Zápisky z Lisabonu || Průvodce & Tipy

Co se Vám vybaví, když se řekne Lisabon? Slunce? Barevné uličky? Víno? Ať už je to cokoliv, pohodlně se teď usaďte, nasaďte si sluneční brýle a pojďte se se mnou podívat, jak jsme si čas v tomhle překrásném městě užili my!

Je něco kolem čtvrté hodiny odpoledne, v těle mi proudí snad už páté kafe a celá natěšená konečně zase vstupuji do terminálu pražského letiště. U odbavení zjišťujeme milou zprávu, že už pro nás není místo v economy class a poletíme první třídou. Náš výlet nemohl začít líp!

Letíme s aerolinkami TAP Portugal a někde mezi nebem a nebem si objednávám veganskou verzi večeře, která je mnohem zdravější, a místo dezertu dostávám šťavnatý ovocný salát. Od teď už chci v letadle jen vegan options! Zároveň jsem si přímo na palubě koupila portugalskou sim kartu s přednabitými daty, což nám v dalších dnech nejednou usnadnilo cestu, a mohla jsem s Vámi díky tomu kdykoliv a odkudkoliv sdílet na Instagramu ty nejkrásnější momenty.

V Lisabonu přistáváme až ve večerních hodinách, z letiště si objednáváme Uber a za pár minut už prozkoumáváme náš překrásný pokoj v hotelu HF Fénix Garden. Nedokážu ani popsat, jak moc se těším na další dny!

První lisabonský ráno jsme začali dokonalou hotelovou snídaní (po které se mi po několikaletém cestování s Airbnb vážně stýskalo!) a pestrobarevnými uličkami se proplétáme na první dnešní zastávku, do nádherné kavárny Fábrica Coffee Roasters. 

Odtud míříme na Feira da Ladra, kde se každé úterý a sobotu koná jedinečný bleší trh plný starých malovaných kachliček a talířků (tomu s ptáčkem jsem neodolala!), šperků, oblečení a všeho, co si jen ve svých nejtajnějších snech dokážete představit. Chvíli jsme se jen tak procházeli tím dokonalým chaosem a pak jsme se odvážili ochutnat zdejší typické espresso, které svou sílou a hořkostí potvrdilo, že se už opravdu blížíme Jihu.

Na oběd jsme dobloudili až do rozkošného Nicolau Lisboa, kde jsme si v obležení avocado toastů, green smoothies a ovocem zdobených açai bowls vychutnali ještě lákavější saláty. O kousek dál jsme pak na chvíli ztratili hlavu v A Outra Face de Lua, což je překrásný vintage obchůdek, kavárna a bar v jednom. A kdyby sluníčko hřálo třeba jen o kousek víc, možná bychom na zdejší terase vysedávali až do konce dne.

Jelikož jsme ale chtěli z Lisabonu vidět co nejvíc, s rozzářenýma očima jsme naskočili do historické tramvaje číslo 28, která nás jen pár centimetrů od domovních omýtek provezla po strmých kopcích města, umožnila nám z okýnka vidět, co portugalské rodiny vaří k obědu, a několika silnějším turistům, co se vystrašeně tiskli ke zdi, způsobila trauma na celý život. 

Se západem slunce jsme se vyšplhali na jeden z lisabonských vrcholků a pozorovali tu nádheru, která se nám rozprostírala pod nohama. Sluneční paprsky se odrážely od malovaných kachliček, voda klidně omývala zastavěné břehy a ve vzduchu se mísila vůně pečených kaštanů spolu se závanem kávy, kterou si vychutnával snědý Portugalec vedle mě. Celkem netradiční prosinec, co Vám budu povídat.

Večer jsme celí hladoví zapadli do dokonalého foodies ráje, kde jsme pak večeřeli i všechny následující dny. Time Out Market Lisboa skrývá totiž všechno, co si jen můžete přát. Najdete tu street food restaurace z celého světa, davy přátelsky naladěných Lisaboňanů a ve vzduchu se vznáší parádní, pulzující atmosféra, na kterou jen tak nezapomenu. A jen mezi námi, zdejší curry chutná jak nebe!

Druhý den jsme si hned z rána vystříleli další lisabonskou top kavárnu, a to parádní Copenhagen Coffee Lab, kde Vás kromě famózní kávy potěší i moc milí baristé a krásné prostředí. Odtud jsme se procházkou po pobřeží vydali prozkoumat LX Factory, industriální prostor plný designových obchůdků, restaurací a všech hipsta podniků (určitě zajděte do WISH slow coffee house), a na exotické zahrádce Toca do açaí jsme doplnili enegrii nad výbornou açai bowl.

Jen o pár kroků dál jsme pak zaskočili na drink do retro autobusu, který je součástí jedinečného Village Underground. A věřte mi, že tohle místo v Lisabonu fakt stojí za návštěvu! A to jsem ani nebyla na všech těch stylových parties, které se tu pravidelně konají.

Abychom taky splnili tu naší turistickou úlohu, pokračovali jsme dál do čtvrti Belém, kde jsme si prohlédli překrásný klášter, v jednom z mnoha prosluněných parků jsme si vychutnali frozen yogurt a v dokonalé pohodě obdivovali mohutnou Belémskou věž. Zpět do centra jsme následně už celí uťapaní jeli autobusem a na oběd jsme zvolili roztomilé bistro Hello Kristof, kde jsme zahájili naší lisabonskou avokádovou vlnu. 

K večeru jsme zamířili na opačný konec města, abychom si prohlédli Museu Nacional do Azulejo. Nejen kvůli tomu, že o azulejos (ty překrásné malované kachličky, které zdobí celé Portugalsko) píšu svou maturitní práci, ale i proto, že mě tyhle kousky architektury neuvěřitelně baví. A o tom, jak hezky vypadají na fotkách, Vám ani nemusím povídat!

Cestou domů (jak jinak než přes Time Out Market) jsme ještě udělali pár fotek na náměstí Praça de Comércio, kde si nejvíce pozornosti získal právě prazvláštní, dutý vánoční strom, který vidíte na fotkách. No, posuďte sami…

Vzhledem k tomu, že během předchozích dvou dnů jsme dohromady nachodili něco k padesáti kilometrům, rozhodli jsme se pojmout den trochu odpočinkověji a vyrazili jsme (kromě ranní kavárny, bez které by to prostě nebylo ono) jen do MUDE (muzea módy a designu) a pak do rozlehlého parku Eduardo VII, kde stále probíhaly vánoční trhy a malí lisaboňánci šťastně bruslili a padali (a bruslili a padali a bruslili…) na ledovém kluzišti. 

Na oběd jsme vybrali další příjemné bistro The Mill, kde jsme pokračovali na avokádové vlně, a odpoledne se nám podařilo najít snad nejstylovější podnik celého města, Park Rooftop Bar. Jak už název napovídá, tohle magický místo se nachází na samém vrcholu parkoviště a ten výhled je vážně neskutečný. Pokud však budete někdy v Lisabonu, neztrácejte čas nějakým hledáním cedulí nebo nápisů, tenhle bar je prostě nemá. Jediná možnost, jak se sem dostat, je bloudit s telefonem v ruce ulicemi, počkat, až někdo z místních pochopí Vaší situaci a pošle Vás na to správné parkoviště. Věřte mi, vím, o čem mluvím.

Poslední portugalský večer jsme pak zakončili v nádherném Café Tati a plni nezapomenutelných zážitků a štěstí jsme se vrátili na hotel, kde jsme se naposledy odebrali do říše lisabonských snů.

Páteční ráno jsem si ještě naposledy vychutnali luxus hotelových snídaní a následně jsme se spletitými uličkami domotali až do mé nejoblíbenější lisabonské kavárny, Fábrica Coffee Shop. Chvilku jsme se jen tak kochali tím krásným interiérem, nasávali pohodovou atmosféru a hodnotili uplynulé dny, které  tu mojí životní bublinku zase o něco rozšířily a zvedli mi náladu snad o milion procent. 

Podtrženo, sečteno, čas, který jsme v Lisabonu strávili, byl naprosto kouzelný. Na chvíli jsem zase zapomněla na všechny problémy a starosti a naplno si užívala života.

Adeus, Veronika ♥