Crrrr! V šest třicet mě budík vytrhne z krásného snu, kde jsem v záři slunečních parpsků pobíhala mezi kouzelnými loďkami, trhala voňavé tulipány a vychutnávala si každičký okamžik strávený na tom našem krásném světě. Chvíli ospale mžourám očima a náhle mi to konečně dojde; tohle přece není sen, ale život!
Druhý den ráno jsme měly naplánovanou další roztomilou kavárnu, ale, jak se ukázalo, internet není vševědoucí, a tak volba padla opět na nedaleké Coffee & Coconuts. Abychom našich vytipovaných podniků stihly co nejvíc, na snídani jsme pak zvolily kouzelné bistro The Meets. Mohla bych tu básnit o açai bowl nebo parádním avokádu, ale nejmilejší vzpomínku mám hlavně na sympatického majitele, který si k nám s úsměvem přisedl a věnoval nám nejedno milé slovo.
Možná si říkáte, že jsem blázen, ale přesně tyhle nezávazné small talks mám na cestování tak ráda. A nikdy nikdy nikdy si s nikým nepopovídám v turistických hrůzopodnicích. Miluju objevování měst skrze zapadlé obchůdky, kavárny a bistra, kde potkáte hlavně místní a máte tak možnost dozvědět se spoustu dalších tipů a informací, které v žádném průvodci nenajdete.
Na dvanáct hodin odpoledne jsme měly už z Prahy koupenou City Tour v Mike’s Bike, tak jsme pomalu vyrazily do centra. Cestou jsme nemohly jen chladně minout slavnou kavárnu Scandinavian Embassy, tak jsme si alespoň vzaly kávu s sebou a začaly sbírat odvahu vyrazit do amsterdamského silničního provozu.
Abyste celou situaci mohly prožít se mnou, v následujících řádcích vám podám takovou malou reportáž. Tak nasadit helmy (vlastně ne, tady je nikdo nenosí) a vyrážíme!
Stojíme v půjčovně kol – náš průvodce se jmenuje Diego – má dlouhé vlasy a kolo ověšené plyšovými květinami – vyrážíme do ulic! – první křižovatka – žiju! – zastavujeme se u kostela a Diego nám vykládá o historii drog a prostituce – málem jsem srazila turistu – nejsem jediná – kochám se a málem jsem ztratila celou skupinu – změna stavu – celá skupina ztratila Diega – našel nás – kolem mě sviští auta, motorky, kola a tramvaj – tramvaj! – crrrrrrr! – žiju! – a všichni ostatní taky! – Diego vytahuje bublifuk – začíná pršet – nasazujeme pláštěnky a po ulici se bezhlavě řítí banda modrých skřítků – zastavujeme a vracíme kola – byla to paráda!
Celá tour trvala něco přes tři hodiny a rozhodně ji doporučuji všem, co chtějí poznat hlavní památky, něco málo se dozvědět a hlavně zažít Amsterdam na kole. Fakt to stojí za to.
Odpoledne jsme zašly na pozdní oběd do originální kavárny Filter, která, jak mi jedna slečna napsala na Instagramu, prý každé tři měsíce mění design.
Počasí se k večeru opět začalo umoudřovat a tak jsme šly opět obdivovat nádheru romantických kanálů, procházely jsme se malebnými uličkami a nasávaly tu kouzelnou atmosféru. A i když jsem nákupy opravdu neměla v plánu, neodolala jsem milovaným Urban Outfitters a odnesla si alespoň jeden top.
Když už i slunce ukončilo svou cestu, vrátily jsme se plné zážitků, emocí a štěstí zpátky do našeho amsterdamského bytu, abychom načerpaly síly na další nezapomenutelný den.
Když vám teď zpětně píšu tyhle řádky, začínám si uvědomovat, jaké štěstí mám. Cestování je zkrátka ta nejlepší investice a zaručený recept na štěstí. Stačí si sbalit svých pět švestek, využít tipy ze článku Jak na levné cestování? a vyrazit do světa!
Jak se vám zatím v Amsterdamu líbí? Nalákala jsem vás alespoň trošičku? A kam se v létě chystáte vy?
Veronika
Veronika
Další články: