Když jsem se pár dny sledovala jednu přednášku o sociálních sítích, utkvěla mi v hlavě jedna důležitá myšlenka, o kterou se s vámi chci dnes podělit. Sociální sítě, ta naprosto neoddělitelná součást našich životů, nám totiž již dávno neslouží jen k zábavě a rozptýlení. Kromě online marketingu, do jehož útrob se už nějaký ten pátek snažím proniknout, slouží v posledních letech i politice, všemožným organizacím, ale i kyber šikaně, fake news a všem dalším nepěkným záležitostem.
Sociální sítě tak mohou (trošku v protikladu s původním účelem) rozbíjet vztahy, vytvářet hloupá nedorozumění, šířit nepravdivé zprávy a podkopávat důvěru v nás samotné. Výsledky průzkumu z roku 2012 dokonce uvádějí, že většina návštěvníků sociálních sítí se po jejich opuštění cítí méně spokojená sama se sebou, pociťuje příznaky deprese nebo má problém s relaxací. Neustálá potřeba být online a sledovat, zda nám náhodou něco neuniklo, vede k narůstajícímu neklidu a neschopnosti se uvolnit.
A aby toho nebylo málo, velkou nevýhodou sociálních sítí je i to, že nás ustavičně odvádějí od reality. Zkreslují náš pohled na svět a dávají nám dojem, že takový, jaký je náš newsfeed, je i celičký svět.
Není však žádným tajemstvím, že nám (nejen) Facebook zobrazuje jen to, co chceme vidět. Utvrzuje nás v našem světonázoru a vytváří jakousi bublinu, kde je vše přesně podle našeho přesvědčení. Tenhle světový gigant o nás shromažďuje nespočet informací (více o tom, co všechno o nás Facebook ví, jsem vám psala ZDE) a na základě propracovaného algoritmu nám pak prezentuje svět, který se nám líbí. Díky tomu pak na Facebooku trávíme více času, což vede k větší atraktivitě pro marketéry a vyšším ziskům pro Facebook. Kolečko se uzavírá.
Co z toho všeho ale máme my normální uživatelé? Kromě snazší komunikace, přehledu o životech přátel, kteří se odstěhovali na druhou stranu změkoule, a ušetření nežádoucího faux pas, že jsme zapomněli na něčí narozeniny, bohužel i často získáváme dojem, že životy ostatních jsou tak nějak lepší, zajímavější a bohatší. Že kolem nás žijí jen samí úspěšní, spokojení a zamilovaní lidé, kteří vždy a za všech okolností vypadají dobře, cestují po celém světě a vaří jídla, za která by se nemusela stydět ani michelinská restaurace.
Jenže všechny ty nádherné fotky, duchaplné statusy a geniálně vtipné tweety jsou jen jakási pomyslná špička ledovce. Zkuste se teď zamyslet – jak často sdílíte nějaký příspěvek? Jednou denně, týdně, měsíčně? A jaké procento vašich životů tenhle dokonalý moment vlastně tvoří?
No a teď se na to koukněte z té druhé stránky. Představte si co všechno se odehrálo kolem jediné fotky na Instagramu. I když se může zdát, že ta přenádherná slečna jen vysedává v luxusních restauracích, nechává se hýčkat na thajských masážích, okupuje houpací síť a přítel jí kupuje jeden puget růží za druhým, není to celá realita. Věřte nebo ne, i tahle slečna vynáší odpadky, polévá si šaty kafem nebo červeným vínem, doma chodí ve vytahaných teplákách a po exotické dovolené v Egyptě proseděla dva týdny na záchodové míse.
A je naprosto pochopitelné, že nic z toho se svými followers a přáteli sdílet nebude. Ani já to nedělám. Všichni se rádi podělíme jen o ty hezké momenty, highlighty našich životů. A na tom není vůbec nic špatného. Taky vám tu nebudu psát, jak jsem si včera zanadávala v tramvaji nebo jak se mi roztrhla taška s nákupem uprostřed ulice. Všichni máme svých starostí dost a nevidím důvod, proč bych měla do světa, i když jen toho digitálního, vysílat jakékoliv negativní emoce.
Co vám však dnešním článkem chci říct je to, že takřka veškerý obsah na sociálních sítích je jen nepatrný zlomek reality, kvůli kterému můžeme (zcela zbytečně) propadat depresi. A že úplně stejně díky těm našim šťastným momentům propadají depresi zase ostatní.
Takže, abych to shrnula, kdykoliv na vás padne smutek, že se všichni kolem vás vdávají, rodí děti a cestují na místa, o kterých se vám ani nesnilo, uvědomte si, co všechno se odehrává mimo čočku foťáku. Že řeší úplně ty samé problémy co vy, stojí nekonečné fronty na poště, po povedeném selfíčku znuděně postávají v rohu tanečního parketu a s umaštěným drdolem a pantoflemi na nohou pravidelně nakupují u Vietnamce v sousedním baráku.
Jen to nikam nesdílí. A vy, tipuji, také ne.
Veronika ♥