Když jsem si včera už asi posté pročítala poslední stránky bakalářky, na které pracuji od začátku října, musela jsem se sama sobě smát. Jak daleko (nebo blízko?) realitě jsem tehdy byla. Se začátkem semestru jsem si v hlavě malovala ty nejčernější scénáře, bála jsem se toho, jak a jestli vůbec zvládnu zkombinovat práci a studium a začala jsem vážně uvažovat o tom, že si poslední rok na vysoké prodloužím.
Nakonec jsem se ale kousla a řekla jsem si, že pro to, abych bakaláře dodělala už v červnu, udělám maximum. A taky že jsem dělala. Osobní život šel na několik měsíců stranou a takřka veškerý čas, který jsem netrávila na přednáškách, prací nebo záležitostmi spojenými s blogem a Instagramem, jsem věnovala psaní bakalářky. Teoretickou část jsem měla napsanou do Vánoc, během následujících dvou měsíců jsem realizovala a analyzovala rozhovory a skutečně jsem začínala věřit tomu, že hotovou práci stihnu odevzdat včas.
Jenže znáte to. Člověk míní, osud mění. A den poté, co jsem své vedoucí odeslala finální verzi, stát vyhlásil zavření všech vysokých škol. Následovalo zavádění přísnějších a přísnějších opatření a mě bylo jasné, že si studium nakonec opravdu prodloužím. I když z úplně jiných důvodů, než bych si kdy myslela…
Po prvotní euforii následované šokem z tak radikální změny života, kterou zažil asi každý z nás, jsem začala zjišťovat, co se bude dít dál. Časové plány nás všech lehly popelem a oblast vzdělávání nebyla výjimkou.
Naštěstí nás škola nenechala moc dlouho čekat a přibližně po týdnu jsem dostali nový harmonogram spolu s instrukcemi, jak bude výuka probíhat v karanténních podmínkách. Moji pedagogové, zběhlí z reklamního byznysu, rychle zprovoznili všechny ty Zoomy, Google Sheety a další vymoženosti doby internetové a po týdnu studijního volna jsme jeli dál. Online.
Abych tedy odpověděla na otázky, které jste mi psali na Instagramu, ve studiu pokračuji a pokud se situace nějak radikálně nezmění, na přelomu května a června by mě mělo čekat poslední zkouškové. Termín odevzdání bakalářky se mi posunul o víc než měsíc a státnicovat bych měla první týden v září. Kromě online přednášek nám přednášející průběžně zadávají menší projekty a komunikace se všemi je víc než parádní.
Nicméně, pokud mám odpovědět na to, jestli mi online výuka vyhovuje, nebudu vám nic nalhávat. Možná jsem staromódní, ale na VŠKK jsem hlavně z toho důvodu, že přednášející jsou lidé z praxe, kteří pracují v jedněch z nejlepších agentur u nás, a osobní kontakt a diskuze, které jsme na přednáškách vedli, mi dost chybí. Chybí mi práce v týmech a brainstormingy nad reklamními briefy klientů školní agentury. Ale vím, že jiná možnost studia teď prostě není. A co tak slýchám od kamarádů, můžu být fakt ráda za to, jak rychle se VŠKK dokázala s celou situací poprat. (Dokonce probíhají i online přijímačky.)
Teď už zbývá jen doufat, že se krizový plán nezmění, že zvládnu zkouškové i podzimní státnice a že jednou tu školu skutečně dokončím…
Jak probíhá výuka na vaší škole? Chybí vám osobní přístup na přednáškách, nebo vám online výuka vyhovuje?
Jestli vás zajímá víc informací o studiu na VŠKK, v tomto článku jsem sepsala odpovědi na nejčastější otázky, které od vás dostávám, a na vše ostatní vám moc ráda odpovím v komentářích.
Veronika ♥