen dětem v Africe).
