Právě sedím na terase našeho hostelu na Mallorce, usrkávám hořké espresso a přemýšlím, jak mám tu vlnu štěstí, na které se vezu už týden, vtěsnat do pár řádků. Je tomu už týden, co po internetu koluje hodinové povídání o mém životě. Týden od toho, kdy mi Valentýna umožnila vypovídat se a prozradit o sobě věci, které jsem ještě nikdy nikde neřekla. Týden od chvíle, kdy jsem se veřejně přiznala k tomu, jaký vztah mám ke svému tělu a k hubnutí, čím se živím, proč mi tak pomohlo, když jsem se odstěhovala, proč jsem se rozbrečela u psychiatra nebo jaké to je vydat vlastní knížku.
A i když teď budu znít jako Karel Gott na předávání Zlatých slavíků, tak nádhernou odezvu jsem fakt nečekala. Od zveřejnění podcastu mi chodí desítky zpráv denně. Některé jsou plné silných příběhů, další podpory a obdivu. A já nepřestávám zírat. Jsem za to všechno neuvěřitelně vděčná. Jsem ráda, že vás můj příběh inspiruje. Že někomu z vás pomohl a že jsem se vám mohla otevřít.
Děkuju za to, že jste součástí mého života a že díky vám můžu dělat to, co mě baví.
A vzhledem k tomu, že mě povídání do mikrofonu moc bavilo, začínám si pohrávat s myšlenkou, že bych se do nahrávání podcastů taky pustila. Nechci vám ale nic slibovat, protože vím, že letošní rok pro mě bude už tak dost náročný. Tak teď jen nezávazně vykopávám otázku, zda byste o podcasty vůbec měli zájem? Jaký koncept by vás bavil? Na jaká témata bych se měla zaměřit?
Budu se moc těšit na vaše komentáře a pokud jste moji podcastovou premiéru ještě neslyšeli, tak tady je:
Veronika ♥