Když jsem včera večer seděla na parapetu mýho novýho bytu a upravovala fotky, které uvidíte za malou chvilku, uvědomila jsem si, jak rychle tenhle měsíc utekl. Měsíc, který byl úplně jiný než všechny ostatní. Měsíc, který jsme všichni strávili v karanténě. Měsíc, během kterého jsem se toho hodně naučila o sobě samé i o lidech, kteří mě obklopují.
Co vám budu povídat, byl to zvláštní čas. Plný slz, nejistoty a stresu. Když ale odhlédnu od prvotního šoku a hašení všech požárů, které mi koronakrize způsobila, vybaví se mi i spousta hezkých chvil. Procházky prázdnou Prahou. Kávová okýnka a dlouhý vysedávání v rozkvetlých parcích. Chvilkový pocit rebelství, když jsme se s kamarády schovávali v zapadlých uličkách, abychom mohli odhrnout roušku a napít se kafe. Upřímná podpora a pomoc od lidí, od kterých bych to nečekala.
A jak už je tady v Photo Diary zvykem, přesně tyhle pěkný momenty s vámi chci dnes sdílet. Tak si udělejte pohodlí a tady je můj duben v obrázcích;
Diorshow Iconic Overcurl je zatím nejlepší řasenka, jakou jsem kdy měla. Pokud taky bojujete s tím, že se vám řasy během dne obtiskávají na víčka, doporučuju všema deseti!
Focení v krásném svatebním salónu Oui Boutique ♥
Café Savoy a Praha, která je konečně naše.
Poslední zbytek mojí lásky, parfému Boucheron La Collection Ambre d’Alexandrie ♥
S uzavřením vysokých škol se mi přednášky přesunuly do virtuálního světa, což teda rozhodně není nic pro mě… Víc o tom, jak to mám teď se studiem a bakalářkou, jsem se vám rozepsala v tomto článku.
A moje nová obsese, parfém Tom Ford Lost Cherry ♥
Cenu za nejlepší kávové okýnko v době karanténní vyhrává Super Tramp!
A hned za ním je moje milovaná Etapa ♥
Konečně jsem zašla omrknout i nuselský Zašívárna Espresso Bar. A rozhodně jsem tu nebyla naposledy.
Letec taky jede dál ♥
Konečně otevřely i farmářské trhy!
Pracovat z bytu je pro mě za trest, tak jsem většinu dní vysedávala na společném dvoře, na kterém jsem za ty dva roky, co jsem ve Vršovicích bydlela, nebyla ani jednou. No a jak se teď hodil.
Poslední dubnový týden byl pro mě v duchu nekonečnýho balení a vybalování krabic, uklízení a stěhování. Kamarádi (rozuměj ti nejhodnější kluci na světě) mi pomohli převézt všechen nábytek a já už několik dní bydlím v novém. Zatím mám teda dost smíšené pocity, pořád mi chybí to moje doma, ale doufám, že se to brzy změní a začnu to mít ráda i tady.
Jak jste si (karanténní) duben užili vy?
Veronika ♥