Když jsem včera seděla s kamarádem na lavičce před Emou, popíjela ledový filtr a diskutovala s ním o smyslu života, uvědomila jsem si, v jak skvělém světě vlastně žijeme. Oba dva, já i kamarád, jsme už nějaký ten pátek na volné noze, pracujeme sami na sebe a každý z nás si buduje ten svůj malý sen. Při škole jsme si založili živnosťák, nejednou jsme se spálili, učíme se z chyb a občas pracujeme víc, než je zdrávo.
Ale ani jeden z nás by neměnil. Možná neznáme volné víkendy, ale ta svoboda, kterou nám naše práce poskytuje, nám to všechno vynahradí. Nemáme pevnou pracovní dobu ani striktně danou hodinu na oběd. Jsme svými pány. Zato občas jídlo nestíháme vůbec, koukáme do počítače dlouho do noci a o dni bez přemýšlení o nevyřízených mailech, projektech, kampaních a bůhvíčem ještě se nám může jenom zdát. Ale to k tomu prostě patří.
Když jsem byla mladší, chtěla jsem pracovat v časopise. Psát. Fascinovaně jsem si každý měsíc kupovala nové vydání české ELLE, hltala každý jeden článek a přála si být součástí toho nablýskaného světa. Světa módy, cestování a opulentních večírků. Chtěla jsem svými texty inspirovat tisíce cílevědomých žen a být slyšet.
Jenže, všichni víme, jak těžké je se do takového světa dostat. Pokud nepocházíte ze slavné rodiny, nespíte s šéfredaktorem, nebo nejste druhá Anna Wintour, šance, že vás někdo objeví, je takřka nulová. Tedy alespoň tehdy byla.
A pak přišel internet, který všechno převrátil vzhůru nohama. Doslova. Naši rodiče vyrůstali v době, kdy vysokoškolský titul zaručoval lepší budoucnost. Kdy začít podnikat bylo mnohem těžší než dnes a kdy člověk, který se narodil v Horní Dolní, byl s největší pravděpodobností odsouzen k tomu, že tam i dožije.
Ale díky sociálním sítím a blogům najednou dostali slovo všichni. Už nezáleží na tom, odkud jsme nebo kolik zkratek máme před jménem. Pokud v nás něco je, máme obrovskou příležitost dát o sobě vědět. Tvrdě pracovat. Budovat svou osobní značku. Být slyšet.
Vlastně ani nezáleží na tom, v čem jste dobří. Jestli nadšeně vyřezáváte dřevěné loutky, jste IT specialista nebo vášnivý potapěč. Díky internetu můžete budovat komunitu lidí, kteří jsou na stejné vlně, dostat se k nespočtu jedinečných nabídek nebo, pokud se nezvdáte, i získat práci snů.
A nebude to lehká cesta. Každý z nás asi nebude mít takové štěstí jako Justin Bieber, kterého manažer Scooter Braun objevil jednoho krásného dne na YouTube, ale nevyužít tuhle příležitost, kterou nám dnešní svět dává, mi přijde jako obrovská chyba.
Stačí se podívat na (skoro) všechny blogerky, které začali doslova od píky. Na mladé podnikatele, startupy a digitální nomády. Všichni tihle lidé využili možností, které jim online svět dává, a vytvořili si práci na míru. Práci, která jim výměnou za každodenní nejistotu, placení daní a absenci mateřské dovolené, poskytuje nekonečnou svobodu.
Abyste mě správně chápali, nechci v žádném případě odsuzovat klasickou práci. Podle výzkumů má v sobě podnikatelské DNA přibližně 5-10 % populace, takže je jasné, že tahle cesta není pro každého. Ne každý je schopen přijmout riziko, které práce na volné noze přináší. Ne každý chce na práci myslet 24/7 a raději si užije volné dny na výletě se svou rodinou. A je to naprosto v pořádku.
Ale já tohle neumím. Nedokážu na něčem nepracovat. Chci vidět výsledky své práce. Neodděluji pracovní život od toho běžného. Můj život je jeden velký projekt. Projekt, který nikdy nekončí.
A na vás všechny, co to cítíte stejně, teď apeluji, abyste přestali čekat. Pokud vám nevyhovuje práce, do které každý den chodíte, dejte o sobě vědět. Sdílejte se světem to, v čem jste dobří, co vás baví a co vás naplňuje. Nemusíte se nutně na všechno vykašlat. Nechte si zadní vrátka, ale zkuste to.
Nemáte přece co ztratit.
Veronika ♥
Brýle – Zoot
Hodinky – Daniel Wellington