Už je to nějakou dobu, co pojem feminismus hýbe světem, ale já do dnešního dne nevím, jak se k tomuhle trendu postavit. Jsem žena. Nemám ráda, když se mnou někdo jedná jako s kusem hadru a diskriminace na základě pohlaví mi přijde postavená na hlavu. Můžu se nazývat feministkou? Tak jistá si tím nejsem.
Během celého dětství i dospívání by mě nenapadlo takové slovo ani vyslovit. Jak už jsem se vám několikrát zmínila, mám bráchu. Dvojče. A celý život jsem se mu snažila vyrovnat. Ve většině případů jsem ale prohrála. Vždycky byl lepší ve sportech, které jsme oba dělali, i v očích mého testosteron adorujícího dědy. Táta nás pravidelně oslovoval „kluci‘‘ a já nikdy neviděla rozdíl mezi tím, zda jsem holka nebo kluk. Metr byl jenom jeden. A kdo dřív dosáhl výsledku, ten vyhrál.
A myslím, že právě to ze mě udělalo člověka, jakým jsem dnes. Nikdy jsem nedostala nic zadarmo. Nikdy mi nikdo nic neusnadnil jenom proto, že jsem žena. Nikoho nezajímalo, že toho možná nezvládnu tolik, co brácha. A já vždycky odcházela s pocitem, že jsem to zase nezvládla. Že se musím příště snažit víc. Že jsem nebyla dost dobrá.
Pochopila jsem, že musím tvrdě pracovat, mít ostré lokty a jednou… jednou se možná bráchovi vyrovnám. A nejen jemu. Tenhle přístup jsem začala aplikovat i do svého života. Ať už jde o práci, školu, vztahy. Naučilo mě to, že se nemůžu spoléhat na pomoc ostatních. Že si se vším musím poradit sama.
O pár let později a čtyřicet kilo míň jsem ale najednou začala vnímat, že to může fungovat i jinak. Že mi můj vzhled v mnohém značně ulehčuje život. Najednou tu byli muži, kteří mi začali pomáhat jen proto, že jsem něžného pohlaví. Otevírali mi dveře, nosili těžké krabice, platili za mě, vyzvedávali mě autem. S naprostou samozřejmostí brali fakt, že na některé věci prostě nestačím. A že za to nemůže moje selhání, ale prostý rozdíl, který mezi námi je. A řeknu vám, byl to dost osvobozující pocit.
Teď tu ale máme rok 2019 a feminismus rezonuje napříč všemi médii. Podle průzkumu se k němu (po upřesnění významu slova) hlásí až 60 % amerických mileniálů a v té naší pražské bublině to nebude jiné. Přiznejme si ale, že většina z nás netuší, co si pod tímto, dnes už buzzwordem, má vlastně představit…
Pokud mám feministu chápat jako člověka věřícího v sociální, politickou a ekonomickou rovnost pohlaví, moc ráda si tuhle nálepku na čelo hodím taky. Po tom, co jsem zčásti vyrostla do rodiny, kde muž znamená synonymum pro Boha a žena je služka v domácnosi (Babi, máš můj neskutečný obdiv, že to pořád zvládáš!), ani nemám jinou možnost.
Jen mě trochu mrzí, že se v souvislosti s emancipací žen začíná zapomínat na to, že rozdíly mezi muži a ženami tu zkrátka jsou a že rozhodně nejsou zanedbatelné. Celá kauza #MeToo a všechny další výkřiky nás najednou dostaly do situace, kdy nikdo z nás neví, co je a není správné. Může mi muž otevřít dveře, nebo mi tím dává najevo, jak neschopná jsem? Je přijatelné, když si na zkoušku vezmu krátkou sukni? Když budu vypadat hezky? Nebo mám make-up hodit do koše a po všech chtít, aby ocenili jen mojí vnitřní krásu? Mám tahat těžké tašky do sedmého patra jen proto, protože emancipace?
Krásnou ukázkou toho, jak velká módní vlna se z feminismu stala, je i můj milovaný marketing, který si pro to stvořil dokonce vlastní pojem: Femvertising. Ten zahrnuje všechny aktivity s feministickou tematikou cílené na ženy a o tom, jak jej využívají (a zneužívají) velké značky se můžete dočíst v tomto článku.
Zkrátka a dobře, otázka feminismu je zatraceně složitá a je mi jasné, že žádné kázání z mé strany by stejně nemělo smysl. Po rešerších k tomuto článku jsem pochopila, že kritické myšlení jde většinou stranou a všichni stejně slyšíme jen to, co slyšet chceme. Tenhle článek píšu tedy hlavně proto, že bych si ráda vyslechla i váš názor. Jak vnímáte feminismus a co říkáte na trend, jakým se stal?
Předem děkuju za všechny názory a diskuzi!
Veronika ♥
Manšestrová sukně – Zoot | Bunda – Zara | Náušnice – Zoot